Vánoční stromek v loveckém táboře Isiolo v severní Keni měl o vánocích 1960 neobvyklou obdivovatelku: když na něm Joy Adamsonová zapálila svíčky, přišla lvice Elza blíže, naklonila hlavu na stranu a zaujatě pozorovala hořící plamínky. Jak svíčky jedna po druhé dohořívaly, zmocňovala se její lidské přítelkyně neblahá předtucha. A splnila se dříve, než proslulá ochránkyně divokých zvířat očekávala. Za dvacet dnů potom se vysílená lvice Elza doplížila do tábora se třemi lvíčaty a zemřela tu na infekci a svá mláďata zanechala v péči člověka, jemuž důvěřovala.

A téměř na den přesně o devatenáct let později zemřela Joy Adamsonová, zvaná domorodci "Matka lvů". Její rozdrásané tělo bylo nalezeno poblíž tábora. Zdálo se, že ji zabila lvice hledající potravu pro mláďata. Ale pitva prokázala, že smrtelné rány jí nezasadily lví drápy, ale lidská ruka ozbrojená nožem. Keňská policie soudí, že šlo o loupežné přepadení lidmi z vlastního tábora. Ale motiv vraždy mohl být i jiný: msta pytláků nebo dokonce snaha odstranit známou a vlivnou, ale určitým kulturním a politickým kruhům v Nairobi nepohodlnou osobnost.

Joy Adamsonová nechránila jen zvířata, ale hájila a rozvíjela i kulturní tradice domorodých kmenů a tím si znepřátelila některé "modernisty", kteří propagovali dalekosáhlé kulturní reformy. V roce 1977 v muzeu v Nairobi byla instalována znamenitá výstava "Man and His Environment", jejímž jádrem byla obrazová část, fotografie, nákresy a grafy, které ukazovaly význam zachování zdravého životního prostředí a velké nebezpečí, jež hrozí jeho zničením. Hlavní důraz byl kladen na význam vody pro zachování života, poukazovalo se na úbytek vody v důsledku lidské činnosti. Joy Adamsonová věděla, proč si Afričané vody váží. Napsala: "Když se mě někdo zeptal, co považuji za nejdůležitější věc v životě, a asi čekal, že řeknu štěstí nebo zdraví, vždy jsem odpovídala: vodu".

Ve světě byla obecně považována za Angličanku, ale narodila se v lednu 1910 v Opavě jako Frederyka Viktoria Gessnerová. Pocházela ze zámožné rodiny. Nejhezčí chvíle dětství prožila v samotě Seifenmuhle na místech dnes zatopených přehradou Kružberské přehrady. Mládí prožila ve Vídni a nic nenasvědčovalo její budoucí dobrodružné dráze. O Afriku v ní vzbudil zájem její manžel, švýcarský botanik Peter Bally. Spolu s ním odjela koncem třicátých let do Keni, která jí zůstala domovem až do konce života.

Manželství s Ballym ztroskotalo a roku 1943 se znovu provdala za George Adamsona, lovce, který zasvětil svůj život studiu a ochraně volně žijící zvěře. Spolu s ním podnikala dlouhá safari keňskými savanami a spřátelila se s divokými zvířaty. Dokázala s nimi navázat podivuhodný kontakt a ani nebezpečná zvířata jí nikdy neublížila. Když jednou například tábořila s manželem v bažinaté krajině, oblehlo přes noc jejich stan jedenáct krokodýlů a jeden se dokonce vplížil do stanu. Podařilo se jí všechny zahnat bez použití zbraně, pouhou domluvou.

Světovou popularitu získala Joy Adamsonová svými knihami a filmem o lvici Elze. Roku 1956 se manželé Adamsonovi ujali osiřelého lvíčete, z něhož vyrostla statná lvice, jež s nimi udržovala podivuhodné přátelství. Ve světě vyrůstaly kluby přátel lvice Elzy, jejichž členové sebrali milióny dolarů ve prospěch "Elzina fondu pro ochranu africké zvěře", který Joy Adamsonová založila. Tomuto fondu věnovala i všechny honoráře za své knihy a přednášky. Těsně před smrtí se intenzivně věnovala výzkumu života leopardů a gepardů, jež považovala za zvlášť ohrožené.

Joy Adamsonová nebyla vědeckou pracovnicí a ve svých knihách nepředstírá, že by prezentovala výsledky vědeckých experimentů. Jejím cílem bylo přispět k záchraně ohrožených zvířat a k porozumění pro jejich přirozené potřeby jak u obyvatel států, kde tato zvířata dosud volně žijí, tak mezi přáteli přírody všude na světě. Joy Adamsonová měla postřeh a správně interpretovala projevy zvířecího chování, i když k tomu neměla odpovídající odborné vzdělání. Chyběly jí obecné znalosti z etologie, nauky o chování zvířat, která v době jejího života teprve vznikala jako samostatný vědní obor. Řadu věcí z ekologie a botaniky se naučila od svého prvního manžela, Petera Ballyho. Od George Adamsona, který znal zvířata spíše ze zkušenosti než na základě teoretického studia, získala důležitý empirický cit, jak zvířatům a jejich chování porozumět.

Spolu s francouzskou filmovou hvězdou Bridgitte Bardotovou Joy Adamsonová vystoupila na jejich ochranu ve francouzské televizi ještě pár dnů před svou smrtí - o Silvestru roku 1979. Její popel byl, podle jejího přání, roztroušen v místech, kde prožila své nejšťastnější dny - dny přátelství s Elzou.

Literatura:

[1] Adamson, George: Můj život s Joy. Panorama, Praha 1992

[2] Adamsonová, Joy: Příběh levhartice Penny. Panorama, Praha 1988. Z ang. orig.: Queen of Shaba. Collins and Harvill Press, London 1980

časopis o přírodě, vědě a civilizaci