Přelom v našem letopočtu těchto dní přinese jistě úvahy i o hodnotě vývoje fyziky. A jak nadchází nejen konec století, ale dokonce i tisíciletí, budou to jistě úvahy o významu fyziky pro naši společnost v celém tomto období.

Nejpozději od přelomu šestnáctého a sedmnáctého století se začala fyzika intenzivně (a dále už spojitě) vyvíjet. Vědci i v "před-galileovském" období věnovali stále svůj zájem přírodním jevům, také i proto, že přírodu považovali za výsledek Božího stvoření - ale nepodařilo se jim najít takovou výzkumnou cestu, která by jim přinesla uspokojivé výsledky.

Jak tedy už přelom šestnáctého a sedmnáctého století znamenal významnou periodu v rozvoji fyziky, tak podobně významným obdobím pro tento vývoj bylo i rozhraní mezi stoletím devatenáctým a dvacátým. Výsledky tohoto období ve fyzikálním výzkumu nezajímají dnes jen historiky fyziky, ale svým enormním významem se staly částí obecné historie, jak praktické uplatnění výsledků fyzikálního výzkumu přineslo významné změny v životě celé společnosti (ku příkladu: objev Roentgenova záření, objevy v atomové fyzice, objev elektromagnetického záření a možnosti modulace jeho parametrů..).

Pro situaci ve vývoji fyziky při zlomu našeho století je zajímavá i paralela mezi situací při tomto zlomu a při přelomu devatenáctého a dvacátého století.

Kolem roku 1900 pokládali fyzici vývoj svého oboru téměř za ukončený. Samotnému Planckovi radil jeho profesor, aby si zvolil ke studiu jiný obor, než fyziku - studium fyziky že už nemá budoucnost.

Jak hluboce se tento pan profesor mýlil, je dnes všeobecně známo, a na vyvrácení jeho omylu se paradoxně podílel právě tehdejší maturant Planck.

Pravda ovšem byla, že tehdy více méně končil rozvoj makro-fyziky, a začal intenzivní rozvoj mikro-fyziky, který pak dosáhl netušených rozměrů.

I dnes, na konci dvacátého století, ozývají se hlasy odborníků, kteří uvažují o konci rozvoje fyziky.

Ale jak se historie obou epoch v tomto bodu opakuje, můžeme tvrdit, že se historie může zde opakovat v tom, že před námi leží další období rozvoje fyziky, které může přinést další druh kardinálních objevů, které otevřou další nějakou epochu rozvoje fyziky, že se bude jednat zase o "milníky" v rozvoji fyziky.

Toto tvrzení můžeme opřít o skutečnost, že máme nedostatečné znalosti o průběhu a vlastnostech pochodů ve hmotě v oblastech, které jsme nazvali "epsilonovým okolím mezních pochodů ve hmotě".

Tak ku příkladu nevíme, co se děje s hmotou v těsném okolí nejnižší možné teploty; neznáme dostatečně pochody při přeměně "elementárních" částic, kde i označení "elementární" stále zjemňujeme; nevíme, co se děje při přeskoku elektronů mezi energetickými hladinami v atomu, při vzniku kvant záření; ani nevíme, jak se může chovat hmota, když se rychlost jejího pohybu blíží extrémně rychlosti světla.

Při těchto pochodech může pro nás hmota v sobě skrývat takové druhy "neviditelné informace", které nám jsou dosud nedostupné. Nemáme pro tyto druhy "neviditelné informace" schopné detektory, které by nám umožnily pro naše smysly zpřístupnit zprávy o vlastnostech těchto pochodů, zvláště těch, které se odehrávají za vysokých rychlostí, či probíhají v extrémně krátkých intervalech, či probíhají v oblastech, které nám jsou - zatím - z toho či onoho důvodu nedostupné.

Vždyť my ani nevíme, jak by naše postulované detektory měly vypadat, jak ani nevíme, po jakých vlastnostech hmoty bychom měli pátrat, co to vlastně za vlastnosti hmoty je?

A je možné, že tyto, dnes neznámé vlastnosti se při našem dosavadním studiu už projevují, ale že my jejím signálům nerozumíme; že jsme si těchto signálů té "neviditelné informace" nevšimli, nebo že je vysvětlujeme špatně.

Že jsme snad, "matatis mutandis", v situaci těch starých učenců, kteří s obdivem pozorovali a studovali vznik duhy na obloze - a nebyli schopni, aby objevili příčinu vzniku duhy, jak právě v 17. století geniální nápad v pracích Grimaldiových při studiu vlastností zobrazení v dírkové komoře přinesl nečekané, a tím: překvapivé (a jednoduché) vysvětlení tohoto, sice pozoruhodného, ale po tisíciletí tajemného jevu.

časopis o přírodě, vědě a civilizaci