17. listopadu 1989 v pražských ulicích začaly události, které během několika dalších dní vedly ke zhroucení komunistického totalitního režimu v Československu.
 

Dopoledne 17. listopadu 1989 nijak nenasvědčovalo, že večerní protestní akce se stane impulsem k nenásilné revoluci, která svrhne nenáviděný komunistický režim.

Na odpoledne byla na Albertov svolána řádně ohlášená studentská manifestace k uctění památky Jana Opletala. Při příležitosti 50. výročí listopadových událostí roku 1939 dostali přítomní studenti trikolóru s visačkou a po studentské hymně "Gaudeamus igitur" začali v 16 hodin proslovy. Řečníci připomněli nejen význam Jana Opletala, ale upozornili také na problémy vysokých škol a celé společnosti. Pamětník Opletalova pohřbu dr. Šárka uvedl, že je rád, že studenti bojují o to, o co bojoval jako student v roce 1939. M. Klíma vyzval nejen k právům na akademické svobody, ale také prohlásil, že studenti se musí zasadit o dialog a pluralitu ve společnosti. Shromáždění studenti odměnili tato slova potleskem a voláním "Spojme se" a "Svobodu".

Po 17. hodině se manifestace vydala na Vyšehrad k pietnímu aktu. Část se rozešla a část se vydala směrem k Václavskému náměstí. Pohotovostní pluk Veřejné bezpečnosti však všechny skupiny začal zatlačovat směrem na pobřeží Vltavy a k Národní třídě. Vznikaly přitom první konflikty a přímé střety. Kolem 20. hodiny Veřejná bezpečnost zatlačila všechny účastníky manifestace na Národní třídu mezi Národním divadlem a obchodním domem Máj. Nalevo v Bartolomějské ulici byla připravena technika a napravo stále nervóznější příslušníci Veřejné bezpečnosti uzavřeli ulice Voršilskou a Mikulandskou. Ve Spálené ulici a přilehlých ulicích začali příslušníci Veřejné bezpečnosti rozhánět hloučky studentů, kterým se včas podařilo z uzavřeného koridoru na Národní třídě uniknout.

Studenti, vydaní napospas rozhodnutí pohotovostních jednotek, si krátili čekání zpěvem hymny, písně "Ach synku, synku", provoláváním hesel s žádostí, aby je příslušníci pohotovostních jednotek Veřejné bezpečnosti pustili domů.

Okolo 21. hodiny došlo k brutálnímu zásahu pohotovostních jednotek proti studentům na Národní třídě. Amatérské fotografie a filmové záběry, dokazující brutalitu zásahu, ještě týž večer obletěly civilizovaný svět. Za hodinu byl celý prostor "dokonale vyčištěn". Nikdo nebyl schopen odhadnout, kolik lidí skončilo se zraněními v nemocnicích a zda někdo nepřišel o život. Mnoho studentů se ukrývalo v okolních bytech a sklepech, z nichž měli strach odejít.

Jak později prohlásil mluvčí studentů Martin Mejstřík pro deník Mladá fronta, všechny pokusy o dialog vedly k masakru na Národní třídě. Studenti se rozhodli vstoupit do stávky.

Sobotní Rudé právo v článku "Demonstrace studentů" svým čtenářům sdělilo, že k udržení veřejného pořádku byli povoláni příslušníci VB, kteří "ověřovali totožnost účastníků demonstrace a kolem sta osob bylo předvedeno na místní oddělení VB".

Kalich hořkosti ale přetekl a na Národní třídě hořely svíčky od pátečního večera. Během sobotního dopoledne občané zapalovali svíčky v místech, kde došlo ke střetům studentů s příslušníky VB. Někteří studenti se sešli již v noci, aby v sobotu dopoledne na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy a v Divadelní akademii múzických umění navrhli další postup. Zatímco studenti Fakulty žurnalistiky odložili rozhodnutí na druhý den, studenti Divadelní akademie múzických umění se rozhodli pro stávku. Druhá aktivní skupina, herci Realistického divadla se sešli v sobotu odpoledne a přijali prohlášení, ve kterém podpořili studenty, zahájili týdenní protestní stávku a vyzvali širokou veřejnost ke generální stávce.

Večerní vysílání rozhlasových stanic Hlas Ameriky (the Voice of America) a Svobodná Evropa (the Radio Free Europe) oznámili smrt studenta Martina Šmída na Národní třídě. Ačkoliv tato zpráva byla nepravdivá, stala se podnětem dalších akcí. Studenti se sešli v neděli dopoledne na koleji Hvězda (sídliště Petřiny) a vytvořili Pražský stávkový koordinační výbor.

V podloubí na Národní třídě u Mikulandské ulice někdo umístil černý transparent s nápisem: "Jan Opletal, 17.11. 1939 = Martin Šmíd, 17.11. 1989" a stále více lidí si připnulo trikolóru jako výraz solidarity se studenty.

V neděli odpoledne prošel Národní třídou průvod Pražanů, kteří spontánně vyjádřili nespokojenost nejen s pátečním zásahem proti studentům, ale také s komunistickým režimem. Před Národním divadlem hovořili herci s občany o společných názorech a cílech.

V podvečer se v divadle Činoherní klub v ulici Ve Smečkách sešla skupina intelektuálů, členů Penklubu, umělců a zástupců studentů, aby zde společně založili Občanské fórum.

V neděli večer v televizi vystoupil předseda české vlády František Pitra, který tvrdí, že "naším programem nemohou být zmatky, nepořádky a chaos".
 

Většina středoškoláků v pondělí ráno nenastoupila do školy, ale vydala se směrem do centra Prahy. Budovy vysokých škol byly polepeny plakáty vyzývajícími ke stávce.

V Praze je pět nad nulou a zdánlivě panuje klid, ale za dveřmi pracovišť se diskutuje o víkendových událostech.

Studenti většiny pražských fakult už od rána jednali s vedením škol o páteční události na Národní třídě. Městská vysokoškolská rada vytvořila dispečink stávkových vysokoškolských výborů. Během dopoledne studenti z fakult vylepili po Praze plakáty.

Na Václavském náměstí u sochy svatého Václava hořeli svíčky, objevily se transparenty, prohlášení a československé vlajky.

Během dopoledne Občanské fórum rozšířilo své prohlášení, které se dostalo do redakcí novin, časopisů, nakladatelství, do kulturních institucí a postupně na další pracoviště.

Rudé právo otisklo komentář "Rozhodně proti provokacím" a "Očité svědectví", kde uvedlo hesla, která nikdo neskandoval, a tvrzení o samozvaných vůdcích a lživých informacích štvavých vysílaček. Zveřejnilo také rozhořčené telefonáty slušných občanů, pochopitelně těch, kteří u ničeho nebyli a pochlebovali režimu.

Lidová demokracie otiskla informaci o odsouzení zákroku na Národní třídě na plénu Městského výboru Československé strany lidové a podala zcela jiný popis událostí, než Rudé právo. Mladá fronta pátrala po osudu zraněných studentů a přinesla stanovisko Městského výboru Socialistického svazu mládeže (SSM) za účasti Vasila Mohority, který žádal o prošetření "neadekvátního a politicky neuváženého zákroku pořádkových sil". Dále žádal ustavení parlamentní komise a žádal zahájení celospolečenského dialogu. Deník Svobodné slovo šel v informacích a kritice nejdále.

Ostatní sdělovací prostředky mlčely. Dokonce ani svazákům se nepodařilo v rozhlase nebo televizi pronést své stanovisko. Praha byla sdělovacími prostředky izolována od světa, ale informace se již šířily do celé republiky. Pražané pečlivě četli vylepené letáky a netajili se sympatiemi ke studentům i přímou finanční pomocí.

V pondělí odpoledne se Václavské náměstí začalo zaplňovat ještě před šestnáctou hodinou. Pracovníci Lidového nakladatelství stáli na balkóně budovy redakce Svobodného slova. Tento balkón se v dalších dnech stal tribunou lidu.

Po hodině spontánního nadšení a projevů touhy po svobodě se vydal dav lidí po Národní třídě okolo Národního divadla po nábřeží. Zde se Miloš Jakeš, generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa, radil s představiteli Svazu československo-sovětského přátelství o úkolech organizace. Pod okny začali procházet účastníci shromáždění, kteří o něm nevěděli, proto generální tajemník mohl v klidu odejít zadním vchodem. Přes Mánesův most na Malou stranu byla cesta uzavřena pořádkovými jednotkami Veřejné bezpečnosti. Dav se rozešel se slibem pokračovat v manifestaci další den.
 

V úterý byly uzavřeny všechny výstavní síně v Praze a ke stávce pražských studentů a vysokoškoláků se připojily také mimopražské vysoké školy. V Praze se neučilo ani na většině středních škol, ale diskutovalo se o politické situaci a dalším vývoji. Denní tisk nebyl k dostání a lidé si noviny vzájemně půjčovali.

Oficiální deníky zveřejnili zprávy o zasedání předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa (KSČ) a z jednání vlád Československé socialistické republiky, České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. Noviny stále psaly o znepokojení nad pokusy narušovat pořádek, o vyvolávání nedůvěry k činnosti vlády a k socialistickému zřízení. Miroslav Štěpán jednal s předsedy organizací KSČ z pražských podniků a zdůraznil, že strana (rozuměj KSČ) musí zaujmout k současným událostem pevné stanovisko a že dialog nelze vést na ulici.

Deníky Mladá fronta, Lidová demokracie a Svobodné slovo přinesly další ohlasy a stanoviska k celé situaci. Deník Svobodné slovo se postavil do čela objektivních informátorů veřejnosti a popsal spontánní demonstraci na Václavském náměstí, popsal diskusi na školách a solidaritu umělců se studenty.

Svá stanoviska publikovaly také politické strany, Čs. strana socialistická, Čs. strana lidová. Vyjádřil se také Socialistický svaz mládeže. V zásadních bodech se stanoviska shodovala a stala se do té doby jedinými politickými prohlášeními.

Studenti začali připravovat další kroky, ale měli značné obavy z dalšího vývoje situace. Pohotovostní jednotky Veřejné bezpečnosti od pátku sice nezasáhly, ale na řadě míst v Praze byly připraveny k represivním akcím. Po Praze se začaly šířit různé poplašné zvěsti o připravovaných krocích Lidových milicí a Veřejné bezpečnosti k potlačení protikomunistických akcí.

Jednotky Lidových milicí, které povolalo plénum Ústředního výboru Komunistické strany Československa se začaly stahovat z různých míst republiky k Praze. Situace se začala dramatizovat a studentské stávkové výbory permanentně jednaly o situaci a dalších krocích. Při vstupu do budov vysokých škol studentské hlídky vyžadovaly prokázání totožnosti z obavy před vniknutím nepovolaných osob.

Občanské fórum učinilo první kroky k navázání oficiálních kontaktů s vládními orgány. Z dosavadního politického vedení ale bylo možno jednat pouze s jedinými realisticky uvažujícími politiky Vasilem Mohoritou a předsedou vlády Ladislavem Adamcem. Vysokoškoláci navázali kontakt s Vasilem Mohoritou a Občanské fórum se odpoledne sešlo s Ladislavem Adamcem.

Před 16. hodinou se opět začaly soustřeďovat davy lidí na Václavském náměstí. Kromě těch, co přišli v pondělí, začali přicházet další Pražané i mimopražští občané, aby vyjádřili svoji podporu a své názory. Hesla na transparentech studentů začaly vybízet k účasti také zástupce velkých pražských podniků.

Václavské náměstí mělo již své první řečníky, kteří hovořili z balkónu budovy vydavatelství Melantrich. Nejrůznější rockové kapely zapůjčily své zařízení k ozvučení celého Václavského náměstí. Počet manifestujících občanů byl odhadnut na 250 tisíc. Hovořili zástupci studentů, svazáků a za Občanské fórum hovořili Jan Ruml a Václav Havel, za herce Jiří Bartoška. Moderátorem byl po celý týden Václav Malý z Občanského fóra.

Veřejnost se poprvé seznámila s programem Občanského fóra. Zástupce redakce Svobodného slova přečetl prohlášení Čs. strany socialistické, které vyvolalo velký ohlas. Pražský kardinál František Tomášek vyzval k zásadním změnám cestou nenásilí. Shromáždění skončilo československou hymnou, kterou zpívala Marta Kubišová.

Přes spontánní nadšení byla situace velmi vážná, protože do Prahy začaly přijíždět vyzbrojené jednotky Lidových milicí, polovojenského mocenského nástroje Komunistické strany. Předseda vlády Ladislav Adamec sice ujišťoval veřejnost, že celá situace bude řešena politickými prostředky, ale všichni věděli, že byl ve svém úsilí osamocen. Večer pak vystoupili v televizi Miloš Jakeš a ministryně školství, ale jejich prohlášení nikoho neuklidnily.
 

V denním tisku se objevila zpráva, že na žádost předsedy vlády generální prokurátor Československé socialistické republiky začal vyšetřovat příčiny, které vedly k zásahu bezpečnostních jednotek Veřejné bezpečnosti na Národní třídě 17. listopadu 1989.

Na Ústředním výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) proběhla informační porada ideologického tajemníka se zástupci vybraných sdělovacích prostředků. Noviny Tvorba později přinesly zajímavý záznam, který svědčil o nerozhodnosti a neschopnosti stranických orgánů zvládnout celou situaci. Na konci porady pokrčil soudruh tajemník rameny a prohlásil, že nemá více, co by řekl.

Jiné porady se zúčastnili redaktoři Mladého světa, kde položili generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Miloši Jakešovi otázku, kdo dal pokyn k zásahu na Národní třídě. Jakeš tvrdil, že žádné politické pokyny vydány nebyly.

Studenti, herci, umělci a učitelé začali obcházet pražské podniky, aby vysvětlili dělníkům, oč jim vlastně jde. Deníky Svobodné slovo, Mladá fronta a Lidová demokracie, které jako jediné sdělovací prostředky podávaly objektivní informace, byly velmi rychle vyprodány. Ostatní deníky (většinou politické nástroje KSČ), rozhlas a televize podávaly jen "oficiální" zprávy nebo mlčely.

Během noci a rána dorazilo do Prahy celkem asi 50 tisíc příslušníků Lidových milicí, kteří většinou netuší, co se v Praze skutečně děje a proti komu budou nasazeni. Příkaz k zásahu ale nebyl vydán a v průběhu dne některé jednotky Lidových milicí Prahu opustily.

Miloš Jakeš se setkal s Bohuslavem Kučerou a vedením Čs. strany socialistické. Ústřední výbor Národní fronty prohlásil, že Národní fronta je připravena posoudit nové náměty a návrhy, které ve společnosti vznikly. Městský výbor Socialistického svazu mládeže v Praze vyslovil požadavek okamžitě svolat Federální shromáždění Československé socialistické republiky, federální vládu a Ústřední výbor KSČ.

Pražští vysokoškoláci prorazili izolaci Prahy a založili celostátní koordinační stávkový výbor. V posluchárnách vysokých škol se vedly debaty o stále širším okruhu problémů.

Deník Rudé právo konstatoval, že výzvy na uklidnění situace nebyly vyslyšeny a otiskl prohlášení Městského výboru KSČ, že "anarchie a rozvrat nejsou naším programem". Městský výbor KSČ dále vyzval dělníky z pražských podniků a příslušníky Lidových milicí, aby stály pevně na pozicích, které v těchto složitých chvílích prokazují.

Mladá fronta otiskla různá stanoviska svazáckých orgánů v Praze a Karviné, která svědčila o izolaci Prahy od republiky. Většina deníků informovala o setkání předsedy vlády Ladislava Adamce se zástupci studentů, umělců a občanských sdružení pražské veřejnosti.

Odpoledne se na Václavském náměstí opět shromáždili Pražané. Nejlépe o těchto shromážděních informoval deník Svobodné slovo a čtenáři mu vyjádřili svůj vděk pravidelně při každém odpoledním shromáždění.

Na Václavském náměstí se objevili také dělníci pražských podniků. Řečníci se opět skoro hodinu střídali u mikrofonu. Vystoupil také zpěvák J. Dědeček a akademik V. Katětov. Za novináře přečetl prohlášení publicista J. Černý a Václav Havel přislíbil, že Občanské fórum spojí vyslovené požadavky v jednotný dokument.

Večer televizní diváci mohou vidět krátký šot z návštěvy Miroslava Štěpána u kardinála Tomáška, aby si vzájemně vyměnili názory na aktuální dění. Jinak ale televize stále drží oficiální postoj strany. V Praze se začaly šířit kopie videozáznamu ze zákroku na Národní třídě.
 

Deníky oznámily zprávu o svolání mimořádného zasedání ÚV KSČ. Rudé právo popřelo zprávu o nasazení Lidových milicí a zaměřilo se na odmítavý postoj k prosazovanému požadavku generální stávky.

Deník Práce uvedl, že "je zapotřebí se vrátit zpátky do vysokoškolských učeben, ke strojům a rýsovacím prknům... všude tam, kde to vlast a její lid potřebuje." Svobodné slovo, Mladá fronta a Lidová demokracie otiskly prohlášení novinářů, spisovatelů, politických stran a nejrůznějších institucí, z nichž je patrné, co si skutečně lid myslí.

Ráno v 7 hodin se sešli předsedové celozávodních výborů SSM z celé Prahy, aby se sjednotili na postupu. Neshodli se však, zda budou podporovat Občanské fórum a zda se zúčastní pondělní generální stávky. Studenti vyjeli z Prahy do celé republiky, aby vysvětlili a přesvědčili mimopražské studenty o svých cílech.

Československý rozhlas a československá televize vyjádřily konečně nespokojenost s dosavadním způsobem zpravodajství. Pracovníci televize protestovali proti cenzurním zásahům do zpráv a požadovali, aby byl již tentýž den vysílán přímý přenos z Václavského náměstí a aby byl odvysílán videozáznam ze zásahu bezpečnostních sil Veřejné bezpečnosti na Národní třídě.

Čtenáři Svobodného slova, Lidové demokracie a Mladé fronty byli informováni o stále rostoucí podpoře ze zahraničí. Řada lidí se zbavila strachu projevit svůj vlastní názor podpisem, ale mnozí stále opatrně mlčeli z obavy před možnou budoucí perzekucí. Většina lidí dobře věděla, co je to Státní bezpečnost a jaké jsou její nástroje a co znamená jednou provždy upadnout v nemilost komunistické moci.

Prahou kolovaly neověřené zvěsti a dezinformace. Mluvilo se o obsazení televize jednotkami Lidových milicí, o ukončení stávky studentů v den generální stávky. V Praze přibylo zahraničních novinářů a rozhlasových a televizních štábů, které rychle dostaly pražské události na první stránky světových deníků a do hlavních zpráv zpravodajství předních rozhlasových a televizních stanic. V Praze se akreditoval také zpravodaj rozhlasové stanice Svobodná Evropa Pavel Pecháček, což bylo dříve naprosto nemyslitelné.

Miroslav Štěpán objížděl pražské závody. Na setkání dělníků ČKD Lokomotivka - Sokolovo prohlásil, že "neexistuje, aby se emotivně, bez střízlivého posouzení rozhodovalo, kdo a kdy má odejít z nejvyšších funkcí". Večer v televizních zprávách pak šokovaní mimopražští diváci viděli, jako ho dělníci nenechali domluvit a naprosto jednoznačně vypískali.

V tradičních 16 hodin se zaplnilo Václavské náměstí k dalšímu shromáždění, kde poprvé dělníci velkých závodů svými transparenty vyjádřili podporu studentům a Občanskému fóru.

Na shromáždění promluvili mimo jiné Valtr Komárek, Jiří Kantůrek, předseda ekumenické rady církví Josef Hromádka. Zazpívali zpěváci Jarek Nohavica, Burian a další. Profesor Věnek Šilhan přečetl pozdrav Alexandra Dubčeka a Hana Zagorová s Martou Kubišovou zazpívaly na závěr hymnu.

Občanské fórum, které již ve svých řadách začalo soustřeďovat další známé osobnosti uměleckého a vědeckého života včetně osobností Pražského jara 1968, zřídilo v Laterně Magice tiskové a informační středisko.

Proti generální stávce se postavily orgány Revolučního odborového hnutí. Večer v televizi vystoupil ministr národní obrany Milán Václavík, který naznačil, že armáda proti lidu nikdy nepůjde a že vojáci na Národní třídě nebyli.
 

Denní tisk přinesl informace o předchozím dni a otiskoval výtahy z projevů na Václavském náměstí. Mluvčí vlády sdělil, že předseda vlády Ladislav Adamec pozorně sleduje vnitropolitickou situaci a připravuje se na své vystoupení na zasedání ÚV KSČ. Tím reagoval na poplašné zvěsti, že se chystá do Sovětského svazu požádat o vojenskou intervenci.

V pátek se konalo mimořádné zasedání ústředního výboru Čs. strany socialistické. Rozhodující pozornost ale byla soustředěna na zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa.

Deník Rudé právo pokračoval ve své oficiální komunistické linii a soustředil se na problém nadcházející generální stávky, která přinese celé společnosti těžko vyčíslitelné ztráty a škody.

Deník Československý sport otiskl výzvy Věry Čáslavské, Josefa Odložila, fotbalových trenérů, klubu fair play, jednotlivců i sportovních klubů na podporu studentů a Občanského fóra.

Vláda Československé socialistické republiky považovala za nutné urychlit návrh na úpravu spolčovacího a shromažďovacího práva a důrazně žádala generálního prokurátora o vyšetření zákroku na Národní třídě.

Mezitím celá Praha čekala s nadějemi i obavami, co nového přinese zasedání ÚV KSČ, které začalo v 10 hodin dopoledne.

Odpoledne se na Václavském náměstí opět sešly davy více než 300 tisíců lidí. Jménem vysočanských dělníků promluvil Petr Miller. Bouřlivě byl přivítán Alexandr Dubček. Byl přečten další list kardinála Tomáška, vystoupil Čestmír Císař, hudebník Michael Kocáb, Jiří Hanzelka, Věra Čáslavská a další.

Václav Havel dopoledne převzal na švédském velvyslanectví z rukou ministra zahraničí Sten Andersona cenu Olafa Palmeho.

Během dne se začaly sdružovat stávkové výbory a všichni čekali na zprávy ze zasedání ÚV KSČ. Řada lidí stála před budovou Vysoké školy politické ve Vokovicích, kde se zasedání konalo. V 19 hodin bylo ohlášeno, že Miloš Jakeš a další členové předsednictva a sekretariátu Ústředního výboru KSČ se vzdávají funkcí a že zasedání pokračuje. Pražané ještě večer vyšli do ulic a projevili svoji radost nad touto zprávou. Československá televize uvedla krátký záznam ze zásahu pořádkových sil Veřejné bezpečnosti na Národní třídě 17. listopadu 1989.
 

Nejen všichni novináři, ale i mnoho lidí čekalo dlouho do noci, k jakým závěrům dospěje rozhodující zasedání ÚV KSČ. Již páteční zpráva, že s analýzou posledních událostí vystoupil Miloš Jakeš, vzbudila údiv. Zvolení Karla Urbánka generálním tajemníkem sice naladilo většinu neinformovaných lidí optimisticky. Ranní zpravodajství Československého rozhlasu ale uvedlo, že v čele strany zůstali nejen Lenárt, Knotek, ale především Miroslav Štěpán a Miroslav Zavadil. Usnesení proto již nikdo nevěnoval pozornost.

Lidé znovu vyšli do ulic a stávkové výbory znovu zasedali. Od rána zasedá celopražský aktiv funkcionářů KSČ. V průběhu jednání dojde k radikálním krokům a Miroslav Štěpán se vzdal funkce městského tajemníka a oznámil, že na večerním zasedání se vzdá také funkce v předsednictvu ÚV KSČ.

Dopoledne v chrámu svatého Víta se koná pontifikální mše, kterou celebruje arcibiskup pražský, kardinál František Tomášek. Československá televize zajišťuje televizní přenos.

Prezident Gustáv Husák zastavil trestní stíhání proti osmi "disidentům" a předsednictvo Národní fronty podpořilo požadavek studentů na ustavení parlamentní komise, která vyšetří zásah 17. listopadu na Národní třídě.

V galerii Mánes je zřízeno další informační středisko, kde se promítá mimo jiné videozáznam brutálního zásahu příslušníků Veřejné bezpečnosti proti studentům na Národní třídě.

Ke studentům, umělcům, sportovcům se projevy solidarity začaly připojovat řady zahraničních osobností. Začaly růst fondy na pomoc studentům a Občanské fórum začalo získávat stále větší vliv na události v Praze.

Občanské fórum přemístilo manifestaci z Václavského náměstí na mnohem větší Letenskou pláň, kam přišlo asi 750 tisíc lidí nejen z Prahy, ale i z celé republiky. Vasil Mohorita jako první vládní politik vystoupil před shromáždění a oznámil, že Miroslav Štěpán odstoupil. Shromáždění tuto zprávu přijalo s nadšením. Marta Kubišová zazpívala "Modlitbu pro Martu". Václav Havel potvrdil, že Občanské fórum bude jednat s představiteli ÚV KSČ. Prognostik Miloš Zeman seznámil přítomné se skutečným stavem československé společnosti. Znovu vystoupil Alexander Dubček a řada dalších.

Večer v televizi promluvil Karel Urbánek, který uvedl, že strana se příliš odtrhla od lidí, od pravdy jejich každodenního života, od jejich potřeb a zájmů. Poprvé se v Československé televizi objevil Václav Havel.
 

V neděli vyšla mimořádná vydání deníků Svobodné slovo a Mladá fronta. Mladá fronta na zadní straně místo sportu přinesla fotografie z ustavení Občanského fóra z předchozí neděle.

Praha byla polepena plakáty, státními symboly a vlajkami. Přestože ještě nic nebylo rozhodnuto, vládla radostná nálada a všeobecný pocit slovy písně Marty Kubišové, že se ztracená vláda k lidu navrátila.

Proklamovaná národní jednota se začala naplňovat skutky. Po celý den probíhala důležitá jednání. V 11 hodin se setkal předseda vlády Ladislav Adamec v čele delegace Národní fronty a vlády s Občanským fórem, které vedl Václav Havel.

Na Právnické fakultě Univerzity Karlovy začala působit právní poradna pro všechny zraněné ze zásahu 17. listopadu na Národní třídě. Na celostátním koordinačním stávkovém výboru vysokoškoláků informoval jeho předseda Martin Mejstřík o sobotním setkání s vládou, která podle jeho slov vůbec netušila, co se kolem děje.

Na schůzi Ústřední rady odborů odstoupil z funkce předsedy Miroslav Zavadil a další vedoucí představitelé. Odstoupilo také vedení Čs. strany lidové.

Nedělní manifestace Občanského fóra na Letné začalo informací o setkání s vládní delegací. Václav Havel uvedl, že začal dialog vládní moci s veřejností a že Občanské fórum chce být mostem od totality ke skutečné demokracii, kterou posléze zajistí svobodné volby. Předseda vlády Ladislav Adamec byl přivítán potleskem, ale svým projevem nepřesvědčil a byl poněkud nespravedlivě vypískán. Mezi dalšími řečníky vystoupili naprosto překvapivě také někteří příslušníci pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti, který se zúčastnil zásahu proti studentům na Národní třídě. Vyjádřili svoji podporu demokratickým změnám a sklidili velký aplaus.

Pozdě večer začalo ve Vokovicích na Vysoké škole politické další mimořádné zasedání ÚV KSČ, které skončilo až v pondělí ráno.

Občanské fórum uspořádalo tiskovou konferenci, na které kromě Václava Havla vystoupili také Jiří Dienstbier, Václav Klaus, Zdeněk Jičínský a další. Občanské fórum se svými odborníky vydalo programové zásady, v nichž analyzovalo stav krize společnosti v morální, duchovní, ekologické, sociální, ekonomické a politické oblasti. Zároveň vyzvalo veřejnost, aby přispěla k dopracování těchto programových zásad.
 

Pondělní tisk informoval o sobotním a nedělním shromáždění na Letenské pláni, o setkání vlády a Národní fronty s Občanským fórem a o přípravě na pondělní generální stávku. Informoval také o závěrech mimořádného zasedání ÚV KSČ, které svolalo mimořádný sjezd KSČ na 26.1. 1990. V původním předsednictvu a sekretariátu ÚV KSČ zůstalo z původních 24 členů jen osm.

Prezident republiky Gustáv Husák zastavil další trestní stíhání proti tzv. disidentům. Celá Praha a s ní celá republika se chystala na generální stávku. Alexander Dubček, nejvýznamnější osobnost Pražského jara v roce 1968, oslavil v den generální stávky své 68. narozeniny.

Zástupci vysokoškoláků z celé republiky požadovali, aby byly okamžitě vyšetřeny všechny okolnosti zásahu 17. listopadu na Národní třídě. Dále požadovali odchod všech zkompromitovaných osobností z veřejného života a zrušení ústavního článku o vedoucí úloze KSČ. Konečně požadovali vypracování návrhů nových zákonů o shromažďování, sdružování, o petičním právu, o tisku, vysokých školách a o volbách a jejich předložení veřejné diskusi.

Předsednictvo Výboru čs. veřejnosti pro lidská práva požádalo o propuštění všech politických vězňů. Ministři kultury obou republik vydali rozhodnutí o uvolnění zakázaných filmů a knih.

V Praze jako reakce na příliš pomalý postup změn v KSČ vzniklo Demokratické fórum komunistů, které navrhlo zrušit vedoucí úlohu KSČ, připravit zcela nové stanovy a uspíšit termín konání mimořádného sjezdu KSČ. Dále vyslovilo požadavek na odsouzení intervence vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968.

V poledne v celé republice zazněly sirény, klaksony a zvony jako počátek hodinové generální stávky. Lidé vyvěsili státní vlajky, přerušili práci a na ulicích se zastavovali a tleskali.

Řada deníků otiskla Programové zásady Občanského fóra. Novým ředitelem Československé televize se stal Miroslav Pavel. Nový generální tajemník KSČ poskytl své první interview časopisu Mladý svět. Na otázku, jak vysvětluje, že dnes celý národ vstoupil do generální stávky, odpověděl, že svůj podíl na tom má KSČ.

Večer v Laterně magice proběhla další tisková konference Občanského fóra, na níž ředitel Prognostického ústavu Valtr Komárek uvedl, že došlo ke spontánnímu vystoupení celého národa a že jsme svými tradicemi reformní národ, který to dokládá svým ukázněným vystupováním.
 

Mladá fronta uvedla své zahraniční zpravodajství titulkem "Celý svět se na nás dívá". Sametová revoluce zabrala většinu novinového zpravodajství a zprávy, které nesouvisely s politickým vývojem se většinou ani neuveřejnily.

Postupně se začalo diskutovat také o problémech, které dříve byly naprosté tabu, jako byl pražský prominentní léčebný ústav Sanopz (Státní ústav národního zdraví). Předsednictvo Výboru čs. veřejnosti pro lidská práva navrhlo dopracovat zákony o lidských právech.

Předseda vlády Ladislav Adamec a představitel Občanského fóra Václav Havel se na dopoledním setkání dohodli, že 3. prosince bude navržena v novém složení federální vláda.

Miloš Jakeš požádal prezidenta republiky o uvolnění z funkce předsedy Rady obrany státu a prezident jeho žádosti vyhověl. Alois Indra požádal o uvolnění z funkce předsedy Federálního shromáždění a prezident také jeho žádosti vyhověl.

Čs. strana lidová zvolila své nové vedení a předsedou strany se stal Josef Bartončík a ústředním tajemníkem JUDr. Richard Sacher.

Večer se sešel celostátní aktiv KSČ, na němž mimo jiné zaznělo, že požadavky na zrušení Lidových milicí, odstoupení ředitelů - komunistů z funkcí a zrušení základních organizací v podnicích jsou nepřijatelné.

V Československé televizi vystoupil ředitel Prognostického ústavu Československé akademie věd Valtr Komárek. V divadle Na zábradlí byli hosty večera Václav Havel, Pavel Landovský a zpěvák Jaroslav Hutka. Stále více umělců žijících v emigraci se alespoň na chvíli přijelo přesvědčit, že revoluce pokračuje, a zároveň ji podpořit.
 

Federální shromáždění po bouřlivé diskusi schválilo ústavní změny. Byl vypuštěn článek 4 o vedoucí úloze KSČ ve společnosti a ve státě a z článku 6 byla vypuštěna formulace o vedoucí úloze KSČ v Národní frontě.

Federální shromáždění dále zrušilo monopolní postavení marxismu-leninismu ve výchově a vzdělávání v článku 16. Poslanci zvolili komisi pro dohled nad vyšetřováním zásahu pořádkových sil 17. listopadu proti studentům. Členy komise byli jmenováni také zástupci studentů.

Denní tisk uvedl, že do Prahy se chystá ekonom Ota Šik, zpěvák Karel Kryl a další osobnosti z emigrace.

Začal růst počet žádostí o registraci nových politických a společenských organizací a spolků.

Předseda federální vlády se setkal se zástupci církví a požádal je o návrhy na doplnění vlády z jejich řad. Tiskový mluvčí ministra národní obrany předal Československé tiskové kanceláři prohlášení, že útvary a svazky Československé lidové armády nebyly uvedeny do vyšších stupňů bojové pohotovosti.

V pražské Laterně magice, sídla Občanského fóra, zástupci Občanského fóra informovali novináře o svém jednání se slovenskou Verejnosťou proti násiliu. Obě občanská sdružení prohlásila, že se považují za suverénní reprezentanty českého a slovenského občanského hnutí a spolupracují na základě partnerství, které plyne ze společných cílů.

Občanské fórum se obrátilo na příslušníky Československé lidové armády s výzvou, aby se nenechali zneužít k prosazování zájmů jedné politické skupiny.

Pražští umělci uspořádali své výstavy a většinou výtěžky z těchto akcí věnovali ve prospěch studentů.

Prezident Gustáv Husák na požadavek Klubu komunistických poslanců, aby setrval ve funkci, odpověděl, že to, zda zůstane ve funkci do konce volebního období v květnu 1990 záleží na Federálním shromáždění, ÚV KSČ a na ÚV Národní fronty.

V pražském divadle Disk se sešli zástupci celorepublikového koordinačního stávkového výboru a vysvětlili svůj názor na plnění sedmi požadavků studentů, vztah k Občanskému fóru a k pokračování stávky.

Ve večerním vysílání Československé televize vystoupil předseda Federální vlády Ladislav Adamec a informoval o svém jednání s Občanským fórem. Mimo jiné se zmínil o nutnosti přehodnotit události ze srpna 1968 a zahájit jednání se sovětskou vládou o odchodu sovětských vojsk z území Československa.
 

V Praze proběhla řada jednání. Zasedala federální vláda, která se zabývala zpevněním obchodního kursu koruny, státním rozpočtem a rozhodla o odstranění všech technických zařízení na hranicích s Rakouskem.

Ústavně právní výbor obou sněmoven navrhl zrušit usnesení předsednictva federálního shromáždění z ledna roku 1989 o zvýšení hranice sankcí za účast na nepovolených shromážděních.

Předsednictvo ÚV KSČ se vyslovilo pro kritické přehodnocení událostí roku 1968. Poprvé se také KSČ odhodlala k prvnímu oficiálnímu jednání s Občanským fórem na úrovni vedení. Obě strany se shodli na nezbytnosti dalších jednání.

Tiskový mluvčí ÚV KSČ uvedl, že Komunistická strana poskytne prostory Vysoké školy politické na Malé straně Akademii múzických umění a ubytovny Vysoké školy politické ke zřízení vysokoškolské koleje. Na dotaz o další existenci Lidových milicí tiskový mluvčí uvedl, že milice neslouží pouze k ochraně KSČ, ale pomáhají chránit majetek lidu vytvořený za čtyřicet let vývoje.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČSR rozhodlo o zrušení výuky marxismu-leninismu na vysokých školách.

Demokratické fórum komunistů oznámilo, že má již 20 tisíc členů.

Občanské fórum se začalo představovat veřejnosti pravidelným pořadem v Československém rozhlase vždy ráno a v podvečer.
 

Pod titulkem "Úplné potření stalinismu" seznámil deník Mladá fronta čtenáře s manifestem Klubu za socialistickou přestavbu Obroda. V manifestu se uvádělo, že Husákovo a později Jakešovo vedení KSČ nese plnou odpovědnost za pohřbení reforem Pražského jara.

Nezvyklé titulky v denním tisku vystřídaly dřívější únavnou jednotvárnost zpráv. Deník Svobodné slovo uvedl tiskovou besedu s Valtrem Komárkem pod názvem "Neváhejme zlomit moc mafie".

Genadij Gerasimov, tiskový mluvčí ministerstva zahraničních věcí Svazu sovětských socialistických republik, prohlásil, že se brzy dočkáme konečného hodnocení srpna 1968 v Československu.

Socialistický svaz mládeže si kladl důležitou otázku o své další existenci, protože se začaly obnovovat a vznikat nové mládežnické organizace, jako Junák nebo Demokratická mládež.

Na mimořádném zasedání ústředního výboru SSM Vasil Mohorita požádal o uvolnění z funkce předsedy a novým předsedou byl zvolen Martin Ulčák.

Před parlamentní komisi začali předstupovat další a další svědkové událostí 17. listopadu na Národní třídě. 1. prosince vypovídali také Miloš Jakeš a Miroslav Štěpán.

Po příletu do Prahy vystoupil na improvizovaném koncertu Karel Kryl. Prefekt Husovy bohoslovecké fakulty předal rektorovi Univerzity Karlovy žádost o zařazení této fakulty do svazku Univerzity Karlovy. Sdružení stávkových výborů vyzvalo občany, aby vyslovili nedůvěru současné struktuře Revolučního odborového hnutí.

V pražském paláci kultury začalo jednání XI. celostátního sjezdu Jednotných zemědělských družstev. Byl vznesen požadavek na založení vlastní politické strany. Večer proběhla v televizi tisková konference Občanského fóra, na níž studenti sdělili, že stávkové výbory zůstanou zachovány.
 

Druhým dnem pokračoval sjezd Jednotných zemědělských družstev a byla zahájena první jednání o ustavení nové zemědělské strany.

V Praze zasedalo Československé ústředí vysokoškoláků, které se obrátilo ke všem vysokoškolákům s prohlášením, v němž se uvádělo, že budoucím požadavkem studentského hnutí musí být vytvoření demokraticky zvolené studentské samosprávy, která bude hájit zájmy studentů bez rozdílu na jejich politickou příslušnost nebo náboženské vyznání.

Demokratické fórum komunistů odmítlo způsob přípravy mimořádného sjezdu KSČ a znovu požadovalo přímou volbu kandidátů tohoto sjezdu. Československá demokratická iniciativa uvedla, že chce být nezávislou politickou stranou.

Ústřední výbor Svazu českých dramatických umělců odstoupil a přenesl své pravomoci na přípravné výbory jednotlivých sekcí svazu.

Podobně jako ve světě všichni napjatě očekávali výsledek jednání mezi prezidentem Spojených států amerických Georgem Bushem a generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Svazu sovětských socialistických republik Michailem Gorbačovem, občané Československa očekávali výsledek jednání o nové federální vládě a její složení.
 

Prezident republiky Gustáv Husák na návrh předsedy vlády Ladislava Adamce odvolal deset členů dosavadní federální vlády a jmenoval její nové členy. Komunistická strana měla v nové vládě přes radikální změnu politické situace v Československu tři čtvrtiny všech křesel.

Nová vláda ihned odvolala ústředního ředitele Čs. rozhlasu a ředitele Československé tiskové kanceláře a jmenovala ředitele nové. Vláda také označila vstup pěti států Varšavské smlouvy v roce 1968 za porušení vztahů mezi suverénními zeměmi a navrhla sovětské vládě jednání o ukončení dočasného pobytu sovětských vojsk na československém území.

Obnovu své činnosti oznámila Československá strana sociálně demokratická, která byla po komunistickém puči 25. února 1948 násilně sloučena s KSČ. Dále vznikla Československá demokratická iniciativa.

Občanské fórum a Verejnosť proti násiliu požádaly prezidenta republiky, aby do Dne lidských práv, tj. do následující neděle, propustil všechny politické vězně a odstoupil z funkce.

V podvečer vyjádřili pražští studenti manifestačním pochodem solidaritu s čínskými studenty, kteří před půl rokem byli krvavě zmasakrováni na pekingském náměstí Tchien-an-men.

Ve Sportovní hale proběhl pro 14 tisíc posluchačů "Koncert pro všechny slušný lidi", jehož výtěžek byl věnován obětem nedávného zemětřesení v Kalifornii.
 

Občanské fórum a Verejnosť proti násiliu vyjádřili své přesvědčení, že nová vláda nemůže být definitivní a že komunistická strana musí vyvodit všechny důsledky z toho, že ztratila důvěru veřejnosti a že nemá v Československu žádnou vedoucí úlohu. Důvěra vládě může být vyslovena až po její zásadní změně.

Velkou nespokojenost s novou vládou projevili také studenti a umělci. Studenti prohlásili, že jejich požadavky byli splněny jen částečně, ikdyž se staly věcí celé společnosti. Současně oznámili, že ukončují okupační stávku a přecházejí na zvýšenou stávkovou pohotovost.

Všechny deníky zveřejnily zprávu mluvčího předsednictva ÚV KSČ, že během soboty a neděle byla provedena přeprava výzbroje Lidových milicí do skladů Československé lidové armády. Tím KSČ splnila závazek, že při řešení politické situace nebude použito mocenských nástrojů strany.

Ladislav Adamec a Karel Urbánek se zúčastnili v Moskvě setkání vedoucích představitelů členských států Varšavské smlouvy. Vstup pěti států na území Československa v roce 1968 byl prohlášen za protiprávní.

Vláda České socialistické republiky podala demisi. Byl zrušen systém devizových příslibů a výjezdních doložek při výjezdu do nesocialistických zemí. Občané získali možnost nákupu valutových prostředků v bankách. Rakousko na tuto situaci ihned reagovalo a přestalo požadovat vstupní víza.

V 16 hodin začala manifestace na Václavském náměstí. Z budovy Melantrichu umělci vyjádřili solidaritu s obnovenou stávkou studentů. Svůj nesouhlas s novou vládou vyjádřily také stávkové výbory průmyslových podniků a své stanovisko vyslovili zástupci Občanského fóra. Zvoněním zvonků a klíčů vyjádřili občané přání, aby staronová vláda podala demisi. Na závěr Karel Gott a Karel Kryl zazpívali státní hymnu.
 

Předseda vlády Ladislav Adamec vedl během dne řadu jednání s politickými činiteli politických stran a Občanského fóra.

Předsednictvo České národní rady jmenovalo nové členy české vlády. Složení vlády odpovídalo rozložení politických sil a bylo výrazným krokem vpřed.

Prezident republiky Gustáv Husák udělil milost dalším osobám. Vedení socialistické strany prohlásilo, že je nezbytné zcela přehodnotit vývoj Československa od roku 1945 a musí být morálně odčiněny křivdy, které byly spáchány odsouzením, pronásledováním a vězněním členů Čs. strany národně socialistické.

Deník Mladá fronta uveřejnila rozhovor s profesorem Zdeňkem Mlynářem, významnou osobností roku 1968, a rozhovor s Martinem Mejstříkem, spolupředsedou studentského koordinačního výboru.

Městská knihovna v Praze a obvodní knihovny začaly uvolňovat ze svých depozitářů noviny a časopisy z Pražského jara 1968.

Nedůvěru Československému svazu žen vyjádřil týdeník Vlasta, který tak potvrdil názory jednotlivých žen, které již předtím otiskoval.

Občanské fórum předalo Federálnímu shromáždění návrh nové ústavy, zpracovaný vlastním týmem právních odborníků.

Komunistická strana Československa vydala své na tiskové konferenci prohlášení, že osoby odpovídající za krizi ve státě a společnosti budou volány k odpovědnosti.

Federální ministr vnitra rozhodl, že na hranicích s Rakouskem budou odstraněny všechny ženijní technické zátarasy.

Parlamentní komise vyšetřující události 17. listopadu na Národní třídě navrhla ministru vnitra ČSSR dočasně zprostit výkonu služby šest vysokých důstojníků Veřejné bezpečnosti.

Československá tisková kancelář uvedla prohlášení šéfa dosud ilegálního měsíčníku Lidové Noviny Jiřího Rumla, že noviny budou vycházet legálně jako deník.
 

Československá akademie věd vydala prohlášení, podle něhož bude plně rehabilitovat všechny bývalé členy a pracovníky ČSAV, kteří byli politicky pronásledováni po roce 1968.

Občanské fórum a Verejnosť proti násiliu zasedly za jednací stůl s vedením Komunistické strany Československa. Jednání trvalo asi 80 minut a obě strany se dohodly, že další jednání musí brzy následovat.

Občanské fórum a Verejnosť proti násiliu požádaly o odvolání generálních prokurátorů ČSSR a ČSR.

Někteří jednotlivci se rozhodli podpořit požadavky studentů vyhlášením hladovky, ale vysokoškoláci je požádali, aby svoji solidaritu vyjádřili způsobem neohrožujícím život.

Večer nečekaně vystoupil v Československé televizi předseda federální vlády Ladislav Adamec. Prohlásil mimo jiné, že při sestavení vlády se snažil přihlížet ke všem stanoviskům, ale ne každému bylo vyhověno. Uvedl dále, že vláda potřebuje důvěru veřejnosti v upřímnost svých úmyslů a také čas pro jejich prosazování. Pokud vláda tyto základní podmínky nemá, nemůže on jako předseda vlády nést zodpovědnost za další vývoj situace. V tomto případě má jediné čestné východisko požádat prezidenta republiky o uvolnění z funkce předsedy federální vlády.
 

Předseda federální vlády Ladislav Adamec oznámil prezidentu republiky, že podává demisi. Prezident demisi přijal a řízením vlády a jednáním o jejím novém složení pověřil dosavadního místopředsedu Mariána Čalfu.

Bývalý tajemník Městského výboru KSČ Miroslav Štěpán vydal prostřednictvím Československé tiskové kanceláře prohlášení, ve kterém odmítl politickou zodpovědnost za zásah na Národní třídě.

Předsednictvo ÚV KSČ vyloučilo Miroslava Štěpána a Miloše Jakeše z řad členů KSČ za hrubé politické chyby při řešení společenského napětí a zejména za události 17. listopadu 1989.

Celostátní porada odborářských funkcionářů vyslovila nedůvěru Ústřední radě odborů a nahradila ji akčním výborem.

V Praze byl ustaven Přípravný výbor pro založení Svobodné rolnické strany. Novým ředitelem Národního divadla byl jmenován profesor Milan Lukeš.

Kolem 19 hodiny dorazil průvod mladých lidí s rozsvícenými baterkami a lampióny k budově Federálního shromáždění ČSSR, aby pod heslem "Však mi si na vás posvítíme" symbolicky a s recesí vyjádřili svůj nesouhlas s pomalými kroky zákonodárného sboru.
 

Marián Čalfa vedl s představiteli všech rozhodujících politických uskupení první konzultace a jednání o příštím složení vlády.

Prezident republiky Gustáv Husák udělil rozsáhlou amnestii. Ve zdůvodnění se praví, že v souvislosti s demokratizačním procesem došlo ke snížení společenské nebezpečnosti řady trestných činů a přečinů.

Generální prokurátor ČSSR byl odvolán z funkce. Sovětskému velvyslanectví byla předána nóta federálního ministerstva zahraničních věcí, v níž se navrhuje zahájit v co nejkratší době jednání o odsunu sovětských vojsk z československého území.

Ve večerních hodinách se sešli v Paláci kultury představitelé všech rozhodujících politických uskupení k dalšímu jednání o složení nové vlády.

Federální vláda a Občanské fórum jmenovalo členy komise historiků pro analýzu srpnových událostí v roce 1968.

Pražská Kampa uctila na Velkopřevorském náměstí památku člena skupiny Beatles Johna Lennona. Již po deváté, ale poprvé bez asistence Veřejné bezpečnosti, se u symbolického pomníčku sešli převážně mladí Pražané, aby vyjádřili sounáležitost se zpěvákem, který se stal ve světě symbolem míru a nenásilí.
 

Pokračovali konzultace o složení nové vlády. Marián Čalfa jednal odpoledne postupně se zástupci Čs. strany socialistické, Čs. strany lidové, Komunistické strany Československa a se společnou delegací Občanského fóra a Verejnosti proti násiliu.

Pozdě večer se v budově československé vlády znovu všichni sešli a Marián Čalfa prohlásil, že výsledkem konzultací je plná dohoda o složení vlády ČSSR. Upřesnil, že 10. prosince navrhne na základě pověření prezidentu ČSSR, aby jmenoval federální vládu v novém složení.

Na Národní třídě v místech, kde 17. listopadu pořádkové síly Veřejné bezpečnosti napadly studenty, předala oficiální delegace Portugalského výboru solidarity se zeměmi východní Evropy pražským studentům jako symbol solidarity padesát tisíc růží.

Společnost za veselejší současnost uspořádala "Výlet do Bezpráví", vsi u Chocně, kde položila pamětní kámen pro vybudování skanzenu totality v Československu.
 

Na návrh designovaného předsedy vlády Mariána Čalfy jmenoval prezident republiky Gustáv Husák novou vládu s 20 členy, z toho 9 členů vlády za KSČ, 2 za Československou stranu socialistickou, 2 za Československou stranu lidovou a 7 členů bez politické příslušnosti. Předsedou nové vlády se stal JUDr. Marián Čalfa, prvními místopředsedy Ing. Valtr Komárek, DrSc. a JUDr. Ján Čarnogurský. Dalšími místopředsedy vlády byli František Pitra, František Reichel, Vladimír Dlouhý, Josef Hromádka a Oldřich Burský.

Neobsazena zůstala pouze funkce místopředsedy vlády pro nově zvoleného předsedu slovenské vlády a funkce ministra vnitra, který měl být jmenován později. Ministrem zahraničí byl jmenován Jiří Dienstbier. Ministrem financí byl jmenován Václav Klaus. Předsedou státní plánovací komise byl jmenován Vladimír Dlouhý.

Po slavnostním aktu jmenování na Pražském hradě vláda odjela netradičně autobusem na své první jednání v bývalé Strakově akademii. Řada členů nové vlády byla ještě nedávno tzv. disidenty (např. Ján Čarnogurský byl před několika dny propuštěn z vězení, Jiří Dienstbier měl den předtím službu v kotelně atd.).

Odpolední vlády "národního porozumění", jak se vláda nazvala, bylo věnováno hospodářské reformě, přípravě návrhů zákonů, které upraví základní občanská práva a svobody a přípravě svobodných voleb.

Téhož dne po jmenování federální vlády oznámil Gustáv Husák předsednictvu Federálního shromáždění, že odstupuje z funkce prezidenta republiky.

V Praze vzniklo Čs. ekonomické fórum, které sdružilo všechny ekonomy, kteří se chtěli podílet na řešení reformy národního hospodářství.

Ve 14 hodin se naposledy v roce 1989 sešlo mohutné shromáždění Pražanů, které svolalo Občanské fórum a vydavatelství Čs. strany socialistické Melantrich. Po úvodní písni Marty Kubišové "Modlitba pro Martu" vystoupilo mnoho řečníků. Václav Havel oznámil, že devět členů nové vlády má podporu Občanského fóra a Verejnosti proti násiliu. Herec Jiří Bartoška přednesl návrh Občanského fóra, aby se prezidentem stal Václav Havel.
 

Pondělní denní tisk zveřejnil jména kandidátů na prezidenta. K Václavu Havlovi a Alexandru Dubčekovi se připojilo jméno Ladislava Adamce a Čestmíra Císaře, kterého doporučil ÚV SSM.

Přesně v poledne se celá Praha znovu rozezněla, začaly houkat sirény, vyzvánět kostelní zvony a lidé cinkali na náměstích klíči, zvonečky a rolničkami na důkaz zdárného vývoje něžné revoluce.

Denní tisk přinesl zprávu o ukončení stávky pražských herců, pracovníků divadel, hudebníků a výtvarníků, pracovníků galerií a divadel. Studenti prohlásili, že i nadále ve stávce setrvají.

Tisk se také vracel ke složení nové vlády a většina názorů hovořila o nalezení východiska z krize. Některý tisk psal o zahájení odstraňování zátarasů na československo-rakouské hranici ("železné opony"), která téměř čtyřicet let "chránila" Československo před "nepřátelským kapitalistickým světem", ale ve skutečnosti zabraňovala útěku lidí za svobodou, jak dokazuje na řadě příkladů např. kniha Jožky Pejskara "Útěky železnou oponou" [2].

Studenti pražských vysokých škol vyrazili do ulic k úklidu města a odstraňovali plakáty, transparenty a čistili polepené výlohy. V kostele sv. Markéty v Břevnově se sešlo ekumenické shromáždění a na Václavském náměstí se občanům představil Duhový autobus mezinárodního ekologického hnutí Greenpeace.
 

Společná komise Federálního shromáždění a České národní rady pro dohled na vyšetřování událostí ze 17. listopadu na Národní třídě uvedla, že vojenská složka generální prokuratury získala zvukové záznamy velení Pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti z průběhu celé akce, které mohou doplnit existující videozáznam. Bylo také oznámeno, že byli obviněni konkrétní lidé a tři z nich byli vzati do vyšetřovací vazby.

Denní tisk přinesl rozhovory s novými členy vlády a jejich životopisy.

Pražané začali věnovat pozornost také různým prominentním prodejnám, které nyní měly sloužit všem. V ulicích se objevila také protestní výzva: "My, podepsaní nestraníci, protestujeme proti tomu, aby do našich řad byli zařazeni M. Jakeš a M. Štěpán. Žádáme, aby byli z našich řad vyloučeni a vráceni zpět do KSČ, kam bytostně a svým celoživotním dílem patří."

Studenti vysvětlovali občanům důvody svého setrvání ve stávce. Kromě jiného šlo o solidaritu se Slovenskem, kde trvaly četné problémy.
 

Společná schůze obou sněmoven jednala kromě odložení návrhu rozpočtu ČSSR na příští rok také o zásadních změnách trestního zákona, zákona o přečinech a trestního řádu. Rozprava se dotkla také smyslu trestu smrti.

V závěru společné schůze předseda Federálního shromáždění předložil návrh ústavního zákona, který by umožňoval volbu prezidenta referendem.

Během diskuse o tomto návrhu a způsobech volby prezidenta se do sněmovny dostavil zástupce koordinačního stávkového výboru vysokoškoláků, ale nebyl vyslechnut. Studentský zástupce chtěl poslance seznámit s názorem studentů.

Občanské fórum zastávalo názor, že volba prezidenta by měla být uskutečněna parlamentem, kterému bude prezident zodpovědný ze své činnosti.

V čs. obchodní bance byl založen devizový účet pro potřebu dětské onkologické kliniky, kam vložily nemalé částky některé zahraniční firmy i soukromé osoby.
 

Na pražském letišti byl přivítán Tomáš Baťa, který novinářům řekl, že do Československa přijel, aby znovu viděl rodnou zem a poznat na vlastní oči nový demokratický vývoj.

Sdělovací prostředky začaly věnovat pozornost diskusi o změně čs. státního znaku a požadovanému odstoupení některých poslanců.

Tisk rovněž informoval o tajném pálení dokumentů z archivů Státní tajné bezpečnosti a o tajemství místností a zařízení, které sloužilo k odposlechu telefonních hovorů.

Před budovou Komunistické strany Československa proběhla dopoledne demonstrace Demokratického fóra komunistů.

Do Prahy také přicestoval autor hospodářské reformy Pražského jara 1968 prof. dr. Ota Šik, DrSc., žijící ve Švýcarsku. Ota Šik prohlásil, že chce pomoci svými vědomostmi a zkušenostmi.

Kardinál František Tomášek ve svém prohlášení uvedl, proč nekandiduje na úřad prezidenta republiky. Zdůraznil, že nyní ho čeká velký úkol duchovní obrody národa a že podporuje volbu Václava Havla.

V Praze byla obnovena činnost Konfederace politických vězňů, která navázala na K 231.
 

Federální shromáždění stálo před úkolem stanovit termín volby prezidenta republiky. Skupina poslanců navrhla změnu příslušného článku ústavy v tom smyslu, že pokud se uvolní úřad prezidenta před skončením volebního období, volby se konají nejpozději do 40 dnů.

Ministr národní obrany generálplukovník Miroslav Vacek na tiskové konferenci oznámil zásadní změny v Československé lidové armádě. Navrhl především zkrácení základní vojenské služby, omezení povolování záložníků, zrušení základních organizací KSČ a SSM v armádě a odstranění ženijních technických zátarasů po celé délce státní hranice s Rakouskem a se Spolkovou republikou Německo.
 

V Praze se sešli představitelé koordinačního centra Občanského fóra se zástupci krajských center Občanského fóra, aby si vyměnili dosavadní zkušenosti a poradili se o dalším postupu a osudu Občanského fóra.

Zástupci Občanského fóra navrhli, aby byl prezident volen veřejným hlasováním poslanců Federálního shromáždění a aby veřejnost měla prostřednictvím přímého přenosu televize kontrolu. Bylo také dohodnuto, že voliči se pokusí na své poslance vyvinout větší tlak, aby měli možnost kontroly nad jejich rozhodováním.

V levém křídle Sjezdového paláce Parku kultury se sešla valná hromada českých a moravských novinářů. Byl založen Syndikát novinářů, jehož členy se stali také novináři, kteří museli pod nátlakem v dubnu 1969 novinářskou organizaci opustit.

Na pražském Žofíně se sešlo více než dva tisíce zájemců o soukromé podnikání a vytvořili Volné sdružení podnikatelů.
 

Kandidát na prezidenta Václav Havel vystoupil v televizi, kde řekl, že má pro svoji kandidaturu dvě podmínky. První, že bude prozatímním pracovním prezidentem, kterého nyní stát potřebuje, a že prezident, který zasedne na pět let do Masarykova křesla, vzejde až ze svobodně zvoleného Federálního shromáždění. Druhou podmínkou, že po jeho boku, ať už v jakékoliv funkci, bude stát Alexander Dubček.

Klub za demokratický socialismus Obroda oznámil, že Čestmír Císař z obrody odešel a nemá již podporu.

Miloš Forman, který přiletěl do Prahy již v pátek, přivezl některé filmy, které sklidily světový úspěch, ale byly režimem zakázány.

Přesně po měsíci se vydal Prahou vzpomínkový průvod na studentskou manifestaci 17. listopadu, kterého se zúčastnili nejen studenti, ale i řada Pražanů.
 

Na pořadu jednání Federálního shromáždění byl jediný bod, změna článku 62 odstavce 2 ústavního zákona o čs. federaci, který upravuje lhůtu ke zvolení nového prezidenta na 14 dnů.

Na setkání rozhodujících politických stran a uskupení došlo k dohodě, že novým prezidentem musí být občan ČSR a bezpartijní. Objevila se také informace, že Alexander Dubček by se měl stát předsedou parlamentu.

Čestmír Císař v Československé televizi prohlásil, že netrvá na své kandidatuře a přeje si, aby nebyla předložena k volbě. V závěru podpořil kandidaturu Václava Havla.

Poslanci České národní rady zvolili nového předsedu Jaroslava Šafaříka, člena Československé strany socialistické.

Tiskové středisko Komunistické strany Československa uvedlo, že na mimořádném sjezdu strany bude generální tajemník strany zvolen tajným hlasováním z více kandidátů.

Od Dětského domu k Národnímu výboru hlavního města Prahy se vydal manifestační průvod pražských matek s dětmi a kočárky, který žádal konkrétní opatření na ozdravení životního prostředí v Praze.
 

Vysokoškoláci z celé republiky se sjeli do Prahy, aby tak podpořili před budovou Federálního shromáždění kandidaturu Václava Havla na úřad prezidenta. Celá studentská akce byla dokonale zorganizována a poslanci se nemuseli obávat nějakého nátlaku nebo zmatků.

Předseda vlády národního porozumění Marián Čalfa předstoupil před poslance Federálního shromáždění s programovým prohlášením své vlády, které reagovalo na problémy vnitřní a zahraniční politiky. Závěrem prohlásil, že každý občan musí mít právo bez obav pevně stát za svým přesvědčením a současně musí být tolerantní k názorům druhých.

Ministerstvo vnitra oznámilo, že v útvarech Sboru národní bezpečnosti nelze vyvíjet žádnou politickou činnost. Česká národní rada jednala o obnovení federativního uspořádání Československa z října 1968.

SVAZARM, Svaz pro spolupráci s armádou rozhodl změnit svoji strukturu činnosti i název. Některé odbornosti, jako autoškoly, se rozhodly organizaci opustit.
 

Předseda vlády Marián Čalfa odcestoval do Sovětského svazu na jednodenní návštěvu, během níž se setkal s předsedou rady ministrů Nikolajem Ryžkovem a rovněž se setkal s Michailem Gorbačovem.

V Paláci kultury v Praze se sešel mimořádný sjezd KSČ, jehož prvním úkolem bylo vytvořit podmínky pro obrodu KSČ v moderní politickou stranu zbavenou stalinistických deformací. Předsedou strany byl zvolen Ladislav Adamec a prvním tajemníkem Ústředního výboru strany se stal Vasil Mohorita.

Komunistická strana Československa uvolnila v Praze budovy, které začaly sloužit studentům, zdravotnictví atd. Národní výbor hlavního města Prahy rozhodl o přejmenování některých pražských ulic a náměstí. Doporučil rovněž federálnímu ministerstvu dopravy vrátit železničnímu nádraží Praha Střed jeho původní název Masarykovo nádraží.
 

Denní tisk informoval o závěrečném usnesení mimořádného sjezdu KSČ. Delegáti projednali konečnou verzi Akčního programu, ze kterého tisk zdůraznil rozhodnutí rozpustit Lidové milice dnem 21. prosince 1989.

Místopředseda vlády ČSSR J. Hromádka seznámil na tiskové konferenci novináře s výsledky svého jednání s papežem Janem Pavlem II. Svatá stolice v Římě rozhodla o obnovení úřadů biskupů v různých diecézích Československa.

V Praze se konalo mimořádné shromáždění Československé akademie věd, které konstatovalo, že ve vedení akademie musí být přední odborníci s vysokým morálním kreditem.

Vláda ČSSR zaujala na svém jednání stanovisko k vývoji v Rumunsku a kategoricky odsoudila brutální postup rumunské Bezpečnosti proti lidu. Krvavé události v Rumunsku a v Panamě načas vystřídaly ve světovém tisku informace o něžné revoluci v Československu.

V pražské Redutě se sešli zástupci národních výborů, aby přispěli ke vzniku nezávislého Svazu měst a obcí.
 

Ve Valdštejnském paláci se sešli zástupci rozhodujících politických sil, kteří se shodli v návrhu, že na úřad prezidenta republiky budou podporovat Václava Havla a na úřad předsedy Federálního shromáždění ČSSR Alexandra Dubčeka.

Kardinál František Tomášek pro Československou tiskovou kancelář uvedl, že nová vláda je zárukou obnovení potlačovaných náboženských práv a svobod. Uvedl, že již jedná o obnovení bohosloveckých seminářů a obnovení řeholních řádů.

Federální vláda ČSSR v zastoupení funkce prezidenta rozhodla odejmout Nicolae Ceauseskovi Řád bílého lva 1. třídy s řetězem, neboť jako prezident a vrchní velitel je přímo odpovědný za krvavé zločiny páchané na bezbranných účastnících demonstrací. Z Prahy odjela kolona dvou desítek sanitních a nákladních vozidel na pomoc rumunským občanům.

Vídeňský starosta Helmuth Zilk předal večer Václavu Havlovi Cenu dr. Karla Rennera, kterou město Vídeň uděluje jednou za tři roky významným osobnostem.
 

V Rozvadově, na hranici mezi Československem a Spolkovou republikou Německo, v sobotu ministři zahraničních věcí Jiří Dienstbier a Hans Dietrich Genscher přestřihli ostnatý drát železné opony na hraničním přechodu.
 

V řadě pražských kostelů se konaly půlnoční mše. Čs. televize na Štědrý den uskutečnila přímý přenos půlnoční vánoční mše z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Praze na Strahově.

Kancelář Federálního shromáždění oznámila, že v souvislosti s volbou prezidenta republiky budou v pátek následujícího týdne zpřístupněny prostory Pražského hradu po uskutečněné volbě prezidenta a nově zvolený prezident přednese na třetím nádvoří z balkónu krátký projev.
 

Po více než 40 letech přijel do Československa vydavatel pařížského časopisu Svědectví Pavel Tigrid.

Alexander Dubček obdržel od Evropského parlamentu dopis, ve kterém ho jeho předseda informuje o udělení Ceny Andreje Sacharova za rok 1989.

Bývalý předseda vlády Ladislav Adamec předstoupil před parlamentní komisi pro dohled nad vyšetřováním událostí 17. listopadu na Národní třídě. Jednoznačně potvrdil podřízenost federálního ministerstva vnitra příslušnému oddělení ÚV KSČ a generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ. Vláda neměla na činnost tohoto ministerstva žádný vliv.

Bývalý vedoucí tajemník městského výboru KSČ v Praze Miroslav Štěpán byl vzat do vazby a byl obviněn z přípravy k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele.

Novým předsedou Federálního shromáždění byl zvolen veřejnou volbou Alexander Dubček.

Nakladatelství Melantrich vydalo Havlovu knihu "Dálkový výslech".

29. prosince 1989 krátce po desáté hodině vstoupil do Vladislavského sálu Pražského hradu Václav Havel v doprovodu předsedy Federálního shromáždění ČSSR Alexandra Dubčeka a předsedy Federální vlády Mariána Čalfy jako československý prezident.

Studenti ukončili svoji stávku. Prezident Václav Havel ve svém novoročním projevu mimo jiné řekl větu z písně Marty Kubišové: "Tvá vláda, lide, se k tobě navrátila".

Literatura:

[1] Jan Halada a Mirko Ryvola: Něžná revoluce v pražských ulicích. Lidové nakladatelství, 1990. ISBN: 80-7022-066-X

[2] Pejskar, Jožka: Útěky železnou oponou. Melantrich, Praha 1992. ISBN: 80-7023-125-4. První vydání: Curych, nakl. Polygon, ročenka Reportéra v r. 1989. Podle dokumentů, rozhlasových relací, článků a archivu rozhlasové stanice Radio Free Europe.

opraveno: 2.11. 1999

časopis o přírodě, vědě a civilizaci