Jeřáb prostřední [Sorbus intermedia] je v jižním Finsku oblíbeným okrasným stromem. Divoce se vyskytuje na Alandách a ostrůvcích při západním pobřeží Finska. Dendrologická společnost jej navrhla na vyhlášení za strom roku 1999.

Jeřáb prostřední (finsky nazývaný švédský jeřáb - ruotsinpihlaja - pozn. překl.) je vznešený strom. Jeho koruna je hustá a zpravidla širší než je výška stromu. Strom může vyrůst do výšky až 20 metrů, ale průměr jeho koruny může být i 30 metrů. U nás však strom zřídka dorůstá větší výšky než 15 metrů (rozuměj ve Finsku - pozn. překl.). Nejurostlejší jedinec se nachází v zámeckém parku městečka Nokia. Ve výšce 1 m nad zemí má tento vysazený strom obvod kmene 243 cm. Zřetelně silnější stromy rostou na Alandském ostrově Getan Danö, kde botanici, konkrétně Prof. Alvar Palmgren změřil před sto lety devítimetrový strom s obvodem kmene 375 cm. V Högby na švédském ostrově Öland roste strom, jehož obvod v prsní výšce činil v roce 1979 563 centimetrů. Z divoce rostoucích severoevropských jeřábů je jeřáb prostřední jediný, který má jednoduché pilovité listy. Jeho listy jsou lesklé, tmavozelené nebo až olivově hnědozelené, naspodu šedožluté a ochmýřené.

Občas se mohou vyskytnout párové listy ve svazečku. Ty pak někdy připomínají listy jeřábu zvrhlého [Sorbus hybrida], i když je třeba říci, že jeřáb zvrhlý má zpravidla dva až tři různé listové páry.
 

Květenství je jednoduché a květy jsou o něco větší než u jeřábu obecného [Sorbus aucuparia]. Plody jsou vejčité a také větší. Zralé plody mají oranžovočervenou barvu a na jejich povrchu jsou občas patrné póry.

Dužnina je moučnatá a sladká. Plody lze využívat potravinářsky, buďto syrové (přešlé mrazem) nebo pečené na způsob popcornu. Připravují se z nich také různé nápoje, jako šťávy, kvas, pivo a víno.

Jeřabiny se hodí také jako součást krmiva při výkrmu prasat. Také se melou na mouku, ze které lze připravit chléb, kaši nebo placky. V Estonsku jsem byl příjemně překvapen jeřabinami vařenými v cukerném roztoku.

Dřevní hmota jeřábu prostředního je tvrdá a homogenní. Používá se k výrobě nábytku, nivelačních latí, dříve také v domácnosti k výrobě lžic a vařeček a dále na součásti kočárů. Využití v nábytkářském průmyslu je obdobné jako u dřeva jeřábu obecného.
 

Původní oblast přirozeného rozšíření jeřábu prostředního je dnes nemožné přesně stanovit, protože byl běžně vysazován jako okrasná dřevina. Přesto byl tento druh poněkud více rozšířen na pobřeží Baltského moře a v celém jižním Švédsku. Na finské pevnině se vyskytuje jen jako okrasná dřevina, která se tu a tam divoce rozrostla. Ptáci, zejména kosi a drozdi, rozšiřují semena jeřábů a takto rozšířené stromy se tedy vyskytují v okolí Raumy (středozápadní Finsko), Helsinek, Tampere. V křovité podobě se tento druh vyskytuje až po oblast Oulu a Haparandy. Nejsevernější přirozené areály jsou na jižním pobřeží Norska. Na ostrovech Öland a Gotland je jeřáb prostřední velmi běžný. Řídce se vyskytuje také na estonských ostrovech Saarenmaa a na západním pobřeží Estonska. Různé výskyty jsou také na jižním pobřeží Baltského moře. V Norsku tento druh téměř zcela chybí a v Dánsku se vyskytuje skromně jen na ostrově Bornholm.

Ve Finsku roste jeřáb prostřední divoce jen na Alandách, na ostrůvcích poblíž Turku a v přilehlých oblastech. O původu všech těchto výskytů není nic jistého známo, protože obyvatelé ostrůvků rozšiřovali tento strom zahradními výsadbami.

Na Alandách je jeřáb prostřední celkem řídký. Vyskytují se zde převážně solitery nebo malé skupinky. Pouze na ostrově Getan Danö je porost čítající několik desítek jedinců.
 

Jeřáb prostřední roste na otevřených, světlých místech, jako např. na pastvinách, loukách, lesních okrajích, polních mezích, podél cest a na dvorech a zahradách. Může růst i na suchých a kamenitých místech či dokonce na skalních útesech.

Nesnáší příliš dobře naši zimu, ale např. v Helsinkách a několika dalších lokalitách v ulicích a parcích přestál dobře i tuhou zimu v letech 1986-87.

Jako druh vyžadující světlo je slabým konkurentem dřevin tmavých lesů a nedaří se mu tedy ani v zapojených smrkových porostech. Na Alandách se jeřáb prostřední rozmnožuje ze všeho nejméně semeny, neboť mladých sazenic se tam vyskytuje velmi málo. Jiné je to u jeřábu zvrhlého: jeho semenáčky a mladé stromky jsou vidět skoro všude.
 

Ušlechtilé jeřáby vznikly jako výsledek křížení a rozmnožují se často jinými způsoby než semeny. Jeřáb prostřední není výjimkou. Jeřáb prostřední vznikl nejspíše tak, že jeřáb obecný [S. aucuparia] byl zkřížen buďto s jeřábem mukem [S. aria], jeho blízkým příbuzným [S. rupicola], nebo snad s jeřábem břekem [S. torminalis] nebo s jinou příbuznou odrůdou.

Jeřáb prostřední se občas kříží s jeřábem obecným nebo zvrhlým. Kříženci se pak vyskytují mimo jiné na Alandách či v jižním Švédsku.

Latinské rodové jméno jeřábu prostředního Sorbus je starého původu. Římský spisovatel a politik Cato starší je používal pro jeřáby už před začátkem našeho letopočtu. Druhové jméno intermedia znamená "jsoucí uprostřed", "prostřední".

Linné používal pro jeřáb prostřední latinského jména Crataegus Aria ssp. suecica. Jeřáby s jednotnými listy zařadil do rodu Crataegus a jeřáby s mnohočetnými listy do rodu Sorbus. Jeřáb prostřední byl podle Linného názoru poddruh jeřábu muku - suecica. Jméno znamenalo "rostoucí ve Švédsku", "švédský", z toho vzniklo i finské označení "švédský jeřáb".

Jméno "suecica" by bylo také daleko výstižnějším jménem než "intermedia", protože oblast rozšíření tohoto druhu se rozkládá především v jižním Švédsku. Taxonomická pravidla však přesto nedala Linnému za pravdu, a tak dnes platí mladší jméno "intermedia" pocházející od C. H. Persoona.

Literatura:

[1] Haeggström, C.-A.: Jalo Ruotsalainen. In: Suomen Luonto 2/99, s. 38 - 39. Helsinki 1999.

časopis o přírodě, vědě a civilizaci