Převzato z časopisu ochránců přírody VERONICA ročník 1998, číslo 2 se souhlasem redakce [W1] a autora článku.

Po konferenci v Kjóto se na stránkách mnoha novin a časopisů objevily polemiky na téma změny klimatu. Některé volaly na poplach, jiné naopak vyvodily závěry, že změna klimatu bude pro lidstvo prospěšná. Obrátili jsme se proto s touto problematikou na prof. Bedřicha Moldana, předsedu Národního klimatického programu a ředitele Centra pro životní prostředí Univerzity Karlovy.

Jaké klima bylo na Zemi v minulosti?

Zdá se, že poslední geologické období, to znamená poslední milion let, zejména pak posledních deset až dvacet tisíc let, která se kryjí s obdobím helocénu, je klima pozoruhodně stabilní. V tom smyslu, že se nevyskytují střednědobé výkyvy v průběhu několika desetiletí nebo staletí. Zaznamenali jsme sice teplejší období před zhruba 5000 lety, nebo i malou dobu ledovou v 15. a 16. století, ale to nebyly příliš dramatické záležitosti. Když si představíme, že na planetách sluneční soustavy jsou teploty od minus 150 stupňů Celsia do plus několika set, potom celá geologická historie Země je opravdu pozoruhodnou záležitostí, protože po všechna období mohla v převážné části zemského povrchu existovat kapalná voda, která je základem života.

Jaké je tedy současné klima?

Klima jaké je teď, je nejlepší z možných alternativ, a to nikoliv proto, že by bylo nějak "objektivně" nejlepší, neboť na to nějaká objektivní měřítka nejsou a ani být nemohou, ale proto, že se mu lidstvo za dlouhá tisíciletí a staletí svého vývoje nejlépe přizpůsobilo. Současnému klimatu je přizpůsobeno zemědělství, osídlení, infrastrukturní záležitosti, jsou mu uzpůsobeni lidé jako jednotlivci, i jako biologické organismy. Zvykli jsme si na určitou frekvenci povodní a dalších katastrofálních záležitostí, jsme s tím nějak smířeni, nějakým způsobem na to reagujeme. Stejně tak období sucha, veder, mrazů a podobně, všechno prostě nějakým způsobem funguje a pokud něco nevybočuje z obvyklých mezí, včetně těch mimořádných událostí, tak je současné klima pro nás optimální.

Hrozí změny klimatu?

Víme, že se klima v průběhu historie planety Země měnilo, víme, že byla období, která byla teplejší než je tomu dnes a byla naopak období chladnější. I když to byly změny v rámci několika málo stupňů Celsia, v ročních průměrech, souvisel s tím velmi rozdílný klimatický režim. Se změnou klimatu je totiž spojena nejen změna různých hodnot půměrných, jako třeba teploty na zemském povrchu nebo množství srážek, ale také rozdělení v průběhu času, tzn. mezi zimou a létem, i rozdělení prostorové u teploty, srážek a dalších parametrů. Zejména je s ní spojena frekvence menších nebo větších extrémních událostí, a to krátkodobých, jako jsou třeba povodně nebo hurikány, ale i dlouhodobých, jako jsou relativně rychlé změny klimatu v průběhu několika let nebo desetiletí.

Je třeba poznamenat, že klimatický režim je velice složitou záležitostí, kdy je mezi sebou komplikovaným způsobem propojeno několik subsystémů - atmosferický (režim srážek, monzuny atd.), oceánský (např. proudění), režim ledovců. Svou roli zde sehrává také zemský povrch, zejména biosféra, ale nejenom to, například i sněhová pokrývka, která velice silně ovlivňuje klima tím, že odráží daleko více slunečních paprsků, čímž dochází vlastně k sekundárnímu ochlazování, a mnoho dalších věcí.

A toto všechno má určitý režim, který, jak se zdá, má charakter určité stability, které bylo dosaženo po jisté době. Může však přijít relativně malý vliv, zatím to jsou spíše spekulace, který nějaké smyčky zpětných vazeb zesílí a dojde ke změně klimatu: klima se přehoupne do jiného režimu, který může být velmi nestabilní, tzn. velmi rozkolísaný, může se často měnit, anebo se může stát stabilním, avšak zcela jiným. Právě tímto způsobem se dnes uvažuje o změně klimatu. Jedna z mnoha teorií, např. amerického vědce Broeckera, upozorňuje, že existuje velmi úzké spojení s oceánskými proudy a že hrozí změna jejich proudění. To by mělo například za následek zmizení golfského proudu a jeho nahrazení nějakým jiným. Průměrné teploty v Evropě by pak poklesly o několik stupňů Celsia, což by znamenalo katastrofu. Zemědělství v současné podobě by nemohlo existovat, muselo by se adaptovat na jiné podmínky a nebylo by rozhodně tak kvalitní jako nyní.

Právě proto vyvolává změna klimatu velmi závažné obavy. Znepokojující je především možnost, že ke změně může dojít následkem nějakého malého vlivu, že i poměrně malý impuls může vyvolat sérii zpětných vazeb, které se mohou násobit a vyvolají opravdu velmi výraznou změnu.

Proč se klima mění?

Důvodů proč se klima mění, proč se mění každý rok, v průběhu desetiletí či staletí, najdeme velice mnoho. Touto problematikou se zabývá několik set teorií a pravděpodobně téměř na každé z nich něco je. Zastánci těchto teorií tvrdí, že právě ta jejich vysvětluje 90 nebo 80% změn. To obvykle pravda není, ale nějaké procento nepochybně vysvětlují. Teorie můžeme rozdělit na dvě veliké skupiny. První zkoumá vlivy extraterestrické jako jsou změna slunečního záření a změna tvaru oběžné dráhy planety. Druhá skupina se zabývá vlivy terestrickými, mezi ně například patří období silného vulkanismu. My přesně nevíme proč k takovým obdobím dochází, víme však, že existují období, kdy je vulkanismus intenzivní. V posledních tisíciletích nebo i milionech let tomu tak příliš nebylo, ale rozhodně víme, že v minulosti taková období byla a ta nepochybně mohla způsobit značné klimatické změny.

Co hrozí České republice z důvodu klimatické změny?

Z Územní studie změny klimatu České republiky (Moldan, Sobíšek a kol.) vyplývá, že scénář změny klimatu lze charakterizovat takto: Průměrná teplota se zvýší do roku 2075 o 3,1 až 4,2 stupně Celsia, předpokládá se větší oteplení v zimě a menší v létě, dojde ke zvýšení počtu extrémně horkých dnů. K roku 2030 lze podle tohoto scénáře očekávat prodloužení bezmrazového období o 20 - 30 dnů. Počátek vegetačního období se v mnoha oblastech posune na začátek března, jeho konec až do závěru října. Za předpokladu těchto změn musíme počítat se změnou skladby pěstovaných druhů zemědělských plodin a hospodářských zvířat. Lze očekávat výskyt dalších chorob a škůdců. Vysoce zranitelné by byly rovněž vodní zdroje. Při oteplení o čtyři stupně Celsia se očekává pokles původní hodnoty odtoku o 25 až 30% v závislosti na hydrologickém charakteru povodí. Je nutno uvést, že řada faktorů omezuje v současné době naše schopnosti projektovat a detekovat budoucí změny klimatu. Je tedy zřejmé, že budoucí změny klimatu mohou přinést i nepředvídatelná opatření.

Co je to Mezivládní panel klimatické změny (IPCC)?

IPCC je vědecká skupina, která je otevřena všem státům. Není to žádné uzavřené seskupení, které něco vyplodí a pak přijde a řekne "toto je věčná pravda". Závěry IPCC jsou kolektivním dílem, které prochází velice pečlivou oponenturou a to nejen vědeckou, ale i společenskou a politickou na úrovni vlád. Stanoviska IPCC nejsou tedy něčím, na čem se shodli nějací izolovaní vědci, ale je to něco, na čem se shodne - dá se říci - většina lidstva. A právě to je podstatné. Když čtu všechny ty časopisy a vidím vědce a politiky, jak reagují na mezinárodních konferencích, mám pocit, že se se závěry IPCC, které jsou velmi opatrné a velice pečlivě formulované, ztotožňuje minimálně 85% klimatologů ve světě a snad 90% vlád.

Samozřejmě existuje jistá skupina lidí, kteří vše zpochybňují. Jsou často placeni průmyslovými lobby, olejářskými státy, jako je například Saudská Arábie. Je však zajímavé, že sdružení průmyslových podniků v poslední době opustily velké olejářské firmy například British Petroleum a Shell, které jsou uvědomělejší, čímž tato koalice dostala velké trhliny.

Mám ale pocit, že se dnes přes všechny hlasy, které se ozývají, naprostá většina lidstva shoduje v názoru, že hrozící změna klimatu je tím největším problémem v oblasti globálních změn životního prostředí, s kterým se musí lidstvo vyrovnat.

Na čem se tedy shodl IPCC?

Je zřejmé, že biogeochemický cyklus uhlíku je velmi vážně změněn lidskou činností. To je jev, který je ověřen a je nepochybný. Je jisté, že CO2 v atmosféře roste, podle veškerých teorií proto, že člověk emituje CO2 ze spalování fosilních paliv. Nárůst CO2 v atmosféře odpovídá těmto teoriím. Celý biogeochemický cyklus uhlíku je znám do té míry, že není pochybnost, že by někde byly nějaké neznámé zdroje či naopak propady uhlíku. CO2 je tzv. skleníkovým plynem, a roste-li jeho koncentrace, povrch Země se bude slunečním zářením ohřívat na vyšší teploty. Teorie tedy tvrdí, že se klima musí oteplovat. Skutečností je, že v posledních letech je opravdu tepleji. Můžeme si samozřejmě představit, že ohřívání je způsobeno jinými vlivy. Teorie však tvrdí: "Má to být." A praxe to potvrzuje. IPCC říká: "Všechno nasvědčuje tomu, že antropogenní vlivy na klima jsou vážné," (existuje stále více důkazů, že změny už tady jsou) a pravděpodobnost těchto vlivů se pořád zvyšuje, dnes činí snad 95%. Sto procent to však nebude nikdy.

S čím pracuje IPCC?

S klimatickým systémem nelze dělat experimenty, my se musíme opírat o pozorování, což se samozřejmě děje. Ale už taková věc, jako je vypočítat průměrnou teplotu na zemském povrchu za jeden rok, je záležitostí nesmírně složitou a klimatologům trvalo několik desítek let, než se k něčemu takovému propracovali. Představte si, že máte Tichý oceán o rozloze několik milionů kilometrů čtverečních, a že tam máte několik málo stanic s kontinuálním měřením, prováděným navíc jen v posledních dvaceti letech. Když pak mluvíme o teplotě atmosféry, musíme počítat s výškovým profilem. U dnešní změny klimatu se například předpokládá, že dojde ke zvýšení teploty při povrchu, ale naopak ke snížení teploty ve stratosféře. Je tedy velmi složité data vůbec získat. Poté nezbývá nic jiného, než se opírat o výpočty a modely. Dominantní roli hrají modely všeobecné cirkulace atmosféry propojené s modelem oceánů. Modely jsou neustále konfrontovány s realitou, prověřují se rovněž s průběhem minulého klimatu, čili musí souhlasit s klimatem, které je dnes a které bylo před několika lety.

Je dobře, že vlády do IPCC zasahují?

Samozřejmě, když uvážíte, že závěry IPCC mají být objektivní. Jestliže jsem politik a mám něco podepsat, tak ať mě nejdříve přesvědčí, že tomu tak skutečně je. Najmu také "ďáblovy advokáty", a to samozřejmě politici dělají, kteří se budou snažit chytit vědce "na švestkách". Kdyby se jim to podařilo, vláda řekne: "Pánové, strčte si to za klobouk, my tomu nevěříme, tady jsou důkazy, že tomu tak není." Ale to se nestalo a to je velice podstatná věc. Je rovněž důležité, že se tímto dostanou vědcům "pod pokličku" a jejich práce tedy nesmí být nesrozumitelná. Je zároveň prospěšnější, pokud výsledky vědeckých zkoumání prezentují politici. Lidé jim často více věří, "vědcům nevidí do kuchyně". U nás lidé často říkají: "Do toho nemám co mluvit, vždyť tomu ani nerozumím." Přístup "ponechme to vědcům, lidé tomu nerozumí", je podle mého soudu nesprávný. Toto jsou věci, které zasahují do života společnosti, do života každého jednotlivce a lidé by si měli utvořit nějaký názor. Vše by mělo navíc podléhat určité demokratické kontrole. Politici, díky novinářům a dalším mechanismům, musí hrát otevřenou hru. Navíc, když se pak koná konference v Kjóto, tak o tom, k jakým závěrům konference dojde, skutečně rozhodují pánové jako jsou Bill Clinton, Tonny Blair a Helmut Kohl.

Jak hodnotíte konferenci v Kjóto?

Podle mého názoru to byla nejvýznamější environmentální konference v dějinách. Je těžké srovnávat nesrovnatelné. Stockholm i Rio de Janeiro byly významné mezníky, ale Kjóto bylo průlomem, novým, zcela radikálním přístupem ke všemu, nejen k otázkám životního prostředí, ale vůbec k hospodářskému vývoji všude na světě. Poprvé v historii se ustanovilo, že se pokusíme limitovat a snižovat spotřebu zásadních zdrojů jako jsou primární energetické zdroje. Víme, že naše civilizace je založena na dostatku energie, vše co vidíme okolo sebe, průmysl, domy, mobilita, vše je založeno na dostatku energie. Tato konference byla první, kdy se uzavřela dohoda o tom, aby se spotřeba energií a produkce emisí systematicky snižovala. Pevně doufám, že se to podaří, protože když se podíváte například na USA, které se přihlásily k 7% snížení emisí, tak to znamená, že budou muset udělat velké zásahy do celého ekonomického systému. Budou nuceni investovat do nových technologií. Pochopily, že moderní vývoj jde tímto směrem.

Objevily se signály, že tímto způsobem začínají uvažovat některé rozvojové státy, například Brazílie, a to je velmi významná země. Kdyby se podařila, pod vlivem "Severu", takto ovlivnit i celá Latinská Amerika, vypadalo by vše ještě lépe. Kjóto je jen první krok, který sám o sobě zdaleka nestačí, musí následovat další. Ale jestliže se tento "zlom" skutečně podaří realizovat, dosáhlo se obrovské věci.

Jak je na tom Česká republika?

Česká republika je na tom dobře i špatně. Na jedné straně je na tom dobře - protože jsme měli hospodářský propad, snadno splníme náš závazek na 8% snížení emisí. Budeme možná dokonce redukce emisí, podle jistého mezinárodního režimu, prodávat. To by bylo vítané, protože za získané peníze můžeme opatřit moderní technologie na které nemáme dostatek kapitálu. Současně jsme na tom tím pádem špatně, protože snadnost splnění závazku vede k pocitu sebeuspokojení a nikoliv k dostatečným pohnutkám pro vládu a všechny zainteresované strany. Zdá se však, že i to se určitým způsobem zlepšuje, např. Bursíkova a Kühnlova nová alternativa energetické politiky. Mám pocit že se blýská na lepší časy.

Jaké jsou konkrétní možnosti řešení?

Hlavní není diskuse o zdrojích, ale o efektivním využití energie. Otázka: Čím nahradíme Temelín není příliš vhodná. V tom problém není. Jestliže mám dost peněz, jdu a jenom si spočítám, co je levnější, zdali plyn anebo něco jiného. Zdrojů je dostatek. My jsme součást Evropy, ve které je dostatek plynu, ropy, elektřiny - všeho - každý se snaží prodávat. Se zdroji není problém.

Klíčovým signálem pro nás je, že energetická intenzita našeho národního hospodářství, tzn. kolik energie je potřeba na produkci jednoho dolaru, je dvojnásobná ve srovnání s průměrem OECD. Toto je směr cesty, kterým se musíme dát. Zde je potřeba především prosadit plánovanou liberalizaci cen energie, tj. odstranění dotací na elektřinu a plyn, přijmout programy změny vytápění a další opatření. Nezbytné je též upravit daňový systém. Je třeba zavést energetické standardy v oblasti budov, povinného měření spotřeby energie, případně i dotace na vytápění z ekologických zdrojů aj. V oblasti dopravy je nutno podporovat integrované systémy v osobní přepravě a kombinované nákladní dopravy, stejně jako alternativní pohony a paliva. V zemědělství jsou žádoucí dotace na zatravňování a omezování hnojení, podpora pěstování řepky olejné a výroba bionafty. Nezbytnou nutností jsou rovněž uvědomovací kampaně, osvěta a poradenství pro veřejnost.

Jaký je Váš názor na návrhy, aby se podstatné zásahy např. do průmyslu začaly realizovat až za padesát let, kdy mají být ekonomicky výhodnější?

Já si myslím, že již z důvodu předběžné opatrnosti by to bylo krajně nezodpovědné. I kdyby se začala již nyní realizovat energetická opatření, tak musíme počítat s tím, že skleníkové plyny v atmosféře jsou, roste jejich koncentrace a může dojít k vážným změnám. Čím později se tedy začne tento problém řešit, tím hůře. Podle mého názoru je tento způsob uvažování navíc nezodpovědný vůči příštím generacím.

Za rozhovor poděkoval

                                                                       Dalibor Zachoval

Literatura a odkazy:

[W1] VERONICA. Časopis ochránců přírody. [X1] Redakce časopisu VERONICA, pošt. př. 91, 601 91 Brno 1.

časopis o přírodě, vědě a civilizaci