* Dr. Joseph Goebbels (1897 - 1945).
Narozen v maloměšťácké rodině v porýnském Rheydtu roku 1897. Jako tělesně postižený nenastoupil do armády a během 1. světové války se věnoval studiu literatury, historie a filozofie na několika německých univerzitách. Na začátku 20. let se pokoušel psát beletrii.

Od roku 1924 se stal osobním sekretářem Gregora Strassera a členem NSDAP. V témže roce Goebbels napsal dvě knihy politické publicistiky "Briefe an Zeitgenossen" (Dopisy současníkům) a "Die zweite Revolution" (Druhá revoluce).

V roce 1926 se Gregor Strasser spojil s Adolfem Hitlerem. Goebbels se v témže roce stal gauleiterem NSDAP v Berlíně. Začal psát jako publicista úvodníky v Angriffu a rychle se vypracoval na nejlepšího Hitlerova propagandistu.

Od roku 1928 byl Goebbels říšským vedoucím propagandy NSDAP. V roce 1933 byl jmenován říšským ministrem osvěty a propagandy, které bylo pověřeno řízením tisku, rozhlasu a politickým dohledem nad německou kulturou. Dále byl jmenován prezidentem Říšské kulturní komory.

Joseph Goebbels svým řečnickým nadáním vytvořil kolem vůdce mýtus neomylného génia. Byl autorem všech sloganů nacistické propagandy počínaje heslem "Ein Volk, ein Reich, ein Fuhrer" (jeden národ, jedna říše, jeden vůdce) až k předválečnému heslu "Vůdce nařídil, my provedeme".

Joseph Goebbels byl nekompromisní strážce nacistické ideové čistoty německého umění a nikdy neváhal použít všech mocenských prostředků pro potlačení nesnadno přizpůsobivých individualit.

Po Hitlerově smrti v dubnu 1945 byl Goebbels říšským kancléřem. 1. května 1945 spáchal se svou rodinou v Berlíně sebevraždu.

V roce 1992 nakladatelství Dialog vydalo knihu "Joseph Goebbels - Deníky 1938". Deník z roku 1938 připravil k vydání britský historik David Irving, který je autorem rozsáhlé monografie o Adolfu Hitlerovi.

Joseph Goebbels ve své době věnoval velkou péči tomu, aby své deníky zabezpečil pro budoucí generace. Nechal je ofotografovat na mikrofilmy, částečně je nechal přepsat a nechal pořídit jejich kopie. 30. března 1941 si zapsal, že nařídil, aby dvacet rukou napsaných deníků bylo uloženo v podzemním trezoru Říšské banky. Goebbels doufal, že po ukončení války na východní frontě své deníky přepracuje. K tomu se ale nikdy nedostal, protože večer 1. května 1945 svůj život ukončil na zahradě Hitlerova bunkru v Berlíně.

O několik dní později Rusové předvolali Hanse Fritzsche, aby identifikoval Goebbelsovo tělo. O několik dní později Fritzschovi ukázali deník v červené kožené vazbě a tvrdili, že jich nalezli celkem dvacet v trezoru Říšské banky.

Joseph Goebbels vlastní rukou sepsal od 17.10. 1923 do 8.7. 1941 nejméně 22 svazků deníků. Od července 1941 do roku 1945 ho válečné události donutily, aby své deníkové záznamy každé ráno diktoval stenografovi. Takto bylo nadiktováno a přepsáno na psacím stroji asi 50 tisíc stránek. V roce 1944 Goebbels nechal své deníky ofotografovat na mikrofilmy.

V Institut fur Zeitgeschichte v Mnichově bylo shromážděny, zpracovány a publikovány téměř tři čtvrtiny z celkového počtu zápisů za léta 1925 až 1945. Goebbels sám vydal své deníky od ledna 1932 do května 1933 pod názvem "Od Kaiserhofu k Říšskému kancléřství". Část deníků za rok 1941 až 1942 získali Američané a později je vydali v upravené a zkrácené podobě. Originály jsou k dispozici na mikrofilmech v National Archives ve Washingtonu.

Většina deníkových rukopisů ale zůstala v Sovětském svazu a ve východním Berlíně a po dobu komunistické totality tyto záznamy byly nedostupné. Kniha "Joseph Goebbels - Deníky 1938" publikuje právě tyto záznamy. Autor se v nich stylizuje do podoby, v jaké ho má vidět budoucnost "tisícileté říše". Proto zdůrazňuje závažnost svého podílu na nacistickém vedení a snaží se vyvolat dojem, že Vůdci stál nejblíže ze všech podvůdců.

Záznamy ničím neprozrazují Goebbelsovo vynášené umění upoutat jiskřivým intelektem, kterým se mohl chlubit ve svých článcích pro Das Reich nebo ve svých projevech ve Sportpalastu. Goebbels sám sebe líčí jako člověka dusícího se byrokracií, soužícího se nad ministerským rozpočtem a plánováním, nad organizací řady akcí a jako bojovníka s tupými úředníky a mladšími členy strany. Tento deník je autentický a dobový, protože Goebbels neměl čas své záznamy později revidovat.

14. května 1938
Včera: prázdniny na Bogensee. To nádherné počasí. Pořádně je vychutnávám.

Večer se vracím do Berlína. Bohužel Magdě není zcela dobře. Ale snažím se ji utěšit a povzbudit.

V Praze velká kontraverze v parlamentě. SDP (Sudetendeutsche Partei) hájí svou kůži. Beneš prý má v úmyslu odstoupit. Anglický tisk pražské vládě nadržuje.

Ženevská komedie s habešským excísařem nyní skončila. Společnost národů ponechala na každém svém členu, zda uzná italské impérium. Jaká blamáž pro Paříž, a zvlášť pro Londýn. Něco takového se nazývá "svědomí světa". Římský tisk se jim vysmívá, a právem.

Goring zahajuje v Linci stavbu velkých železáren. Jde do toho.

Rothermere zas píše fantastický článek o Vůdci a nadává Československu. Je opravdu náš přítel.
Japonsko připravuje novou velkou bitvu. Doufejme, že úspěšně.

Pracuji na ministerstvu ještě dlouho s Hankem a Nausmannem. Burckel ztěžuje zavedení našich zákonů v Rakousku. Chce být co nejdéle rakouským císařem. Ale já už mu pomůžu.

Antikominterna připravila propagandistický spis proti Praze. A ještě vyřizuji řadu věcí.

A večer do postele. Dnes je volná sobota. Bohužel Magda ještě nepřijde domů.

Literatura:

[1] Joseph Goebbels - Deníky 1938. překlad: Jiří Hájek. Nakl. Dialog, Praha 1992. ISBN: 80-85194-58-9.

(c) 1998 Intellectronics
poslední úprava: 25. 9. 1998

časopis o přírodě, vědě a civilizaci