Drogová závislost, 5

zpracoval: Jiří Svršek

3.1.7. Další přírodní látky

Bufotenin

V roce 1971 také kouřili toxikomané v Queenslandu rozsekané kůže ropuch pro jejich halucinogenní efekty. Žabí kůže takto byla používána po celém světě. Kromě sterolových derivátů byly totiž z některých kožních sekretů ropuch izolovány basické dusíkaté sloučeniny. Jsou to deriváty pyrokatechinu a indolalkylaminů a souborně se nazývají bufoteniny.

Kawa-kawa

Kawa-kawa je kořen opojného pepře Piper methysticum, rostoucího v Oceánii. stejně se nazývá nápoj připravovaný z kořene žvýkáním zlepšující náladu a ve velkých dávkách působící hypnoticky.

Bulbokapnin

Naše rostlina Dymnivka dutá [Corydalis cava] obsahuje 5% alkaloidů, které se dělí do 3 skupin. V jedné z nich je i bulbokapnin. Po dávkách kolem 0.2 až 0.5 g lze pozorovat u vyšetřovaných osob pomalost, celkovou pohybovou chudost, občasné zapomínání končetin v nepřirozených polohách, např. nohy zdviženy nad podložku a hlava neopřena (tzv. fiktivní poduška) a duševní změny. Všichni udávali pocit duševní strnulosti, prodloužené ulpívání myšlenek a současné uklidnění a ujasnění ve vlastním nitru. Objevuje se katatonický syndrom.

Yohimbin

Yohimbin je alkaloid z kůry kamerunského stromu Pausinystalia Yohimbe nebo stromu Corynanthe Yohimbe. Působí pohlavní dráždění a rozšíření cév a působí na sexuální centra v míše. Smrtelná otrava není známa. Po požití větších dávek se rozbuší srdce, pálí v očích, překrví se pánevní orgány. Může nastat erekce a krvácení z genitálií.

Žen-šen

Žen-šen je kořen mnoholeté travnaté byliny všehoj [Panax ginseng], která roste na Dálném Východě. Byl znám již 4000 let př. n. l. V lidovém lékařství je žen-šen účinný při každé slabosti, Číňané jej prohlašovali za "elixir potentionis". Výzkum prokázal, že žen-šen zvyšuje pracovní schopnost, aniž vyvolává nespavost, zlepšuje oční adaptaci a akomodaci. Řádná dávka též zlepšuje negativní příznaky dojezdu po amfetaminech.

Harmin a banisterin (yagéin)

Harmin a banisterin jsou identické alkaloidy. Banisterin je v Brazilské tropické liáně Banisteria caapi, používá se amazonskými Indiány jako narkotikum (Yagé, Ayahuasca, Caapi). Nejdříve procházejí stadii slepé zuřivosti, poté se dostavuje příjemná polonarkóza.

Harmin je v semenech Routy turecké [Peganum harmala], která se vyskytuje v Eurasii od Španělska po Tibet). Působí hlavně na afektivní stránku člověka a na pohybové volní impulsy. Je nazýván jedem agrese. Při dostatečné dávce se dostavuje silný vztek až slepá zuřivost, následovaná stavem sníženého vědomí, příjemným, snivým. Tato snivost je zvláště u Indiánů, u Evropanů dávka 200 mg způsobila deprese a nepříjemné duševní stavy.

Extrakt z liány Haemadictyon amazonica, obsahující yagéin a yagenin, působí živé zrakové halucinace, v nich převládá modrá barva v různých odstínech.

3.2. Syntetické halucinogeny

Kromě LSD-25 (v přírodě se vyskytují pouze příbuzné lysergamidy) se sem řadí tzv. Designer drugs, fenetylaminy popsané asi nejlépe v známé knize "Phenethylamines I Have Known And Loved (Pihkal)" od A. Shulgina a jeho manželky (DOM, DOB, DOI, MDA, MDMA, MMDA, DMMDA, MDE, 2C-B, 2C-E, DOET, DOPR, p-DOT, MBDB, MMA, LE-25 ...), pak látky na bázi PCP, a jiné. Mohly by sem náležet i MDMA a příbuzné drogy, které jsou uvedeny v oddíle stimulantů jako látky na bázi amfetaminu.

3.2.1. LSD-25

V roce 1938 mladý chemik švýcarské firmy Sandoz Albert Hofmann syntetizoval v rámci své práce různé deriváty kyseliny lysergové, mezi nimi i její dietylamid, kterému dal jméno LSD-25. Nezdálo se, že by měl na krysách a kočkách nějaké zvláštní účinky a tak se jím dále nezabýval. O pět let později, na jaře roku 1943 Hofmann ale vyrobil dietylamid znova. Aniž by si ho aplikoval, zažil doma zvláštní stavy. Vzal si tedy na zkoušku nejmenší dávku, jakou si u podobných látek dokázal představit, asi 200 mikrogramů, a objevil tak plné účinky této vůbec nejsilnější drogy.

O nějakých 25 let později, kdy už si LSD vzaly statisíce lidí, LSD vyzkoušel indický sadhu, svatý muž Hari Dass Baba, aby porovnal výsledky svých starých transcendentních cvičení, vedoucích k samadhi s tím, co mu umožnila "kyselina". Svůj zážitek vyjádřil slovy: "Američané se stali příliš velkými materialisty. Proto se jim Bůh zjevil v podobě hmoty - jako LSD." U indických guruů psychedelika obecně vzbudila značný zájem, i když tvrdili, že podobných stavů mohou dosáhnout meditacemi.

LSD se v 50. letech 20. století začalo používat jako léčebný prostředek v psychiatrii, velké výsledky s ním dosáhl např. Stanislav Grof (Snad právě LSD stálo u základů transpersonální psychologie). Firma Sandoz ho také pod názvem Delysid pro tyto účely vyráběla. Když se ale v 60. letech rozmohlo jeho masové "zneužívání", i mezi dětmi, byla výroba zastavena.

Jako efekty LSD menších dávek (jaké se berou dnes - 100 mikrogramů, i méně) člověk pociťuje rozkolísanost, vnitřní chvění, nervozitu, spolu s urychlujícími vlastnostmi LSD snadno zaměnitelné za efekty amfetaminů. Nízké dávky stimulují dýchání, vysoké ji tlumí.

Běh myšlenek se urychluje, zpřesňuje se koncentrace na ně, jsou zacyklené a fraktální, člověk volně asociuje. Na plochách a věcech lze vidět barevné vzory, se zavřenýma očima přichází vizualizace, je možné si představit cokoliv. Hudba je vnímána trojrozměrně, i zkresleně. Vše kolem je vnímáno jako objekty, které jsou sympatické a se kterými lze hovořit apod. Při doznívání je zvýšený pocit náhledu do věcí a jejich chápání, zvýšená představivost, schopnost popsat vjemy barvitými a vzletnými slovy.

Při vyšších dávkách přichází i opojení, příjemná únava, závrať, lehkost a tíže v končetinách, fenomén "gumové podlahy", dále odosobnění, poruchy vlastního "já" k okolnímu světu, uvolnění potlačených vzpomínek, euforie, dotyčný má sklon k divokým a bizarním nápadům, zhoršují se vyjadřovací schopnosti, téměř úplně ztrácí chuť k jídlu. Tělo připadá někdy jako velmi těžké, že nejde ani zdvihnout prst, pak zase lehké, vzniká dojem, že lze vzlétnout a plout místností jako ryba v akváriu.

Barvy nabývají zvláštní plnosti a sytosti, jsou vidět girlandovité a arabeskovité ornamenty, bohaté iluze a pseudohalucinace, obrysy předmětů nabývají na ostrosti, poté se jemně rozplývají, rozměry prostoru se mění, perspektiva se zplošťuje a prohlubuje. Vzniká dojem jako při pohledu kukátkem, které chvílemi vše přibližuje, pak zase vzdaluje. Člověk si přetváří monotónní akustické podněty v sugestivní hudbu, časté jsou synestezie, zvuky mají barvy a barvy mají vůni, je vidět hudba linoucí se jako zvláštní barevné vlnovky z reproduktoru. Změní se prožívání času a prostoru jako dimenzí, někdy má člověk tendenci vyhledávat samotu. Při vhodném výběru prostředí si lze zachovat kritický postoj k prožívanému a vědomý odstup. Ten však může být i na krátké okamžiky ztracen a intoxikovaný může propadnout panice, z pseudoiluzí se stanou iluze a halucinace, dochází k paranoidním interpretacím - bojům s démony, přichází hrůzy opravdové psychózy a agrese. Tehdy je potřeba odstranit hrozivé vlivy a věci, pomáhá klidný hovor.

"Psychedelická dávka" (350 - 500 mikrogramů) způsobuje úplné, ale dočasné zhroucení obvyklých cest vnímání světa a sebe (mystická transcendence). Špatné tripy (panika, sebevražedné chování, deprese) se většinou objevují jen při psychedelických dávkách (200 mikrogramů a více).

Někomu se účinky LSD zdají nudné a míchají jej s jinými drogami (psilocybin, meskalin). Vizionářské stavy A. Huxley dosahoval právě kombinací 200 gama LSD a 30 mg meskalinu. Kombinace s marihuanou zvyšuje vizualizaci, poruchy vnímání a řeči, při skomírání efektů LSD je může znovu posílit. Kombinace s MDA a podobnými látkami je též možná, je ovšem potřeba dopředu znát jejich efekty. Efekty alkoholu LSD přebíjí a působí proti nim (alkohol je sedativum, LSD účinkuje jako stimulant). Při kombinaci s metamfetaminem mohou přijít jak extatické dojmy, tak velice nepříjemné tělesné stavy při doznívání efektu.

LSD se významně používalo jako pomůcka psychoterapie, protože zpřístupňuje "jiné formy vědomí". Ukázalo se, že výsledky jsou značně ovlivněny očekáváním psychoterapeuta a že reakce se mění od osoby k osobě i při různých sezeních. Mnoho pacientů si již opakování nepřálo. Mnozí říkali, že se jim objevují vzpomínky z dětství, že jde o transcendentální zkušenost. Experimenty, které se u nás s LSD prováděly na studentech psychologie po přípravě, která zahrnovala četbu a poslech filozofických stoických textů, bylo po jednorázové dávce 300 gama zjištěno, že nedošlo ke změně skóre v dotazníku životního smyslu, statisticky významně se snížila rigidita a dogmatismus a významně se změnil postoj k neobvyklému a mystickému chápání skutečnosti. Zážitek byl hodnocen jako významný příspěvek k lepšímu porozumění sobě a k rozšíření obzoru pro hodnoty. Tyto trvalejší změny se vykládají jako následek hlubokého zážitku, jako může být i láska, smrt blízkého, prožití bouře na moři (Huxley: "Člověk vracející se dveřmi ve zdi nikdy není stejný jako ten, který jimi prošel ven.").

Po užití LSD, stejně jako po jiném intenzivním emocionálním zážitku, mohou nastávat flashbacky (trpí jimi asi 25% lidí - 39% z nich je má za děsivé, 57% za příjemné). Jsou to okamžiky, kdy se psychické stavy vracejí na podněty běžného světa i bez drogy. Nejčastěji se objevují jako kratičké záblesky několik dní po intoxikaci večer při usínání, méně často i během dne: člověk na chvíli zase vidí zvláštní fialové halo kolem předmětů, objeví se synestezie, rovný chodník se začne hadovitě vinout. Zpravidla lze tyto vjemy vůlí modifikovat, zahnat a zase třeba úmyslně znovu vyvolat. Po užívání LSD a podobných látek se někteří lidé stanou senzitivnější k psychedelickým účinkům marihuany. Kouření marihuany je pravděpodobně jeden z nejobvyklejších zdrojů flashbacků.

Chemie:
LSD-25 lze sice vyrobit synteticky, ale výroba je nákladná. Nejlépe se vyrábí z indolovaných alkaloidů námelu, avšak syntéza je obecně velmi náročná. Samotná L-lysergová kyselina psychotropní účinky nemá. LSD-25 je dietylamid tartarát lysergové kyseliny, 9,10-Didehydo-N,N-dietyl-6-metylergolin-8B-Carboxamid, psychoaktivní je pouze d-stereoizomer. Při přidání atomu bromu (3-brom-N-amid) také psychotropní není (podání této látky před LSD může její účinky rušit).

Amidy kyseliny lysergové byly zjištěny i v přírodě, v semenech některých lianovitých rostlin Jižní Ameriky, používaných jako dysleptika. Jsou to Ipomoea Violacea (Povíjnice fialková) a Rivea Corymbosa. Obsahují d-amid kyseliny lysergové (Ergin LA-111, Isoergin), Ipomoea 0.06%, Rivea 5krát méně. Též semena Ipomoea purpurea mohou sloužit jako náhražka LSD (jedno semeno odpovídá asi 1 mikrogramu LSD). Průběh intoxikace těmito semeny je daleko nepříjemnější.

Působení:
LSD zasahuje do oblasti serotoninových i dopaminových receptorů; v podstatě je serotoninový antagonista. LSD ovlivňuje 5-hydroxytryptamin (Serotonin), inhibitorní transmitter. Když je jeho aktivita snížena, následující neuron v řetězci se stává aktivnější. Serotoninové receptory mají patrně vliv na řízení vnímání, spánku, pozornosti a nálady, takže aktivity LSD a jiných halucinogenů je možné vysvětlit jako odstraňování zábran v těchto systémech.

U LSD byla zjištěna možnost kombinace s dalšími indolovými alkaloidy (psilocybinem, DMT) a meskalinem, ale ne s hašišem.

LSD-25 je vůbec nejúčinnější halucinogen - k vyvolání účinku stačí spolknout 20-50 mikrogramů, obvyklá dávka je 100 gama, v 60. letech se však běžně bralo 350 - 500 gama (tzv. psychedelická dávka).

Podává se většinou orálně (bílý prášek, tablety nebo napuštěný papírek), tj. cucá se nebo polyká. Účinky se projeví obvykle za 20 minut až hodinu, při píchnutí do žíly po několika sekundách. Dojde ke zrychlení, pak ke zpomalení tepu, zvyšuje se teplota, rozšíří se zorničky, objeví se poruchy motoriky a nepříjemné pocity. Po 2 hod. zůstává v těle 1-10% nezměněné látky. Psychotropní efekty se projevují po 30 až 90 minutách (po nitrožilní aplikaci dříve), a trvají 5 až 12 hodin. V té době je většina látky nedetekovatelná nebo vázaná na játra, působí zřejmě její metabolity. V takovémto stavu splývají smyslové vjemy, barvy jsou jasné, mění se chápání času, je narušeno tělesné schéma, norma se střídá s abnormálními prožitky. Mohou vzniknout komplikace: křeče, aj.

Psychotické reakce (paranoidní bludy, halucinace, strach) vznikají i u dříve zdravých lidí (i následkem jediné dávky). LSD je sama nezpůsobuje, může však spustit skrytou psychózu, přičemž nelze předem stanovit, kdo k ní má dispozice. Tyto stavy bývají často způsobeny nevhodnou aplikací (nepřátelské prostředí). Zřídka dochází k sebevraždám, při nekontrolovaném užití v poměru 1:1000. Sydney Cohen zkoumal LSD na 5000 lidech, kteří si celkem 25000-krát vzali LSD. Dospěl k 1.8 psychóz, 1.2 pokusů o sebevraždu a 0.4 úspěšných sebevražd na 1000 dávek.

Na LSD rychle vzniká tolerance (do 3 dnů), tj. další dávky užité rychle po sobě už tolik neúčinkují. Tolerance klesá stejně rychle.

Návyk:
LSD-25 je jediná droga, u které bylo prokázáno, že má nulový potenciál fyzického i psychického návyku. Psychická závislost však trvá i týdny (nebo naopak může vzniknout averze vůči droze). Je takto někdy používáno lidmi zneužívajícími více látek jako nástroj útěků, eskapismu. Byly zjištěny indukované chronické psychotické stavy, podobné schizofrenii.

Léčba:
Chránit před poraněním. Chlorpromazin i. m. - 50 mg každé tři hodiny. Nikdy Respirin. Psychotické stavy může tlumit alkohol, vitamin B3 (nebo niacin).

3.2.2. DOM, DOB

DOM poprvé syntetizoval A. Shulgin. V polovině roku 1967 se začalo objevovat na ulicích San Francisca pod názvem STP, nebo "Super LSD". STP mělo znamenat "Serenity, Tranquility, and Peace" (vyrovnanost, klid a mír), interpretovalo se však i jako "Super Terrifying Psychedelic", "Stop The Police", nebo policií jako "Too Stupid To Puke". Ve skutečnosti jsou ta tři písmena vzata z názvu jedné naprosto nesouvisející přísady do motorového oleje; jistý expert to v populárním článku o drogách obrátil a napsal, že tato přísada do motorového oleje má psychedelické vlastnosti - ještě že děti lásky příliš nečetly.

Podobně jako u LSD je člověk schopen separovat komponenty složitých věcí, vnímá více barev a vnímá je jako extrémní (mění se jejich význam), se zavřenýma očima je vidět obrázky synchronizované s hudbou, poslech hudby je neuvěřitelným zážitkem.

Jako jedna dávka stačí již 3 - 10 mg, zpočátku se ale distribuovalo v 20 mg tabletách a spolu s netrpělivostí při pomalejším nástupu, než jaký je u LSD, docházelo k častým případům předávkování. Účinky mohou trvat až 24 - 72 hodin, čím více, tím delší trip.

Chemie:
DOM je 2,5-dimethoxy-metylamfetamin. Je velmi blízký amfetaminu, noradrenalinu a dopaminu. DOM je "čistší" 5-HT2 antagonista než LSD, příznaky jsou také podobné jako u LSD, ale při vysokých dávkách doprovázené zmateností, úzkostí a zuřivostí, svalovými křečemi a křečemi v břiše. Na to příznivě působí Valium - Diazepam, nebo opět Chlorpromazin.

DOB (bromo-STP) je chemicky 2,5-dimethoxy-bromamfetamin; spojuje strukturu amfetaminu a meskalinu. Je to psychotomimetický halucinogen. Rozšiřuje vizuální vnímavost, zesiluje barvy, přicházejí barevné, důležité sny. Efekty jsou opět příbuzné LSD. Poprvé se objevil v Británii v 70. letech jako náhrada LSD (též na papírcích, jelikož dávky jsou 1-3 mg). Aktivní je už pod 1 mg a tudíž netoxický a relativně bezpečný, ovšem byly zaznamenány i 24 až 36 h trvající tripy po předávkování (75 mg). Průběh je pak nekontrolovaný, agresivní a zuřivý. Předpokládá se, že 30 - 35 mg vyvolá smrt. Také zde je intoxikace zhoršována neuroleptiky.

3.2.3. 2C-B (2C-D, 2C-E)

Účinky jsou podobné MDMA s většími vizuálními efekty, méně stimuluje, rozšiřuje všechny smysly. Přináší halucinace jako LSD, obzvláště barevné. Způsobuje zvýšenou tělesnou senzitivitu na pachy, chutě, citlivost kůže, sexuální stimulaci, zvyšuje pocit fyzického zdraví a energie, nebo na druhé straně zostření nepříjemných tělesných pocitů. Je to entogen a entaktogen.

Hudba je někdy zkreslená, sochy a jiná umělecká díla jsou vnímána personifikovaně, šamanistické pocity, zvláštní sexuální zážitky (divoké, zvířecí). 2C-B je díky možnosti bohaté vizuální představivosti (snad nejsilnější halucinogen v tomto směru) a intenzivní imaginace při zavřených očích nástroj k učení a růstu.

Při vyšších dávkách (nad 30 mg) je intenzivně halucinogenní, může produkovat zážitky opuštění těla. Někteří lidé to mohou těžko snášet; tyto dávky jsou většinou nepříjemné.

Ještě do podzimu 1993 bylo 2C-B v USA legální a používalo se v psychoterapii.

Užívá se v dávkách 12-24 mg šňupáním (což je bolestivé, neboť se nerozpouští se ve vodě), lze ho i jíst, trip trvá 3-8 hodin.

Chemie:
Chemicky je 2C-B 4-bromo-2,5-dimetoxyfenetylamin, fenyletyl- aminový analog DOB, je bezpečnější. Neexistuje návyk a nejsou známy žádné vedlejší efekty. V dávkách 10 - 20 mg je to prý afrodisiakum, pro tyto účely je možné jej kombinovat s MDMA - 2C- B se vezme asi 3 h po běžné dávce MDMA. Říká se, že 2C-B je taková třída, že další kombinace nejsou k ničemu.

2C-D (LE-25)

Je 2,5-dimetoxy-4-metylfenetylamin (příbuzný DOM), působí v dávkách 20-60 mg, trip trvá 4-6 h, je velmi barevný. Nedělá moc samo, ale potencuje účinky ostatních látek, aniž by je zabarvovalo vlastními efekty. Nad 150 mg působí naplno jako 2C-B.

2C-E

Také rozšiřuje estetické vnímání, někdy velice zvláštním způsobem, ještě však není plně prozkoumána.

Je to 2,5-dimetoxy-4-etylfenetylamin, jeho amfetaminový analog je DOET. Působí 8-12 h při dávkách 10-25 mg, stejně jako u předchozích se u vyšších dávek projevují spíše nepříjemné efekty.

3.2.4. PCP

"Brání mozku jasně rozeznávat mezi informacemi smyslových orgánů a duševními jevy (city, myšlenky). Dojde k chaosu reality a fantazie, vnějšího a vnitřního světa." Kdo užívá týden, musí dávku postupně zvyšovat. Šíří se heslo: "Když vezmeš a přežiješ, jsi správný chlap." Dávka několika mg vyvolá euforii a neklid, vyšší dávky způsobují zuřivost, poškozování sebe a okolí (není cítit bolest), s čímž se mísí ospalost, apatie a křeče. K smrti dojde po ochrnutí dýchacího centra.

PCP je ze skupiny syntetických halucinogenů nejvíce nebezpečný, protože skutečně zabíjí! PCP je chemicky phencyclidin, 1-/1-fenyl-cyklohexyl/-piperidin. V roce 1957 byl zaveden jako ultrakrátce působící narkotikum (Sernylan), později vyřazen, nebo nahrazen Ketaminem. Od r. 1967 se rozšířilo jen pouliční, nemedicínské použití. Vyrábí se levně ze tří látek a prodává se většinou jako "Angel dust", nebo "Droga šílenství" ve formě ke šňupání, spreje, pilulek čípků i injekcí. Často je bez výstrahy obsaženo v marihuanovém jointu nebo vydáváno za meskalin.

Látka se vylučuje několik dní. Spojuje se tady účinek halucinogenu, budivého aminu a hypnotika. Průběh tripu je zcela nevypočitatelný. V USA PCP vyzkoušely už miliony lidí - ale také už v r. 1978 bylo 100 mrtvých a 10000 dodaných na resuscitaci. Působí hlavně na hippocampus.

Někteří lékaři tvrdí, že ke spolehlivému vnímání dojde až za dva roky po vysazení užívání - objevují se totiž "flash-back" stavy jako po LSD a hašiši, post-PCP deprese a jiné psychózy. Na akutní stav zabírá Chlorpromazin, Meperidin.

3.2.5 Ketamin

Ketamin je anestetikum, vyzkoušené (ve Vietnamské válce) a celkem bezpečné, které způsobuje disociaci - oddělení vědomí od těla. Je příbuzný s PCP. Zážitky se liší podle způsobu aplikace: objeví se fragmentace, chaos, hudba (psychedelická, S. Grof doporučuje pomalou a rozpínavou hudbu, neměla by být moc nahlas) zní bezva, zužuje se šířka pásma vnímaných frekvencí. Vůně a chutě mizí. Někdy se míchají časové souvislosti, přicházejí i zážitky smrti. Asi po půl hodině se vrací ostřejší zrak a schopnost řeči (po i.m. dávce). Je opět vhodné vytvořit si pro trip příjemné přátelské prostředí, protože všechno závisí na náladě. Ketamin je empatogen, při tripu je možné cítit přítomnost mnoha lidí a porozumění s nimi.

Běžná dávka je i.m. 2 mg/kg ("dobré" účinky už od 0.5 mg/kg), stav polo-bezvědomí se dostaví do 2 minut a trvá 20-30 minut. Anestetické efekty trvají pak dále až 4 hodiny a mohou být provázeny silnou nevolností a neschopností pohybu. Perorálně je nutno brát asi 4x více: prášek (získá se zahřátím) se zalije 1 cm horké vody, rozmíchá, a přidá se něco kyselého, např. pomerančový džus. Efekt se pak dostaví za 15-20 minut a průběh je lehčí a delší (2-3 h.). Aplikovat lze i i.v., s velmi rychlým a silným efektem (není radno píchat si ho vlastnoručně a vstoje).

Původ Ketaminu spadá někdy do let 1963-65, kdy se vyvíjela skupina phencyclidinů (Cl-395, PCP, Sernyl, Cl-400, Cl-581 = Ketamin). Je to 2-(2-Chlorophenyl)-2-methylamino-cyklohexanon. Ovlivňuje 3 receptory: NMDA, Sigma a PCP2, fyziologické příznaky jsou zvýšený krevní tlak, nausea. Pokud se Ketamin bere příliš často, nastává vůči němu rezistence a doba tripu se zkracuje; přestávky by měly být alespoň měsíc. Nesmí se používat s alkoholem, barbituráty, Valiem (LSD, MDMA jsou v pořádku). Předávkování nic nepřinese, je nepříjemné, nebezpečné až při 20 mg/kg.

3.2.6. Další látky (E4Euh, DIPT, ALD-52)

E4Euh (Intellex) je dlouho působící (14h) derivát amfetaminu, aktivní perorálně (10 - 20 mg). Má zvyšovat inteligenci s některými efekty MDMA. Nedá se kombinovat s LSD.

DIPT je aktivní perorálně a má dosti specifické působení. Pouze mění vnímání hudby.

ALD-52 Je N-acetyl-LSD, začalo se vyrábět jako náhražka ilegálního LSD. Trip má hladší průběh, EEG na intoxikovaných ukazuje stav relaxace, na rozdíl od vln koncentrovanosti po LSD.

3.3. Nootropní látky

Též nazývané "smart drugs", chytré drogy, drogy informačního věku se začaly zneužívat asi na počátku 80. let 20. století. Pomáhaly srovnat mozkovou činnost po dlouhých parties bez spánku, případně zorganizovat mozkovou činnost rozházenou "extasy" a marihuanou. V 90. letech 20. století byly spojeny též s vlnou RAVE hudby a se snahou dotyčných lidí vybičovat kreativní a intelektuální schopnosti mozku: ".. jako bych se celou tu dobu před tím díval do světa přes špinavé sklo, které najednou někdo umyl."

Jsou k dostání v lékárnách, volně, nebo na lékařský předpis. V některých zemích jsou bohatě inzerovány např. na školách a rodiče je dětem nutí před zkouškami, aby se více naučily. Paradoxem však je, že testy těchto látek na pokusných skupinách nikdy zvláštní zlepšení mozkové činnosti neprokázaly.

Nootropní látky je nová skupina farmak, která působí příznivě na proces učení a paměti a na kvalitativní poruchy vědomí. Nejde o stimulaci ve smyslu, jakým účinkují psychostimulancia, ale spíše o normalizaci činnosti buněk CNS zlepšením metabolismu glukózy, aktivací syntézy ATP, ADP aj. To zvyšuje odolnost buněk k hypoxii a urychluje jejich restituci po poškození. Nezdá se, že by působily velké změny ve zdravém organismu. Většinou nejsou toxické a berou se dlouhodobě, mohou ale způsobit nespavost, nevolnost, útlum, deprese. Obecně by je neměli brát lidé s vysokým krevním tlakem a srdečními problémy a se sklony k psychóze (tj. i k depresím).

3.3.1. Piracetam

Piracetam je obsažen v domácím léčivu Kalicor, v zahraničí v léčivech Nootropil, Cerebroforte, Encefalux, Psycotron, Stimucortex, UCB-6215.

Je kognitivní posilovač při nedostatku kyslíku, používá se k léčbě senilní demence, závratí, alkoholismu apod. Zlepšuje paměť, podporuje výměnu informací mezi levou a pravou mozkovou hemisférou (považováno za kreativitu). Celkově zlepšuje metabolismus šedé mozkové kůry (prokrvení, spotřeba glukózy) a dá se považovat za CNS stimulant - člověk je aktivnější, bystřejší, více se směje. Zlepšuje sexuální prožitek. Subjektivně působí pocity pročištění mozku, zostření vnímání apod. Má regenerační efekt.

Piracetam, vyvinutý UCB Laboratories v Belgii (2-oxo- pyrrolidin acetamid) je GABA analog (gamma-amino-butyricové kyseliny, což je mozkový neurotransmiter), přes GABAergní systém však nepůsobí, je tudíž podstatná spíše jeho podobnost pyroglutamátu (2-oxo-pyrrolidin karboxylová kyselina).

Pro zneužívání se bere 2400 - 4800 mg denně ve třech dávkách (v lékařském použití mnohem méně). Probuzení na začátku však vyžaduje 4 až 8 g. Efekty se dostaví po 30 - 60 minutách. Jeho efekt zvyšuje požití DMAE, cholinu, centrofenoxinu nebo hyderginu. Pravděpodobně totiž zvyšuje spotřebu acetylcholinu, který je potřeba doplnit.

3.3.2. DMAE, cholin, lecitin

DMAE je dimetylaminoetanol, stimulující produkci cholinu v mozku. Cholin (trimetylaminoetanol) podporuje produkci acetylcholinu, hlavního mozkového neurotransmiteru. Vyskytuje se v různých solích, včetně fosfatidyl cholinu, který je aktivní složkou lecitinu a pomáhá též při poruchách metabolismu. Acetylcholin zvyšuje inteligenci, usnadňuje učení, zlepšuje paměť a vůbec náladu a vitalitu.

Berou se různé dávky, např. 3 g cholinu denně ve třech dávkách, nebo gram DMAE stejným způsobem (efekt se dostaví po dvou týdnech, při vyšších dávkách dříve), plus 500-1000 mg vitaminu B-5 pro podporu přeměny cholinu na acetylcholin (B-5 je kyselina pantotenová - lze nalézt v multivitaminech).

3.3.3. Hydergin, sulbutiamin (Arcalion)

Hydergin zabraňuje poškození mozkových buněk (např. volnými radikály) a léčí, pokud již k poškození došlo. Zvyšuje mentální schopnosti a zpomaluje procesy stárnutí, zlepšuje metabolismus mozku a zvyšuje produkci dopaminu. Imituje látku zvanou faktor nervového růstu, díky které rostou dendrity - informační vlákna (pozorováno jako efekt učení).

Hydergin produkuje firma Sandoz, kde jej v ergotech objevil A. Hofmann.

Dávky jsou 9 - 12 mg denně. Je i ve vysokých dávkách netoxický, zpočátku ale způsobuje nevolnost. Efekty se projeví za několik týdnů či měsíců.

Sulbutiamin je podobný hyderginu, ale lepší. 2 x 200 mg denně po 20 dní, více jak 600 mg způsobuje bolesti hlavy.

3.3.4. Vasopressin (Diapid)

Vasopressin je přirozený mozkový hormon zajišťující pozornost, koncentraci, paměť a vybavování. Usnadňuje učení a je dobrý se při zkouškách. Produkci vasopressinu snižují látky jako kokain, LSD a amfetaminy.

Používá se jako sprej do nosu, 2 - 4 vstřiky 2 - 3 x denně. Působí ihned. Občas způsobuje nepříjemné vedlejší účinky včetně krvácení z nosu a bolestí.

3.3.5. L-fenylalanin

Fenylanalin se přeměňuje v tyrosin, prekurzor k tvorbě noradrenalinu a dopaminu v mozkových buňkách. Tím se zvyšuje aktivita a snižuje potřeba spánku.

Bere se 500 - 1000 mg spolu s 1 g vitaminu C a 30 - 50 mg B6. Dobrá kombinace je též 500 mg L-fenylalaninu s 350 mg DMAE třikrát denně + multivitamin. Nesmí se používat s MAO inhibitory či při vysokém tlaku.

3.3.6. Pemolin (2-imino-5-fenyl-4-oxazolidinon)

Pemolin používali během 2. světové války američtí a britští letci k udržení pozornosti během dlouhotrvajících náletů. Na rozdíl od amfetaminů, používaných nacistickou armádou, se u pemolinu neobjevují po požití vážnější negativní příznaky (u německých letců byly po požití amfetaminů shledávány příznaky silného srdečního stresu, vysychání sliznic, křeče mimického svalstva apod.). V dávce od 20 do 50 mg (orálně) se dostavuje silně tonizační účinek na lidskou psychiku, v kombinaci s některými testosterony, strichninem a přípravky z yohimbe se používá jako lék na impotenci a konečně jeho sloučenina s hořčíkem je součástí léčiv zpomalující nástup stařecké senility, zlepšující paměť a působící jako účinné afrodisiakum.

Pemoline Magnesium

Chemie:
([2-imino-5-phenyl-4-oxazolidinonato(2)-] diaquomagnesium)

Výroba:
500 mg pemolinu se smíchá se 170 mg (nebo více) hydroxidu hořčíku nebo 1 lžící (nebo více) hořečnatého mléka. Pak se zamíchá a nechá ustát 30 minut.

Užití:
Toto množství se rozdělí na 10 až 14 stejných částí a užívá se po 10 - 14 dnů ráno. Efekt je kumulativní. Efekt zvyšuje proteinová dieta, vitamin C a B.

Efekt:
Větší dávky působí jako psychický a CNS stimulant, zlepšující mentální schopnosti, zvláště paměť a to na 6 až 24 hodin. Menší, po sobě jdoucí dávky působí mírně jako psychický stimulant, s akumulací hořčíku u mozkových synapsí. V tomto případě zvyšuje výkonnost paměti až o 60 %. Postupně se zvyšující účinek trvá několik týdnů až měsíců a může být obnoven další sérií dávek (když je to zapotřebí). Může se užívat pro naučení, nebo za účelem vzpomenutí si dávno naučeného (a zapomenutého). Pomáhá vytváření RNA v mozku.

Kontraindikace:
Velké dávky (ale i malé pokud jsou brány před spaním) mohou způsobit nespavost.

Poznámka:
Aminokyseliny je nejlepší brát na prázdný žaludek.

Kromě uvedených jsou další známé preparáty meclofenoxát (Lucidril), piritonol (Enerbol, Encephabol), naftidrofuril (Dusodril), DHEA (dehydroepiandrosteron), hydergin, sulbutiamin (Arcalion), vinpocetin (Cavinton), deprenyl (Eldepryl), žen-šen apod.

3.4. Psychotropní látky jiných skupin

Některé léky, jako barbituráty, analgetika, neuroleptika, antidepresiva, trankvilizéry apod. mohou také vyvolat pozměněné psychické stavy. Často je používají osoby závislé na jiných drogách pro modifikaci rauše či zmírňování odvykacích příznaků.

3.4.1. Barbituráty

Jsou rozšířeny hlavně jako hypnotika. Působí také v bdělém stavu ke tlumení působení nepříznivých zevních vlivů nebo tělesných pocitů.

3.4.2. Nebarbiturátová hypnotika

Přemůže-li se jejich tlumivý účinek, mají dráždivý a euforizační výsledek, a to zvláště po vysokých dávkách. Poté zase dochází ke spavosti.

3.4.3. Běžná analgetika obsahující fenacetin

U mnoha osob vyvolávají euforii. Způsobují hnědožluté až našedlé zabarvení kůže.

3.4.4. Neuroleptika

Je to nejstarší a také největší skupina psychofarmak. Jejich hlavním účelem je léčba psychóz, tedy "integrace psychiky". Antipsychotické působení, zejména u schizofrenních psychóz, je prověřeno nesčetnými dvojitě slepými (double-blind) studiemi. Zde se většinou používají k odstranění nepříjemných příznaků intoxikace jinými drogami. Tak postupují zkušení závislí. Neužívají se běžně, avšak děti a mládež, která chce zažít psychické změny, polyká i tato léčiva. Neuroleptický syndrom, vyvolaný těmito látkami je směsí účinků žádoucích a nežádoucích: je to stav jisté lhostejnosti k podnětům ze zevního prostředí i ke stimulům přicházejícím z organismu, který je zpravidla provázen nechutí k pohybu, snížením iniciativy a extrapyramidovým syndromem. Nežádoucím účinkem (zneužívaným) je též vznik organického psychosyndromu s kvalitativní poruchou vědomí (delirantní stav).

Nejrozšířenější chlorpromazin (Largactil, Plegomazin, Chlorazin) byl objeven v roce 1950 Charpentierem v laboratořích firmy Specia (Francie); má biologický poločas 30 h, dávka při akutním stavu 100 mg. Thioridazin funguje podobně, Chlorprothixen 9 h, 44 mg, Perfenazin 9 h, 9 mg, Haloperidol 20 h, 2 mg.

Měla by se dodržovat zásada monoterapie, tj. užívat pouze jeden preparát. Neuroleptika se navzájem nepotencují.

3.4.5. Trankvilizéry (anxiolytika, antifobika)

Jsou předurčený ke (zne)užívání, poněvadž snižují strach, uvolňují, snižují vliv nepříjemných vnějších zásahů. Staly se téměř farmaky všedního dne, jelikož místo neuróz jsou jimi potlačovány i běžné přirozeně vzniklé psychické stavy. Jako vedlejší účinek vždy ve větší či menší míře ovlivňují vigilitu, proto pod jejich vlivem nelze konat práce vyžadující soustředěnou pozornost.

Původně to byly hlavně propandioly (Meprobamat), nyní většinou deriváty benzodiazepinu (Diazepam - Valium, chlordiazepoxid - Librium: účinek přes 24 h, Oxazepam, tofizopam, bromazepam: méně než 12 h, Nitrazepam, flunitrazepam - Rohypnol, alprazolam: 12 - 24 h apod.). Účinky při delším požívání klesají.

Jsou nebezpečné, mohou vytvořit i těžkou závislost s abstinenčními syndromy včetně epileptických paroxysmů. S alkoholem mohou vyvolat mimořádné stavy.

3.4.6. Silná analgetika

Jde např. o Tilidin (Valoron), blízký phencyclidinu, deriváty dihydromorfinu, dihydrokodeinu a morfinanové deriváty, benzomorfany (Fortral) i látky obsahující pethidinovou skupinu (Dolantin).

3.4.7. Methadonová skupina

Tyto látky jsou určeny hlavně k potlačování odvykacích příznaků při vysazení opiátů. Mají nahradit používanou drogu a pak se má dávka snižovat, až bude osoba zbavena závislosti. Fentanyl, 80x až 400x silnější než morfin se začíná rozmáhat v USA, u nás nezletilí berou Trifenidyl, který ve velké dávce působí jako halucinogen, je ale schopen vyvolat i vážnou otravu.

Methadon, 1-metyl-4-oxo-3,3-difenhexyl účinkuje centrálně podobně jako morfin, ale je silnější a méně hypnotický. Nejvyšší jednotlivá dávka perorálně a podkožně 20 mg, terapeutická dávka je 2 až 10x nižší.

3.4.8. Těkavé látky

Zneužívanými těkavými látkami jsou obvykle výpary toluenu, éteru, benzínu, chloroformu, trichloretylénu (Narcogen), tetrachlórmetanu v různých čistících prostředcích a lepidlech. Inhalace se vyhledává buď pro euforizující působení, nebo pro komplex příznaků obluzeného vědomí - iluze, halucinace, změny nálady, jenž se dostavuje po inhalaci trvající i desítky minut. Vcelku lze "sniffing", inhalaci těkavých rozpustidel a výparů lepidel umělých hmot považovat za zábavu převážně mladistvých. Účinek trvá 30 - 45 min po skončení čichání. U 130 lidí vyšetřovaných během dvou let nebyly zjištěny žádné hrubé změny EEG a jaterních funkcí, ani v krevním obrazu. Pokud sniffer přestává čichat, jakmile se cítí pod vlivem drogy, je tato forma používání psychotropních látek relativně bezpečná (ovšem vyvolává návyk!).

V praxi ale smotek nasycený čichanou látkou zůstane ležet na nose i ústech dotyčného ve stavu těžké opojenosti (nebo i v igelitovém sáčku přetaženém přes hlavu) a nastává smrt následkem ochrnutí dýchacího centra.

3.4.9. Oxid dusný

Oxid dusný, rajský plyn (N2O) je nejedovatý, nehořlavý a nevýbušný plyn nasládlé chuti. Jeho anestezující účinek objevil Humprey Davy r. 1799. Je to prostředek celkového znecitlivění. Je-li podáván sám, působí cyanózu a hlubokou narkózu, která by vyústila v udušení. Používá se proto vždy ve směsi s kyslíkem. Po zastavení přívodu N2O se citlivost velmi rychle vrací. Vylučuje se z organismu nezměněn. Během narkózy rajským plynem se obvykle popisují vjemy zvonění v uších, nezřídka vyvolává vzpomínkové klamy.

3.4.10. Izopentylnitrit (izoamylnitrit)

Toto farmakum, působící rozšíření cév, se předepisuje pacientům s angínou pectoris a některými druhy astmatických potížích pro odstranění akutních bolestivých stavů. Je distribuováno v malých skleněných lahvičkách; aplikační formou je inhalace (obvykle 0.2 ml což se provádí tak, že se lahvička přiloží k nosní dírce a konzument se zhluboka nadechne (asi 5 až 6 sekund), pak ještě jednou u druhé nosní dírky). Fyziologický efekt spočívá v mírném uvolnění svalstva, navození týž pocitů jaké vyvolává rajský plyn. Vynikající je kombinace s marihuanou. Při používání je lepší sedět než stát.

Kontraindikace:
Snižuje krevní tlak, u osob s nízkým tlakem se mohou objevit bolesti hlavy, srdeční slabost. Obvykle se však negativní příznaky nevyskytují.

Je používán také jako afrodiziakum (především homosexuály) a dá se sehnat v sexshopech. Ve Francii stojí jedna lahvička okolo 100 franků.


časopis o přírodě, vědě a civilizaci