Převzato z časopisu ochránců přírody VERONICA ročník 1998, číslo 1 se souhlasem redakce [W1] a autorů článku.

Jedle patří k našim dlouhověkým dřevinám (řada autorů uvádí až 800 let věku), které dorůstají největších rozměrů.

Mezi veřejností je jede ve velké oblibě, při vyslovení jejího jména dostáváme zvláštní pocity krásy, klidu, vznešenosti, snad i proto, že jedli člověk využíval již odedávna. V hornictví se jedlové dřevo v dolech používalo jako výztuže pro jeho schopnost "varovat" před závaly. Proto již od středověku byly jedle jednotlivě vybírány a těženy. Jedlové dřevo také bylo nejvhodnějším pro výrobu šindelů, Z pryskyřičných puchýřů na borce se získával terpentýn. Jedle z horských oblastí s malými letokruhy se využívala k těžbě rezonančního dřeva na výrobu hudebních nástrojů. Zanedbatelné není ani použití jedle jako vánočního stromku a ozdobného klestu do vazeb.

V nedávné době byla jedle ještě ustupující relativně vzácnou a přitom ceněnou dřevinou. Její odumírání patří k významným, ne zcela jednoznačně vysvětleným otázkám odborníků. Nejvíce váhy se klade na znečištění ovzduší, především oxidem siřičitým, jiná teorie spočívá v nadměrném výskytu mšice korovnice kavkazské. Mnoho bude však v tom, že holosečný způsob hospodaření, který stále ještě v dnešním lesním hospodářství převažuje, jedli, jako v mládí stínomilné a ne příliš odolné dřevině vůči mrazu, nevyhovuje. Také značné přezvěření honiteb, především spárkatou a vysokou zvěří, která mladé jedle s oblibou vyhledává a okusuje, způsobilo v minulosti značné ztráty na přirozeném zmlazení i na nedostatečně oplocených výsadbách. Jedle se tak zařadila k ustupujícím a ohroženým druhům dřevin ČR, přestože v posledních letech jedle regeneruje, pravidelně plodí a zmlazuje se.

Jedli v lese pozná každý již na dálku v mládí podle hladké, stříbřitě zbarvené, později šupinovitě se odlupující borky, průběžného plnodřevného kmene, pravidelné kuželovité koruny, často ve stáří nahoře uťaté (tzv. čapí hnízdo), jánských prýtů na kmeni a v pozdním létě a na podzim podle vzpřímených rozpadavých šišek na větvích v horní části koruny. Semenáčky jedle mají většinou pět děložních leskle zelených protáhlých lístků, rostou velmi pomalu, první boční prýt vytváří obvykle až třetím rokem, vydrží růst v zástinu mateřského porostu dlouhou řadu let. Takovéto nevelké pomalu rostoucí jedle "čekatelky" mohou dosahovat věku i mnoha desítek let. Bohužel v řadě oblastí Čech i Moravy se v lese s jedlí již nepotkáme,i když původně byla rozšířena od nadmořských výšek 200 m, kde rostla spolu s dubem na vlhkých stanovištích, až vysoko do hor. Optimální životní podmínky má jedle ve svěžích bučinách, kde roste spolu s bukem a smrkem v tzv. hercynské směsi.

Jako jedna z největších změřeních jedlí, které u nás rostly, se udává strom z pralesa Mionší, vysoký 60,5 m, v prsní výši o průměru 166 cm, s hmotou 33,81 metrů krychlových, jehož padlý kmen přesně změřil Chmelař. Podle jeho údajů největších jedlí v průměru přes 1,5 m a výšce 45-60 m, věku 250-450 let zde rostlo několik, dnes již však nežijí. V současnosti je dle měření Vršky největší jedlí v Mionší strom vysoký 56 m, v průměru 111 cm.

V severní části pralesové rezervace Salajka v Beskydech se nachází z roku 1930 padlý kmen nejsilnější jedle zlomené vichřicí nazývané "Tlustá Tonka", která byla sice jenom 37 m vysoká, v průměru však měřila 1,94 m a objem dřevní hmoty činil 35 kubíků, věk je odhadován přes 500 let. V pralese Salajka naměřil Průša jednu jedli v tloušťkové třídě 16, dvě ve 14, 7 ve 13 a 15 ve 12. Dnes je podle Vršky nejvyšší jedle v Salajce vysoká 51 m s průměrem 0,90 m. Žofínský prales patří k našim nejstarším přírodním rezervacím. Rostli zde a stále rostou jedny z největších jedlí v ČR. Jedle nazývaná "Královna", která padla v roce 1975, byla vysoká 45 m, průměr v prsní výši měla 1,76 m a hmota se udává 44 kubíků, věk 425 let. V 80. letech minulého století byla na okraji pralesa vyvrácena obrovitá jedle, která byla prý 60 m vysoká a poskytla 80 prostorových metrů paliva, což představuje objem kmene přibližně 56 kubíků. V roce 1997 se zlomila nástupkyně Královny - "Svícnová jedle", která měla v obvodu 520 cm, tj. průměr kmene 166 cm, a výšku 35,1 m. Její místo by mohla zaujmout jedle, která roste nedaleko a má obvod v prsní výši 410 cm.

V jedné z našich nejznámějších a nejstarších pralesovitých rezervací Boubíně je jedle zastoupena přibližně 5%. Podle Průši největší jedle dosahovaly výšek 35-42 m, průměr 140-150 cm. Dnes je zde dle měření Vršky jedle vysoká 55 m, v průměru měří 137 cm, a je tedy pravděpodobně nejmohutnější žijící jedlí v ČR.

Z dalších velkých šumavských jedlí stojí za zmínku strom z pralesa Stožec-Medvědice, kde Průša naměřil jedli vysokou 52 m, která měla 1,20 m v průměru. Z Radvanovického lesního komplexu je z počátku století uváděna jedle s názvem "Touristen-Tanne" o výšce 60 m a průměru kmene 145 cm. Podle Chadta (Ševětínského) měla největší jedle u Lenory na Šumavě výšku 60 m a byla zároveň nejvyšším stromem v českých zemích. Dále Chadt vyjmenovává ještě dvě jedle s výškou přes 50 m a sedm jedlí přes 40 m z různých míst v Čechách. Maximální známé stáří je podle něho 400 let, největší průměr v prsní výši asi 2,5 m. Pravděpodobně co do objemu nejmohutnější strom ve střední Evropě byla jedle knížete Josefa z šumavských Vyšebrodských hor, která odumřela brzy po roce 1839, dosahovala výšky necelých 50 m, ale v průměru kmen měřil v prsní výši neuvěřitelných 207 cm, hmota tohoto obra činila 65,3 kubíků.

Na českomoravské vrchovině dnes jedli nalezneme jenom velmi zřídka, přesto bývá uváděna z pralesa Polom tzv. Velká jedle nebo také Královna vysoká 47 m s průměrem kmene 120 cm, která byla zlomena vichřicí začátkem 20.let. V pralese Razula na západních svazích javorníků byly změřeny jako nejvyšší 54 m vysoká jedle s výčetní tloušťkou 100 cm a jako nejsilnější jedle 41 m vysoká s průměrem kmene 148 cm o hmotě asi 35 kubíků.

Pro porovnání zde uvádíme několik příkladů výjimečných jedlí ze zahraničí. Na Slovensku v pralese Dobroč v roce 1964 vichřice zlomila pětisetletý strom nazývaný "Hrubá jedla", 56 m vysoký, v průměru měřící 193 cm, s hmotou 47,25 kubíků, její nástupkyni o výši 58 m a průměru 156 cm,s hmotou asi 40 kubíků potkal stejný osud. Na Polaně Pod Dudášom v roce 1977 uschla "Velká jedla" vysoká 53,5 m, která dosahovala v průměru 183 cm.

Scheitel popisuje největší jedle v Dolních Francích a Černém lese a charakterizuje je těmito údaji: výška 50 m, prsní průměr 2 m, Hmota 25 kubíků, věk 230 let, Burger uvádí údaje z nádherných jedlin v Durstrutiwaldu v údolí Ementálu ve Švýcarsku, kde největší jedle dosahují 57 m výšky, průměru v prsní výši 1,55 m, hmoty asi 30 kubíků a stáří 500 let. Donon přináší rozbor největší vytěžené jedle Francie. Jde o strom o průměru 146 cm, výšce 53,2 m a hmotě 32 kubíků z francouzké části Švýcarského Jury a v roce 1992 zde byla v lese Couvet změřena jedle zvaná President, která dosahovala výšky 55,4 m a výčetní tloušťky 126 cm. Téměř stejné údaje uvádí Korsuň, a to Výška 50 m, průměr v prsní výši 146 a hmota 31 kubík, jde o jedle v pralesech na Zakarpatské Ukrajině. V dolnorakouských vápencových Alpách v pralese Rothwald je nejvyšší jedlí 54 m vysoký strom o průměru 155 cm. Pravděpodobně nejmohutnějším živým stromem Evropy je dle Leibundguta (1982) jedle v pralese Biogradsko jezero na Černé Hoře, která má výšku 60 m a výčetní tlouštku 202 cm. Na britských ostrovech, kde v přirozených společenstvech není původní, jsou uváděny z parků jako nejmohutnější stromy jedle z hrabství Strone House, Strathclyde, která dle měření z roku 1989 dosahovala 45 m výšky a průměru kmene 296 cm ve výši 1,5 m, či jedle v Raehills, které byla naměřena v roce 1984 výška 50 m a tloušťka v 1,5 m 201 cm.

Jak je z výše uvedených údajů patrno, jedle, které rostly nebo i dnes rostou v našich pralesovitých rezervacích v přirozených podmínkách, se mohou směle řadit k nejmohutnějším stromům svého druhu v Evropě.

Literatura a odkazy:

[W1] VERONICA. Časopis ochránců přírody. [X1] Redakce časopisu VERONICA, pošt. př. 91, 601 91 Brno 1.

VERONICA.  Časopis ochránců přírody.

(c) 1998 Intellectronics
poslední úprava: 31.5. 1998

časopis o přírodě, vědě a civilizaci