Stimulanty jsou drogy, které uvolňují lehkou depresi a zvyšují aktivitu a energii. Patří sem kofein i čaj, dále kokain, amfetaminy (Desoxyn, Dexedrin), metamfetamin (speed), fenmetrazin (Preludin), metylfenidát (Ritalin), a jiné (Cylert, Sanorex, Tenuate). Také mnoho léků se používá jako stimulanty (uppers). Jednotlivé druhy jsou pojmenovány podle jejich vzhledu: yellow jackets, robin eggs, white crosses, black beauties, bennies.

Požívání kofeinu v černé kávě je velice rozšířeno, najdou se i žvýkači kávových zrnek. V Africe žvýkají kolové ořechy, v Severní Americe i jinde pijí Coca-colu, v Jižní Americe se pije maté. Indiáni připravují nápoj z guarany. V Asii a od dob Marca Pola i v Evropě a jinde se pije čaj. S (někdy až obřadným) pitím čaje je spojena praxe zen-budhismu a má v něm nezastupitelné místo.

Jistě není jen shoda okolností, že káva, čaj a kakao patří do repertoáru stimulujících nápojů, na které si západní společnost vypracovala návyk a bez kterých by nutkavá křečovitá bdělost, praktičnost a produktivnost naší denní rutiny téměř byla nepředstavitelná. I moderní věda prý má svůj původ v kavárnách Anglie 17. století. Kofein pomohl žiletkové ostří naší bdělosti napřít nemilosrdně proti naší stínové duši; hořkost onoho 'kofeinového ostří' dodnes poslouží k tomu, aby si většina z nás uvědomila, že je ráno, že jsme naživu a že jsme probuzeni do reálného světa."

Obecně se dá říci, že kofein uvolňuje hladké svalstvo a stimuluje srdce a dýchací systém, má protispánkové účinky ("stay-awake pills"), odstraňuje únavu, zvláště duševní, zbystřuje myšlení, působí jistou euforii. Nemění osobnost a charakter.

Chemie:
Kofein je docela běžná, "povolená" látka, obsažená v mnoha potravinách, nejvíce asi v kávě (šálek kávy: 90-150 mg, fermentovaný čaj taktéž, zelený čaj 30-70 mg, cola 0.3l 30-45 mg, tyčka čokolády 30 mg, kakao 2 mg, v poslední době v tzv. "energy drinks").

Kofein se vyskytuje v čajových lístcích [Thea sinensis] a v kávě [Coffea arabica] v míře max. 4%. Chemicky jde o 1,3,7- trimethylxantin, čaj obsahuje i dvě další látky s podobným účinkem: theofylin (1,3-dimetylxantin, více toxický, méně stimulační, objevují se však jen stopová množství) a theobromin (3,7-dimetylxantin, hojně se vyskytuje v rostlině Theobroma cacao, má podobné, ale slabší účinky jako kofein). Kolové semeno [Cola vera, C. acuminata, C. Ballayi] má obsahovat nejméně 1.5% bezvodého kofeinu a theobrominu. V kávě kofein působí v několika minutách, v čaji pomaleji (40 minut), je tlumen jinými alkaloidy a celková povaha působení je odlišná. Káva také obsahuje karcinogenní látky, jako každá pražená pochutina. Je nesporné, že čaj je zdravější.

Kofein je mitotický jed, ve větších dávkách je křečový. Zvyšuje obsah mastných kyselin v oběhovém systému, byl proto léta používán sportovci. Pro nezvyklého má jen částečný účinek. Ve vyšších koncentracích se vstřebává rychleji. Kofein je v těle nejprve demetylován v dimetylxantin, pak v monometylxantin, které se dále štěpí v močovinu a tak se vylučují. Opouští tělo asi 5 až 6 hodin po požití. Placentou přechází snadno k plodu, nemá ale podstatnější vliv, nepožila-li ho matka ve větším množství. Předávkování (250 mg a výše) se projevuje nervozitou, vzrušením, tachykardií, srdeční arytmií, roztěkaností, nespavostí a škubáním svalů. Hlášená smrtelná dávka je 10 g. Při intoxikaci je třeba zabezpečit větrání, umístit do stabilizované polohy (s nataženou přední stranou krku), vyvolat zvracení, pomáhá propanolol 10-20 gama/kg, esmolol 50 gama/kg i.v.

Kokain je reprezentantem skupiny stimulantů. Listy velkého keře Koka pravá [Erythroxylon Coca] a jeho dalších druhů byly lidmi používány už od starověku. Jednak k vyvolání mimořádných psychických prožitků v rituálech jihoamerických náboženství, jednak byly žvýkány při těžké práci ve velké nadmořské výšce. Docházelo při tom ke stahu periferních cév a nižšímu výdeji tepla, anestetický účinek vedl ke snížení pocitu hladu a hlavně docházelo k vymizení pocitu únavy. Osoby, které kokain takto používají, se později dostávají do stavu apatie, snadněji podléhají infekcím a někdy se stanou závislými na kokainu. Doposud proběhlo několik vln kokainismu.

V 80. letech 20. století došlo k velké vlně popularity kokainu v USA (převážně mezi yuppies) a pět let po tom také v západní Evropě. Experimentování s kokainem prováděl také Sigmund Freud, který se domníval, že zbaví přítele morfinismu a zatím zapříčinil jeho kokainismus. Jeho samotného stálo velké úsilí, aby přerušil experimenty na sobě. Kokain brali královna Viktorie i Winston Churchill. Návyk na kokain lze dlouhodobě snášet, asi jako u morfia a dotyční říkají, že kdyby nebrali kokain, byli by stejně alkoholici, nebo něco podobného.

Kokain má euforizační a stimulační účinek, nápadná je aktivita a zvýšené vědomí vlastních schopností. Při vysokých dávkách se může objevit úzkost, zkreslené vnímání, někdy i vztahovačnost. Objevuje se chlad v obličeji. Pocit svědění kůže se vykládá buď existencí "zvířátek", nebo "krystalů" v kůži. Může docházet k poruchám vidění, vnímání záblesků, k iluzím. Při velmi vysokých dávkách je zde obraz paranoidně halucinatorní psychózy, někdy jen strach.

Chemie:
Vlastní kokain (benzoylekgoninmetylester) se získává jako čistá látka několika etapami laboratorního zpracování. Syntetická výroba je totiž drahá a zcela nevýhodná. Vlastní báze kokainu se nazývá crack, klasický je v podobě jeho solí. Obě látky jsou nelegální, řazené mezi tvrdé drogy.

Působení:
Hlavní význam kokainu byl ve využití anestetického účinku, přičemž byly zároveň staženy periferní cévy. To bylo žádáno v nosním, ušním a krčním lékařství a v oftalmologii. Dnes je nahrazen účinnými syntetickými látkami. Účinky kokainu jsou různé po požití prášku, šňupání či kouření. Většinou je důsledkem psychomotorická stimulace, účinek je sympatomimetický. Zvyšuje se tlak, urychluje tep a dechová frekvence, zorničky se rozšiřují. Účinek je podle způsobu aplikace pozorovatelný za několik sekund až minut, trvá asi půl hodiny. Někteří tvrdí, že se to projeví až po několika aplikacích. K odeznění akutní intoxikace dojde za jednu až dvě hodiny, kdy již převládá deprese, pocit tělesné sešlosti, ospalost a nemožnost usnout. To zase vede k nutnosti drogu aplikovat a záležitost se tak může protáhnout na několikadenní tah. V intoxikaci může dojít k epileptickým křečím. Po aplikaci a odeznění příjemné reakce může trvat těžká kocovina.

Tvrdí se že ti, kteří berou kokain soustavně přes 1/4 roku, tj. hned novou dávkou odstraňují nepříjemné stavy po vystřízlivění, se začnou vyznačovat nesmyslnou hovorností. Často se objevuje bušení srdce, nespavost, ztráta REM spánku (snění).

Kokain zasahuje do neurotransmiterů, pravděpodobně brzdí zpětné vstřebávání noradrenalinu a zvýšeně uvolňuje dopamin. V synapsích klesá obsah serotoninu (blokuje se přeměna tryptofanu v serotonin). Komplikace je v tom, že kokain bývá někdy používán k potlačení nepříjemných příznaků lidmi, kteří berou heroin a amfetamin. Někdy se prodávají kombinace kokainu s amfetaminem, jindy s LSD. K úmrtím dochází při kombinacích s morfinem nebo s barbituráty.

Návyk:
Kokainisté si umí vypěstovat schopnost mít příjemné halucinace. Někdy jsou neklidní, úzkostní, vidí drobné parazity. Kroužky družných požívačů si dovedou vsugerovat společné halucinace a splněná přání, hlavně sexuální. Pohlavní pud je vystupňován, ženy se stávají nymfomanickými.

Léčba:
Řadu těžkých příznaků může dobře tlumit Haloperidol. Někdy dojde k obrazu atropinové otravy nebo k tzv. kokainovému šoku. Při křečích je třeba podávat Diazepam i.v. (intravenózně, tj. nitrožilně)

Psychoanaleptika jsou dalším typem stimulantů. Řadí se sem efedrin, kathin a budivé aminy (Benzedrin, Dexedrin, Pervitin, Fenmetrazin).

Efedrin je obsažen v lécích Ipecarin, Solutan, Asthmin, Kodynal, Vicedrin, Yastil.

Efedrin objevil K. K. Chen, když hledal náhradu za adrenalin. Původem je to alkaloid z čínských rostlin Ma huang Ephedra [Ephedra vulgaris, E. equisetina, česky chvojník] je chemicky velmi blízký kathinu, amfetaminu i metamfetaminu (má slabší a déle trvající účinky). Je to antihypnotikum, zmenšuje hloubku spánku.

Použití:
Efedrin se používá na léčení astmatu, jako nosní kapky při onemocnění horních cest dýchacích nebo pro zvýšení krevního tlaku. Předávkování se projevuje nervozitou, závratěmi, rychlým pulsem, dýchacími potížemi, zmatením, halucinacemi. Předávkování lze dosáhnout velmi snadno (150 - 200 mg) a je značně nebezpečné, zvláště pro starší osoby.

Působení:
Efedrin je sympatomimetikum, tj. uvolňuje noradrenalin ze sympatických nervových zakončení a brzdí jeho zpětné vstřebávání ze synaptických štěrbin - je inhibitorem monoaminooxydázy. Prochází snadno do mozku a působí jako CNS stimulant. V lidském organismu se nemetabolizuje a vyloučí se do 48 hodin ledvinami. Chemicky je efedrin chlorid L-(-)-erythro-(2-hydroxy-1-methyl-2- fenylethyl)-methylamonný.

Kathin je stimulant ze stonků a listů Kathy jedlé [Catha edulis], která je domovem ve východní Africe a v Arábii, podobá se našemu ptačímu zobu. Kat se žvýká nebo se pije jako čaj. Požívá se také v prášku, ve směsi s cukrem a vodou nebo mlékem, také jako alkoholický nápoj. Lze jej i kouřit. Účinek je excitační a omamný, podobný jako u benzedrinu a pervitinu. Dochází ke zvýšení duševní čilosti, činorodosti, vzrušení. Potlačuje chuť k jídlu, zmenšuje pocit únavy. Po dvou hodinách změny mizí a může se dostavit deprese. Ve vyšších dávkách vyvolává halucinace. Dlouhodobé užívání katu vede ke klesání pohlavního pudu, trávícím a srdečním poruchám. Abstinenční příznaky nejsou známy.

Žádoucím účinkem těchto psychostimulancií má být zvýšení úrovně bdělosti, popř. zabránění spánku. Lze-li toho jejich podáním dosáhnout, pak k tomu dochází zprostředkovaně, tím, že tyto látky urychlují psychomotoriku. Jsou-li psychické a nervové procesy urychleny, je mozek schopen v časové jednotce zachytit a zpracovat více podnětů a tato vyšší citlivost zabraňuje usnutí. Tohoto účinku však často dosahují na úkor kvality práce mozku: člověk duševně pracuje sice rychleji, ale s více chybami, někdy vysloveně zbrkle až zmateně. Dalším vedlejším jevem je snížení prahu pro vznik úzkosti a strachu.

Pomocí těchto stimulantů si např. mládež usnadňuje učení před zkouškami, protože si rychle vybavují naučené informace.

Hledá se hlavně euforie, aktivita a hovor ve skupině. Převládá nechutenství. Zkušení se nutí k požívání vitaminů. Po probuzení z tahu pociťují "úžasný hlad". Jsou vyhledávány také proto, že mimo excitační působení zvyšují příjemnost sexuálních pocitů a odsouvají ejakulaci. Amfetamin také používali kokainisté v inhalaci jako náhražku kokainu. Po delším užívání a díky zvyšování dávky (20 tablet denně) se začnou objevovat prchavé iluze a halucinace. Později vystupuje do popředí vztahovačnost, pocit, že se někdo dívá. Jsou pozorovány zvláštní záblesky, jasně barevné kontury předmětů a dění kolem nabývá zvláštního smyslu.

Budivé aminy jsou látky synteticky vytvořené, amfetaminy, metamfetamin (MA, Pervitin, Speed) a další (Ice). Dále sem patří Psychoton, Fenmetrazin, Centedrin, Ritalin, Preludint, Mirapont. Tyto budivé látky jsou sympatomimetické aminy, kde stimulace nervového systému převyšuje periferní adrenergní efekt. Významná je jejich centrální inhibice pocitu hladu. K tomu stačí 5 - 10 mg. Jako psychoanaleptika mohou působit i preparáty jiného složení, např. velké dávky kofeinu, Sydnocarb, ale i Meratran, inhibitory monoaminooxydázy (Niamid, Nuredal, Parnate).

Amfetamin je obsažen v lécích Psychoton, (Aktedron, Astedrin, Benzedrin, Elastenon, Dexedrin).

Amfetamin byl vyroben už v roce 1877, účinná je i jeho pravotočivá (dextroamfetamin - Dexedrin) a levotočivá (Levedran) forma. Je to typický reprezentant psychostimulancií. Jeho podání vede k větší sdílnosti a urychlení řeči, ve vyšších dávkách ke stavu intenzivní emoční hyperforie (bleskové intenzivní všeobjímající blaho, orgasmus celé bytosti), veškeré vjemy jsou neobyčejně silné a jasné, čas jako by plynul pomalu. Myšlení je subjektivně vnímáno jako rychlé a pronikavé, ve skutečnosti je však bizarní a neproduktivní. Snaha tohoto stavu využít k posílení sexuálního prožitku většinou končí kvůli nezájmu nebo dokonce impotenci. V závislosti na postoji jedince a situaci mohou místo příjemných prožitků přijít i zlobné nálady a vztek. V důsledku bludů při psychóze či depresivních nálad provázejících abstinenční příznaky se mohou objevit pokusy o sebevraždu.

Toxikomani s amfetaminem podnikají i několik dní dlouhé tahy, kdy si při odeznívání jedné dávky ihned aplikují novou. Pomocí barbiturátů pak upadnou do spánku trvajícího i 24 - 36 h. Existují i literární popisy, viz. např. Hubert Selby.

Chemie:
Amfetamin je oficiálně síran amfetaminia je síran 1-methyl- 2-fenylethylamonný. Terapeutické dávky jsou 5 mg perorálně, 2 mg podkožně, bere se však často 30 - 1000 mg i. v.

Somatické příznaky jsou parestezie, kašel, stoupá krevní tlak, zvyšuje se bazální metabolismus, objevuje se třes a pocení. U závislých jsou komplikacemi vyhublost, infikované jizvy, žloutenka.

Amfetamin ovlivňuje EEG záznam tak, že je aktivita rychlá, amplituda nízká. Kromě halucinací a psychotických stavů se mohou objevit i organické mozkové syndromy, doprovázené často demencí. Asi u 10% zemřelých jsou zjistitelné změny v mozku.

Fenmetrazin byl v roce 1954 použit k léčení obezity a již v roce 1956 byla zjištěna závislost. Je to stimulant s obdobnými vlastnostmi jako amfetamin. Urychluje psychomotorické tempo, ruší spánek, v závislosti na dávce způsobuje podrážděnost a kalí koncentraci pozornosti. Při opakovaném použití vznikají schizofrenní psychózy.

Chemie:
Jedna dávka Fenmetrazinu je 10 - 20 mg (25 mg v 1 tabletě). Fenmetrazin má morfolinový kruh a chemicky jde o chlorid D(+)-3- methyl-2-fenyl-tetrahydro-1,4-oxazinia.

Riziko vzniku závislosti je podobné jako u amfetaminu.

Metamfetamin je nejpoužívanější zástupce budivých aminů a naši toxikomané jej zneužívají ve formě pervitinu (perníku).

Kdysi se metamfetamin předepisoval závislým na heroinu, používala jej německá vojska v 2. světové válce, v r. 1941 byla popsána první psychóza. Objevuje se pocit obrovské fyzické a mentální síly, pak emoční labilita. Je narušeno vnímání (iluze, halucinace). Člověk je velmi hovorný, zvládá náročnou duševní práci (alespoň subjektivně).

Závislé osoby používaly 3 až 5x denně perorálně 20 - 50 mg, při tazích se metamfetamin aplikoval každé dvě hodiny do žíly i několik dní. Používá se 100 - 300 mg, ale jak tah pokračuje, dávka stoupá. Při chronickém zneužívání se objevuje neklid, halucinace, psychóza. Při předávkování je pociťována těžká bolest v hrudníku a dochází k bezvědomí na 1 až 2 h.

Metamfetamin se vyrábí poměrně jednoduše z amfetaminu nebo z efedrinu. Účinný je jeho pravotočivý d-izomer. Toxikomané jej užívají buď polykají, nebo jej šňupou jako kokain.

Látka MDMA byla patentována 1913 německou firmou MERCK, a dokud nebyla zakázána (v Anglii 1977, v USA 1985), běžně se prodávala v barech a klubech. MDMA má široké spektrum použití. Je to stimulant, spojený dnes hlavně s tancem na "rave parties", používá se jako náhrada za Speed (koncentrace, motivace, kreativita, energie). Ne méně důležitý je však její vliv na psychiku, díky němuž byla léta používána k psychoterapii, který spočívá v produkování stavů entaktogeneze a empatogeneze.

Entaktogeneze je stav, kdy se člověku zdá, že všechno se světem se zdá dobré a v pořádku, člověk vnímá pocity "míru" a radosti. Souznění se vším tvorstvem, matkou Zemí Gaiou. Obvyklé věci se mohou zdát abnormálně krásné a zajímavé.

Empatogeneze je vytváření stavů empatie (vcítění do pocitů druhé osoby). MDMA je díky tomu známa jako "hug drug", droga objímání. Jsou zažívány pocity emocionální blízkosti k druhým (a k sobě), spolu se zhroucením komunikačních bariér je potom snadné otevřít se, hovořit s ostatními. Mnoho lidí vyhledává MDMA právě k tomuto účelu: "Konverzace proudí jako voda. Víte přesně co říct a kdy to říct."

MDMA zřetelně zesiluje smyslové vnímání - chuť, hmat, čich, zrak. Intoxikovaní se často dotýkají různých povrchů (kůže, navzájem), ochutnávají jídla a nápoje. Dotyk a osobní kontakt (sexuální i jiný) se díky emocionální blízkosti subjektů může stát intenzivně příjemným.

Použití:
Míchání s účinky marihuany či LSD (známé jako "XL", většina dává přednost nižším dávkám) je zdá se přípustné, nikoli tak se sedativy (Heroin, alkohol - dehydratace) nebo dalšími stimulanty (Kokain, amfetaminy). Smrt nastává v kombinaci s MAO inhibitory. Obvyklá dávka je 80 - 160 mg perorálně (přibližně 2 mg/kg). Efekty se dostaví po 30 až 45 minutách, dosahují maxima po 1 - 1.5 h. Zde se pro prodloužení tripu bere 1/3 až 1/2 původní dávky. Po dalších 2 hodinách se jinak začínají vytrácet.

Po mnoha dávkách může MDMA pro někoho "ztratit svoje kouzlo", nepomáhá ani dlouhodobá přestávka. Příčiny jsou pravděpodobně spíše psychologické než neurofyziologické.

Chemie, působení:
MDMA (3,4-methylendioxymetamfetamin) je polosyntetický bílý krystalický prášek, chemicky blízký metamfetaminům. Zvyšuje krevní tlak a puls, objevuje se sucho v ústech, skřípání zubů, nystagmus, nausea. Ve vyšších dávkách (předávkování) jsou příznaky podobné jako u amfetaminů: závratě, hyperkardie, nervozita. Ve vyvolané euforii lze snadno ignorovat příznaky nebezpečné dehydratace nebo přehřátí, vedoucí ke ztrátě vědomí, hospitalizaci, v horších případech k smrti. Postiženého je nutné zchladit, podávat vodu a ovocné nápoje, nikoli alkohol.

MDMA též patrně způsobuje snížení hladiny serotoninů v mozku (udává se až o 30%), což by možná mohlo být příčinou objevujících se depresivních stavů. Bránit se lze používáním vitaminů. Neurotoxické změny i přes masové používání nejsou prokázány (výzkumy se prováděly pouze na laboratorních zvířatech).

Příbuzné látky: MDA (3,4-methylendioxyamfetamin) MDA byl populární krátce v 70. letech jako "droga lásky". Toto označení se někdy používá i pro MDMA. Má větší stimulační účinky a je více toxická.

MDE, MDEA (N-ethyl-methylendioxyamfetamin) často nazývána "Eva", má podobné účinky, méně komunikativní a emoční, více intelektuální.

MMDA (3-methoxy-4,5-methylendioxyamfetamin) působí zajímavé halucinace při zavřených očích, vědomé sny.

Vlastní halucinogeny jsou drogy, které u zdravého člověka vyvolávají psychické změny. Způsobují poruchy vnímání, zasahují cítění, myšlení, pud sebezáchovy a nálady. Jen zřídka u nich jde o pravé halucinace. Patří sem substituované indolakylaminy (LSD-25, dimetyltryptamin, psilocybin), substituované fenylalkylaminy (meskalin) a syntetické halucinogeny - amfetaminové varianty (PMA, STP, DOB).

Od těchto halucinogenů odlišujeme tzv. delirogeny, což jsou látky s intenzivními centrálními anticholinergními vlastnostmi, které zpravidla vedou ke kvalitativní poruše vědomí. Jde např. o phencyclidin a phencyclidinová analoga (PCE, PCPy, TCP), benactyzin a ditran, též antiparkinsonikum trihexyfenidyl (Trifenidyl), atropin a skopolamin (četné rostliny a houby s psychotropními alkaloidy - muskarin, ibotenová kyselina, muscimol, myristicyn, harmalin, ibogain).

Halucinogeny (LSD, Meskalin, Psilocybin) mají mezi drogami výjimečné postavení. Většinou nezpůsobují návyk - někdy tomu je právě naopak. Navozují jiné stavy vědomí, rozpínají duši a přinášejí transcendentní zkušenost, kdy člověk může např. i vidět čtyřrozměrně. "Halucinogeny" je velmi nepřesný termín, i když jsou schopny před zavřenýma očima vytvářet velice komplexní a "halucinatorní" struktury, jejich hlavním efektem je, že jistým způsobem suspendují tlumící a selektivní procesy v nervovém systému, což vede k zostření smyslů až k nadnormální úrovni vnímání.

K dispozici by měly být nejméně dva dny: jeden pro samotný prožitek, který trvá šest či osm hodin, druhý pak pro jeho zhodnocení v uvolněném stavu mysli, jaký zpravidla následuje.

Jelikož člověk pod vlivem psychotropních látek často cítí obrovské možnosti a dost dobře neví, co s nimi, bylo sepsáno mnoho příruček, manuálů a odborných knih, jak dosáhnout určitého cíle a umělecko-estetického, psychoterapeutického či transcen- dentního zážitku. Nejznámější je patrně "Psychedelic Experience" T. Learyho, manuál založený na mystice Tibetské knihy mrtvých, nebo "LSD Psychotherapy" S. Grofa. Leary rozlišuje např. introvertovaný a extravertovaný typ zážitku. U extravertovaného jde o pocity fuze s externími objekty (květiny, lidé) a je pro něj potřeba obohatit prostředí o svíčky, obrázky, knihy, vonné tyčinky a hudbu, naproti tomu introvertovaný zážitek (čisté světlo, vlny energie) přichází v prostředí bez světel, zvuků, pachů a pohybu.

Psychotropní látky získaly počátkem 60. let 20. století velkou popularitu mimo oblast lékařství díky zájmu některých filosofů, umělců a spisovatelů (A. Huxley: Doors of Perception), kteří v nich začali vidět prostředek k prožití něčeho zcela nepoznaného, možnost rozšířit oblast vědomí do nového mystického transcendentálna. Jejich význam je srovnáván s překročením hranic zeměkoule člověkem do vesmíru: krok do zevního prostoru má být vyrovnán krokem do lidského duševna. Experimentování s halucinogeny se stalo atraktivním pro různé skupiny lidí (hippies) protestující proti vžitému řádu a způsobu života. Svými "výlety" demonstrovali právo na svobodu prožívat něco výjimečného i proti vůli společenského řádu, ve kterém jsou nuceni žít.

Dnes už nikdo masové užívání těchto látek neprosazuje, jsou chápány více jako pomůcka k osobnímu růstu jednotlivce. Nejznámějším psychedelickým "šamanem" dnešní doby je asi Terrence McKenna, zastánce pouze přírodních látek, zato v heroických dávkách.

Celkem roste v Evropě asi 20 halucinogenních rostlin, ve střední a jižní Americe asi 130. Tyto rostliny byly používány ke kultovním účelům a v příslušných etnických oblastech byly obklopeny různými tabu a různými rituály. T. McKenna se domnívá, že nejdramatičtější změnu ve vědomí před-člověka způsobily v pravěku právě psychedelické houby a radí, aby člověk, než si nějakou drogu vezme, vždy napřed studoval historii jejího použití starými národy.

Kaktus Peyotl byl indiány amerického jihozápadu a Mexika dlouho používán jako prostředek spojení s božským světem a požívání jeho usušených květů je dodnes hlavní svátostí indiánské církve. Pole působnosti má dnes také při experimentálně psychologickém výzkumu.

Vyvolává podobné účinky jako LSD. Bohaté zrakové iluze, opojení, únava, gumová podlaha, nohy jako by samy odskakovaly od země, pocit, že je není možno ovládat, odosobnění, poruchy vztahu k okolnímu světu a svému tělu (výraznější než při LSD). Někdy zúžení vědomí, méně bizarních nápadů, vnímání je změněno, někdy zpříjemněno. Meskalin způsobuje syneztezii, úder je vnímán barevně. Asi nejvyhledávanější jsou zářivé, barevné pseudo- halucinace a halucinace, vidiny girlandovitých a arabeskovitých ornamentů, velmi pestrých a kaleidoskopicky se měnících. Předměty se "tváří", mají mimiku. Někdy je zbystřen sluch, je však špatná lokalizace zvuku. Taktéž nastává snížení schopnosti diferencovat akustické podněty - člověk si iluzivně přetváří zvuky, má čichové, chuťové a jiné, i sexuálně zabarvené halucinace. Špatně se odhaduje vzdálenost, jsou poruchy vnímání času - většinou se zpomaluje, někdy zrychluje. Je výrazná nechuť k jakékoli činnosti, psychomotorický útlum.

Někdy přichází smích, až nutkavý, jindy deprese, paranoia. Na meskalin se hned navnadil i Jim Morrison, když si v jedné knížce prohlédl, jak vytváří svoje sítě pavouk, kterému tuto drogu podali. Byly utkány naprosto chaoticky, na rozdíl od LSD, po kterém zůstávaly geometricky pravidelné.

Chemie:
Meskalin je /1-/3,4,5-trimethoxyphenyl/beta-aminoethan a je chemicky blízký adrenalinu, noradrenalinu, dopaminu, DOM, DOB, TMA. Byl k nám dovážen už před 2. světovou válkou jako sušené řízky (mezkalové knoflíky či koláčky) nadzemní části Lophophora Williamsi, kaktusu Peyotl. Syntetizován byl na přelomu století. Samotný kaktus obsahuje 40 dalších alkaloidů, které snad nejsou psychotropní, ale nějak účinkovat mohou. Nejvíce je v něm meskalinu (až 0.58%).

Působení:
Velké dávky mohou poškodit játra a ochromit dýchací centrum (dávky bývají 200 až 600 mg, běžně 3g). Halucinogenní účinek se projeví teprve po jeho strávení. Nejvíce se koncentruje v játrech a ledvinách, nejméně v mozku a míše. Polovina se vyloučí nezměněná za 6 - 8 hodin. Působit začíná za 1 - 2 hodiny, účinek trvá 6 - 12 hod. Snový stav je po droze povlovnější, po syntetickém preparátu silnější a kratší. Vegetativní účinky jsou podobné jako u LSD, tj. mydriáza, změny pulsu, poruchy dýchání. Jiné alkaloidy obsažené v droze provokují na začátku nevolnost a zvracení. Po opakovaných injekcích meskalinu byla zjištěna tolerance, a to i na LSD. Mezi těmito dvěma látkami tedy existuje zkřížená tolerance. Při opakovaném použití ovšem mohou být poškozena játra.

DMT je jedním z nejrychleji a nejintenzivněji působících halucinogenů. Objekty ztrácí veškerou formu, rozpadají se na hru vibrací, lze zažít transport do jiného vesmíru, setkání s cizími tvory. Nedoporučuje se snaha vyzvídat, jen pozorovat. Nejlepší pro trip je světlý pokoj, nikoli však přímé sluneční světlo (barvy jsou jinak neuvěřitelně intenzivní). Po návratu z hyperprostoru je nejlepší začít mluvit, myšlenky si případně zaznamenat na magnetofon.

DMT bylo objeveno r. 1931, jeho halucinogenní efekty 1956. Nachází se v mnoha rostlinách, např. Mimosa hostilis (z jejích kořenů se dělá halucinogenní nápoj Jarema) nebo Ayahuasca (má psychotropní účinky, produkuje stavy s telepatickou zkušeností). Při intoxikaci se objevují mydriáza (rozšíření zorniček), tachykardie (zvýšený tlukot srdce), je těžké vyjádřit myšlenky, koncentrovat se.

DMT značí N,N-dimetyl-tryptamin. Je podobný bufoteninu, blízký psilocybinu. Po svalové injekci dojde k náhlému rauši, který trvá 1 - 2 hodiny. Injekce do žíly nebo kouření působí ještě rychleji. Průběh může být někdy dramatický.

Dávky se při inhalaci pohybují mezi 40 a 70 mg (doporučuje se mezi 40 a 55 mg) a měly by být přesně odváženy. Pokud nestačí 30 sekund kouření, nemá cenu pokračovat (nejméně až po hodině). Již při inhalaci se objevují intenzivní tělesné pocity a slabost (výpary chutnají jako hořící plastik), je vhodné sedět a mít kolegu pro další manipulaci s dýmkou. Trip začíná ihned, vrcholí za 5 až 20 minut a trvá asi půl hodiny. Po jeho skončení lze aplikovat další halucinogen perorálně (LSD, MDM, MDA, psilocybin), jeho účinky se znásobí a umožní lépe porozumět vizím z DMT.

DET (dietyltryptamin) má tytéž účinky, jsou jemnější, podobné psilocybinu a trvají déle (1.5 - 2 h).

DPT (dipropyltryptamin) působí stejně, má menší vedlejší účinky než DMT. Trip trvá delší dobu, podle dávky (15-30 mg: 1.5 - 2 h, 60 - 150 mg: 4 - 6 h).

Účinky vypadají jako polospánek s barevnými vizemi, nebo je zvýšená aktivita, euforie, pocit lehkosti, pohyblivosti. Nervy jsou stimulovány a stav minimálního vlivu vůle produkuje silné efekty. Například, když někdo chce překročit malé stéblo trávy, kráčí a skáče, jakoby překážky byly kmeny stromů. Jestliže je člověk normálně hovorný, jeho řečové nervy jsou v neustálé aktivitě a on nedobrovolně vyzradí svá tajemství. Plně při vědomí si je chce uchovat, ale bez moci jakkoli se ovládnout. Kdo má rád tanec, tančí a milovník hudby neustále zpívá. Jiní běží nebo jdou zcela bezmyšlenkovitě tam, kam vůbec jít nechtějí. Někdy člověk mluví ke svým vizím, se skelným pohledem. Psychické vzrušení se stupňuje a projevuje se inkoherentním myšlením, ztrátou kontaktu s okolím, halucinacemi. Také motorický neklid se zvyšuje (bezúčelné pohyby, grimasy, nekoordinovanost).

Je-li excitační stádium prožíváno ve spánku, bývají přítomny halucinační sny a nemocný se zpravidla probouzí až zvracením. Snové stavy jsou prožívány buď s pocitem přechodu do posmrtného života, nebo s pocitem depersonalizace. V druhém údobí (komatózním) je člověk v různě hlubokém kómatu. Po (i spontánním) probuzení mívá často pocit reinkarnace.

Účinky mají zcela jiný charakter než tyto po psilocybinu nebo LSD. Přichází po půl až dvou hodinách a trvají 4 - 6, někdy i 8 hodin. Někdy přetrvávají poruchy koordinace pohybů a řeči i několik dnů.

Muchomůrky červené jsou také houby, které si brali Vikingové, aby vstoupili do vhodného stavu "beserker" pro bitvu. V této houbě má původ i 3500 let stará droga soma, přinesená Árijci do údolí Indu, která dala vzniknout mj. i tisíci hymnám véd (R. G. Wasson).

Psychické a neurotoxické změny vyvolávají zejména muchomůrky z vyšších horských poloh. U muchomůrek z teplých krajů převládá muskarinový typ otravy. Smrtelné otravy muchomůrka červená obvykle nevyvolává. Podobné vlastnosti jako muchomůrka červená by měla mít muchomůrka královská [Amanita regalis], muchomůrka tygrovaná [Amanita pantheris], ovšem v menších dávkách. Kdo se v houbách a v muchomůrkách příliš nevyzná, neměl by riskovat záměnu s některými vysoce jedovatými druhy.

Muchomůrky obsahují muscimol a muscazon (ten je v menších množstvích a méně aktivní), oba CNS halucinogeny, ovlivňují serotonigerní synapse, jde o parasympatikomimetika. Dále kyselinu ibotenovou, která je asi hlavní účinnou látkou, její obsah je 0.05 - 0.1 % převážně v klobouku houby, přičemž její množství kolísá podle sezóny (v létě více, na podzim méně), která "přepíná" intoxikaci (způsobuje trhání svalů apod.) a muskarin, vysoce toxický alkaloid (obsah je velice nízký, 0.0002% v čerstvé tkáni, což je málo pro fyziologickou aktivitu). Teplo při sušení houby dekarboxyluje a dehydruje kyselinu ibotenovou, a ta se mění v biologicky účinnější muscimol a téměř neúčinný muscazon.

Psilocybin a psilocin byly nejprve získány z mexických hub Psilocybe a Stropharia zásluhou etnobotanika R. G. Wassona a "otce LSD" A. Hofmanna; vyskytují se však i v některých středoevropských houbách, jako jsou naše Lysohlávka kopinatá [Psilocybe semilanceata], a Lysohlávka česká [Psilocybe bohemica, Šebek]. Obsah účinných látek závisí na lokalitě růstu a klesá skladováním. Normální dávka bývá 20 mg (25-60 lysohlávek kopinatých). 9 - 10 mg psilocybinu aplikovaného podkožně vyvolává euforii, úsměvnou duševní pohodu, zvýšenou usměrnitelnou aktivitu, zdvořilost a uhlazené chování, mikroskopické a jiné barevné vize bez úzkostného doprovodu - "Jako když se dívám na barevnou filmovou operetu.", pocity rozbití a prohloubení časových a prostorových souvislostí, deformace tváří a osob. Všechny barvy (i na bílých plochách), nabývají krásných, teplých, pastelových odstínů, jsou vzájemně sladěny "jako obrazy impresionistů".

Bez prudkého myšlenkového tempa a agitovanosti LSD, a bez změn osobnosti jako po meskalinu. Vše většinou končí náhle 6 hodin po aplikaci (lze přerušit např. barbituráty či neuroleptiky). Vyvolává psychickou závislost; kombinace s marihuanou zvyšuje vizualizaci a poruchy vnímání, způsobuje však ukončení tripu, proto se kouří až ke konci, kdy posiluje skomírání efektů.

Dva až tři dny před tripem je vhodné zásobit se informacemi, které budou potřeba, přečíst si nějaké knihy, podívat se na filmy o přírodě. Pak též pustit do pokoje čerstvý vzduch, přinést květiny apod. Hudba je nejlepší klidná a pomalá, bez bicích. Při častém opakování ztrácí zážitek s lysohlávkami svou "božskost", takže je nejlepší omezit se pouze na 4 až 10 dávek ročně.

Mykologický popis Lysohlávky kopinaté:
Klobouček - většinou má průměr 0.5 - 2 cm, většinou vyšší než širší, má tvar úzkého kužele se špičatým výčnělkem (bradavkou), je světle žlutohnědý, s tmavším okrajem, sušením téměř zbělá. Hladký, za vlhka slizký nebo lepivý, nikdy se nerozvíjí.

V některých krajích je klobouček plošší, až 5 cm v průměru, bíložlutý často s nazelenalou bradavkou. Po dešti jsou slizké a natrhané rychle získají modrozelenou barvu.

Nožka - 5 až 20 cm dlouhá, o průměru 2 - 3 mm, štíhlá, válcovitá, nepravidelně pokroucená, světlejší než klobouček a často zbarvená do modrozelena směrem k základně.

Lupeny - olivové, šedohnědé až šedočerné, široké a husté. Spóry purpurově červené.

Tělo - tenké, pevné, některým je jeho chuť odporná.

Podobné druhy - Psilocybe cyanescens (nemá na kloboučku výčnělek), Psilocybe fimetaria (roste na hnoji), obě jedovaté.

Test na psilocybin - poškozené tělo houby po 20 - 120 minutách zmodrá (jako inkoust, ale protože je houba žlutavá, vypadá to modrozeleně).

Roste od srpna do listopadu, často ve velkých skupinách v půdě, v trsech trav, na mýtinách, pastvinách, loukách, na okrajích lesů v listí a u cest, ale nikdy ne na hnoji, jako jiné lysohlávky. Není příliš hojná, nachází se zejména v podhorských oblastech (po prudkém dešti a dlouhém hledání).

Chemie:
Psilocybin je O-fosforyl-4-hydroxy-omega-N,N dimetyl- tryptamin, psilocin je defosforovaný psilocybin. Je zajímavé, že tryptamin, serotonin, bufotenin, psilocin a psilocybin mají velmi blízkou chemickou strukturu.

Velká skupina rostlinných halucinogenů je reprezentována také u nás rostoucími lilkovitými rostlinami, většinou prudce jedovatými obsahem svých alkaloidů. Nejvýznamnějšími zástupci této skupiny jsou durman neboli panenská okurka, rulík zlomocný a blín černý [Solanaceae: Datura stramonium, Atropa belladonna, Hyosciamus niger].

Ve středověkém kouzelnictví měly důležitou úlohu a byly součástí čarodějnických mastí, jimiž se mazaly čarodějnice "před odletem na sabat", tj. aby upadly do zvláštního mrákotného stavu s bohatými halucinacemi a sny.

Atropin zvyšuje dynamogenii, touhu po pohybu, sklon k nemotivovanému smíchu, zrakové, ale i sluchové a čichové halucinace. Halucinace jsou velmi pohyblivé, jako je létání, jízda, otáčení. Zajímavá je značná tendence k agresi. Leckde na světě se ještě používají ke změně psychiky (na jazzových festivalech v USA apod.). Vyvolávají daleko těžší poruchy vědomí, než třeba hašiš, LSD, nebo i DMT.

S rulíkem se celá koncepce reality hroutí, vědomá kontrola zážitku je nemožná. "Jeden moment můžete sedět a dívat se na televizi a ten další vás najednou vaše mrtvá babička vedle na pohovce požádá o ještě trochu čaje. Já osobně jsem se koupal s miliony hmyzu a nevěděl, jestli je to skutečnost, nebo ne..." I zkušení jako T. McKenna mají strach z míst, kam se lze s rulíkem dostat. Po skončení účinku (trvá 24 - 36 hodin) jsou účastníci kritičtí. Někteří farmakologicky vzdělaní toxikomané experimentují i s těmito látkami jako drogami nebo za použití čistých alkaloidů. Snaží se modifikovat obrazy jiných intoxikací, nebo se pokoušejí zvládnout některé nepříjemné vegetativní projevy.

Lilkovité rostliny obsahují v různých zastoupeních scopolamin, hyosciamin, atropin a meteloidin (durman). V zásadě je jim chemicky příbuzný kokain. Tyto alkaloidy působí jako parasympatolytika. Blokují parasympatická zakončení, vytlačují acetylcholin.

Další známý halucinogen, Muškátový oříšek, se většinou pije v teplém nápoji (mletý, asi 1 polévková lžíce - 15 až 25 g). Účinek je narkotický, ale může vyvolat i vzrušení. Objevuje se za 10 min - 4 hod. a trvá 5 - 24 hod. Muškát obsahuje Myristicin - 4%, Safrol - 0.6% aj., chemicky velmi podobné dopaminu a meskalinu.

Experimentátoři mluví o ztrátě starostí, většina jej přirovnává k marihuaně. Stoupá žízeň, kolísá hlad, přítomnost druhých je nežádoucí, někdy indiferentní; nálada jde většinou do deprese. Trip je často doprovázen nepříjemnými vegetativními projevy - závratěmi, nevolností. Fyzický atak muškátového oříšku na tělo je tak silný, že může u žen přivolat menstruaci. Ve středověku se používal k potratům.

- pokračování -

(c) 1998 Intellectronics
poslední úprava: 25.5. 1998

časopis o přírodě, vědě a civilizaci