Institut pro výzkum genomů TIGR (The Institute for Genomic Research, 9712 Medical Center Drive, Rockville, MD 20850) [X2] je nezisková výzkumná instituce zabývající se strukturní, funkční a srovnávací analýzou genomů a genů virů, eubakterií, patogenních bakterií, organismů Archaea a eukaryontů (jak rostlin tak zvířat) včetně lidí. Institut sídlí v Rockville, ve velké metropolitní části Washingtonu, nedaleko Národního institutu zdraví (National Institutes of Health), Univerzity Johnse Hopkinse a dalších vědeckovýzkumných institucí. K dispozici má velkou laboratoř pro výzkum sekvencí bází DNA, moderní zařízení pro biochemii, molekulární biologii a bioforarmaceutiku.

Za svou krátkou historii se stal důležitým výzkumným a vědeckým pracovištěm v oblasti lidské genetiky. Použitím nových technologií (metoda EST) bylo během jediného roku identifikováno zhruba 70 tisíc lidských genů. Institut se v rámci projektu výzkumu lidského genomu Human Genome Project snaží zmapovat genetický kód jednotlivých genů člověka.

Projekt Human Genome Project ale vyvolává u některých skupin lidí řadu otázek. Jak tento projekt ovlivní naše morální standardy? Budou jeho výsledky pro lidstvo prospěšné nebo naopak budou představovat jeho ohrožení?

Z čeho vlastně pramení takové obavy? Lidstvo má negativní historické zkušenosti s masovými projevy rasismu. V nacistickém Německu existovaly rasové úřady, které na základě vnějších znaků určovaly příslušnost k "vyvolené" rase. V blízké budoucnosti by takový hypotetický rasový úřad mohl využít výsledky projektu lidského genomu. Na základě určitých znaků na chromosomu X bude možno jednoznačně určit příslušnost jedince k té či oné rase. Je také možné, že by určité znaky byly používány pro potlačování určitých sociálních skupin lidí.

Závažnější obavy ale pramení z možných manipulací s lidským genomem, které by měly vést k "vylepšení" lidstva. Lidstvo je stále více zatěžováno geneticky podmíněnými chorobami. Neexistuje žádný přirozený výběr, který by jedincům s geneticky podmíněnými chorobami zamezil mít děti. Nositelé defektních genů přivádějí na svět potomky, kteří v dospělosti mohou mít potomky s nositeli jiných defektních genů. Lékařská věda je stále častěji schopna takto postižené jedince udržet při životě. Výzkum lidského genomu nabízí možnost pomocí genových manipulací defektní geny opravit nebo nahradit zdravými. Jenže také nabízí možnost upravit zdravé geny v jakési pochybné snaze o "vylepšení" genomu lidstva.

Projekty výzkumu lidského genomu nejsou prováděny jedinou laboratoří, ale skupinami vládních a soukromých organizací na celém světě. Proto vznikají oprávněné obavy ze zneužití takového výzkumu pro vojenské, teroristické, politické, sociální nebo náboženské účely.

Takové obavy se objevily již v 60. letech 20. století, kdy se ve větší míře začaly provádět genetické manipulace s různými typy mikroorganismů. Mikrobiologické a genetické laboratoře nesloužily jen čistě vědeckým účelům, ale v řadě států, včetně Spojených států amerických nebo Sovětského svazu, se některé laboratoře podílely na vojenských projektech mikrobiologické války. Ikdyž od počátku 70. let 20. století řada zemí oficiálně omezila výzkum biologických bojových prostředků pouze na obranné účely, bylo nutné držet krok s těmi státy, které takovou dohodu odmítly. V 90. letech 20. století například existovaly oprávněné obavy, že vojenský režim Saddáma Husaina v Iráku plánuje biologickou válku proti svým sousedům.

Na potenciální nebezpečí zneužívání mikrobiologického výzkumu pro vojenské účely upozornili v roce 1978 ve svém science fiction románu "Noční můra" (The Nightmare Factor) autoři Thomas N. Scortia a Frank M. Robinson. [2]

Počátky genetiky lze nalézt v 19. století, kdy Gregor Mendel prováděl křížení hrachu, aby odhalil přenos znaků z generace na generaci. Podařilo se mu zformulovat zákony, jimiž se přenos znaků řídí. Později mikrobiologové určili, že znaky jsou uloženy v genech.

Kompletní skupina genů organismu se označuje jako genom. Přenos znaků pak lze vysvětlit pomocí dědičnosti jednotlivých genů nebo jejich skupin. Tato dědičnost je ovlivněna vnějšími vlivy prostředí. Gregor Mendel také správně určil, že každý faktor dědičnosti existuje buď v dominantní nebo recesivní formě a proto se v následující generaci může nebo nemusí projevit. (podrobněji viz např. [N1]).

Zlomem v genetice byl objev anglického fyzika Francise Cricka a amerického biologa Watsona. Crick a Watson popsali strukturu desoxyribonukleové kyseliny (DNA), která je nositelkou genetické informace. DNA je uložena v chromosomech. Každá buňka člověka obsahuje 23 párů chromosomů a vždy jeden chromosom každého páru pochází od matky a jeden od otce. Byl objeven genetický kód, pomocí něhož jsou v desoxyribonukleové kyselině uloženy informace o pořadí aminokyselin v proteinech, které určují nejen strukturu buňky, ale také biochemické funkce. (podrobněji viz např. [N1])

Oblast chromosomu, která popisuje určitou sledovanou dědičnou vlastnost, se nazývá marker. Markery lze popsat pomocí oblasti genů nebo pomocí segmentů DNA sice s neznámou kódovací funkcí, ale s možností sledování jejich dědičného přenosu. Proto se markery používají pro genové mapování. Cílem genového mapování je určit oblasti DNA, které definují určitou dědičnou vlastnost, dědičný faktor nebo jiné četné genetické informace.

Projekt studia lidského genomu The Human Genome Project shromažďuje informace o sekvencích a umístění markerů, genů a o funkcích podobných genů. Vytvoření mapy chromosomů člověka pro jednotlivé markery umožní určit umístění jednotlivých genů. Vědecký materiál postupně bude obsahovat úplný popis fragmentů DNA v chromosomech člověka. Za tímto účelem jsou vyvíjeny nové metody analýzy DNA, nové chemické, fyzikální a počítačové metody. Tyto metody jsou testovány také na genomech jiných organismů.

Autor článku [X1] uvádí, že na výzkumu lidského genomu se ve Spojených státech amerických podílejí různé organizace, jako je Ministerstvo pro energie, Národní ústav zdraví, Lékařský ústav Howarda Hughese a řada dalších privátních organizací. Všechny tyto organizace vytvářejí nové metody a nástroje pro molekulární biologii a budují vědeckou infrastrukturu pro genetiku.

Autor článku [X1] dále uvádí, že veškeré morální a etické dopady vyplývající z projektu výzkumu lidského genomu vyžadují přesné, jasné a úplné pochopení současné morálky. Teorie morálky je pokus vysvětlit, ospravedlnit a zviditelnit morální systém, pomocí něhož lidé provádějí morální rozhodnutí a rozhodují se, když se setkají s morálním problémem. Tato teorie je založena na racionálních úvahách a závěrech. Morální systém musí být veřejně známý a lidé musí vědět, co od nich morálka požaduje. Přitom taková morálka musí být racionální. Podobně hráči hrají určitou hru podle jistých pravidel, která určují, jak se hra má hrát. Hru mohou hrát všichni, kdo znají pravidla. Pokud jsou pravidla porušena, následuje trest podle stejných pravidel. Pokud se ovšem všichni hráči rozhodnou pravidlo změnit, hra může pokračovat, aniž následuje trest za jeho porušení. Proto cílem obecné morálky je minimalizovat možné škody způsobené lidem, které má morálka chránit, a přimět celou společnost, aby pravidla morálky znala a respektovala. Ve všeobecné morálce také existují porušení pravidel. Podobně jako ve hře, může dojít ke změně pravidel, pokud tato změna není společností vnímána jako zlo nebo její ohrožení.

Proto je nutné se na projekt výzkumu lidského genomu dívat z hlediska obecné morálky. Společnost přijala morální standard, podle něhož zabití člověka je nemorální, ale zabití člověka při sebeobraně lze ospravedlnit. Na projekt výzkumu lidského genomu se musí nahlížet stejným způsobem. Využití genetické informace bude záviset na obecné morálce. Morální dilema genetiky tedy spočívá v tom, jak bude veřejnost její výsledky v budoucnosti vnímat a chápat.

Takový postoj odmítá řada věřících, kteří zastávají názor, že morální měřítka dobra a zla byly předepsány Bohem. Ale v Bibli se nikde nehovoří o výzkumu lidského genomu a genových manipulacích. Názor, že člověk je boží stvoření a proto nelze zasahovat do jeho podstaty, neobstojí. Vzato do důsledků bychom museli odmítnout celou lékařskou vědu, která zachraňuje životy miliónů lidí.

Názory, že projekt výzkumu lidského genomu lze zneužít, také neobstojí. Valnou část výsledků vědeckého výzkumu lze nějakým způsobem zneužít, jak nám ukazuje nedávná historie. Ale Albert Einstein, Niels Bohr, Max Planck, Erwin Schrodinger a řada dalších vědců nemohli ani v nejmenším tušit, že na základě jejich převratných objevů bude sestrojena atomová a vodíková bomba. Vědecký výzkum nelze zastavit jenom proto, že existuje určité riziko jeho zneužití. Ale je věcí celé společnosti, aby takovému zneužití zabránila. V čele států stojí vlády, které jsou voleny celou společností. Tyto vlády disponují finančními prostředky na vědecký výzkum, ovládají a kontrolují armádu.

Proto je nutné vždy trvat na tom, aby výsledky vědeckého výzkumu byly dostupné každému a aby byly pod veřejnou kontrolou. Jenže to na druhé straně vyžaduje od veřejnosti, aby se o vědu více zajímala, což souvisí se všeobecnou vzdělaností. Ale to už je téma na jiný článek.

Literatura:

[X1] Morality and the Human Genom Project.

[X2] The Institute of Genomic Research, 9712 Medical Center Drive, Rockville, MD 20850

[1] Los Alamos Science No 20, 1992: The Human Genome Project.

[2] Scortia, Thomas N.; Robinson, Frank M.: Noční můra. Odeon, Praha 1984. Z angl. orig.: The Nightmare Factor, Doubleday and Company Inc., Garden City, New York, 1978.

[N1] Molekulární biologie, 1 - 14. Natura 9/1995 - 10/1996.

Literatura použitá autorem článku [X1]:

* Congress of the United States, Office of Technology Assessment, Mapping Our Genes: Genome Projects: How Big, How Fast?, Johns Hopkins University Press: Baltimore,1988.

* Gert, Bernard, Morality and the New Genetics: A Guide for Students and Health Care Providers, Jones and Bartlett: Sudbury, Massachusetts,1996.

* Lee, Thomas F., The Human Genome Project: Cracking the Genetic Code of Life, Plenum Press: New York, 1991.

* Murphy, Timothy F., and Lappe, Marc, ed., Justice and the Human Genome Project, University of California Press: Berkeley, 1994.

(c) 1998 Intellectronics
poslední úprava: 27.5. 1998

časopis o přírodě, vědě a civilizaci