Pokud zneužívání drog se vyvine v chorobnou závislost, postižený obvykle ztrácí schopnost svými vlastními silami zvládnout cestu zpátky. Jedinou možností je pak léčba. Léčba ale nevede k odstranění poruchy způsobující změny v kontrole, ani nelze odstranit vnitřní afinitu organismu k droze. Léčba také nevede k vyléčení chorobného stavu, tedy nevede k návratu do stavu před vznikem choroby. Dosahuje se pouze vymizení příznaků choroby. Pro udržení tohoto stavu se pacient musí trvale a na celý život vzdát sebemenšího užívání drogy. Porušení abstinence má dalekosáhlé důsledky a prudký návrat všech příznaků choroby.

U drogové závislosti chybí velmi důležitý předpoklad pro úspěšné zvládnutí léčby, kterým je náhled choroby. Pouze blízcí rodinní příslušníci znají skutečný rozsah důsledků chybějícího náhledu. Pouze ti, kteří s drogově závislým žijí, vědí o marných snahách drogově závislého přesvědčit o jeho chorobě. Jen oni vědí, jak je těžké sdělit drogově závislému, že problémy s drogou již vyplnily celý jeho životní obzor a že jejich aktivity nejsou namířeny proti jeho osobě, ale proti jeho drogové závislosti.

Někteří drogově závislí se dostanou do stavu, kdy choroba přechází do chronické fáze. V této fázi je choroba neléčitelná a člověk psychicky a fyzicky v podstatě odchází ze života daleko před biologickou smrtí. Okolí takto závislého prožívá nesmírně těžké období, kdy často smrt závislého je vysvobozením pro obě strany.

Drogová závislost se vyvíjí následujícím způsobem:

• Neschopnost zodpovědět otázky kladené životem a řešení ve formě zneužívání alkoholu nebo jiné drogy.
• Opakování situace a opakované řešení pomocí drogy. Hledání a odstranění příčin, proč nelze odpovědět na otázky kladené životem, chybí.
• Aktivitu začíná přebírat dynamika drogy zvyšováním dávek a jejich frekvence.
• Přibývání otázek, na které chybí odpověď a nahrazuje ji droga. Dochází k degradaci (duševnímu úpadku) osobnosti.
• Poškození funkční koordinace orgánů v organismu, později poškození orgánové, změny buněčného metabolismu, fyzická závislost na droze.
• Sociální rozvrat. Ireverzibilní (nevratné) změny v organismu.

• Odstranit drogu z organismu.
• Obnovit a rehabilitovat somatické funkce organismu.
• Obnovit psychické funkce a vytvořit pozitivní struktury psychiky (náhled apod.)
• Odstranit základní problém, odpovědět na otázky kladené životem.
• Přijetí stabilizace životního stylu s abstinencí.
• Provést resocializaci jedince.

Dříve neexistoval společenský ani pracovní tlak na léčbu drogové závislosti. Dokud byl pracovník schopen dodržet pracovní dobu bez ohledu na pracovní výkon, nebyl důvod k odvykací léčbě. Pokud pracovník měl absenci, poskytla se mu dovolení a tento pracovník pak vděčně odčinil svoji indispozici v termínu, který nadřízený potřeboval.

V současné době jsou již výraznější nároky na pracovní výkon. Proto se objevují včasné signály o pracovním selhávání. Proto se dnes v péči ambulantních zařízení objevují i lidé, kteří mají s alkoholem nebo drogou problémy, ale nejsou ještě závislí. Zatím ale ambulantní a ústavní zařízení nemají pro tyto lidi vhodné terapeutetické programy a ponechávají je svému osudu.

Ústavní léčba je předposledním článkem v řetězci, jehož posledním článkem je trvalé umístění v ústavní péči, nebo trvalé živoření v rodině nebo na ulici.

Ústavní léčba představuje dlouhodobý pobyt na lůžku, neboť nejkratší smysluplná léčba trvá 4 až 6 týdnů, která je potřebná k odstranění drogy z organismu. Hospitalizace v této délce nebo delší je vhodná také u chronických forem závislosti jako první pomoc a ochrana zdraví.

Nejčastější komplikací tohoto úvodního období odnětí drogy je některá z psychóz, jako je u chronických alkoholiků delirium tremens. Stav pacienta vyžaduje různě velké farmakoterapeutické zásahy, pomocí nichž lze dosáhnout navázání kontaktu a později i nosné terapeutické vazby nutné k pozdější psychoterapeutii.

Problém ústavní léčby nespočívá pouze v délce hospitalizace, ale také v délce remise choroby. Závislost na droze je choroba nevyléčitelná a pokud se pacient má uzdravit, musí být schopen žít s abstinencí drogy.

Pokud vycházíme ze stavu, kdy pacient se nachází již v konečném (terminálním) stádiu drogové závislosti, pak psychická a somatická rehabilitace vyžaduje nejméně 6 až 8 týdnů. Okolo 10. týdne léčby lze očekávat schopnost reálného vidění vlastní situace a plné zvládání léčebného programu. Do 13. týdne lze očekávat racionální vyhodnocení vlastních možností a vypracování programu k udržení dobré psychické a somatické kondice, která je základní podmínkou drogové abstinence.

• Averzivní terapie. Cílem averzivní terapie je redukce a někdy až eliminace nutkání vzít drogu. Averze se vytváří na základě podmíněného reflexu, který je založen na spojení podstatných vlastností drogy s následnou nevolností, zvracením a dalšími nepříjemnými pocity. K vytváření těchto stimulů se používají různé medikamenty, elektrické stimuly, hypnotické instrukce, autosugesce a další metody.
• Stabilizující terapie. Další možností, jak ovlivnit pozitivní vztah k droze, je senzibilizující terapie, kterou se snažíme o změnu v reaktivitě organismu na příslušnou drogu. V případě alkoholu je rozšířeným medikamentem disulfiram (tzv. Antabus). Při disulfiram-etanolové reakci organismus posílí poškozenou obranu vůči alkoholu.
• Psychoterapie. V terapii drogové závislosti se nejčastěji používají formy racionální (vysvětlování), sugestivní, abreaktivní (změna reakcí na různé prožité situace a zážitky), psychoanalytické, interpersonálně korektivní (změna a úprava vztahů postiženého k jeho okolí) a další. Psychoterapie drogové závislosti tvoří vedle medikamentózní léčby a léčebného programu s pevným režimem a bodovacím systémem základní terapeutický pilíř. Používá se ve formě individuální nebo skupinové, přičemž se většinou vychází z individuálních odchylek.
• Racionální psychoterapie je orientována na porozumění, logický úsudek a pochopení souvislostí. Má své místo zejména v první části léčby pro konstrukci náhledu. Později se uplatňuje v rámci léčebného programu.
• Sugestivní psychoterapie využívá sugesci pro potlačení racionalizačních systémů pacienta, které si sám vytvořil jako zdůvodnění své drogové závislosti.
• Abreaktivní psychoterapie umožňuje terapeuticky navozené znovuprožití zážitků, které často nebo vždy vedly ke konzumaci drogy. Lze tak nalézt nové způsoby řešení a odstranit traumata ze situací, které pacient dříve nedokázal uspokojivě řešit.
• Psychoanalytická psychoterapie se snaží o doplnění chybějících souvislostí, potlačených přání a obsahů nevědomí, které se pokouší přesunout do vědomí a omezit tak jejich patologické působení. Řeší se odpor a obrana potlačených nevědomých obsahů.
• Interpersonálně korektivní psychoterapie využívá skupinovou interakci, vztahy a skupinovou dynamiku, která vzniká v záměrně vytvořené skupině pacientů. Přechod od intrapsychických procesů k interpersonálním procesům je u drogově závislých pacientů velmi žádaným krokem celé terapie.
• Psychoterapeutické programy. Mezi nejběžnější formy psychoterapeutických programů patří nácvik rolí v ohrožujících situacích, asertivní dovednosti, systematická desenzitizace (technika, při níž se pacient v modelových a bezpečných podmínkách setkává s podněty, které u něj vyvolávají patologickou reakci. Postupným opakováním se patologická reakce odstraní), psychodrama, muzikoterapie (léčba hudbou), arteterapie (léčba uměleckou tvorbou), psychogymnastika, biblioterapie (léčba čtením literatury), socioterapeutický klub, manželská a rodinná terapie, psaní deníků, setkání celé komunity, pohybová a sportovní aktivita, pracovní terapie.
• Doplňky léčebného programu. Léčebný program se úspěšně doplňuje režimem, tedy časovou strukturou dne a pravidly, která určují systém účasti v léčebném programu. Bodovací (informační) systém poskytuje výkonný soubor informací o tom, co se pacientovi daří, a především co se mu nedaří. Tento systém má obvykle toleranční hladiny, do nichž lze chybovat a po jejich překročení se objevují různé tresty předem stanovené.

Pokud má být léčebný program účinný, musí být do něj zahrnuta péče o manželské páry, rodinné příslušníky a celé rodiny.

Potřeba systematické manželské a rodinné terapie má zásadní důležitost v doléčovacím programu. Změny v manželských vztazích probíhají obvykle v prvním a druhém roce po změně životního stylu vyléčeného člena rodiny z drogové závislosti. Doléčovací program proto zahrnuje:

• Manželskou terapii v délce jednoho týdne s hospitalizací.
• Rodinnou terapii v délce jednoho týdne s hospitalizací.
• Rodinnou terapii komunitní formy v tříletém programu.
• Ambulantní párovou terapii.
• Ambulantní individuální terapii rodinných příslušníků.
• Ambulantní skupinovou psychoterapii.
• V době prázdnin opakovací terapii pro matky s dětmi v délce jednoho až dvou týdnů s hospitalizací.

Doléčovací programy ústavní a ambulantní formy mají za úkol stabilizovat změny životního stylu za podmínek skutečné interakce pacienta se svým běžným prostředím a okolím.

Teprve asi po roční abstinenci se objeví primární problémy, které původně vedly k drogové závislosti, tedy až po odeznění sekundárních problémů, které byly důsledkem drogové závislosti. Pokud se podaří zvládnout primární problémy, dochází ještě ve druhém roce abstinence ke změnám v osobnostní struktuře pacienta a tím ke změnám jeho životního stylu. Ke stabilizaci všech změn v osobnosti pacienta a v přístupu jeho okolí dochází až ve třetím roce abstinence. I tento stav vyžaduje stále pozornost odborníka.

Pokud se pacient snaží spolupráci s terapeutem ukončit dříve, snižuje pravděpodobnost dlouhodobé remise a zvyšuje riziko recidivy. Uvádí se, že pokud pacient spolupracuje na tříletém programu, pak dlouhodobá remise je dosahována asi v 80% těchto pacientů.

Hlavní překážkou v terapii stále jsou, bohužel, společenské předsudky a základní společenská prodrogová orientace.

Obecně problémem všech lidí angažovaných ve své profesi je nepřiměřené a vyčerpávající tempo práce. Tito lidé obvykle vědí, že jejich organismus více či méně trpí. Pokud se jim nabídne program, většinou jej odmítají pro nedostatek času. Domnívají se totiž, že by jim terapeut měl nabídnout něco, co by za ně vyřešilo jejich obtíže, aniž by museli změnit svůj životní styl. Později toho trpce litují.

V současné době je u nás vytvořen prostor ke sdružování lidí, které ohrožuje společné nebezpečí. Vzniká prostor pro vlastní aktivitu a především zodpovědnost lidí. Drogová závislost tuto aktivitu a zodpovědnost potlačuje.

Svépomocné aktivity jsou velmi efektivní z hlediska nutných vynaložených nákladů. Je samozřejmě nutné poskytnout pomoc ve správnou chvíli a správným způsobem. Teoretické charakteristiky svépomocných skupin zformulovala Killieová (1976) do bodů:

• Společná zkušenost členů: kdo péči poskytuje, trpí stejnou nemocí, jako její příjemce.
• Vzájemná pomoc a podpora: skupina se pravidelně setkává, členové projevují o sebe zájem a poskytují si vzájemnou pomoc a podporu.
• Princip pomáhajícího: na pomoci druhému nejvíce získává ten, kdo pomoc poskytuje, protože ho to posiluje a podporuje v žádoucím jednání.
• Přidružení se k novému chování prostřednictvím odlišení se od původního chování: posílení nového vnímání toho, co se považuje za normální, vzdálení se od předchozí negativní identity.
• Kolektivní vůle, energie a víra: každá osoba si své postoje a pocity ověřuje u ostatních členů skupiny, sdílí je s nimi.
• Význam informací: zvýšené faktografické, věcné a racionální pochopení problematiky, poskytování potřebných informací a instrukcí umožňuje lépe se vyrovnat s problémem.
• Konstruktivní jednání ve vztahu ke sdíleným cílům: Skupiny jsou orientovány na jednání a jejich členové se učí prostřednictvím činností a podobně se mění prostřednictvím jednání.

Činnost abstinentních klubů je značně široká, od schůzek abstinujících drogově závislých, po programy, kterých se může zúčastnit drogově závislý člen s celou rodinou (výlety, plesy, tábory, splutí řeky atd.). Kluby pracují v řadě větších i menších měst a kontakt na klub včetně místa a doby schůzek lze získat ve spádové AT ordinaci (ambulantní terapie) nebo v psychiatrické ordinaci.

Pavučina je svépomocná organizace pro ženy závislé na alkoholu nebo na jiných drogách. Vzájemná pomoc je v intencích vyšší odpovědnosti nejen za sebe, ale i za druhé.

V květnu roku 1988 se uskutečnil první výcvikový týden v instrumentálním vybavení abstinujících členek, a od této doby se výcvik koná každoročně. Důraz je kladen na rozšíření teoretických znalostí, schopností sebereflexe a empatie (vcítění do problémů druhého) a především rozšíření instrumentální výbavy pro pomoc vzájemnou, nyní i dosud neléčeným a léčbu potřebujícím lidem.

Termín "laický" v tomto smyslu neznamená neodborný, ale především osobně prožitý a tím díky individuálně velmi specifické znalosti věci umožňující autentický přenos zkušenosti.

V současné době tvoří členky Pavučiny síť po celé republice. Členkou Pavučiny se může stát každá žena, která alespoň 12 měsíců abstinuje a je ochotna zveřejnit svoji adresu nebo telefonní číslo v adresáři Pavučiny. Adresáře Pavučiny využívají také pracovníci AT poraden a pražské Linky důvěry. Adresář je každý rok aktualizován.

Pavučina je registrována jako občanské hnutí, má své finanční konto, ze kterého přispívá na náklady spojené s doléčováním sociálně slabších pacientek. Vydává svůj časopis, který obsahuje příspěvky členek Pavučiny a profesionálů, spolupracuje s českými i zahraničními svépomocnými organizacemi.

Kontakt na Pavučinu lze získat na adrese: Apolinář, Apolinářská 4, Praha 2, 120 00.

Anonymní alkoholici jsou celosvětovým hnutím, které bylo založeno v roce 1935 a sdružuje více než 1,6 miliónu lidí.

Anonymní alkoholici je společenství žen a mužů, kteří sdílejí spolu zkušenost a naději, že mohou vyřešit svůj společný život a pomoci ostatním uzdravit se ze závislosti na alkoholu. AA není spojena s žádnou sektou, církví, politickou organizací, nebo s jakoukoliv institucí. Nepřeje se zaplést do jakékoliv rozepře, ani nepodporuje, ani neodporuje žádným programům. Prvotním účelem je zůstat střízliví a pomáhat jiným alkoholikům dosahovat střízlivosti.

AA se ve své činnosti řídí "12 kroky a 12 tradicemi", které obsahují konkrétní návody, jak se vyrovnat s problémem závislosti na alkoholu, od přiznání porážky ve vztahu k alkoholu přes poctivou bilanci dosavadního života, nápravu chyb a omylů, přes pokoru až po pomoc ostatním, ještě trpícím alkoholikům.

Setkání AA probíhá bez účasti profesionálů, a vede je vždy jeden z déle abstinujících alkoholiků. Setkání mohou být buď uzavřená (tedy pouze pro alkoholiky), nebo otevřená, jichž se může zúčastnit také ti, které problematika zajímá (rodina, přátelé, terapeuti). V Praze se schází několik skupin.

Organizace dobrých templářů svými cíli přesahuje běžný rámec svépomocných organizací. Na půdě této organizace přestává jít o to, jak se vyrovnat se svou abstinencí, ale o to, jak své abstinence využít ku prospěchu celé společnosti. Mezinárodní organizace dobrých templářů (IOGT) byla založena v roce 1851 a dnes má asi 6 miliónů členů. IOGT považuje střízlivost za první krok k životní spokojenosti. Jde o společenství lidí, které spojuje touha žít plným a harmonickým životem prostým alkoholu a drog a přispět ke zlepšení života všech lidí.

V oblasti alkoholu a drog klade IOGT důraz na prevenci a snížení celkové spotřeby alkoholu a drog na světě. Snaží se ukázat přitažlivost střízlivého životního stylu co nejširším vrstvám obyvatelstva, především dětem a mládeži. Zároveň působí na veřejné instituce a snaží se ovlivňovat jejich protidrogovou politiku.

Vedle oblasti alkoholu a drog se IOGT věnuje práci s mládeží, kdy nabízí řadu výchovných a vzdělávacích programů, angažuje se v mírovém hnutí a pomáhá lidem v rozvojových zemích.

Členem IOGT se může stát každý jednotlivec nebo organizace, který se ztotožní s cíli IOGT. Plné členství vyžaduje závazek abstinence. Na práci organizace se podílejí také sympatizující členové, kteří se zavazují jen k práci pro cíle IOGT a k tomu, že jejich konzumace alkoholu bude střídmá.

Česká organizace dobrých templářů vznikla v roce 1993 a jejími členy jsou abstinující závislí, jejich blízcí, odborníci zabývající se léčbou závislosti, pedagogové a občané, které vede ke členství osobní rozhodnutí žít zdravě a přispět k ozdravení společnosti. Kontakt na pražskou skupinu IOGT lze získat na adrese: Apolinář, Apolinářská 4, Praha 2, 120 00.

Z mezinárodního pohledu ve vztahu k problematice drogové závislosti existují dva zásadně protikladné přístupy:

• Přístup odstrašovací (angl. deterrence)
• Přístup normalizační, snižující škodlivé následky (angl. normalization, harm reduction)

• Zdrojem "veškerého zla" jsou drogy samy o sobě. Proto je cílem úplná eliminace zneužívání drog ve společnosti.
• Drogy jsou hierarchicky seřazeny podle "nebezpečnosti", tedy podle rizika vzniku závislosti. Např. heroin je řazen mezi drogy "nejtvrdší", marihuana mezi drogy "měkké".
• Drogy působí zhoubně na celou společnost. Přispívají k rozpadu společenského pořádku, vedou k úpadku morálky, norem, hodnot a ideálů. Společnost je drogami ohrožena.
• Zastánci odstrašovacího přístupu jsou "bojovníci proti drogám", policie, pracovníci lékařského výzkumu, příbuzní a rodiny drogově závislých. Celá řada vlád je zastáncem tohoto přístupu, nejtypičtěji vláda USA.
• Logickým důsledkem odstrašovacího přístupu je politika informačních zastrašovacích kampaní, prohibice a trestů.

• Nevychází se z principu, že "zdrojem zla" jsou drogy samy o sobě. Pokusy o eliminaci veškerých drog problémy nevyřeší, ale naopak zintenzivní nelegálním obchodem.
• Není možné drogy řadit podle "nebezpečnosti". Rozhodující není působení drogy samotné, ale spolupůsobící faktory sociální, kulturní a psychologické.
• Nikoliv drogy samy o sobě, ale reakce společnosti na jejich zneužívání způsobuje problémy.
• Pronásledování osob závislých na drogách vede ke kriminalizaci společnosti a narušení osobních svobod.
• Zastánci normalizačního přístupu jsou lidé blízcí k drogově závislým osobám, přistupující k nim bez předsudků, celá řada terapeutů, sociologové a např. nizozemská vláda.
• Logickým důsledkem tohoto přístupu je dekriminalizace zneužití drog a smazání rozdílů mezi lidmi, kteří drogy zneužívají a těmi, kteří drogy neužívají. Přístup se zaměřuje na otázku, k jaké funkci vlastně užívání drog dotyčné osobě slouží.

Nezákonná výroba, obchod a tranzit drog, stejně jako jejich zneužívání a závislost na nich, ohrožuje základní hodnoty nejen jednotlivce a rodiny, ale také celé občanské společnosti.

Aby se občan mohl bránit proti drogové závislosti a zapojení do drogového trhu, musí mu být společností poskytnuto:

• ochrana před nabídkou drog na legálním a nelegálním trhu a před nátlakem k zapojení do nelegálního trhu
• poznatky, dovednosti a motivace, aby přijal osobní rozhodnutí o svém postoji k drogám a nesl za ně zodpovědnost
• možnost vyhledat poradenskou a léčebnou pomoc v případě, že je drogou ohroženo jeho tělesné nebo duševní zdraví, včetně jeho sociálního postavení
• možnost následné resocializace a navrácení k hodnotnému životu v případě, že droga vedla k jeho drogové závislosti a k jeho sociálnímu selhání nebo degradaci

• prevence a represe trestné činnosti související s drogami
• omezení průniku peněz získaných z trestné činnosti do legální ekonomiky, čímž je ovlivňován veřejný život
• kontrola zakázaného zacházení s omamnými a psychotropními látkami

• snížení spotřeby návykové látky v přepočtu na osobu a rok, zejména u spotřeby alkoholu
• posunutí věku počátku konzumace návykové látky
• snížení obsahu alkoholu v alkoholických nápojích
• omezení dostupnosti návykové látky

Sekundární prevence se zaměřuje na pomoc v již existujícím nebezpečí drogové závislosti. Jde o snahu co nejdříve rozpoznat varovné příznaky (prodromy) užívání drog a tím co nejrychleji omezit a zmírnit následné škody v osobní a sociální oblasti. Jedná se většinou o programy ovlivňující jednání a chování.

Terciární prevence zahrnuje opatření zabraňující návratu akutního stádia drogové závislosti, podporuje výsledky léčby a postupné odstranění následků závislosti. Jde o podporu vytváření nového hodnotového systému, vytvoření aktivního způsobu života a sociální odpovědnosti.

Primární prevence se zaměřuje především na děti a mládež. Musí být stejně důmyslná a kvalitní, jako je distribuční síť drog. Přitom je nutné se vyhnout především dvěma chybám:

• odstrašování formou jednostranného zdůrazňování negativních a varovných informací
• odsuzování ohrožených a postižených osob zdůrazňováním jejich slabostí a poruch

Pokud má prevence prosazovat zdravý způsob života, mělo by být jasné, proč vlastně zdravě žít bez drogy:

• Svoboda a nezávislost: Závislostí na jakékoliv látce člověk ztrácí svobodu vlastního rozhodování. Schopnosti jedince jsou využívány pouze ve prospěch drogy.
• Více peněz: Každá návyková látka vyžaduje stále rostoucí finanční náklady a omezuje přitom schopnost pracovní aktivity.
• Lepší kondice, síla a vytrvalost: Droga vyčerpává nejprve rezervy organismu a po jejich vyčerpání ničí samotný organismus a ochromuje jeho síly.
• Lepší postřeh: Povzbudivý účinek drogy na psychiku člověka je mýtus, protože i v malých množstvích droga negativně ovlivňuje organismus.
• Lepší paměť: Paměť je první obětí drogové závislosti.
• Méně úrazů: Snížená psychická kondice spolu se somatickou omezuje organismu pružně reagovat na vzniklé situace.
• Lepší šance další generace: Žena, která nedokáže v těhotenství přerušit konzumaci drogy, životně ohrožuje své budoucí dítě.
• Kvalitní vztahy: Drogy zákonitě a bez výjimky ničí lidské vztahy.
• Lepší pracovní výsledky: Droga snižuje kvalitu pracovního výkonu a je mýtem, že může pracovní výkon podpořit.

Konzumace drog a omamných psychotropních látek není v České republice trestná. Vychází se přitom ze zásady, že sebepoškození organismu není trestné. Do konce roku 1998 nebylo trestné ani vlastnictví malého množství drogy pro vlastní potřebu. Novela trestního zákona přijatá českým senátem v březnu 1998 tento přístup ale zásadním způsobem změnila a trestným činem je vlastnictví libovolně malého množství psychotropní látky. Řada odborníků se domnívá, že tato změna trestního zákona přispěje pouze ke kriminalizaci mládeže. Policie bude rozhodovat o tom, jak malé množství drogy bude trestné. Navíc zkušenosti ze zahraničí dokazují, že takový postup je neúčinný.

Trestné jsou ale výroba, distribuce, přechovávání drogy, a to zejména pro jiné osoby. Existují státy, kde nesmí být drženo žádné množství drogy a je zakázána i jejich konzumace.

V některých zemích Evropy je možno na základě nástupu na léčbu drogové závislosti zastavit trestní stíhání nebo odročit vynesení nebo výkon rozsudku. Trestní zákon má tedy svůj význam také v prevenci, pokud se stane součástí celého preventivního systému.

(1) Trestným činem se rozumí jen čin soudně trestný, a pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného, též příprava k trestnému činu, pokus trestného činu, organizátorství, návod a pomoc.

(2) Jednáním se rozumí i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých poměrů povinen.

(3) Pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.

(10) Návykovou látkou se rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.

(1) Kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán,

• a) spáchá-li čin uvedeny v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo ve vetším rozsahu, nebo
• b) spáchá-li takový cin vůči osobě mladší než osmnáct let.

• a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch,
• b) spáchá-li takový čin vůči osobě mladší patnácti let, nebo
• c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.

• a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví více osob nebo smrt,
• b) získá-li takovým činem prospěch velkého rozsahu, nebo
• c) spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.

(1) Kdo bez povolení přechovává omamnou nebo psychotropní latku nebo jed v množství větším než malém, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve větším rozsahu.

(1) Kdo vyrobí, sobě nebo jinému opatří anebo přechovává predmet určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku nebo jedu, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán,

• a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve větším rozsahu,
• b) spáchá-li takový čin vůči osobě mladší než osmnáct let, nebo
• c) získá-li takovým činem značný prospěch.

(1) Kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 vůči osobě mladší než osmnáct let.

(1) Zvláštní zákon stanoví, co se považuje za omamné látky, psychotropní látky, přípravky obsahující omamnou nebo psychotropní látku nebo za prekursory.

Seznam omamných látek je uveden v příloze 1.

- pokračování -

časopis o přírodě, vědě a civilizaci