Drogová závislost,   1

zpracoval: Jiří Svršek

Pane, dej mi sílu, abych přijal to, co změnit nemohu, odvahu, abych změnil to, co změnit mohu, a moudrost, abych uměl odlišit jedno od druhého.
                                                                                               Marcus Aurelius

Literatura:

[1] Heller, Jiří; Pecinovská, Olga a kol.: Závislost známá neznámá. Grada Publishing s.r.o., Avicenum. Praha 1996

[2] Riedl, Ota - Vondráček, Vladimír: Klinická toxikologie. Toxikologie léků, potravin, jedovatých živočichů, rostlin aj. 5. vyd. 820 + 43 s. Avicenum 1980, Malostranské náměstí, Praha 1

[3] Mečíř, Jan: Zneužívání alkoholu a nealkoholových drog u mládeže. 1. vyd. 160 s. Avicenum 1990, Malostranské náměstí 28, Praha 1

[4] Mrňa, Boris: Psychofarmaka v praxi. 1. vyd. 26 s. Univerzita Palackého, lék. fakulta Olomouc 1992

[5] Benešová, Olga; Krejčí, Ivan; Pavlík Alfred: Nootropic drugs. 200 s., Avicenum 1991, Malostranské náměstí 28, 118 02 Praha 1

Texty ze sítě Internet:

[I1] Klodner, Michal: Letem světem drog, verze 2.0. 1995 (Michal Klodner, Okružní 33, 678 01 Blansko, e-mail: [M1] )

[I2] The Usenet alt.drugs archive. [X1]

[I3] Automatizovaný systém právních informací ASPI. Byll Software

I. Drogová závislost

1. Vznik drogové závislosti

Termínem "drogy" se označují návykové chemické látky, jejichž účinné složky vyvolávají pocity opojení, otupení nebo naopak povzbuzení a celou řadu různých pocitů a zážitků. Drogy způsobují změny tělesné a duševní změny, změny chování a změny emoční. Jde o látky, které působí psychotropně (ovlivňují psychiku člověka) a jsou schopny vyvolat závislost.

Toxikofilie ovšem není pouze činností lidskou, ale vyskytuje se i u zvířat. Hmyz s oblibou saje šťávu z narušeného ovoce, která na vzduchu rychle kvasí na alkohol, papoušci se rádi opíjejí palmovým vínem. Na amerických pastvinách se vyskytuje rostlina zvaná loco. Zvířata, která ji poznala, už nežerou nic jiného a nakazí locoismem celé stádo. Otrava se projevuje lekavostí, halucinacemi, otáčením kolem osy a končí vyčerpaností a smrtí. [I1]

Užívání drog znamená jejich upotřebení jako léku lege artis ve vhodné dávce a ve vhodnou dobu. Zneužívání drog (a jiných pochutin) znamená jejich použití v příliš velkém množství, příliš často a v nevhodnou dobu.

Drogová závislost se definuje jako stadium periodické nebo chronické otravy, škodlivé pro jednotlivce i pro společnost, vyvolané používáním přirozené nebo syntetické látky. Syndrom závislosti je tvořen skupinou fenoménů fyziologických, behaviorálních (týkajících se chování) a kognitivních (týkajících se rozpoznávání), v nichž má užívání nějaké látky u pacienta přednost než jiné jednání, kterého si dříve cenil více. Ústřední charakteristikou závislosti je touha brát psychoaktivní látky. Typická je tendence pokračovat za všech okolností a zvyšovat dávku. Přeruší-li se příjem látky, objeví se syndrom odnětí drogy (abstinenční příznaky), který jejím dodáním zmizí.

Důležitými faktory vzniku drogové závislosti jsou:

Za přítomnosti uvedených faktorů pak působí již mechanismy průběhové:

Rozhodujícími prvky v dynamice vývoje drogové závislosti jsou tolerance a kontrola.

Lidský organismus reaguje na určitý obsah drogy v krvi. Při opakovaném příjmu drogy je obvykle k dosažení typické reakce nutné stále větší množství drogy. Tento jev se nazývá tolerance.

Tolerance organismu se vlivem drogy postupně mění, jak se přizpůsobuje metabolismus organismu vůči nové látce. Postupně může organismus tolerovat takové množství drogy, které by pro něj na počátku znamenalo ohrožení života. V terminálním (konečném) stádiu užívání drogy se tolerance snižuje, ale nevrací se na původní úroveň.

Kontrola je schopnost kriticky a reálně vyhodnocovat situaci z hlediska osobních a společenských potřeb a povinností. Změna v kontrole je podstatou poruchy organismu a chorobného stavu bez možnosti vyléčení. Lze dosáhnout pouze uzdravení bez odstranění základní poruchy.

Návykové látky jsou součástí našeho života a proto schopnost organismu přizpůsobit se účinkům těchto látek je pro život nezbytná. Problematiku návykových onemocnění na společensky tolerované drogy, jako je např. alkohol a nikotin v tabáku, lze pochopit pouze tehdy, pokud tyto drogy přijmeme jako toxické látky, vůči nimž má určité procento lidí sníženou odolnost.

1.1. Vývoj závislosti na alkoholu

Prakticky každý člověk se ve svém životě setká s alkoholem. Uvádí se, že zhruba každý pátý člověk alkohol odmítne a později jej nekonzumuje vůbec, nebo jen výjimečně. Ostatní lidé více či méně alkohol konzumují. Přibližně každému desátému člověku pití alkoholu způsobuje občas nějaké potíže, které se ale časem nijak nestupňují. K závislosti se dostávají asi 3% populace.

Příčiny závislosti mohou být jednak vnitřní (psychologické a biologické) a jednak vnější (sociální). Biologické příčiny jsou genetické, metabolické a neurohumorální a obvykle se uplatňují prostřednictvím psychologických mechanismů.

Dlouhodobé nadměrné pití alkoholu vede k adaptaci buněk v organismu na trvalý přívod etanolu (alkoholu). Vzniká tolerance a později se rozvíjí syndrom odnětí drogy (abstinenční syndrom) při přerušení pití.

Vývojová stádia alkoholismu podle Jellineka jsou následující:

2. Klasifikace drogové závislosti

Současná klasifikace (1996) zařazuje drogové závislosti do kategorie duševních poruch a poruch chování vyvolaných účinkem psychoaktivních látek (F10 až F19) - substance use disorders. Základní přehled této klasifikace je následující [1]:

Čtvrtá číslice kódu upřesňuje aktuální klinický obraz, např. pro diagnózu F10.2, syndrom závislosti na alkoholu:

3. Drogová závislost a mládež

3.1. Historický vývoj drogové závislosti

Užívání drog je známo již od starověkých kultur v Egyptě, v Babylónii a na americkém kontinentu v říši Inků. Různé kultury měly své typické a tradiční drogy a určitá pravidla pro jejich užívání. Používání drogy bylo vázáno na určité rituály, především náboženské.

Rozšíření drog z tradičních oblastí po celém světě souviselo s rozvojem průmyslu a dopravy. Zneužívání návykových látek se všemi nepříznivými důsledky na zdraví se rozvinulo zhruba koncem 19. století. Zpočátku se objevovalo především u jednotlivců a bylo vázáno především na ekonomicky zaostávající země.

V 60. letech 20. století došlo k explozi v užívání drog především v Americe a v Evropě. Návykové látky byly zneužívány ve skupinách. Objevily se tzv. měkké drogy, průmyslové látky a léky s psychotropními účinky. Byly konzumovány různé kombinace těchto návykových látek, aby se dosáhlo kvantitativního a kvalitativně nového účinku. Postupně se začala snižovat věková hranice.

Do 60. letech 20. století u nás se drogy objevovaly pouze u jedinců ve zralém věku a jedinců, kteří s drogou přicházeli ve své profesi do styku. Drogová závislost se vyskytovala především u zdravotnických pracovníků, umělců, spisovatelů atd. Koncem 60. a začátkem 70. let 20. století se v České republice objevila určitá "šlechta" toxikomanů, protože první zkušenosti s drogami byly přeneseny ze zemí západní Evropy většinou dětmi rodičů pracujících v zahraničí nebo majících příslušné "styky".

Rozvoji konzumace nealkoholických drog, jako je marihuana, hašiš, kokain a heroin, bránila "železná opona" a nesměnitelnost koruny za zahraniční měnu. Naši toxikomané dokázali z dostupných látek a léků vyrobit velmi účinné opiátové deriváty. Tato tradice a schopnosti se zachovaly dodnes a u nás vyráběný pervitin si našel cestu na německé trhy.

Toxikomanické party tvořily soběstačnou společnost. Členové party zajišťovali potřebné suroviny k výrobě, další členové pak drogu vyrobili a další ji rozdělovali a zajišťovali kontakty. S drogou se obchodovalo za režijní ceny nebo naturální platby. Za minimálních finančních nákladů se získalo poměrně velké množství účinné drogy a existoval proto značný počet závislých.

Pašované drogy jsou i dnes finančně méně dostupné. Zneužívání drog se objevuje více v podnikatelských kruzích, kde je dostatek finančních prostředků. Očekává se, že během několika let party toxikomanů zaniknou a vytvoří se obvyklé prostředí výrobců, dopravců, prodejců a konzumentů.

3.2. Vznik drogové závislosti mládeže

Z hlediska nebezpečnosti účinků drog a alkoholu se setkáváme se dvěma vzájemně si odporujícími názory. Prvním z nich je názor, že dětský organismus je méně odolný a snadněji vzniká drogová závislost.

Druhým je názor, že mládež se sice s drogou setkává, ale opět ji většinou spontánně opouští. Jde ale jen o částečnou pravdu. Část mladých lidí, kteří drogu opustí, se k ní za čas zase vrací. Mladí lidé, kteří drogu okusili, se k droze vracejí v době, kdy nejsou schopni zvládnout některé životní situace.

U dospívající mládeže není přesná hranice mezi návykem a závislostí. Mládež drogy někdy užívá experimentálně, rekreačně nebo příležitostně. Tento stav může přejít v pravidelné užívání, ale za čas se může vrátit jen k občasnému užívání.

Základ dětské drogové závislosti se pokládá někdy dokonce v předškolním věku. Děti ochutnávají alkoholické nápoje při různých příležitostech. Čím častěji si rodiče s dětmi i jen mezi sebou připíjejí, tím častěji děti pijí sami. Vytvořené rituály mají výrazný vliv na množství vypitého alkoholu. Statisticky se uvádí, že 16% dětí si s rodiči při společenských příležitostech nikdy nepřipilo alkoholickým nápojem. Asi 20% rodičů podává dětem alkohol dokonce jako lék. Asi 80% dětí pak napodobuje své rodiče a více než polovině dětí alkoholické nápoje chutnají. Asi 25% dětí školního věku zná pocit lehké opilosti. Víno pijí stejně chlapci i dívky, pivo a koncentráty častěji chlapci.

V dětském kolektivu se užívání alkoholu nejčastěji váže na různé party a je provázen někdy i jinou delikvencí. Ve vyšších třídách škol pijí zpravidla žáci neukáznění, problémoví, s horším školním prospěchem.

S přibývajícím věkem stoupá informovanost dětí o škodlivosti alkoholu, ale zároveň roste jejich tolerance k pití alkoholu a odmítání abstinence jako životního stylu. Základní legislativní normu, která zakazuje nezletilým konzumovat alkoholické nápoje, nedodržuje 90% dětí školního věku.

Klasifikace zneužívání drog obvykle vychází z teoretických hypotéz čtyř kategorií:

Podstatnou podmínkou pro vývoj návyku je motivace:

Konzumace drog představuje odchylný styl života některých jedinců v pro ně náročných životních podmínkách. Konzument drogy se takto snaží ovládnout meziosobní komunikaci, adaptovat se na nové situace, omezit stres a psychické bolesti, snaží se ovlivnit nálady a zbavit se úzkosti. U mladistvých pak jde především o ovlivnění nudy, bezradnosti, nízkého sebevědomí, celkového hodnocení, získání pozitivních zkušeností.

Psychiatři uvádějí, že ve valné většině dospívající mládež, která používá návykové látky alespoň na úrovni návyku, je již primárně psychicky postižena.

Nejčastěji se vyskytují dva extrémní póly. Jeden lze popsat vlastnostmi, jako je plachost, zvýšená duševní zranitelnost, infantilismus (dětinské chování), hypochondrie, zvýšená závislost na jiných osobách, hypersenzitivita, úzkostnost a emocionální labilita. Druhý lze popsat vlastnostmi, jako je zvýšená dráždivost, impulsivita, agresivita, zvýšená extroverze (chování orientované na okolí), hyperaktivita. První pól představuje neurotickou poruchu, druhý pak odchylku psychopatie.

Toto spíše statické pojetí je dnes nahrazováno spíše pojetím vývojovým. Jde opět o syntézu přístupů psychiatrických, psychologických a sociologických. Hlavní myšlenkou tohoto pojetí je postižení vývojového procesu mezi tím, co bylo jedinci geneticky dáno a tím, jak se mění jeho sociální prostředí. Vývojové pojetí vyžaduje pečlivou orientaci v různých přechodech a zlomech vývoje v raném věku, dětství a dospívání. Emocionální a sociální poruchy se sledují z hlediska dlouhodobého vývoje.

Pro rozvoj zneužívání návykových látek mají význam také biologické faktory, které formují jedince. Stále přibývají studie o prenatálním (před narozením) poškození zárodků a plodů různými viry a jinými mikroby. Také přibývají studie o poškození plodu nikotinem a alkoholem.

3.3. Rodina a drogová závislost mládeže

Při formování životního stylu a celkové prosperity dítěte hraje prvořadou roli rodina. Psychologové uvádějí, že často se při analýze příčin drogové závislostí dětí a mládeže objevuje následující model rodiny.

Otec většinou pochází z vyšší ekonomické skupiny a bývá přibližně stejného věku jako matka. Obvykle bývá pracovníkem ve vyšším postavení a proto nemá čas na rodinu. Bývá dominantní, silně egocentrickou osobností, rodině emocionálně vzdálený. Pokud se snaží dosáhnout určitých výchovných cílů, činí to převážně přísným, stereotypním a nekompromisním přístupem, vyžadováním poslušnosti, rozkazováním bez citového přístupu ke členům rodiny. Dostává se do rozporů se svým pubertálním potomkem, ztrácí o něj zájem a přes pocit zklamání opouští psychicky a někdy také fyzicky svoji rodinu. Pokud otec navíc kouří, pije alkohol nebo užívá jiné psychoaktivní látky, zvyšuje se ohrožení jeho dítěte drogovou závislostí.

Matka bývá často hypersenzitivní (přecitlivělá na běžné podněty okolí), emocionálně labilní a trpí arogancí svého manžela. Snaží se o redukování napětí mezi otcem a dítětem, pokouší se zmírňovat požadavky manžela, usměrňovat vztahy mezi otcem a synem kompromisním přístupem. Tento postup ale vede k nedůslednosti ve výchově a matka se dostává stále více do submisivní (podřízené) role. Neuspokojení v rodině ji často vede k jiné seberalizaci v zaměstnání a v zájmové oblasti. Často bývá mimo domov a dítě se tak vrací do prázdného bytu. Postupně tlakem otce matka při opakovaných obtížích s dítětem přechází od původně vřelého citového stavu dítěti k chladnému postoji. Případně může dojít k druhému extrému, kdy matka je zcela tolerantní k projevům dítěte a snaží se o jeho rozsáhlou obranu před otcem.

Rodina tak ve svých přístupech k dítěti vykazuje polaritu. Na jedné straně je nadměrná pečlivost, autoritativnost, dominance (nadřízenost) rodičů, na druhé straně nedůslednost, nedostatečný kontakt a slabá kontrola se sníženým zájmem o dítě. Pokud dítě začne zneužívat některou drogu, objevuje se odmítavý postoj, konflikty, později úplný nezájem. Taková rodina je často dysfunkční svojí omezenou soudržností, nekvalitními a poruchovými vztahy mezi jejími členy a chudým a plochým způsobem života.

Skupiny mládeže, kamarádi a další vrstevníci mají na sociálně oslabeného a nevyzrálého jedince nesporný vliv na to, že dítě sahá po návykových látkách a experimentuje.

Vžité je přesvědčení mnohých rodičů, vychovatelů a pedagogů, že příčinou zneužívání návykových látek u dětí a mládeže je špatný kamarád, nedobrá parta nebo vliv narušené mládeže. Naopak se často potvrzuje, že jedinec, který vyrůstá v dobrém rodinném prostředí, se také často setkává s narušenými jedinci, se špatnou partou a s nepříznivě působícími vrstevníky. Ale nepodléhá jim, jeho vývoj není vážně narušen a dokáže se vyhnout negativnímu vlivu. Pokud přesto podlehne, obvykle na krátkou dobu s následnou obnovou původního chování. Manipulace s drogou se obvykle omezí na určité období experimentování.

4. Znaky alkoholové závislosti

Správná taktika přístupu k alkoholikovi vyžaduje nepromarnit příležitost věrohodně pro něj zdramatizovat a vyhrotit situaci, která je zapříčiněna jeho pitím. Musí být zatlačen do rohu bez možnosti uniknout, s nutností postavit se k problému čelem.

Nadřízený by měl vyvodit nekompromisní závěry ihned, jakmile u podřízeného rozpozná podle varovných příznaků závislost na alkoholu, a to ještě dříve, než se postižený ve své alkoholové závislosti dokonale zabydlí. Nadřízený by měl nabídnout podřízenému jasnou alternativu: žádné sliby, ale jednoznačně nutnost léčby. Tím nadřízený zbaví problémů nejen své pracoviště, ale především samotného postiženého a jeho rodinu.

Pro závislost na alkoholu svědčí:

1. Subjektivní stesky pacienta a jeho rodiny:

2. Při objektivním lékařském vyšetření se objevují následující příznaky:

3. Sociální indikátory možného výskytu alkoholismu:

5. Drogově závislý člen rodiny

Obětí alkoholové nebo obecně drogové závislosti jednoho člena rodiny jsou především děti. Závislost ale přináší více obětí, protože dochází k destrukci celé fungující rodiny.

Problémy spojené s alkoholem jsou v celém světě hodnoceny především jako problémy zdravotní, a bohužel stranou zůstávají hlediska sociální a ekonomická.

5.1. Partnerské vztahy

Závislost jednoho člena na alkoholu nebo jiné droze se výrazně dotýká všech členů rodiny. Soužití s drogově závislým jedincem do systému rodiny vnáší řadu negativních prvků.

Jednání pod vlivem alkoholu nebo jiné drogy znemožňuje přirozenou komunikaci intoxikovaného člena rodiny s ostatními. Alkohol nebo jiná droga negativně ovlivňují interakce mezi členy rodiny také v době, kdy je drogující člen střízlivý. V rodinném systému se postupně odstraňuje kontrola negativních rysů jejích členů. Dochází k extrémnímu chování a ke ztrátě kompromisních řešení problémů.

Při vzniku a rozvoji závislosti na alkoholu se v rodině uplatňuje především utajení pití a jeho zdůvodnění. Utajení ničí v rodině veškerou komunikaci a důvěru. Zdůvodňování zase rozvrací vzájemné vztahy, pozitivní emoční projevy, sexuální aktivitu atd.

Na narušené rodinné prostředí jinak reaguje muž a jinak žena co do ochoty a schopnosti setrvat vedle svého závislého partnera. Statisticky je prokázáno, že mužů pije podstatně více než žen. Je ale také prokázáno, že při stejném množství vypitého alkoholu mají ženy vyšší hladinu alkoholu v krvi a rozsáhlejší následky.

Manželka pijícího muže má sice stále více práce, ale na druhé straně může zjednodušeně a hlavně samostatně rozhodovat. Tento stav vyhovuje organizačně zdatným a ambiciózním ženám. Tyto ženy jsou také důslednější v rozhodování o nástupu manžela na odvykací léčení.

Závislost ženy na alkoholu nebo jiné droze je podstatně větším ohrožením rodiny a jejích funkcí. Manžel nemůže vytvořit produktivní a potřebnou koalici s dětmi a většinou ani není možné, aby se s dětmi odstěhoval do jiného bytu. Žena zpravidla pije doma osamoceně s cílem odstranit vlastní psychické problémy, které jsou způsobeny přetížeností různými dalšími osobními obtížemi.

Muži jsou schopni nepříjemnou situaci, kterou je pití ženy, tolerovat tak dlouho, dokud se alkoholismus ženy udržuje uvnitř rodiny. Jakmile se ale tato skutečnost dostane na veřejnost, je to pro mnohé muže signálem k okamžitému rozvodu.

Je prokázáno, že ženy setrvávají po boku drogově závislého manžela asi desetkrát častěji, než muži po boku drogově závislé manželky. Znepokojující skutečností ale je, že při rozvodech i drogově závislé ženy získávají do své péče děti asi desetkrát častěji než muži.

Největším nebezpečím pro rodinu a zejména pro děti je agresivita drogově závislého jedince v intoxikaci. Mnoho mužů řeší neshody v manželství spojené se svojí závislostí na alkoholu odchodem na odloučená pracoviště, pobytem na ubytovnách, případně si nacházejí jiné tolerantnější partnerky.

Rodiny v České republice se dostávají do značně obtížných situací především díky mimořádně tolerantního postoje společnosti vůči nadměrně pijícím jedincům. Nároky na jejich pracovní výkon jsou nízké. S přihlédnutím k výpadkům na pracovišti po intoxikaci alkoholem nebo jinou drogou je drogově závislý člověk často ochoten odpracovat si chybějící hodiny kdykoliv podle potřeby pracoviště a často je ochoten přijmout i pro ostatní pracovníky nevýhodnou práci.

5.2. Děti v rodině drogově závislého rodiče

V popředí zájmu odborníků je otázka, jak závislost rodičů na alkoholu nebo jiné droze podmiňuje psychickou defektnost dítěte. Odedávna se většina lidí domnívá, že děti rodičů závislých na alkoholu se ve svém pozdějším životě stávají na alkoholu častěji závislými, než děti z jiných rodin. Není známo, zda je tento fakt dán geneticky nebo sociálně výchovou a společenským prostředím.

Výzkumy ukázaly, že genetika má svůj vliv. U matek závislých na alkoholu byl zjištěn asi trojnásobně vyšší výskyt dcer později závislých na alkoholu. Naopak alkoholová závislost adoptivních rodičů nezvýšila výrazně alkoholovou závislost adoptovaných dcer.

Ve 20. století měly seriózní pokusy potvrdit nebo vyvrátit domněnku, že při dlouhodobé a nadměrné konzumaci alkoholu dochází k poškození zárodku. Američtí vědci v roce 1973 publikovali zprávu, z níž vyplývají následující fakta:

5.3. Sociální a vývojová prosperita dětí z rodin s drogově závislým rodičem

Vedle dědičných faktorů působí na vývoj dětí také sociální faktory. Děti jsou ohroženy ve schopnostech zvládat životní situace, ve své produktivitě a v dospělosti se častěji stávají závislými v důsledku porušení obranné funkce rodiny. Děti velmi obtížně snášejí nejasnost rodičovských rolí a trvalé napětí. Stávají se úzkostnými a snaží se většinou převzít odpovědnost za selhávajícího rodiče. Přestávají si hrát a ztrácejí možnost prožívat radost.

U dětí z rodin drogově závislých rodičů se již v dětství vyskytují různé formy psychických poruch a odchylek, které negativně ovlivňují jejich schopnost adaptovat se na prostředí ve škole a mezi jinými dětmi.

Pokud není diagnostikována přímo psychická porucha, takové děti se odlišují od svých vrstevníků horším prospěchem ve škole, častější nemocností, menším počtem koníčků, nedostatkem volného času, později horším uplatněním v pracovním a společenském životě.

Narušené rodinné vztahy ohrožují také psychosexuální vývoj a zdravé formování rodičovských postojů.

(c) 1998 Intellectronics
poslední úprava: 10.2. 1998


časopis o přírodě, vědě a civilizaci