Antoine de Saint-Exupéry vstoupil do života na prahu století, které s sebou přineslo éru dobytí vzduchu a s ní i propojování jednotlivých měst, zemí a kontinentů dlouhými nitkami leteckých dopravních linek. Mezi těmi, kdo stáli u zrodu těchto linek, byl i Saint-Exupéry.

Narodil se 29. června 1900 v 9 hodin 15 min. v Lyonu, v ulici du Peyrat č. 8 jako Antoine Jean-Baptiste Marie Roger de Saint- Exupéry. Jeho rodiče byli vikomt de Saint-Exupéry a Marie de Fonscolombe. V r. 1904 však otec zemřel a matka se s Antoinem a jeho čtyřmi sourozenci uchýlila k Antoinově babičce na zámek La Mole. Zde a později na zámku Saint-Maurice de Rémens nedaleko Lyonu trávil Antoine své šťastné dětství, vyplněné především hrami, cestami za objevy v blízkém okolí a přemýšlením o nejrůznějších technických vynálezech. V roce 1908 nastupuje do školy v Lyonu, odkud přechází v r. 1909 do jezuitské koleje Saint-Croix v Le Mans, kde před lety studoval i jeho otec. V roce 1912, když byl Antoine na prázdninách opět v Saint-Maurice, dojížděl na několik kilometrů vzdálené letiště v Ambérieu. A zde také zakusil svůj prví vzdušný křest. V červenci ho vzal na palubu svého letadla Berthaud-W s motorem Labor o výkonu 51 kW aviatik Gabriel Wroblewski-Salvez.

Aby se mohl jako plnoletý věnovat létání profesionálně musel především dostudovat. Studia v něm podnítila jeho druhou zálibu. Tou bylo psaní. O jeho talentu vypovídá slohová práce Historie jednoho klobouku (L'historie d'un chapeau), oceněná jako nejlepší školní kompozice roku. Po maturitě se připravuje na přijímací zkoušku na Námořní akademii, ale protože neuspěje z dějepisu a zeměpisu, zapíše se jako student na Akademii výtvarných umění, obor architektura.

Opětné přiblížení k letectví mu zajistí vojenská služba. Nastoupil v dubnu 1921 k 2. leteckému pluku ve Štrasburku. V červnu startuje k prvnímu letu ve dvojici na letounu Farman F-40 a 9. července je mu povolen první samostatný let na letadle Sopwith. V srpnu 1921 je převelen k 37. leteckému pluku do Maroka v v prosinci obdrží vojenský pilotní diplom č. 19 398. V únoru 1922 je povýšen na desátníka a na jaře se vrací do Francie. Létá v Avord, ve Villacoublay a od října 1922 působí jako podporučík u 34. leteckého pluku v Le Bourget. V roce 1923 je však spolu s mnoha dalšími letci propuštěn z vojenské služby a začíná hledat uplatnění. Zkouší to v různých kancelářích a v roce 1924 získává místo u automobilky Saurer. V dubnu 1926 otiskuje Antoine v listu Le Navire d'argent svou první novelu Letec (L'Aviateur) a tím jako by protrhl nepřízeň osudu. Ještě téhož roku získává diplom civilního pilota č. 0922 a 14. října nastupuje k tehdy již proslavené letecké společnosti Compagnie Générale d'Enterprises Aéronautiques (CGEA), známé však více pod názvem Aéropostale, Letecká pošta.

Leteckou poštu založil už krátce po skončení první světové války průmyslník Pierre Latécore se svým přítelem Beppem de Massim. Ti se rozhodli využít rozvoje techniky ke spojení Francie se Španělskem a severní Afrikou. 25. prosince 1918 odstartoval pilot Cornemont s dvojplošníkem Salmson 2A-2 ke zkušebnímu letu z Toulouse do Barcelony a o rok později byla otevřena linka do marockého Rabatu. V květnu 1923 se uskutečnil zkušební let na trase Casablanca - Dakar a dva roky na to byl do Dakaru zahájen pravidelný provoz a započato sondování možností letecké dopravy na jihoamerický kontinent. Dopravu na linkách CGEA zajišťovaly vesměs válečné průzkumné a bombardovací dvojplošníky Breuget 14A- 2 a provozním a personálním šéfem společnosti byl zkušený válečný pilot Didier Daurat.

Stejně jako mnoho jiných letců, přicházejících do sídla CGEA na letišti Montaudran nedaleko od Toulouse, chce i Saint-Exupéry v první řadě létat. Daurat vyznává svéráznou filozofii. Dobře ví, jak náročné úkoly před letce společnosti staví linka na jih: pilotování dosluhujících strojů, za něž se teprve vyvíjela náhrada v podobě strojů LatécoÎre, absence přístrojového vybavení a spolehlivých informací o počasí na trati letu, neboť meteorologická služba byla tehdy ještě na počátku svého moderního vývoje, lety nad neobydlenými pustinami, kde pomoc, pokud vůbec přišla, byla většinou pozdní... Proto také Daurat Sant-Exupérymu stejně jako všem ostatním zájemcům o službu odpovídá: "Budete dělat jako ostatní." To znamenalo obléknout se do montérek a učit se v hangáru čistit a opravovat stroje. Každý adept muse projít touto školou. Saint-Exupéry přijme tento tvrdý způsob bez jakékoli námitky. Brzy splyne s personálem a pro všechny se stane kamarádem Saint-Ex. Tady poznává pravou hodnotu lidských vztahů.

Své první lety zahajuje na lince do Casablanky a poté do Dakaru. V r. 1928 je jmenován velitelem letištní stanice Cap Juby na územní španělské kolonie Rio de Oro. Život na takových místech připomínal život strážců majáků, daleko od civilizace, v noci chlad přes den vedro, přístřeším byl stan s vařičem, petrolejkou, polním lůžkem a s několika knihami. Jediným spojením se světem byla radiostanice a více či méně pravidelné přílety letadel. Často se dlouhé dni nedělo zhola nic. O to větší starosti nastaly, když se neobjevilo očekávané letadlo a bylo třeba zjistit, co se kde stalo, a dle možností pomoci. Sahara a její kočovní obyvatelé, kteří byly neustále ve válce jak mezi sebou, tak i se Španěly, své oběti obyčejně nevydávali, a když ano, tak za tučné výkupné. Nejeden letec zahynul žízní nebo kulkou pod křídly svého stroje. Španělé měli sice při pobřeží řadu vojenských posádek, ale zájem o osudy francouzských letců končil na dohled od pevnostních zdí. Saint-Exupéry se však obešel bez ochrany španělských pušek. Nalezl učinnější prostředek, kterým bylu osobní vyjednávání s Maury. Svojí odvahou a přesvědčivostí získal sympatie Španělů a úctu Maurů, kteří ho začali nazývat "Pánem pouště". Svým smyslem pro povinnost si získal nejvěrnější přátelství ostatních letců. V dopise matce napsal : "... jeden kamarád je zajat a mou povinností je zůstat, dokud je v nebezpečí ...." a na jiném místě píše : "Velikost našeho povolání je v tom, že spojuje lidi."

V březnu 1928 zahajuje společnost, přejmenovaná zatím na Compagnie Générale Aéropostale (CGA), pomocí svých rychlých poštovních lodí pravidelné spojení s Jižní Amerikou a v dubnu je na trase Rio de Janiero - Buenos Aires otevřena noční letecká linka. V červenci 1929 začíná provoz na prodloužené lince z Buenos Aires přes Mendozu do Santiaga de Chile a v říjnu je Saint-Exupéry jmenován ředitelem společnosti l'Aeroposta Argentina, která je jihoamerickou pobočkou CGA. V témže roce mu vychází ve známém nakladatelství i jeho první kniha Kurýr na jih (Courrier Sud), kterou psal ještě na základně Cap Juby.

V dubnu 1930 je Saint-Ex vyznamenán rytířskou stužkou Čestné legie za služby v civilním letectví a v květnu 1930 drží palce svým kamarádům na plovákovém letadle Laté 28/3 při jejich pokusu o první přelet jižního Atlantiku mezi africkým a jihoamerickým pobřežím v barvách letecké pošty. Letoun, pokřtěný na počest prvního prezidenta Mezinárodní letecké federace (FAI) "Comte de la Vaulx" překonává ve dnech 12. až 13. května 1930 s osádkou Jean Mermoz (pilot), Jean Dabry (navigátor) a Léopold Gimié (radista) Atlantský oceán mezi senegalským přístavem Saint-Luis a brazilským Natalem a umožňuje tak zkrátit dopravu pošty na trase s Toulouse do Santiaga de Chile dlouhé 13 400 km na pouhé čtyři a půl dne.

Neuplyne však ani měsíc a Saint-Ex usedá sám do letounu, aby pomohl příteli v nouzi. Jeden z nejlepších pilotů letecké pošty, Henri Guillaumet, musel při pokusu o přelet Kordiller na argentinsko-chilských hranicích nouzově přistát ve výši 4.500 m u Diamantové laguny na úbočí hory Maipu. Saint-Ex se tehdy vrátil z Patagonie, kde prověřoval prodloužení linky a v Mendoze se připojil k pilotu Deleyovi. Pět dní prohledávali hory, letouny však byly nedostačující na tu obrovskou plochu a nakupeninu hor. I podloudníci, ochotni pro pár franků i ke zločinu se odmítali účastnit výpravy do And. "Andy v zimě nevydávají člověka", říkali. "Je zima. I kdyby váš kamarád přežil pád, nepřežil noc. Když se tam nahoře snese na člověka noc, změní ho v kus ledu." Ačkoli se Guillaumetův letoun při přistání převrátil, pilot vyvázl nezraněn. Dva dny čekal u letounu a pak se vydal do údolí. Pět dnů a čtyři noci sestupoval po strmých srázech bez jídla a pití při čtyřiceti stupních mrazu a nakonec zcela vyčerpán přece jenom dorazil k prvnímu lidskému obydlí. Jakmile se to dozvěděl Saint-Ex, okamžitě se pro Guillaumeta vydal a pak o něj po řadu dní pečoval jako o vlastního bratra.

V roce 1931 se v životě Saint-Exupéryho událo hned několik významných životních okamžiků. V únoru opouští Argentinu a o dva měsíce později uzavírá svazek s půvabnou vdovou po argentinském novináři Carillovi, Consuelou Sancinovou. V květnu začíná létat s dopravním hornoplošníkem Laté 26 na lince z Casablancy do Port Étiennea v téže době mu vychází a Gallimarda jeho druhá kniha Noční let (Vol de Nuit), za kterou obdrží v prosinci literární cenu Fémina. Mezitím se však nad jeho kariérou u letecké pošty stahují mraky. Už v březnu je zahájena likvidace společnosti CGA a Didier Daurat je odvolán z funkce na základě nepodložených informací o desítkách smrtelných zranění letců a cestujících. Saint-Ex podává ze solidarity k šéfovi demisi a od toho okamžiku pro něj začíná dlouhý řetěz těžkostí.

V roce 1932 létá nějaký čas na lince Marseille - Alžír a získává pilotní diplom pro létání s hydroplány. V srpnu se objevuje na lince z Casablanky do Dakaru a v roce 1933 přijímá místo zkušebního pilota u firmy Latécore. V prosinci však havaruje a firma ho uvolňuje za svých služeb. V roce 1934 pobývá na základě smlouvy s Air France v tehdejší Francouzské Indočíně, ale znovu havaruje. S příchodem r. 1935 se dostává do těžkých finančních nesnází. Prostředků rychle ubývá a perspektivy takřka žádné. Nakonec začíná spolupracovat s novinami, kam přispívá vzpomínkovými reportážemi na léta u letecké pošty, ale také například reportáží ze Sovětského svazu. Na jaře 1935 přijíždí do Moskvy, účastní se prvomájových oslav a letu na palubě tehdy největšího letadla na světě ANT-20 "Maxim Gorkij". Začíná také spolupracovat s filmaři a píše scénář k leteckému filmu Anne- Marie, režírovanému Raymondem Bernardem. O něco později dává podobu filmového scénáře svému románu Kurýr na jih, zfilmovaného režisérem Pierrem Billonem.

V listopadu 1935 se vydává spolu s Jeanem-Mariou Contym a André Prévotem na okružní let kolem Středozemního moře na palubě turistického letadla Caudron Simoun s poznávací značkou F-ANRY. Startují v Casablance a přes Alžír, Tunis, Tripolis, Benghází, Káhiru, Alexandrii, Damašek, Bejrút, Adanu, Istanbul, Athény a Brindisi šťastně přistávají v Marseille. Jejich let měří 11.000 km. Saint-Exupéry se ještě v prosinci rozhodne překonat traťový rekord na trase v z Paříže do Francouzské Indočíny. K dispozici má tentýž letoun s motorem Renault o výkonu 132 kW a 29. prosince ráno opouští s Prévortem pařížské Le Bourget. Směřuje přes Lyon do Marseille dále do Tunisu a Egypta. Proti rekordnímu letu André Japyho z počátku téhož měsíce mají náskok kolem 2 hodin. Ve 2 hodiny 45 min. ráno 30.12. narazili v rychlosti kolem 270 km/h při hledání letiště nebo pobřeží v mracích do země. Tři dni putovali v poušti s půllitrem kávy a čtvrtlitrem vína na dně rozbité termosky. Pak je vysílené našel beduín.

V lednu 1936 o Saint-Exupérym přináší časopis Gringoir Portrét článek z pera publicisty a spisovatele Josepha Kessela (napsal např. román Posádka). Saint-Exupéry toho roku otiskuje v listu Marianne svoji vzpomínku na tragicky zahynuvšího Jeana Mermoze.

V roce 1937 si pořizuje nový Caudron Simoun v červené barvě a uskutečňuje po dohodě s Air France průzkum afrického vnitrozemí pro leteckou linku do Timbuktu. Startuje v Rabatu a přes Casablanku, Timbuktu, Gao, Bamako letí do Dakaru. Zpět přes Atar a Taoudenni do Oranu a Alžíru. Uletí tak spolu s Prévortem 9.000 km.

V srpnu 1936 navštíví občanskou válkou sužované Španělsko. Působí tam jako dopisovatel deníku Intrasigeant. V roce 1937 se tam vrací a posílá z bojujícího Madridu další reportáže. Když nelétá a nepíše, věnuje se práci na zlepšovacích vynálezech. Celkem předkládá deset patentů, z nichž je devět zveřejněno. Je mezi nimi dokonce i návrh tryskového pohonu letadel.

V zimě 1938 se Sant-Exupéry pokouší o let napříč Amerikou z New Yorku do Ohňové země v délce 14 000 km. Startuje 15. února a letí přes Washington, Atlantu, Houston, Bronswille, Mexico City, Veracruz, do Guatemaly, kde 16. února v 14.55 hod. havaruje. Jako zázrakem přežije. Po návratu do Francie píše předmluvu pro knihu manželky transatlantického letce Anne Morrow- Lindberghové a dokončuje rukopis knihy Terre des hommes - Země lidí, která vychází v r. 1939 a za níž dostane Velkou cenu francouzské Akademie. Procítěně se v ní vyznává z lásky k letectví a létání.

V roce 1939 dostává důstojnickou stužku Čestné legie. V červenci se zúčastní letu přes Atlantik do New Yorku na palubě šestimotorového letadla Laté 521 "Lieutenant de Vaisseau Paris". Po návratu píše pro nedělní vydání Pari-Soir o letu velkou reportáž.

Fašistická hrozba doléhá i na jeho citlivou duši a přesto, že je uznán zdravotně neschopným aktivního boje, naléhá, aby mohl bojovat. V listopadu 1939 je Saint-Exupéry přidělen k průzkumné skupině GR II/33 a po přeškolení na letounech Potez 63 je v únoru 1940 zařazen k třetí letce zmíněné skupiny na letišti v Marignane. V březnu 1940 se přesunuje na letiště Orconte, kde se účastní v hodnosti kapitána první bojové akce. V době od 29. března do 9. června 1940 se zúčastní 7 průzkumných letů s letadlem Bloch MB-174 v trvání od 1 h 20 min do 3 h 15 min. Jeho čtvrtý a nejdramatičtější vedl nad město Arras a byl také námětem jeho knihy Válečný pilot (Pilot de guerre), v níž odhaluje válku jako břemeno vnucované lidstvu proti jeho vůli a zdravému rozumu. Během válečné kampaně poznává, že všechny oběti jeho kamarádů jsou marné (jeho útvar ztratil z třiadvaceti osádek sedmnáct) a zaslepenost některých vedoucích činitelů ho uvádí v zoufalství.

Po ústupu na jih odlétá se skupinou důstojníků s čtyřmotorovým hornoplošníkem Farman F-222 do severní Afriky, kde bude, jak doufá, Francie pokračovat v boji. Místo toho přichází kapitulace a demobilizace. Vrací se do Marseille a k sestře do Agay, kde se setkává s rodinou. Nehodlá být však nečinný, a proto se vydává na palubě parníku Siboney spolu se známým umělcem Jeanem Renoirem do USA. Na Silvestra 1940 vystupuje v New Yorku a netuší co bude dál. Spojené státy jsou před válkou ještě prakticky celý rok a na Evropany pohlížejí bez pochopení. Díky svému izolacionismu s pomocí Evropě nijak nespěchají. Léto 1941 tráví s Renoirem v Hollywoodu, v listopadu se vrací do New Yorku, kam za ním přijíždí i Consuela. Během roku 1942 mu vychází první podoba románu Válečný pilot nazvaná Let do Arrasu. Píše články do amerických a francouzských listů vycházejících v USA. Snaží se bojovat proti poraženectví Francie a pohnout USA k větší aktivitě.

Filozofická pohádka Malý princ (Le Petit Princ, 1943) vycházející poprvé v newyorském nakladatelství Reynal a Hitchcock byla věnována Léonu Werthovi, jednomu z jeho dávných přátel, původem Židovi, který se musel skrývat na venkově ve Francii. Exupéryho dílo, které vyšlo ve stejném roce pod názvem Dopisy rukojmímu (Léttre un otage), je toho důkazem.

V dubnu 1943 opouští USA a v severní Africe se setkává se svými přáteli z průzkumné skupiny GR II/33, kteří nyní bojují v barvách Svobodných Francouzů v řadách spojeneckých vojsk. Okamžitě začíná létat a během měsíce a půl si připisuje 28 letových hodin na typech Caudron Simoun, Bloch MB-174 a North American BT-9. V červnu získává povolení k letům ve velkých výškách a 21. července startuje ke svému prvnímu bojovému letu v kabině P-38 Lighting v neozbrojené fotoprůzkumné verzi F-4A. Fotografuje Němci obsazenou jižní Francii a ve vzduchu setrvá 5 h 50 min. Při dalším letu je při přistávání poněkud "dlouhý" a navíc letadlu špatně fungují brzdy, takže málem havaruje. Pro Američany je to ovšem "důkaz" nevhodnosti Saint-Exupéryho pro další bojové nasazení a zakazují mu létat. Saint-Exupéry byl tehdy jedním z nejstarších válečných pilotů a nejstarším pilotem na Lightingu, pro který Američané stanovili věkovou hranici 35 let. K poslednímu prosinci 1945 měl však nalétáno 6.300 hodin, a to je několikanásobně víc, než většina jeho válečných kolegů. Zkušenosti ani praxe mu nechybí. Přesto se musí podrobit a většinu zbytku roku stráví v Alžíru. Na jaře 1944 se mu podaří za pomoci přátel, aby byl opět zařazen do aktivní služby. Nejdříve k 31. bombardovací eskadře a poté ke své známe průzkumné GR II/33. V květnu pak získává od velitele Středomořského spojeneckého vojenského letectva (MAAF - Mediterranean Allied Air Force) generála Iry Eakera opětovné povolení k letům na letadlech Lighting.

Ke druhému bojovému letu tohoto období startuje 6. června 1944 ze základny Arghelo na Sardinii a do 31. července jich uskuteční dalších osm. Toho dne startuje z korsické základny Borgo jižně od Bastie v kabině Lightingu F-5B č. 223 k průzkumnému letu nad Annecy, Chambéry a Grenoble. Při zpátečním letu jej však blízko pobřeží nad Castellane napadá dvojice německých fockewulfů Fw 190D-9. Po asi desetiminutové honičce je jeho pomalejší, méně obratný a neozbrojený letoun zasažen a ve 12 h 15 min. se noří do vln poblíž Agay, kde stával dům jeho sestry, krátce předtím zničený bombardováním. V dopise, který Sant-Exupéry napsal v roce 1944, krátce před svou smrtí matce, sliboval sestře po válce pomoc.

Na pamětní desce majáku v zátoce Agay, kde často rád prodléval, a kde se naposledy loučil s vlastí, stojí dnes tento nápis:

"Antoine de Saint-Exupéry, pionýr leteckých linek, který svou neochvějnou houževnatostí a svou rozvážnou odvahou dal zazářit novým leskem francouzským křídlům, zanícený válečný pilot, který prokázal v roce 1940, stejně jako v roce 1943 svou touhu sloužit a svou pevnou víru v osud vlasti a svou žízeň po činu a svůj ušlechtilý ideál vyjádřil v literárním díle, které patří mezi nejvýznamnější v naší době a oslavuje duchovní poslání Francie, nalezl 31. července 1944 hrdinnou smrt při návratu z dalekého průzkumného letu nad svou zemí, obsazenou nepřítelem."

(c) 1998 Intellectronics
poslední úprava: 31.1. 1998

časopis o přírodě, vědě a civilizaci