U nás málo známý Benjamin Kuras je britsko-český spisovatel, novinář a dramatik. V roce 1996 vyšla v nakl. Baronet jeho kniha "Češi na vlásku", z níž je následující ukázka.

Češi milují pohodu. Milují jí tolik, že ohledy na pohodu obvykle převažují nad takovými prázdnými pojmy, jako je ideologie, idealismus, hrdinství, čest, statečnost - a někdy i nad některými méně prázdnými pojmy jako povinnost, poctivost, etika, spolehlivost. Což neznamená, že by byli nepoctiví, neetičtí nebo nespolehliví, bez smyslu pro povinnost a loajalitu. Dovedou být velmi loajální, závazní a dokonce hluboce oddaní své pohodě. Každý, kdo by od nich žádal loajalitu, by jim nejprve musel zaručit pohodu.

To dobře chápaly okupační nacistické úřady, které se úpěnlivě snažily nepodřídit Čechy tak tvrdé nepohodě, jako Poláky, Srby, Řeky nebo Rusy. Češi se jim za to odměnili tím, že jim nepůsobili velké nepříjemnosti.

Tento vtip, který Češi neradi poslouchají příliš často, pravděpodobně vymyslel nějaký Slovák: Potkají se Čech a Jugo- slávec po válce a vyprávějí o svých zážitcích.

"My hned jak jsme zahlédli nějakého Němce v uniformě, podřízli jsme mu krk," vypráví Jugoslávec s naprostou samozřejmostí. Čech na to: "My bychom to bývali rádi dělali taky, ale u nás se to nesmělo."

České touze po pohodě a pohodlí nejlíp porozuměl komunistický režim, který Čechům připravil život sice nudný a idiotský, ale ve srovnání s ostatním komunistickým světem velmi pohodlný. Nebylo téměř rodiny, která by si nepostavila chalupu nebo chatu, kam utíkala každý víkend - a český víkend trvá od pátečního poledne do poledne pondělního.

Když se rozsypala železná opona a čeští "kapitalističtí" vystěhovalci začali poprvé po mnoha letech navštěvovat svou starou vlast, nedokázali se ubránit úžasu nad tím, oč pohodlnější život jejich domácí přátelé měli. Ne bohatší, ale pohodlnější. Užívali si většího pohodlí za nižší náklady a s mnohem menším úsilím. A brali to jako samozřejmost. Berou to tak dál - a táží se, co je ještě kdo ze Západu může naučit, když už to dávno neumějí líp - pokud jde o vytváření pohodlí. Copak vytvářet pohodlí není veškerým smyslem lidského snažení? No řekněte? Není?

To donekonečna omílané české slovo pohoda znamená mnohem víc než jen fyzické pohodlí. Znamená také domáckost, útulnost, sladěnost, sebeuspokojení, bezstarostné vztahy mezi lidmi, uspokojivou a nepříliš namáhavou činnost, celkově příjemnou atmosféru, absenci námahy, úsilí či bolesti, nerušenou pastorální idylu. Znamená stav věcí, který si nevyžaduje brát na sebe rizika a potýkat se s překážkami, nechávat se vyrušovat věcmi novými či neznámými, muset čelit nebezpečí či nedostatku.

To z Čechů nedělá národ velkých dobrodruhů. Dělá to z nich lidi vynalézavé a účelově tvořivé, ač někdy protivně otálivé, kteří se pomalu, ale jistě, propracovávají z nepohody k té největší možné dosažitelné pohodě, přičemž se na cestě k ní vyhýbají veškerým nepohodám. Proto se někdy raději spokojí s průměrnou pohodou, jestliže dosažení větší pohody si vyžaduje - nebo se jen předpokládá, že bude vyžadovat - přílišnou nepohodu. Flagelanti to vysvětlují tak, že si Češi bahní v prostřednosti. Ale právě svým milovaným Čechům Bruce Lockhart z Londýna v roce 1948 vysílal: "Země, která dává přednost pohodlí a klidu před svobodou, svoji svobodu ztratí a s ní ironicky i pohodlí a klid."

Čech se snaží za každou cenu vyhnout fyzické bolesti, proto se nedá tak snadno motivovat k tomu, aby působil fyzickou bolest druhým, a to dokonce ani svým největším nepřátelům. Pomalá, pozvolná a sotva zpozorovatelná duševní muka, často maskovaná jako pohoda, se vždy pokládají za lepší alternativu v arzenálu českých zbraní.

Pohoda je také duševní rozpoložení, v jakém Češi rádi konají svou práci, poskytují služby, dělají někomu něco k dobru. Jestliže si jsou jisti, že to, co od nich žádáte, se dá provést snadno a bez velkého rizika selhání, sdělí vám, že to udělají "v pohodě". To znamená doslovně v pohodlí, ale také bez velké námahy.

Zemitější Moraváci se svým květnatějším a hmatově i čichově pestřejším užíváním češtiny pro vás snadný úkol vykonají nejen v pohodě, dokonce ani nejen stojíce na hlavě, nýbrž s oběma rukama v prdeli.

Literatura:

[1] Kuras, Benjamin: Češi na vlásku. nakl. Baronet, 1996. Ukázka publikována ze zpravodaje Konfederace politických vězňů, č. 6, roč. 4 (1997)

Článek publikován se souhlasem redakce Zpravodaje Konfederace politických vězňů.

Zpravodaj Konfederace politických vězňů vydává jednou za dva měsíce Rada konfederace politických vězňů, šéfredaktor Miloš Slabák.

Adresa redakce: KPV Brno, Hybešova 71, 602 00 Brno, tel.: (05) 43 23 23 35, fax: (05) 33 67 78

Finanční dary jako příspěvek na vydávání Zpravodaje lze zasílat na adresu redakce.

(c) 1998 Intellectronics
poslední úprava: 13.1.1998

časopis o přírodě, vědě a civilizaci