Rozvoj vědy by se měl stát základním cílem národa, neboť věda může zachovat a rozvinout blaho jeho lidu.
                                                                                              James McKeen Cattell, 1925

Historie Americké asociace pro rozvoj vědy AAAS (American Association for the Advancement of Science) odráží více než 150 let rozvoje vědy ve Spojených státech amerických.

Založení asociace AAAS v roce 1848 lze považovat za počátek národní vědecké společnosti ve Spojených státech. Věda byla součástí americké společnosti již dříve, ale vědci pracovaly v různých oblastech Spojených států bez vzájemných kontaktů. AAAS se stala první trvalou organizací, jejímž účelem bylo prosazovat rozvoj vědy a techniky na národní úrovni a hájit zájmy všech vědeckých a technických oborů. Účastníci zasedání AAAS v různých městech Spojených států představovali vědeckou komunitu v dané oblasti a dostávali se do povědomí širší veřejnosti. Zasedání AAAS byla často prezentována v tisku, v němž byly otiskovány také závěrečné zprávy AAAS. Existence AAAS v prvních padesáti letech od jejího vzniku byla několikrát ohrožena. Spojení AAAS s vědeckým časopisem Science, který komerčně neuspěl, ale pomohlo upevnit postavení AAAS a zachránilo časopis Science před zánikem.

V noci 20. září 1848 v knihovně Akademie přírodních věd ve Philadelphii členové Asociace amerických geologů a přírodovědců svoji společnost přeměnili v novou organizaci, Americkou asociaci pro rozvoj vědy AAAS (American Association for the Advancement of Science). Prvním presidentem společnosti byl jmenován meteorolog a geolog z New Yorku William Redfield.

Cíle AAAS byly jasně zformulovány v dokumentu nazvaném "Rules and Objects".

Pravidelná zasedání AAAS v různých městech měla pomoci k rozvoji vědy v různých částech Spojených států, měla dát nové podněty a určit směr vědeckému výzkumu. Jedním z cílů bylo také vytvořit společenství pro širší spolupráci vědců různých oblastí výzkumu.

V polovině 19. století podobně jako ve Velké Británii především rozvoj geologie podnítil rozvoj ostatních věd. V roce 1840 byla založena Americká společnost geologů, která se v roce 1842 přeměnila v Americkou společnost geologů a přírodovědců. Členové společnosti několik let diskutovali o přeměně společnosti v asociaci, která by podporovala všechny oblasti vědy. V roce 1831 ve Velké Británii vznikla Britská asociace pro rozvoj vědy BAAS (British Association for the Advancement of Science), která se stala modelem pozdější americké AAAS.

V prvních letech AAAS především byla organizací, která měla sjednotit řadu jednotlivců v určitou instituci, reprezentující vědeckou komunitu jako celek. Tento cíl byl prosazován především Alexandrem Dallasem Bachem, který byl velkým přítelem Benjamina Franklina.

V období let 1848 až 1860 AAAS měla asi dva tisíce členů. Většinou členy AAAS byly vědci a inženýři, ale členy byly také bývalý prezident Spojených států Millard Fillmore a spisovatel Henry David Thoreau.

První ženou, která se stala členkou AAAS, byla astronomka Maria Mitchellová z Nantucketu ve státě Massachusetts, která objevila kometu a v roce 1850 získala královskou cenu v Dánsku. Do roku 1860 se členem AAAS staly ještě nejméně další dvě ženy.

Zasedání AAAS se stala v městech, v nichž se konala, velkou společenskou událostí. Členové AAAS byli představováni v místním tisku, získávali různé výhody a často se setkávali s místními autoritami. Místní vědecké společnosti využívaly zasedání AAAS k podpoře svých aktivit.

Přes rostoucí politické napětí AAAS zvolila pro své zasedání v dubnu 1861 Nashville ve státě Tennessee. Začala však občanská válka a zasedání bylo odloženo na neurčito. V dalších čtyřech letech byla činnost AAAS občanskou válkou ochromena. Teprve v roce 1866 byla její činnost obnovena především zásluhou Fredericka A.P. Barnarda, prezidenta Columbijské univerzity.

Po skončení občanské války AAAS sehrála v posledních třiceti letech 19. století klíčovou roli v americké vědě. Její činnost ale výrazně ovlivnil rostoucí vliv Národní akademie věd a rostoucí počet společností jednotlivých vědních oborů.

Zasedání AAAS v roce 1869 v Salemu ve státě Massachusetts jako hlavní bod programu připravilo sympózium o mikroskopii. Řada prominentních vědců zde předvedla praktické výsledky svého výzkumu.

AAAS od svého počátku sdružovala členy, kteří se určitým způsobem podíleli na rozvoji vědy. Aby se ale zajistila kvalita vědeckých prací publikovaných na zasedání AAAS, došlo v 70. letech 19. století k vytvoření prestižní kategorie členství AAAS, která sdružovala profesionální vědce a členy, jejichž práce přispěla k rozvoji vědy. V roce 1884 zasedání AAAS znovu proběhlo ve Philadelphii. Zasedání proběhlo výjimečně v září, místo obvyklého dubna, aby se umožnila účast členů Britské asociace, která v té době zasedala v Montrealu v Kanadě.

V letech 1872 až 1897 za vedení Frederica Warda Putnama se AAAS stala stabilizující silou vědecké komunity ve velmi proměnlivém prostředí té doby. Putnam zajistil vedle své aktivní práce v antropologii a archeologii všechny administrativní práce AAAS, jako bylo zajištění přednášejících, potvrzení kandidátů na prezidenta, zajištění oficiální korespondence, správu rozpočtu AAAS atd. V tomto období AAAS sehrála významnou roli nejen na poli vědy, ale také v politice.

AAAS se zasloužila za zachování řady vědeckých prací 19. století. Například práce Franklina R. Hougha "Úloha vlád při ochraně lesů" (The Duty of Governments in the Preservation of Forest) přednesená na výročním zasedání AAAS v Portlandu ve státě Main v roce 1873 vedla o rok později k ustavení Výboru na ochranu lesů při AAAS. Tento výbor AAAS aktivně ovlivnil státní a federální politiku Spojených států při ochraně lesů a vedl mimo jiné ke vzniku oddělení lesnictví ministerstva zemědělství Spojených států.

S AAAS úzce souvisí vznik a vývoj dnes prestižního vědeckého časopisu Science. Zakladatelem časopisu Science byl John Michels, novinář z New Yorku, který požádal Thomase Edisona o finanční podporu svého projektu. Edison investoval asi 10 tisíc dolarů v letech 1880 až 1881. Michels ale nedosáhl potřebné kvality časopisu a nezískal dostatek předplatitelů, aby zaplatil účty a Edison svoji podporu koncem roku 1881 ukončil. Vydávání časopisu Science bylo proto v březnu 1882 ukončeno.

První obnovené vydání časopisu Science vyšlo 9. února 1883 za vedení Samuela H. Scuddera. Knihovník a uznávaný entomolog během roku získal více než 2 tisíce předplatitelů. Hlavním účelem časopisu bylo publikovat zprávy vědeckých společností. Časopis proto začal publikovat také práce a vědecké zprávy ze zasedání AAAS.

Samuel H. Scudder ale koncem roku 1884 z vedení časopisu Science odstoupil a na jeho místo přišel mladý neznámý asistent N.D.C. Hodges, který se po několik dalších let marně snažil, aby časopis Science byl plně soběstačný. Za příznaky Hodgesovy rostoucí zoufalosti lze mimo jiné považovat publikování reklamy na lékařské nástroje koncem 80. let 19. století, které způsobilo odliv některých sponzorů a čtenářů. Přestože v březnu 1894 měl časopis Science asi 3 tisíce předplatitelů, způsoby, jakými se Hodges snažil získat peníze, časopis Science přivedly znovu téměř k jeho zániku. V listopadu 1894 vedení časopisu Science převzal James McKeen Cattel, profesor psychologie Columbijské university. Cattell za podpory AAAS postupně udělal z časopisu Science první americký vědecký časopis a řídil jej po dobu následujících padesáti let.

Frederic Ward Putnam často popisoval AAAS jako velkou mateřskou organizaci dalších amerických vědeckých asociací. S růstem vědeckých disciplín a jejich stále vyšší specializací řada původních sekcí uvnitř AAAS vytvořila své vlastní nezávislé společnosti. Koncem 19. století tak AAAS začala ztrácet svůj původní význam instituce, která soustřeďovala celou americkou vědu. Vedle AAAS rostla americká Národní akademie věd a řada samostatných vědeckých společností.

James Cattell, nový vydavatel časopisu Science, zastával názor, že AAAS plní jedinečnou funkci a od Národní akademie věd se odlišuje především svojí nezávislostí na vládě.

V roce 1873 dar tisíce dolarů od Elizabeth Thompsonové z Bostonu probudil u veřejnosti nový zájem o vědu. AAAS se proto rozhodla ustavit fond na poskytování grantů pro podporu vědeckého výzkumu. Část daru byla použita na vydání práce Samuela Scuddera o fosilních motýlech, která se stala první prací v řadě biografií AAAS. Jeden z prvních grantů AAAS obdrželi Albert A. Michelson a Edward W. Morley, kteří dostali v roce 1907 Nobelovu cenu za fyziku za výzkum opticky přesných přístrojů. Michelson a Morley své první výsledky oznámili v roce 1887 a později je také publikovali v časopise Science.

V prvních čtyřiceti letech 20. století AAAS rostla a měnila se v souvislosti s rozvojem moderní americké vědy. Vědecké společností, které se oddělily od AAAS, převzaly řadu původních funkcí AAAS. AAAS bojovala za to, aby se stala členskou organizací a aby určitým způsobem slučovala zájmy jednotlivých vědeckých oborů. Nejvýznamnější vědci tohoto období, jako byli Thomas Hunt Morgan, Albert Einstein a Edwin Hubble, publikovali své výsledky v časopisu Science, své práce přednášeli na výročních zasedáních AAAS a v některých případech získali určité menší granty nebo ceny od AAAS. AAAS také získala své první trvalé sídlo v Smithsonian Institution a zahájila také své první programy vzdělávání a zpřístupnění vědy veřejnosti. AAAS se významně podílela na tvorbě národní politiky v oblasti vědeckého výzkumu a během prohlubování hospodářské krize hájila zájmy vědy proti rostoucím sociálním tlakům.

Prodejem časopisu Science v prosinci 1894 Jamesi McKeenovi Cattellovi za 500 amerických dolarů začalo období dramatických změn nejen pro časopis, ale také pro Asociaci AAAS. Cattell se stal dominantní osobností AAAS na více než půlstoletí a lze ho považovat za nejvýznamnější osobnost celé historie AAAS.

James McKeen Cattell, který se stal profesorem psychologie na Columbijské univerzitě v roce 1891, získal svůj doktorát Ph.D. na Univerzitě v Lipsku v Německu. Ačkoliv ve vedení AAAS nebyl příliš znám, získal uznání nejen mezi psychology ale také za své zkušenosti při vedení časopisu Science.

Cattell prostřednictvím řady kontaktů s vědeckou komunitou začal publikovat vědecké zprávy o aktuálním výzkumu. Tím se časopis Science brzy stal životaschopným a uznávaným. Začátkem roku 1896 například publikoval podrobnou zprávu o Roentgenově objevu paprsků x, a to jen o měsíc později, než byla tato zpráva publikována v Německu. Tím prestiž časopisu Science nesmírně vzrostla a Science se brzy stal uznávaným vědeckým časopisem, který publikoval horké novinky z různých oblastí vědy.

V roce 1900 na základě doporučení výboru AAAS před šesti lety Leland O. Howard a James McKeen Cattell souhlasili s tím, aby se časopis Science stal oficiálním zpravodajem AAAS. Science začal publikovat oficiální vědecké práce, vědecké zprávy a abstrakty publikované Asociací AAAS. Cattell nadále zůstal vydavatelem a vlastníkem časopisu. Členové AAAS dostávali časopis Science za roční předplatné 3 dolary a AAAS platila Cattellovi 2 dolary za každého svého člena. Ačkoliv tento postup byl do jisté míry nevýhodný pro obě strany, AAAS očekávala, že takto podpoří získávání nových členů, a Cattell doufal ve stále rostoucí zisk z prodeje časopisu. Během let 1900 až 1906 vzrostl počet členů AAAS z méně než 2000 na více než 5000.

Cattell ale s časopisem Science nebyl stále spokojen. V roce 1915 začal vydávat časopis The Scientific Monthly, který sloužil jako přehled vědeckého vývoje a podporoval vzdělávací a sociální reformy v oblasti vědy. Časopis byl dostupný všem členům AAAS, ale nikdy nenahradil časopis Science, jako základní publikaci. AAAS časopis od Cattella zakoupila v roce 1943 a později v roce 1958 jej včlenila do časopisu Science.

V roce 1900 AAAS ustanovila výbor, který měl řešit problém zasedání AAAS v souvislosti s rostoucí specializací jednotlivých vědeckých oborů. Koncem roku 1900 výbor navrhl tzv. "týden vědeckých zasedání" (Convocation Week), který by se konal vždy koncem starého a začátkem nového roku. Během tohoto týdne by všechny národní vědecké společnosti měly svá zasedání, takže americké univerzity by mohly sjednotit svůj kalendář výuky. Tento návrh byl Asociací amerických univerzit v únoru 1901 přijat.

Týden vědeckých shromáždění měl velký úspěch. První zimní zasedání proběhlo ve Washingtonu v prosinci roku 1902. Celkem 24 vědeckých společností konalo svá zasedání. Časopis Nature označil toto zasedání AAAS za zřejmě nejúspěšnější v dějinách i proto, že prezident Theodor Roosevelt přijal členy AAAS v Bílém domě.

Řada těchto výročních zasedání se stala místem významných vědeckých událostí. Například v prosinci 1908 na zasedání Americké společnosti pro fyziku APS (American Physical Society) v Baltimore dva fyzikové institutu MIT (Massachusetts Institute of Technology) přednesli americké vědecké veřejnosti zprávu o Einsteinově speciální teorii relativity.

Po přerušení první světovou válkou se AAAS pokusila tradici "týdne vědeckých zasedání" obnovit. V roce 1920 se uskutečnilo zasedání AAAS v Chicagu a současně proběhlo zasedání 41 dalších vědeckých společností. Albert A. Michaelson oznámil svá měření poloměru hvězdy Betelgueze v souhvězdí Oriona, Ernest E. Just, afroamerický embryolog, zde přednesl svoji práci na sympóziu o porodnosti. Později ve svých vzpomínkách uvedl, že právě toto shromáždění ho ujistilo o smyslu profesionality a přátelství mezi vědci.

Zasedání AAAS ve 20. a 30. letech 20. století měla velkou publicitu ve sdělovacích prostředcích. Například časopis Life věnoval několik stran zasedání AAAS v roce 1936 v Atlantic City v New Jersey. Americká rozhlasová síť NBC věnovala těmto zasedáním několik rozhlasových reportáží.

AAAS měla řadu vazeb na Smithsonian Institution. Například v roce 1849 byl prezident AAAS Joseph Henry současně prvním sekretářem Smithsonian Institution. Od roku 1907 bylo sídlo AAAS umístěno právě v tomto institutu.

Leland O. Howard byl trvalým sekretářem AAAS od roku 1898 do roku 1920. Podle některých historiků Howard vždy odděloval svoji funkci v AAAS od své profesionální kariéry entomologa a svého aktivního společenského života ve Cosmos klubu ve Washingtonu. Jeho určitá pasivita způsobila, že aktivní roli v AAAS postupně převzal James Cattell. Později reformní vědci ve vedení AAAS v roce 1920 nahradili Howarda fyziologoem E. Livingstonem, který pracoval jako sekretář AAAS po dobu deseti let. Livingston si jako svého asistenta vybral Sama Woodleyho, který zajistil potřebnou stabilitu a administrativu AAAS.

V roce 1925 měla AAAS celkem 53 sesterských vědeckých společností, 16 státních akademií věd a více než 30 dalších přidružených společností. V roce 1937 se stal sekretářem AAAS schopný organizátor astronom Forest R. Moulton, který tuto funkci vykonával až do roku 1948.

V roce 1915 se konalo první zasedání AAAS na západním pobřeží Spojených států, v San Franciscu. V té době již transkontinentální železnice jezdila spolehlivě přes celé území Spojených států. Vědci ze západního pobřeží využili příležitosti a založili Pacifickou divizi AAAS. V roce 1920 vznikla divize Jihozápadní a divize Skalistých hor. Přes celou řadu změn v Asociaci AAAS a v americké vědě základní charakter a cíle AAAS stanovené ve 30. letech 20. století byly zhruba stejné, jako cíle AAAS při jejím založení v roce 1848.

Prostřednictvím časopisu Science a svých výročních zasedání AAAS v první polovině 20. století zajišťovala řadu organizačních záležitostí týkajících se práce vědců a umožňovala spolupráci mezi nimi. Zoolog Edmund B. Wilson byl první, kdo publikoval fotografie detailů částí buňky. T. H. Morgan rozšířil jeho práci svými průkopnickými genetickými experimenty s mouchou Drosophila melanogaster, jejichž výsledky byly publikovány roku 1910 v časopise Science. Morgan v roce 1933 obdržel Nobelovu cenu za medicínu.

Albert Einstein poprvé vystoupil ve Spojených státech v roce 1934 v Pitsburgu a publikoval principy gravitační čočky ve své práci v časopise Science v prosinci 1936.

V roce 1923 s anonymní podporou Newcomba Clevelenda z New Yorku AAAS založila výroční cenu Thousand Dollar Prize pro mladé vědce, kteří přednesli své výsledky na výročním zasedání AAAS. Tuto cenu dostal např. H. J. Muller za svoji práci o vlivu roentgenova záření na geny a chromosomy, za níž později obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Dále v roce 1923 zmíněnou cenu získal tehdy pětatřicetiletý Edwin P. Hubble z observatoře na Mount Wilson za své výzkumy spirálních galaxií. V roce 1951 po smrti Newcomba Clevelenda výroční cena Thousand Dollar Prize získala jeho jméno a v roce 1976 byla zvýšena na částku 5 tisíc dolarů.

V roce 1938 se AAAS se také významně podílela na rozvoji výzkumných konferencí na Gibsonově ostrově. Výročních zimní konference začal realizovat Neil Gordon od roku 1931. AAAS pronajala (a později koupila) majetek Gibsonova ostrova, na němž konference probíhaly. Tyto konference stimulují vědecký výzkum tím, že poskytují prostor intenzivním a neformálním diskusím o různých specifických problémech. Na počest Neila Gordona byly tyto konference v roce 1948 přejmenovány na Gordonovy výzkumné konference, jejichž program je publikován v časopise Science.

Tiskový magnát E.W. Scripps stál ve 20. letech 20. století na počátku iniciativy AAAS popularizovat vědu. Scripps věřil, že veřejnost v demokratické společnosti se musí dovědět více o vědě prostřednictvím instituce řízené vědci, která by publikovala nové vědecké objevy v tisku. V březnu 1920 vznikla Služba vědeckých zpráv (Science News Service, později Science Service) se Scrippsovou podporou a vědecká rada, jejímiž členy byli zástupci z AAAS a z Národní akademie věd.

Během 20. let Science Service distribuovala řadu článků různých typů do novin a časopisů. V roce 1921 začala publikovat Science News Letter, dnes známý jako Science News. Koncem roku 1922 Cattell začal publikovat bulletiny z Science Service jako část nazvanou Science News v časopise Science.

Vědecká služba Science Service, která na počátku své činnosti ve 20. letech 20. století často informovala veřejnost o výročních konferencích AAAS, těmto konferencím věnovala stále méně pozornosti. Proto byl Austin H. Clark, kurátor Smithsonského národního muzea, jmenován prvním tiskovým ředitelem AAAS. O několik let později založil tiskovou službu, která pomáhala na veřejnosti udržovat zájem o výroční zasedání AAAS. Díky tomu se zprávy o zasedáních AAAS objevily v časopisech Time, Newsweek, The Literary Digest a Life. V roce 1938 AAAS pomohla společnosti NBC při tvorbě různých rozhlasových pořadů.

Počátkem 20. století AAAS sehrála svoji roli při ovlivňování politiky Spojených států amerických. V roce 1913 vznikl výbor Commmittee of One Hundred on Scientific Research, jehož výrazná aktivita ovlivnila řadu členů AAAS. Významnější roli ale sehrálo zřízení fondů na podporu vědecké práce, o nichž informoval časopis Science v dubnu roku 1916.

Ačkoliv AAAS se jen zřídka vyjadřovala k oblastem mimo vědu, politická atmosféra koncem 10. a v průběhu 20. let 20. století vyvolala řadu rozporných vystoupení. Například na výročním zasedání v roce 1919 v St. Louis bylo přijato rozhodnutí, podle něhož se vědci měli vyhýbat ve svých pracích politickým otázkám, v nichž je veřejné mínění nejednotné. Science počátkem roku 1932 začal publikovat články o vzestupu fašismu a jeho dopadech na vědu v Německu. Objevily se také přetisky článků o násilí nacistů proti židovským vědcům. Ve své poznámce James McKeen Cattell tyto akce ale odsuzoval. Koncem roku 1933 Rada AAAS přijala Deklaraci o intelektuální svobodě, která odsuzovala rostoucí potlačování intelektuální svobody jako zločin proti civilizaci, ale nikde se nezmínila o situaci v nacistickém Německu.

Během hospodářské krize ve 30. letech 20. století silný pohyb ve společnosti i ve vědě ovlivnil americkou vědeckou komunitu a vedoucí představitele AAAS. Na zasedání AAAS v Atlantic City v roce 1936 byl založen Výbor intelektuální svobody a společenské odpovědnosti (Committee on Intellectual Freedom and Social Responsibility) a byla připravena série pěti konferencí o vědě a civilizaci. První konference v prosinci 1937 na zasedání AAAS v Indianapolis vyvolala celonárodní pozornost. Další konference v Richmondu ve Virginii v roce 1938 se týkala velmi ožehavých témat sociálních dopadů vědy a zodpovědnosti vědců.

Druhá světová válka způsobila v americké vědě ohromné změny. AAAS se přeměnila z organizace, která zajišťovala především komunikaci mezi svými členy, ve vysoce profesionální organizaci zajišťující rozvoj vědy a vztahy mezi vědci a společností. V poválečných letech AAAS prošla řadou zcela zásadních změn. Časopis Science se stal po smrti Jamesa Cattella pro AAAS novým přínosem. AAAS získala vlastní budovu. Vytvořila se nová vnitřní organizace AAAS. Asociace se soustředila na podporu vědeckého vzdělávání.

Vědecká svoboda se ale stala snem, jak rostla studená válka mezi demokratickým Západem a komunistickým Východem a jak ve Spojených státech narůstala hysterie z komunistické infiltrace do všech aktivit státu vyvolaná senátorem Josephem McCarthym. Tato hysterie se nevyhnula ani vědcům a umělcům, kdy např. slavný komik Charlie Chaplin byl obviněn z tzv. "neamerické činnosti".

Proti svým tradicím se AAAS koncem 40. a v průběhu 50. let 20. století začala vyjadřovat k takovým otázkám, jako byla rasová otázka a postavení menšin ve Spojených státech nebo později válka ve Vietnamu.

Během druhé světové války činnost AAAS byla výrazně omezena. Zasedání AAAS byla v letech 1942 a 1943 zrušena a zasedání v roce 1945 bylo odloženo na březen roku 1946. Aby byl zachován kontakt se členy AAAS, během tohoto období byl vydáván AAAS Bulletin.

Po válce AAAS prošla řadou rychlých změn. Především vedení AAAS přešlo smrtí Jamesa Cattella ze seniorů na mladou generaci, která zahájila proces modernizace AAAS. V roce 1946 byly přijaty nové stanovy, které stanovily nové cíle:

• podporovat práci vědců
• zajistit jejich vzájemnou spolupráci
• zvýšit efektivnost vědy s ohledem na lidské potřeby
• zvýšit informovanost veřejnosti a zdůrazňovat důležitost a význam vědeckých metod pro vývoj lidstva

AAAS zůstala nadále malou organizací, ale již počátkem 50. let 20. století přijala nové principy. Jak stále více rostl počet oborových vědeckých společností, nebylo již možné jejich zasedání organizovat v rámci AAAS. Anton J. Carlson, prezident AAAS v letech 1944 až 1945 tehdy uvedl, že AAAS musí najít nějakou novou funkci nebo svoji činnost ukončit. Pod vedením Warrena Weavera, matematika a člena exekutivy Rockefellerovy nadace, byla vypracována nová koncepce AAAS zaměřená na styk s veřejností. Této koncepci byla věnována zvláštní konference v září 1951 v Columbia University's Arden House. Závěry této konference definovaly činnost AAAS v takové podobě, v jaké ji známe dodnes.

S rostoucí členskou základnou a novou činností bylo nutné sídlo AAAS přemístit. Novým sídlem se v roce 1946 stala největší budova z pěti budov na rohu 15. ulice a Massachusettské Avenue ve Washingtonu, přičemž nejvyšší podlaží připadlo Americké asociaci psychologů.

Ačkoliv nové sídlo bylo větší než původní, AAAS se brzy rozhodla získat nové a větší sídlo pro sebe a řadu jiných vědeckých společností. Tak byla postavena budova 1515 na Massachusettské Avenue, kam se AAAS přestěhovala v roce 1956. Tato budova sloužila až do roku 1985, kdy se do ní nastěhovalo Vyslanectví Tuniska.

V roce 1925 James McKeen Cattell navrhl, aby po jeho smrti přešlo vlastnictví časopisu Science na AAAS. Když v lednu 1944 Cattell zemřel, nebyla AAAS připravena převzít zodpovědnost za redakci a vydávání časopisu Science. Proto po více než dva roky redakci časopisu Science vedla vdova Josephine Owen Cattellová, která předtím dlouhou dobu spolupracovala se svým manželem (ikdyž její jméno se nikdy na obálce časopisu neobjevilo).

Od roku 1946, kdy časopis Science přešel do vlastnictví AAAS, až do roku 1956, kdy se vydavatelství ujal Graham DuShane, časopis upadal. Nikdo ze sedmi pracovníků redakce nedokázal časopisu zajistit odpovídající vedení. Zřejmě hlavním mezníkem šestiletého působení Grahama DuShanea bylo sloučení časopisu Scientific Monthly s časopisem Science v roce 1958. Řada čtenářů ztrátu časopisu oželela, ale výsledkem bylo téměř zdvojnásobení počtu čtenářů časopisu Science z 38 tisíc v roce 1957 na více než 61 tisíc v roce 1958. Graham DuShane zajistil stabilitu časopisu a udělal řadu jeho vylepšení. Ale teprve jeho nástupce Philip H. Abelson, spoluobjevitel prvního transuranu neptunia a ředitel Geofyzikální laboratoře v Carnegie Institution, časopis Science povýšil na mezinárodně uznávaný časopis tak, jak ho známe dnes. Philip H. Abelson byl vydavatelem časopisu Science v letech 1962 až 1984.

Abelson se věnoval především kvalitě článků a zkrátil čas mezi přijetím a publikováním článků. Zmodernizoval tisk časopisu a způsoby jeho přípravy. Během prvních deseti let svého působení zdvojnásobil jeho náklad.

V prosinci 1947 Rada AAAS pověřila prezidenta AAAS, aby založil Zvláštní výbor pro občanskou svobodu vědců (Special Committee on Civil Liberties of Scientists). Tento výbor v prosinci 1948 publikoval zprávu, obsahující požadavek otevřené komunikace ve vědě a upozornil na nebezpečí testů loajality vědců federální vládou. Své závěry a doporučení výbor publikoval v časopise Science v dubnu 1949.

Nástupní prezidentský projev Kirtleyho Matherse v roce 1953 o společném zázemí vědy a politiky byl jedním z nejotevřenějších vystoupení vědců v tomto období narůstajícího McCarthysmu. Mather, který byl geologem, nehovořil o vývoji svého oboru, jak bylo zvykem. Hovořil o problémech intelektuální svobody, svobody pohybu a o potřebě nezávislosti vědy a vědců na politice. Výběr Atlanty pro výroční zasedání AAAS v roce 1955 byl značně odvážný, protože ve městě ještě tehdy panovala přísná rasová segregace. AAAS ale vyzvala členy všech svých sekcí, aby odmítli rasismus. Přestože členové tento návrh akceptovali, afroameričtí vědci pocítili dopad rasové segregace při jídle, ubytování a cestování. Afroameričtí vědci trvali na tom, že AAAS má morální povinnost bojkotovat Atlantu. Jiní vědci, včetně antropoložky Margaret Meadové (první ženy, která byla zvolena do výboru AAAS a v roce 1975 byla prezidentem) poukazovali na nezbytnost využít místní opozici k protestům proti rasové segregaci. Zasedání v Atlantě proběhlo bez incidentů. Ale později rada AAAS přijala prohlášení, že všechny výroční zasedání AAAS se budou konat pouze ve městech, v nichž se vědci budou moci svobodně pohybovat bez ohledu na rasu nebo náboženské vyznání.

Během studené války se AAAS stalo důležitým fórem pro vyjádření vědecké odpovědnosti. Skupina vědců AAAS vytvořila výbor, který v roce 1960 ve svém prohlášení vyzval všechny vědce k odmítnutí jakéhokoliv výzkumu pro vojenské účely. Dále vědce vyzval k účasti na nové vědě pro lidské přežití. Následující rezoluce byla zveřejněna v roce 1966 na zasedání Pacifické divize AAAS, kde byla ustavena komise pro výzkum ekologických důsledků rozprašování herbicidů ve Vietnamu. V dubnu 1970 tým čtyř vědců, vedený molekulárním biologem Matthew Meselsonem strávil ve Vietnamu pět týdnů. Z jejich zprávy na zasedání AAAS v roce 1970 vyplynulo, že ničivý vliv herbicidů byl mnohem větší, než se původně připouštělo. Během zasedání Bílý dům oznámil, že zakázal použití defoliantů ve Vietnamu.

V poválečném období se AAAS soustředila mimo jiné cíle také na podporu vzdělání a na zpřístupnění vědeckých výsledků široké veřejnosti. V roce 1955 AAAS přijala grant ve výši 300 tisíc dolarů od Carnegie Corporation z New Yorku na vývoj "vzdělávacího programu pro výuku vědy". Následujících 20 let John Mayor tento projekt prosazoval, organizoval konference, pomáhal tvořit osnovy pro přípravu učitelů v oblastech vědy.

AAAS také vytvořila "cestující knihovnu" vědecké literatury pro školy, které neměly vlastní vědecké knihovny. Tento program byl podporován v roce 1962 grantem a v roce 1963, když se program přeměnil v program "Guide to Science Reading" se knihovna dostala téměř k 6000 škol po celých Spojených státech. V letech 1962 až 1974 Komise pro vědecké vzdělání vypracovala metody pro široké vzdělávací aktivity AAAS.

V roce 1958 AAAS založila Výbor pro pochopení vědy veřejností (Committee on Public Understanding of Science). Pro šíření vědeckého poznání byly organizovány různé semináře a také byla využita jako nové informační médium televize.

AAAS byla jednou z organizací, která hrála významnou roli při úvahách o vzniku Národní vědecké nadace (National Science Foundation) navrhované Vannevarem Bushem v roce 1945. Vědci se shodovali v základním konceptu, ale lišili se v názorech na navrhovanou legislativu. AAAS stála také u zrodu Výboru pro legislativu vědecké nadace v roce 1947.

Projekt nové nadace přijatelný všemi skupinami byl dokončen a přednesen na zasedání Úřadu pro rozpočet v zimě 1948 až 1949. Na tomto rozhodujícím zasedání byl projekt schválen.

V březnu 1958 se pod vedením AAAS konal Parlament vědy, který se zabýval otázkami pronikání politiky do vědy. Asi sto vědců z AAAS a sesterských vědeckých společností se účastnilo po tři dny zasedání, kde byla projednána řada různých otázek.

Myšlenka mezinárodní spolupráce v otázce vyprahlých oblastí se objevila na zasedání Jihozápadní divize AAAS v roce 1954. Mezinárodní zasedání International Arid Lands Meeting se konalo v Albuquerque v New Mexico za podpory UNESCO, kde byla navázána spolupráce vědců různých států v této závažné ekologické otázce.

Úspěch zmíněného zasedání vedlo k myšlence uspořádat podobné zasedání o oceánografii. Toto zasedání se konalo pod záštitou Organizace spojených národů koncem dubna 1959 a mělo velký dopad na oceánografický výzkum ve světě.

V roce 1948 Asociace AAAS oslavila 100 let své existence. Ve Washingtonu se konalo výroční zasedání s názvem "Jeden svět vědy" (One World of Science). Prezident Harry Truman krátce vyzvedl význam Národní vědecké nadace.

V 50. a 60. letech 20. století se začaly rozvíjet jednotlivé regionální divize AAAS. V roce 1951 se sešli vědci z Aljašky, aby založili Aljašskou divizi AAAS (dnes Arktická divize). V roce 1968 Pacifická divize AAAS publikovala v časopise Science článek "Tragédie společnosti".

V 60. letech 20. století jako v celé americké společnosti také v AAAS se objevili radikální studenti. Na zasedání v Bostonu v roce 1969 se protestující aktivisté účastnili panelové diskuse o ubohém stavu vědy, dělali podpisové akce a narušili některá odborná zasedání. Tyto protesty pouze přilévali olej do ohně v kritice podílu vlády na válce ve Vietnamu a při kritice role vědecké komunity na rasismu.

Řada aktivit, díky nimž je Asociace AAAS dnes známa, má své počátky v 70. letech. Díky podpoře různých nadací a federálních úřadů AAAS zahájila rozsáhlou podporu podceňovaných oblastí vědy, zabývala se vlivem vědy na lidská práva, podporovala růst vědy v rozvojových zemích, organizovala diskuze o vědě, etice a právu. Někteří vědci a inženýři se stali členy amerického Kongresu, státní exekutivy a dalších vládních institucí. Projekt 2061 na sebe vzal náročnou úlohu reformovat systém vzdělání od mateřské školy do 12 let (program K-12). Časopis Science se stal světovým prestižním a často citovaným vědeckým časopisem a zdrojem nových vědeckých informací.

V roce 1969 na zasedání AAAS v Bostonu se stala prezidentem AAAS první žena. Celkem jedna třetina prezidentů AAAS byly ženy. V roce 1989 se prezidentem AAAS stal afroamerický vědec.

V 70. letech 20. století AAAS začala výrazněji podporovat dosud podceňované vědecké oblasti. Výbor AAAS pro zajišťování pracovních příležitostí ve vědě (Committee on Opportunities in Science) sehrál zásadní roli v podpoře pracovních příležitostí žen, cizinců a invalidních osob ve vědecké komunitě. Dlouho předtím, než byl ve Spojených státech přijat zákon "Americans With Disabilities Act", AAAS umožnila přístup na svá zasedání všem zdravotně postiženým osobám. AAAS dále prosadila, aby se zasedání AAAS konala pouze v místech, kam lze zajistit přístup tělesně postiženým osobám. V roce 1976 byla publikována práce "Barrier Free Meetings", která se stala učebnicí stovkám jiných organizací při zajišťování plného přístupu zdravotně postižených osob.

AAAS se aktivně zasadila za poskytnutí vědeckého vzdělání dívkám a cizincům s jinou barvou pleti. AAAS také spolupracovala s více než 3500 černošskými kostely a podporovala nenáboženské vzdělávací programy výukou některých praktických věd, matematiky, technologie a zdravotnictví. Pro španělsky mluvící mládež AAAS organizovala vzdělávací program Proyecto Futuro (Project Future). Pro Dívčí skautské rady Severní a Jižní Dakoty a Minnesoty AAAS připravila vzdělávací programy pro učitelky a pro vedoucí mladých dívek.

Nejambicióznějším projektem vědeckého vzdělávání je projekt 2061, který byl zahájen v roce 1985, kdy se k Zemi přiblížila Halleyova kometa. Jeho jméno pochází od roku návratu této komety k Zemi. Jde o dlouhodobý projekt reforem metod výuky vědy, matematiky a technologií pro děti od mateřské školy do věku 12 let, aby se zajistila všem Američanům vědecká gramotnost. Projekt spolupracuje se vzdělávacími odborníky a učiteli na vývoji, testování a zavedení nového vzdělávacího systému.

Časopis Science od roku 1970 výrazně změnil svoji podobu, aby lépe odrážel zrychlující se vývoj vědy, její rostoucí roli ve společnosti a přinášel informace odborníkům o pokrocích vědy. V lednu 1970 vyšlo zvláštní vydání Science věnované projektu NASA Apollo 11, které prokázalo schopnost redakce zpracovat rychle vědecké informace z různých zdrojů. Během pouhých čtyř dnů od konání konference byly vědecké zprávy shromážděny, zrevidovány a předány do tisku.

Rostoucí společenský význam vědy časopis Science ukázal řadou článků v poslední době. Článek Jeana Marxe v časopisu Science byl první zprávou o viru HIV a chorobě AIDS v odborném tisku. Science také publikoval práci o viru HIV Roberta Galla, Luca Montagniera a Maxe Essexe počátkem 90. let 20. století.

V roce 1985 nahradil Abelsona ve vedení časopisu Science Daniel E. Koschland, profesor biochemie a molekulární biologie na Californské univerzitě v Berkeley. Koschland stihl pracovat jak v redakci časopisu Science, tak ve své laboratoři, kdy za období 10 let ve vedení časopisu Science publikoval asi 100 odborných článků.

V roce 1995 na jeho místo nastoupil Floyd Bloom, předseda oddělení neurofarmakologie ve Scrippsově výzkumném ústavu La Jolla v Californii. Jeho hlavní zásluhou je vydávání časopisu Science On-Line, který se objevil v textové formě na Internetu v září roku 1996 a od té doby byl značně rozšířen, včetně denně vydávaného časopisu Science Now.

Časopis Science publikoval řadu významných prací z různých oblastí vědy od molekulární biologie přes exobiologii až třeba po fyziku pevných látek. V dubnu 1996 například publikoval rozsáhlou zprávu o možném důkazu primitivního života na Marsu v úlomku meteoritu ALH84001, který vzbudil celosvětovou pozornost. [I1]

Rostoucí počet pracovníků redakce včetně spolupracovníků z globální sítě Internet a nezávisle prováděná zpravodajská práce pochopitelně někdy vedla k publikování vědeckých omylů nebo rozporných zpráv, jako byly články o studené jaderné fúzi.

Dnes časopis Science díky svým ziskům je schopen podporovat některé jiné oblasti činnosti AAAS.

V posledních letech AAAS věnuje stále větší pozornost podpoře programů veřejné informovanosti o vědeckém výzkumu. Od roku 1980 AAAS vydávala populárně vědecký časopis Science80, jehož jméno se měnilo podle roku vydávání. Tento časopis velmi rychle získal řadu příznivců a uvádí se, že jej čte asi 700 tisíc lidí. V roce 1986 byl tento časopis prodán firmě Time Inc., která časopis ihned zrušila a jeho předplatitele přiměla k odebírání časopisu Discovery, který firma Time Inc. vlastnila. AAAS také realizovala dlouhodobý vědecký televizní program "Nova". AAAS k tomuto účelu použila fondy z grantu Národní vědecké nadace (National Science Foundation).

Díky rozšiřování činnosti AAAS se časopis Science brzy stal zdrojem zpráv pro ostatní zpravodajská média. Tím rostl význam Zpravodajské a informační kanceláře AAAS (News and Information Office). AAAS stále hledá nové formy vzdělávání zejména pro děti, jako je rozhlasový program "Kinetic City Super Crew". Tento program získal ocenění za rok 1997.

AAAS má také své místo na politické scéně, neboť zajišťuje kontakty mezi vědci a inženýry na straně jedné a politiky na straně druhé. V roce 1973 AAAS ve spolupráci s několika svými společnostmi zahájila program, na jehož základě někteří vědci a inženýři působili po dobu jednoho roku v kongresových výborech jako odborní asistenti. Tento program byl později doplněn dalšími programy orientovanými na aparát státní a vládní exekutivy. Od té doby v Kongresu pracovalo celkem více než 1100 odborných asistentů, z nichž někteří tak začali svoji politickou kariéru.

V roce 1976 AAAS požádala Willise Shapleye v tehdejším Úřadu pro rozpočet, aby připravil malou knihu o federálním rozpočtu na výzkum a vývoj. Shapleyho analýza pak byla základem prvního AAAS kolokvia o výzkumu a vývoji v roce 1976. Výsledky tohoto kolokvia vedly k vytvoření rozpočtového a politického programu, který pak měl vliv na rozvoj americké vědy v následujících letech.

Práce Johna Edsalla o vědecké svobodě a odpovědnosti v roce 1975 vyvolala řadu aktivit, které byly sponzorovány Výborem intelektuální svobody a společenské odpovědnosti (the Committee on Scientific Freedom and Responsibility), a vedla k ochraně vědecké svobody a k růstu etické zodpovědnosti ve vědě. Výbor od roku 1981 uděloval cenu (The Committee's Scientific Freedom and Responsibility Award) těm vědcům a inženýrům, kteří riskovali svoji kariéru a někdy i život za etické cíle.

V 70. letech 20. století po velké energetické krizi se energetická politika dostala do popředí národních zájmů Spojených států. AAAS ve spolupráci s Carnegie Institution a MITRE Corp. se podílela na konferenci, která vedla diskuze se senátním výborem pro energii a vyústila v národní energetický plán prezidenta Jimmiho Cartera.

Rozvoj vědy a technologií ve světě vedl AAAS v posledních desetiletích k řadě mezinárodních aktivit. V roce 1978 zástupci AAAS navštívili Čínu a tato návštěva se stala přelomem ve vztazích mezi Spojenými státy a Čínou v oblasti vědy.

Dlouhou dobu se mezinárodní programy AAAS soustřeďovaly především na státy západní polokoule. V roce 1973 se konalo zvláštní zasedání AAAS v Mexico City, které se stalo podnětem pro řadu programů mezinárodní spolupráce. Jeho důsledkem byl vznik federace 17 států amerických kontinentů Interciencia Association v oblasti vědecké spolupráce. V období let 1975 až 1993 IAAS zajišťovala exekutivní sekretariát IA. Od roku 1987 AAAS začala spolupracovat s některými vědeckými institucemi střední Afriky, aby africkým vědcům umožnila přístup k vědeckým a technickým informacím. Tím byla zajištěna trvalá spolupráce mezi vědeckými institucemi střední Afriky a Spojených států.

Působení AAAS mimo území Spojených států se odrazilo zejména v posledních letech v článcích časopisu Science, který začal stále více publikovat články neamerických autorů. V březnu 1993 časopis Science otevřel svoji Evropskou kancelář v Cambridge.

Od svého založení v roce 1976 Program AAAS pro vědu a lidská práva (AAAS Science and Human Rights Program) pomohl více než 3000 vědců, inženýrů a lékařských profesionálů ve více než 70 zemí světa, kteří byli pronásledováni za svoji práci, názory nebo náboženské vyznání, a kteří se mírovými prostředky postavili proti porušování lidských práv nebo prosazovali politické změny ve svých zemích. Dopisy, petice, shromažďování faktů často vedlo k osvobození těchto lidí z vězení. Program také prosazuje použití vědeckých metod pro dokumentaci a aktivní obranu před porušováním lidských práv, včetně soudního lékařství, statistik a šíření informací.

Aktuální informace o činnosti Americké asociace pro rozvoj vědy AAAS jsou dostupné na URL [X1], z níž existuje řada odkazů na různé programy AAAS, jako je projekt 2061 na URL [X2].

V současnosti Asociace AAAS sídlí na rohu 12. ulice a New York Avenue, kde zakoupila pozemek a nechala zde postavit vlastní budovu. V září 1997 byla tato budova pojmenována na počest dlouholetého mecenáše AAAS "William T. Golden Center for Science and Engeneering".

Literatura:

[X1] 150 years of AAAS. 1998 American Association for the Advancement of Science 1200 New York Avenue, NW Washington, DC 20005

[I1] From Cory Krell Subject: Martian meteorite analysis - press releases Date: 7 Aug 1996 16:09:47 GMT American Association for the Advancement of Science, News Release. Signs of Past Life on Mars? Organic Compounds and Possible Biological Features Found in Martian Meteorite, Featured in 16 August 1996 Science

časopis o přírodě, vědě a civilizaci