Převzato z historické revue Secundo amni temporis se souhlasem redakce [X1] a autora.

Město Telč patří k našim nejkrásnějším městským památkovým rezervacím. Je to jedinečně dochovaný architektonický komplex zejména renesančních staveb, celek, jemuž dominuje nádherný renesanční zámek a náměstí. Tuto specifickou tvář městu vtiskla dlouholetá vláda pánů z Hradce, kteří v 16. století představovali vedle Rožmberků nejmocnější dominium na pomezí Čech a Moravy.

Zámek Telč skrývá ve svém vnitřním dvoře dobře zachovaný gotický hrad hradecké větve Vítkovců, která získala Telč roku 1339 výměnou od krále Jana Lucemburského. Sestával se z podélného paláce s kaplí a z nádvoří, obklopeného gotickou arkádou. Když jej roku 1546 zdědil Zachariáš z Hradce, začal tam veliké renesanční úpravy: nejen že starý hrad přestavěl, ale kolem roku 1554 na předhradí postavil nový palác, který spojil se starou částí vysokými chodbami na arkádách a pak, za spoluúčasti architekta Baltazara Maio da Vomio, zřídil i nový vstup přímo z města. Před rokem 1580 si pak postavil také svou hrobní kapli, kolem níž místo bývalého opevnění proti městu zřídil arkádovou renesanční zahradu. Tak vzniklo slohově jednolité panské sídlo, sice drobné a miniaturního měřítka, jako celá Telč, ale půvabné a plné radostné renesanční pohody a smíru.

počátek 13.století - Telč ústředím zeměpanského statku s dvorcem

1315 - poprvé se objevuje jméno Telče v písemných pramenech

1333 - 1334 - markrabě Karel vyplatil ze zástavy hrad Telč

1339 - Oldřich z Hradce získává statek Telč od krále Jana Lucemburského

1353 - první písemná zpráva o telčských měšťanech

1354 - 1355 - Menhart z Hradce zakládá město Telč

1359 - založena městská pamětní kniha; město získává hrdelní soudní právo

1423 - město, nikoliv však hrad, dobyla táborská vojska vedená Janem Hvězdou z Vícemilic zvaným Bzdinka

1458 - Telč obsazena vojskem Jiřího z Poděbrad

1498 - Jindřich z Hradce dává Telči právo na odúmrť i na podruzích

1509 - Adam z Hradce postupuje Telči právo na odúmrť i na předměstích

1526 - král Ludvík Jagellonský potvrzuje Telči dosavadní svobody, k nimž přidává mýto, právo skladu, míle a ortele

1550 - osamostatnění telčského statku, jehož držení se ujímá Zachariáš z Hradce

1551 - město postiženo velkým morem

1557 - první zmínka o primátorovi v Telči

1570 - císař Maxmilián II. potvrzuje Telči dosavadní výsady a přidává městu čtvrtý výroční trh začínající v den po svátku             Nanebevzetí P. Marie (16.srpna)

1589 - císař Rudolf II. stvrzuje Telči výsady a čtvrtý výroční trh překládá na den Narození P. Marie (8.září)

1604 - vymírá po meči rod pánů z Hradce a Telč přechází do rukou Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka, manžela Lucie            Otýlie z Hradce

1620, 1628 - Telč vypleněna císařskými vojsky

1632, 1634 - Telč vypleněna Valdštejnovými pluky

1645 - město obsazeno švédským vojskem

1650 - císař Ferdinand III. obnovuje městská privilegia dává Telči nový znak a pečeť s iniciálou W (Vilém Slavata); město            dostává také další výroční trh, trh na koně a jiný dobytek a obilní trh

1651 - založena v Telči jezuitská kolej, zrušená roku 1773

1681 - postihl město mor

1691 - Telč se dostává do majetku Lichtenštejnů-Kastelkornů

1709 - dochází k vyrovnání mezi vrchností a telčskou obcí

1732 - Karel VI. potvrzuje městu jeho výsady

1747 - císařovna Marie Terezie potvrzuje výsady města Telče

1761 - Telč se dostává do majetku rodu Podstatských z Lichtenštejna

1765 - zrušeno hrdelní právo města

1781 - císař Josef II. potvrzuje městská práva

1785 - zrušen úřad primátora města Telče

1796 - alodní statek Telč získávají Podstatští z Prusinovic, kteří se od roku 1762 píší také z Lichtenštejna

1805 - město obsazeno francouzským vojskem

1834 - zřízena pošta

1844 - císař Ferdinand V. dává Telči čtrnáctidenní dobytčí trh

1854 - zřízen v Telči okresní soud

1872 - ustavena Občanská Beseda

1890 - ustaven dělnický spolek Dobročín

1897 - ustaven v Telči Muzejní spolek pro jihozápadní Moravu

1923 - 1934 - provedena pozemková reforma a zřízen zbytkový statek Telč

1945 - na základě dekretu prezidenta republiky čísla 12/45 ze dne 12.6.1945 zámek a panství Telč konfiskovány ve            prospěch státu

1946 - zámek prohlášen za státní kulturní majetek

1950 - Telč zařazena mezi městské památkové rezervace

1963 - vypracován asanační plán města

1970 - výnosem ministra kultury čj. 7419/70-II/2 ze dne 27. dubna 1970 bylo historické jádro města Telče prohlášeno za            památkovou rezervaci

Podle historických pramenů došlo k založení hradu pravděpodobně ve druhé polovině čtrnáctého století, patrně až po vzniku svatojakubského kostela. Hrad byl založen Jindřichem z Hradce a připomínal spíše opevnění než-li hrad. Původně hrad nesloužil jako centrum vrchnosti.

V roce 1404 se ujal samostatné vlády Jan z Hradce, avšak po jeho smrti v roce 1452 se rodovým sídlem stal opět Jindřichův Hradec a Telč byla ponechána opět pod dohledem hospodářských správců.

V roce 1423 bylo město Telč dobyto Žižkovým hejtmanem Janem Hvězdou z Vícemilic, avšak hrad dobývání odolal. Po ukončení husitských válek došlo k přestavbě hradu, která směřovala k posílení bezpečnosti hradu. (v letech 1466 až 1507 dal Jindřich z Hradce dvě hranolové věže u paláce a další budovy na předhradí; z těchto věží je nejzajímavější severní věž, jejíž přízemí a patro se dosud dochovalo v původním stavu).

V době pozdně gotické přestavby hradu vzniklo i nové křídlo na jižní straně dvorka, kolmé na vlastní palác, tzv. brojnici.

S touto gotickou přestavbou souvisí rovněž vznik nových budov na předhradí, z nichž se dosud dochovaly ty, jež přímo přiléhaly k městské hradební zdi. Ještě před pracemi na hradě byly zahájeny stavební práce na městském farním kostele sv. Jakuba.

V šestnáctém století došlo k výraznému hospodářskému růstu Telče, kdy také vzniklo výstavné město a zámek. Tehdy byl vytvořen základ toho, co se skrývá pod pojmem Bílá Telč, město s pohádkovým náměstím a bohatě členěnou siluetou, zrcadlící se ze všech stran ve stříbřité hladině rybníků.

Na druhou stranu tato renesanční přestavba zničila nástěnnou výzdobu původní kaple. Podobný osud potkal také malby hradních místností přiléhajících ke kapli, kde po provedených výzkumných a restaurátorských pracích lze dnes v chodbě zjistit pouze fragment nástěnné pozdně středověké výzdoby ve formě vegetabilního dekoru s motivy ptáků a zvířat, živě nakreslených černou barvou na zeleném podkladě. Nejlépe zůstaly uchovány malířské památky v kultovních stavbách. Tak například kostel svatého Jakuba zdobily ve středověku nástěnné malby patrně ve značném rozsahu, o čemž svědčí torza, která se dodnes zachovala. Rovněž svatyně Matky Boží byla ve středověku opatřena více oltáři než dosud. S přestavbou tohoto kostela v osmdesátých letech čtrnáctého století patrně souvisel vznik nástěnných maleb dekorujících v přízemním klenutém prostoru věže všechny stěny i okenní špaletu - po obou stranách okna dosud zbyly fragmenty figur sv. Kateřiny a sv. Doroty. Malby byly značně porušeny, takže je místy spíše tušíme, než poznáváme. Pozdně gotické malby zdobí rovněž kostel sv. Ducha. Z deskového malířství se podílí na zámeckém sbírkovém fondu fragment oltáříků, sloužícího kdysi patrně soukromé zbožnici.

Zástupcem středověkého sochařství ve městě Telč je jediná památka socha sv. Jana Evangelisty v kostele sv. Anny. Není však jisté, zda socha je místního původu či byla-li do Telče dostatečně přenesena.

Na počátku šedesátých let šestnáctého století došlo k vytyčení zcela nového stavebního programu, volně rozvinutého, podřizujícího si vše minulé. Novému záměru ustoupily i stavby původně předpokládané na území mezi městem a hradem, kde byl potom terén upraven rozsáhlými navážkami. Jak se ukazuje, nešlo v Telči pouze o vnější přizpůsobení zámeckému areálu okolní zástavbě. Slavnostní arkádové nádvoří, jižní palác s pohřební kaplí a útvarem průjezdu vedoucího do hospodářského dvora, zčásti i zahrada, nevznikly náhodným uskupením stavení postupně přibývajících ke krystalizačnímu jádru. Naopak všechno mluví pro domněnku, že to, co tvoří renesanční zámek, je dílem jednotného projektu. Protože však zámek byl neustále obýván, provedla se v rychlém sledu hrubá stavba s fasádami, kdežto dokončování interiéru se značně protáhlo. Novým slohem se započalo stavět nejprve uvnitř hradu, kde nepohodlný vnitřní šnek nahradilo v roce 1563 samostatné schodiště vysunuté do malého dvorka. Tak vznikl náležitý přístup do obytných pokojů, především pak do Velkého hodovního sálu. V roce 1564 byla ukončena výzdoba hradní kaple sv. Jiří. Roku 1566 se postavil jižní palác, na něj pak navázalo stavení s průjezdem do hospodářského dvora, které pamětní nápis na bráně datuje léty 1566 až 1568.

Renesance vtiskla telčskému zámku jeho dnešní stavební vzhled, který překryl středověkou etapu. Podobně se stalo i se středověkým sochařským a malířským fondem, který byl při přestavbách hradu na sídlo hodné velmože šestnáctého století nahrazen vybavením renesančním. Toto renesanční vybavení je dodnes v zámeckých interiérech zčásti zachované. Jsou to malby, sgrafita, štuky a dřevořezby, tapisérie, nábytek, fajánsové nádobí, předměty ze skla a stříbra. Ve výzdobě zámeckých interiéru se uplatnily nejrůznější výtvarné techniky. Hned v přízemí zámku jsou dvě místnosti (Hodovní síň a Klenotnice) přebohatě zdobené sgrafitem - technikou v interiérech obvykle neužívanou - které pokrývá beze zbytku nejen stěny, ale i klenbu obou prostor. Sgrafito na jižní stěně rozvíjí scénu ze života sv. Jana Křtitele, jehož sťatou hlavu přejímá od kata v pozadí obrazu Salomé. V témže palácovém prostředí, oživeném hudebníky a zaplněném tančícími páry oděnými do honosných úborů, se odehrává následná scéna tohoto biblického děje: Salomé přináší Herodesovi a Herodiadě prorokovu hlavu. Jan Křtitel svým působením ohlašoval příchod Krista. Sgrafita vyplňují také výklenky obou vchodů a oken Hodovní síně. Zatímco v Hodovní síni převažují figurální výjevy, zdobí přilehlý prostor - zvaný Klenotnice - dvě iluzivní architektury rozvedené po stěnách a rozvilinový ornament pokrývající klenbu. Valenou klenbu Klenotnice s lunetami ohraničenými žebrovými páskami pokrývá po celé ploše rozprostírající se dekor tvořený rozvilinami - do jejich úponků jsou vkomponováni ptáci a andílci držící Znaky pána Zachariáše z Hradce a paní Kateřiny z Valdštejna. Obě místnosti, Klenotnice a Hodovní síň, patří k náročně vybaveným zámeckým prostorám. Nejmonumentálnější zámeckou prostorou je Zlatý sál v severním paláci, který Zachariáš z Hradce dal ze všech místností vybavit nejhonosněji. Strop pokrývají dřevěné, bohatě profilované, do prostoru rozvedené a ve svém středu reliéfní řezbou přikrášlené osmihranné kazety, jež souzní svou masívností s rozlohou sálu, výškou interiéru i s jeho slavnostním posláním. Uprostřed každého z třiceti kazetových polí je figurální reliéf. Náměty těchto řezeb částečně souvisejí s antickou mytologií, ale najdeme tu rovněž témata alegorická, některá z nich moralistně podbarvená. Ve cviklech při zdi umístil řezbář masky; je tu však také symbol mememta mori, lebka s rakví a letopočet 1561, v jehož roce vzniknul kazetový strop. Ať už řezbář v Zlatém sále pracoval podle jakékoliv předlohy, počínal si zručně a obratně. Dovedl formou plnou napětí přepsat každý figurální tvar. Rukopis řezbáře ze Zlatého sálu se objevuje také v sousedním Modrém sálu. Tam zpodobil, opět s pomocníkem, kromě výrazně osazeného znaku zámeckých majitelů také alegorie čtyř živlů. A to Jupitera, Neptuna, Junony a Cybely. Juno zosobňuje vzduch a Cybel je alegorií Země. Stejná ruka tohoto řezbáře je také patrna při výzdobě chodby v prvém patře. Poslední z řady sálů druhého patra tzv. Císařský sál má strop pokrytý maureskou; profilované lišty pak člení jeho plochu do jednoduchých pravoúhlých obrazců. Zatímco dva předchozí sály, Zlatý a Modrý, mají kazetovou síť řešenou velkoryse, je v tomto prostoru vidět hned v rozvrhu polí určitou úzkostlivost. Jde tu o jiného řezbáře, než byl mistr z předchozích sálů. Jeho figurální motivy nemají tak životností nabitou formu, přestože i jemu nepochybně sloužily za předlohu dobové vzorníky. Dalším sálem s malířskou výzdobou je Mramorový sál, zvaný také Rytířský, jenž je umístěn nad pohřební kaplí. Námětem malířské výzdoby kazetových polí stropu vzniklého roku 1570 jsou Herkulovy činy. Stejná pozornost, jež byla věnována výpravě zámeckých síní, se také obrátila ke kultovním prostorám. Výzdoba zámecké kaple v přízemí vedle Klenotnice vznikla roku 1564. Široké pasy její klenby pokrývají jednak drobný, jemný, pečlivě provedený polychromovaný štukový dekor, jednak plastické pěticípé růže. Nad dveřmi nesou dva andělé znak, dále jsou tu symboly evangelistů, sirény, ale především dvě rozměrné scény provedené ve vysokém reliéfu. Na severní straně to je svatojiřský motiv a proti vchodu ve výklenku nad oltářní menzou Oplakávání Krista. Kaple byla zasvěcena sv. Jiří, který je uctíván jako bojovník za křesťanskou víru. Světec je tu znázorněn v obvyklé podobě rytíře na koni ve chvíli, kdy prudkým cvalem najíždí na draka, symbolizujícího zlého ducha nebo pohanství.

K exteriérové sochařské výzdobě telčského zámku patří sochy Adama a Evy v nadživotní velikosti. Zahradu dále obohacuje socha Neptuna, antického boha vod, jedoucího mořem na voze taženém čtyřspřežím.

Za útlumu života během třicetileté války nedošlo v Telči k žádné významnější stavební činnosti.

Barokní údobí se vzhledu zámku téměř nedotklo. Pouze několik závěsných obrazů, převážně portrétů ukazuje na zámku na slohový názor této epochy. Oproti tomu město se umělecky přetvářelo v souvislosti se změnami životních podmínek i po celé osmnácté století. Například stavba Mariánského sloupu, k jehož dokončení došlo v roce 1718.

V devatenáctém století patřila Telč svou velikostí na sedmnácté místo ze všech moravských měst. Od počátku 19. století se začal budovat textilní průmysl. Tento proces však nebyl dostatečně intenzivní a tak byla Telč předstižena jinými městy. Ve druhé čtvrtině devatenáctého století byl v zámeckém parku v klasicisním slohu vybudován zámecký skleník s osovým vstupním útvarem, prosklenými bočními stěnami a pultovou střechou. Pod dekoračním vlysem z litého štuku a pergamským kladím jsou zasazeny znaky Leopolda II. Podstatského - Lichtenštejna, jenž zemřel v roce 1848 a jeho manželky Amálie Clary - Aldringenové. Na zámku samotném byly v průběhu 19. století rukou vídeňských malířů zachyceny podoby tehdejších majitelů panství, dále byla vytvořena řada miniaturních portrétů.

Na přelomu 19. a 20. století došlo k opravě zastřešení kostelní věže, která byla obnovena v její ranně barokní podobě. V prvních letech druhé světové války byla opravována sgrafita na Horní bráně, dále na východním průčelí zámku a v Hodovní síni. V prvních poválečných letech se přistoupilo k náročným opravným pracím, které se týkaly především domovních průčelů ve městě, kde se restaurovala jejich renesanční malovaná a sgrafitová výzdoba.

V roce 1950 byla schválena komplexní památková obnova města, poté se práce rychle rozběhly a v poměrně krátkém časovém úseku se na náměstí podařilo obnovit asi deset domů včetně radnice v jejich historické podobě. Zároveň došlo k vyklizení dvorů a odstranění nehodnotných odpuzujících přístavků.

Hlavní těžiště stavební obnovy zámku spadá do 60. a 70. let. Kromě oprav došlo i k úpravám interiéru. Ve Zbrojnici, Velkém hodovním sále, ve Zlatém sále a v pohřební kapli došlo k obnovení řezbářských, štukatérských a malířských děl. Náležité péče se dostalo také mobiliáři, jímž jsou zámecké prostory vybaveny.

Roku 1970 bylo historické jádro města prohlášeno výnosem ministra kultury za městskou památkovou rezervaci.

Závěrem bych chtěl říci, že Telč jako celek města a zámku je zařazem do světového kulturního dědictví UNESCO.

Literatura :

[1] Vlasta Kratinová, Bohumil Samek, Miloš Stehlík - Telč (vydal Odeon roku 1992)

[2] Václav Mencl - Města, hrady a zámky (vydal Odeon roku 1970)

[X1] Secundo amni temporis. Šéfredaktor: Pavel Černý, Bruslařská 12, 102 10 Praha 10.

časopis o přírodě, vědě a civilizaci