Poděkování

Děkujeme pracovníkovi informačního centra Organizace Spojených národů v Praze panu Michalu Brožovi [M2] za poskytnutí seznamu zkratek a českých názvů organizací systému OSN.

Název Organizace spojených národů (the United Nations), dále jen OSN, byl navržen prezidentem Spojených států amerických Franklinem D. Rooseveltem a poprvé byl tento název použit v "Deklaraci Organizace spojených národů" 1. ledna 1942. Během druhé světové války se představitelé 26 národů zavázali svým vládám ve společném pokračování bojů proti silám Osy (Německo, Itálie a Japonsko, pozn. překladatele). Smlouva OSN byla sepsána představiteli 50 zemí na konferenci OSN, která se uskutečnila v San Franciscu v době od 25. dubna do 26. června 1945. Tito delegáti rokovali o základních návrzích vypracovaných představiteli Číny, Sovětského svazu, Velké Británie a Spojených států amerických v Dumbarton Oaks v srpnu až říjnu 1944. Smlouva byla podepsána 26. června 1945 představiteli 50 zemí. Polsko, které se nezúčastnilo konference, podepsalo smlouvu později a stalo se tak jednapadesátou zakládající členskou zemí.

OSN začala oficiálně existovat 24. října 1945, kdy byla smlouva ratifikována Čínou, Francií, Sovětským svazem, Velkou Británií, Spojenými státy americkými a většinou dalších signatářů. Den OSN je oslavován každoročně 24. října.

Většina lidí souhlasí s tím, co OSN dělá. Např. zachování míru nebo zajištění humanitární pomoci v zemích, které to potřebují. Přesto v mnoha zemích po celém světě lidé neví, na čem se OSN přímo podílí. OSN a všechny organizace, které pod OSN spadají, společně i jednotlivě chrání lidská práva, podporují ochranu životního prostředí, pomáhají chránit práva žen a dětí, bojují proti epidemiím, hladomoru a chudobě. Po celém světě OSN pomáhá uprchlíkům dodávkami potravin, rozšiřovat potravinovou výrobu, v boji s nemocemi a stabilizovat finanční situaci. OSN definuje standardy pro bezpečnou a účinnou přepravu vzduchem a po moři, koordinuje přidělování radiových frekvencí.

OSN je organizace suverénních států. Poskytuje aparát, který pomáhá najít řešení mezinárodních problémů a sporů. Nevydává zákony jako národní parlament, i když v jednacích místnostech a chodbách OSN představitelé téměř všech zemí světa, malých i velkých, chudých i bohatých, s odlišným politickým názorem a sociálním systémem mají hlas a volební právo, s nimiž se mohou podílet na utváření politiky mezinárodního společenství.

OSN se skládá ze šesti hlavních organizací. Všechny mají svá ústředí v New Yorku, kromě Mezinárodního soudního dvoru, který se nachází v holandském Haagu.

14 specializovaných orgánů, pracujících v oblastech tak rozmanitých, jako je zdravotnictví, finance, zemědělství, civilní letectví a telekomunikace, je vzájemně propojeno prostřednictvím Ekonomické a sociální rady.

Valné shromáždění (the General Assembly), někdy taky nazývané jako světový parlament, je hlavním poradním orgánem. Všech 185 členských zemí má zastoupení v tomto orgánu a každý má jeden volební hlas. Rozhodnutí pro běžné záležitosti jsou přijata většinou hlasů, narozdíl od důležitých otázek, které vyžadují dvoutřetinovou většinu.

Valné shromáždění pravidelně zasedá v době od poloviny září do poloviny prosince. Zvláštní nebo naléhavá zasedání se konají okamžitě. Když zrovna Valné shromáždění nezasedá, v její činnosti pokračují zvláštní výbory a orgány.

Valné shromáždění má právo jednat a dělat doporučení pro všechny otázky uvnitř OSN. Nemá moc donutit jakoukoliv vládu, ale její doporučení má váhu světového názoru. Valné shromáždění také předurčuje politiku a stanovuje programy pro sekretariáty OSN, řídí aktivity pro rozvoj zemí, schvaluje rozpočet OSN a operace na udržení míru. Zaujímá ústřední pozici v OSN. Valné shromáždění přijímá zprávy od dalších orgánů, přijímá nové členy a jmenuje generálního tajemníka OSN.

Státy, které podepsaly Chartu OSN (the UN Charter), se tímto krokem zavázaly řešit spory mírovými prostředky. Zdržují se použití sil proti ostatním státům a jakékoliv spory jsou předneseny před Radu bezpečnosti.

Charta OSN přisoudila Radě bezpečnosti (the Security Council) primární odpovědnost za podporu míru a bezpečnosti. Členské státy jsou zavázány jejím rozhodnutím.

Rada bezpečnosti má 15 členů. Čína, Francie, Ruská federace, Velká Británie a Spojené státy americké jsou stálými členy. Dalších 10 je zvoleno Valným shromážděním na dobu dva roky. Každé rozhodnutí musí být schváleno minimálně 9 hlasy. Jestliže aspoň jeden ze stálých členů hlasuje proti, rozhodnutí není přijato. Tento hlas je znám jako hlas "veto".

Když je Radě bezpečnosti předneseno ohrožení mezinárodního míru, obvykle první otázky jednotlivých stran směřují k tomu, jaké mírové prostředky budou použity.

Rada bezpečnosti si může vynutit svým rozhodnutím sankce u zemí nebo stran, které ohrožují mír. Může vyslat mírovou misi (za účelem sjednání mírové dohody nebo vojenskou sílu k udržení pořádku) do problémové oblasti.

V některých případech Rada bezpečnosti zmocní koalici členských států k použití vojenské síly k vyřešení konfliktů, jako byla např. odpověď na iráckou invazi Kuvajtu, pomoc v Somálsku, Rwandě a Haiti. Tyto akce, ačkoliv jsou schváleny Radou bezpečnosti, byly beze zbytku pod kontrolou participujících států. Takovéto akce pomohly zastavit boje a stabilizovat situaci. Vojenské síly je využito pouze v případě, kdy jsou vyčerpány všechny mírové prostředky pro urovnání sporu.

Rada bezpečnosti také navrhuje Valnému shromáždění kandidáta na funkci generálního tajemníka a vstup nových členů do OSN.

Ekonomická a sociální rada (the Economic and Social Council) má 54 členů a setkává se jeden měsíc v roce, střídavě v New Yorku a Ženevě. Na zasedáních, včetně zvláštních schůzí na úrovni ministrů států, se jedná o hlavních ekonomických a sociálních problémech.

Rada dohlíží na aktivity a politiku OSN prosazující ekonomický růst v rozvojových zemích, dohlíží na projekty týkající se rozvoje, sleduje dodržování lidských práv, podporuje mezinárodní spolupráci v oblastech jako je bydlení, plánované rodičovství, ochrana životního prostředí a prevence v oblasti kriminality.

Správní rada (the Trusteeship Council) byla založena proto, aby zajistila to, že vlády zodpovědné za správu sporných území provedou odpovídající kroky, které povedou k nezávislosti a vytvoření vlastní vlády na těchto územích. Úloha Správní rady byla splněna v roce 1994, když Rada bezpečnosti ukončila správu posledních 11 sporných území.

Mezinárodní soudní dvůr (the International Court of Justice) (také znám jako světový soudní dvůr) je hlavním soudním orgánem OSN, který urovnává právní spory mezi členskými státy. Skládá se z 15 soudců, kteří jsou zvoleni Valným shromážděním a Radou bezpečnosti. Před soudním dvorem mohou být zastoupeny pouze státy jako zúčastněné strany. Pokud si jakýkoliv stát nepřeje účastnit se soudního řízení, nemusí tak učinit (ovšem s výjimkou zvláštních případů). Pokud svoji účast přijme, pak je povinen přijmout rozhodnutí soudu.

Sekretariát (the Secretariat) pracuje pro dalších pět orgánů OSN a spravuje jejich programy. V jeho čele stojí generální tajemník. Zaměstnanci, kterých je 8900, mají přidělen pravidelný rozpočet, pracují na ústředí a po celém světě a vykonávají den co den práci OSN. Členové personálu jsou vybíráni ze 170 zemí.

Výše uvedených šest orgánů bylo založeno Chartou OSN. Pracují s dvanácti dalšími specializovanými orgány, fondy a programy, - organizacemi rodiny OSN (the UN family) - aby poskytly ještě více různorodých programů v oblastech jako je mír a bezpečnost, humanitární pomoc, lidská práva a ekonomický a sociální rozvoj.

Hlavním cílem OSN je chránit světový mír. OSN pomohla vyřešit spory mezi národy, zabránila konfliktům a přispěla k ukončení bojů. Vykonává komplexní operace zahrnující sjednání míru, udržení míru a humanitární pomoc. Hrála také hlavní úlohu při řešení některých zdlouhavých konfliktů nedávných let.

Prostředky na odstranění konfliktů jsou různé. Počínaje diplomatickým jednáním během neformálních setkání a konče vysláním vojenských sil na udržení míru. Z druhého výše uvedeného důvodu byl také vytvořen kontingent dobrovolníků z řad členských států.

Od roku 1948 provedla OSN více než 40 operací na udržení míru, přičemž 30 z nich bylo po roce 1988. Od roku 1948 sloužilo u vojenských sil OSN více než 750000 zaměstnanců a více než 1500 z nich zahynulo. Kromě nich slouží OSN také mnoho tisíc civilistů.

Generální tajemník (Secretary-General) hraje osobně nebo prostřednictvím zvláštních vyslanců hlavní úlohu při vytváření míru. Generální tajemník může upozornit Radu bezpečnosti na cokoliv, co může ohrozit mezinárodní mír a bezpečnost. Generální tajemník může využít služeb různých nevládních organizací nebo tzv. "tiché diplomacie" k zprostředkování oficiálních jednání. Generální tajemník také vykonává tzv. "preventivní diplomacii", která napomáhá řešit spory dříve než se vyhrotí. V mnoha případech to byl právě generální tajemník, který napomohl při vytváření bezpečnostních a mírových dohod nebo při odvrácení ohrožení míru.

Prostřednictvím OSN došlo k zastavení bojů a vyvražďování v takových zemích jako je např. Angola a Somálsko. Součástí této pomoci byla také humanitární pomoc, obnovení pořádku a zničeného území. OSN pomohla zabezpečit mír také v Mozambiku. V současnosti spolupracuje OSN s vládami těchto zemí na ekonomickém a sociálním pokroku, který je nezbytnou součástí demokratického rozvoje v těchto zemích.

OSN pomohla ukončit dvanáctiletý konflikt v Kambodži a zorganizovala zde v roce 1993 volby, které vedly k vytvoření nové vlády. V Afghánistánu došlo v roce 1988 prostřednictvím OSN k dohodě mezi Afghánistánem a Pákistánem.

OSN pomohla vyřešit zdlouhavý konflikt ve Střední Americe. V Guatemale asistovala OSN při jednáních, jejichž výsledkem byla v roce 1996 mírová dohoda, která ukončila 35 let trvající konflikt, během něhož bylo zabito více jak sto tisíc lidí. Tato dohoda vedla v roce 1994 k rozmístění mise OSN, která má kontrolovat dodržování lidských práv v Guatemale.

V roce 1990 dohlížela OSN na první demokratické volby v Haiti. Po vojenském převratu v roce 1991 byl prezident donucen odejít do exilu. V důsledku toho zprostředkovala OSN smlouvu za navrácení demokracie. Této smlouvě ale nevyhověly haitští vojenští vůdci a tak Rada bezpečnosti schválila v roce 1994 zformování mnohonárodnostní jednotky, která měla usnadnit odchod vzbouřených vůdců a přispět k navráceni prezidenta z exilu. Jednotky na udržení míru, které se vytvořily z mnohonárodnostní jednotky v roce 1995 přispěly ke stabilitě v mladé demokracii.

Mise OSN rozmístěná v letech 1989 až 1992 přispěla k ukončení bojů v Nikaragui. Po celé Střední Americe pracují ruku v ruce specializované orgány a programy OSN, aby zajistily bezpečný návrat uprchlíků do vlasti a poskytly jim to nejnutnější, aby mohly začít nový život.

V bývalé Jugoslávii byly rozmístěny čtyři mise OSN pro zabezpečení míru. Největší z nich, za doby dočasné vlády OSN ve východním Slovinsku, byla založena k tomu, aby vládla této oblasti a pomohla znovu se stát součástí Chorvatska. Orgány OSN pokračují v poskytování humanitární pomoci více jak 2 milionům lidí, kteří v důsledku tohoto konfliktu stále trpí.

Největší starosti dělá OSN Střední východ. V roce 1948 monitorovala první skupina vojenských pozorovatelů příměří vyvolané Radou bezpečnosti během první izraelsko-arabské války. K dalším zemím, kterým pomohla OSN stabilizovat situaci a ochránit obyvatelstvo, patří Libanon. Rovněž více jak 3 milionům registrovaných palestinských uprchlíků byla poskytnuta nezbytná zdravotní péče, vzdělání a sociální pomoc.

Zastavení závodu ve zbrojení a snížení a konečné odstranění všech zbraní je hlavní snahou OSN. OSN byla a je stálým fórem pro jednání týkající se odzbrojení. Konference o odzbrojení probíhají pravidelně v Ženevě.

Valné shromáždění přijalo v roce 1996 smlouvu o zákazu jaderných pokusů, která usiluje o zákaz všech pokusů jaderných zbraní.

V roce 1995 byla neomezeně rozšířena smlouva o neobnovování jaderných zbraní. V rámci této smlouvy státy, které vlastní jaderné zbraně, souhlasí s neposkytováním jaderných zbraní dalším zemím a usilují o jaderné odzbrojení. Státy, které nevlastní jaderné zbraně, souhlasí s tím, že jakýmkoliv způsobem nebudou usilovat o jaderné zbraně. Tato smlouva byla podepsána více jak 170 zeměmi.

Další smlouvy, které byly uzavřeny, se týkaly zákazu rozvoje a výroby chemických (1992) a bakteriologických zbraní (1972). Snížení konvenčních vojenských sil v Evropě (1990), zákaz jaderných zbraní odpálených z oceánu (1971) a vesmíru (1967), a zákaz nebo omezení dalších zbraní.

V roce 1996 byl posílen protokol o omezení použití, výrobě a převozu nášlapných min, někdy taky nazývaných jako "tichý zabiják", jež každoročně zabíjejí a zmrzačují asi 20 tisíc lidí. Podle OSN je rozmístěno ve více jak 70 zemích světa na 110 milionů nášlapných min a 2 miliony nových min se položí každý rok.

Mezinárodní úřad pro atomovou energii (the International Atomic Energy Agency) ve Vídni je odpovědný za mírové využití jaderných materiálů, aby nemohly být využity k vojenským účelům.

Spravedlnost a rovnost práv byla sledována Chartou OSN již od samého počátku její činnosti. Prvním úkolem OSN v této činnosti bylo zformulování deklarace lidských práv, jakožto výzvy základních lidských práv a svobod jež opravňuje všechny ženy a muže k právu na život, volnosti, ke svobodě myšlení, k práci, ke vzdělání a k mnoha dalším právům. Valné shromáždění přijalo deklaraci 10. prosince 1948. Tento den se slaví každoročně jako Den lidských práv.

Vysoký komisariát OSN pro lidská práva (the UN High Commissioner for Human Rights) řídí všechny aktivity OSN zabývající se lidskými právy. Mise OSN monitorují dodržování lidských práv na Haiti, Guatemale a Chorvatsku.

Radou bezpečnosti byl ustaven mezinárodní tribunál k výslechu osob obžalovaných z válečných zločinů, které byly spáchány během konfliktu v bývalé Jugoslávii a Rwandě.

Základní právo, tedy právo na sebeurčení nebo právo lidu na samovládu, bylo cílem v době, kdy byla Charta podepisována. Dnes se tento cíl stal skutečností na většině území, která byla dříve koloniemi. Deklarace udělení nezávislosti koloniím a lidem byla přijata Valným shromážděním v roce 1960. Od té doby 60 bývalých koloniálních území, obývaných více jak 80 miliony lidí, dosáhlo nezávislosti a připojilo se k OSN jako suverénní člen.

V současné době ještě existuje 17 území, obývaných 2 miliony lidmi, které nemají vlastní vládu. Valné shromáždění si stanovilo za cíl ukončit kolonialismus rokem 2000.

OSN pomohla ukončit v Jihoafrické republice v roce 1994 apartheid (rasovu segregaci). Po více než 30 let vedlo OSN kampaň proti apartheidu. Podílela se na demokraticky zvolené vládě v roce 1994 zvolené ve volbách, v nichž mohla poprvé hlasovat celá Jihoafrická republika. Se zavedením nerasové a demokratické vlády byl definitivně ukončen apartheid v Jihoafrické republice.

Mezinárodní soudní dvůr pomáhal zemím při vyřešení důležitých právních sporů. OSN iniciovalo stovky konferencí a dohod počínaje mezinárodním obchodem a konče ochranou životního prostředí.

Například Konference za odstranění všech forem diskriminace proti ženám je hlavním mezinárodním právním nástrojem pro uplatňování rovnosti všech žen. Konference proti nezákonnému obchodování s drogami je klíčovou mezinárodní dohodou proti obchodování s drogami.

Když jsou země postiženy válkou, hladomorem nebo přírodní katastrofou, snaží se OSN poskytnout humanitární pomoc. Část této pomoci je ve formě přímé pomoci od operačních orgánů a programů OSN mezi něž patří, Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky (the United Nations High Commissioner for Refugees, UNHCR), Organizace OSN pro výživu a zemědělství (the Food and Agriculture Organization of the United Nations, FAO), Světová zdravotnická organizace (the World Health Organization, WHO), Světový potravinový program (the World Food Programme, WFP), Dětský fond OSN (the UN Children's Fund, UNICEF) a Rozvojový program (the UN Development Programme, UNDP). V roce 1996 byla poskytnuta OSN pomoc ve výši 1,3 miliard dolarů více jak 22 milionům lidí po celém světě.

Trvalý světový mír může být uskutečněn pouze prostřednictvím sociálního a ekonomického rozvoje, jež se bude týkat všech lidí na světě. Tento fakt je jedním z hlavních bodů Charty OSN. Tři čtvrtiny obyvatel celého světa žijí v rozvojových zemích a 1,3 miliardy jich stále žije na pokraji chudoby.

Valné shromáždění zdůraznilo potřebu přestavět mezinárodní ekonomické vztahy, aby rozvojové země mohly oprávněně zaujmout místo ve světové ekonomice. Dále doporučilo snížit rozdíl mezi bohatými a chudými zeměmi.

Mezi celosvětové konference, jež mají pomoc vyřešit globální problémy, patří Konference o životním prostředí a rozvoji (1992), Konference o lidských právech (1993), Konference o obyvatelstvu a rozvoji (1994), Konference o sociálním rozvoji (1995) a další. OSN nyní pracuje s členskými státy na tom, aby byly zrealizovány rozhodnutí vydaná na těchto konferencích.

Během posledních dní druhé světové války se představitelé 51 národů zúčastnili konference OSN v San Franciscu, kde podepsali Chartu OSN. Tato významná událost proběhla 24. října 1945. Tento den je nyní znám jako Den OSN. V roce 1995 OSN oslavila 50. výročí ve službách světového společenství.

50. výročí bylo historickou příležitostí, jak podpořit rozhovor o úloze OSN na mezinárodní úrovni. Toto výročí vrcholilo 24. října 1995 v New Yorku pamětním zasedáním Valného shromáždění. Během formálního jednání Valného shromáždění byla schválena Deklarace 50. výročí OSN na podporu míru, rozvoje, rovnosti a spravedlnosti.

Oslavy 50. výročí také usilovaly o zvýraznění práce a úspěchů OSN v oblastech jako jsou rozvoj, lidská práva, ochrana životního prostředí a humanitární pomoc. Byl vytvořen zvláštní symbol 50. výročí oslav OSN, který je využíván k oficiálním výročním aktivitám Sekretariátu a členských států. K propagaci 50. výročí oslav OSN byly kromě toho vydány pamětní mince a známka. V listopadu 1995 byla raketoplánem Space Shuttle vynesena na oběžnou dráhu vlajka Organizace spojených národů jako pocta práci OSN za mírové využití vesmírného prostoru.

Programy 50. výročí oslav OSN nebyly financovány z rozpočtu OSN ale byl založen generálním tajemníkem zvláštní fond, do kterého přispívaly stovky soukromých organizací stejně jako členské státy.

* Deklarace spojenců
Podepsána v Londýně 12. června 1941. Deklarace spojenců byla prvním krokem k založení OSN.

* Atlantická charta
14.srpna 1941 prezident Spojených států amerických Franklin Delano Roosvelt a ministerský předseda Velké Británie Winston Churchill předložili sadu zásad pro mezinárodní spolupráci k podpoře míru a bezpečnosti. Tento dokument byl podepsán během setkání na lodi prince z Walesu a je znám jako Atlantická charta.

* Deklarace OSN
1.ledna 1942 se setkali v americkém Washingtonu představitelé 26 spojeneckých národů, aby podpořili Atlantickou chartu podepsáním "Deklarace OSN". V tomto dokumentu se poprvé vyskytl výraz Organizace spojených národů, který byl navržen americkým prezidentem Rooseveltem.

* Moskevská a Teheránská konference
V deklaraci podepsané v Moskvě 30. října 1943 se vlády Sovětského svazu, Velké Británie, Spojených států amerických a Číny dovolávaly rychlého založení mezinárodní organizace, která by podpořila mír a bezpečnost. Na tomto cíli se opět shodli vedoucí představitelé Spojených států amerických, SSSR a Velké Británie na setkání, které se uskutečnilo 1. prosince 1943 v Teheránu.

* Dumbarton Oakská konference
První plán OSN byl připraven na konferenci, která se konala v sídle známém jako Dumbarton Oaks ve Washingtonu. Během setkání, které proběhlo ve dnech 21. září až 7. října 1944, Spojené státy americké, Velká Británie, SSSR a Čína vyjádřili svůj souhlas se strukturou a činností světové organizace.

* Jaltská konference
11. února 1945 představitelé svých států Roosevelt, Churhill a Stalin přednesli usnesení k založení mezinárodní organizace na podporu míru a bezpečnosti.

* Konference v San Franciscu
25. dubna 1945 se setkali v San Franciscu představitelé 50 národů, kde sepsali 111 článků Charty, která byla veřejně přijata 25. června 1945 v budově opery v San Franciscu. Následujícího dne byla podepsána v sále Herbstova divadla.

* 24. října 1945
OSN začala existovat schválením její Charty pěti stálými členy Rady bezpečnosti a většinou dalších signatářů.

* 10. ledna 1946
První Valné shromáždění za účasti 51 národů se uskutečnilo v Central Hall ve Westminsteru v Londýně.

* 17. ledna 1946
V Londýně se poprvé setkala Rada bezpečnosti, aby přijala pravidla dalšího postupu.

* 24. ledna 1946
Valné shromáždění přijalo první usnesení, jehož hlavními body bylo mírové využití atomové energie a omezení atomových zbraní a zbraní hromadného ničení.

* 1. února 1946
Prvním generálním tajemníkem se stal Trygve Lie z Norska.

* 24. října 1947
Tento den byl oficiálně stanoven Valným shromážděním jako "Den OSN".

* Červen 1948
První mise pozorovatelů OSN vyslaná do Palestiny.

* 10. prosince 1948
Valné shromáždění přijalo Všeobecnou deklaraci lidských práv (Universal Declaration of Human Rights).

* 24. října 1949
Byl položen základní kámen ústředí OSN v americkém New Yorku.

* 27. června 1950
Rada bezpečnosti za nepřítomnosti SSSR svolala členské státy, aby společnými silami pomohli jižní části Koreje, jež byla napadena severní částí. 27. června 1953 byla podepsána velením OSN a čínským a severokorejským velením dohoda o korejském příměří.

* 1954
Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) obdržel Nobelovu cenu míru za pomoc evropským uprchlíkům.

* 1. listopadu 1956
První mimořádné zasední Valného shromáždění, které zasedalo v důsledku krize v Suezském průplavu. Rozhodlo o prvním nasazení Pohotovostních jednotek OSN (UN Emergency Forces, UNEF).

* září 1960
K OSN se připojilo 17 nových států, přičemž 16 jich bylo z Afriky.

* 18. září 1961
Při leteckém neštěstí během mise v Kongu zahynul generální tajemník Dag Hammarskjold.

* 7. srpna 1963
Rada bezpečnosti v dobrovolném hlasování zakázala obchodování s vojenskými zbraněmi s Jihoafrickou republikou.

* 4.března 1964
Rada bezpečnosti schválila vyslání jednotek na udržení míru na Kypr.

* 1965
Dětský fond OSN (UNICEF) obdržel Nobelovu cenu míru.

* 22. listopadu 1967
Rada bezpečnosti přijala po zdlouhavém jednání usnesení, které se stalo základem pro dosažení míru na Středním východě.

* 12. června 1968
Valné shromáždění schválilo smlouvu o neobnovování jaderných zbraní.

* 4.ledna 1969
Byla ustanovena mezinárodní dohoda o odstranění všech forem rasové diskriminace.

* červen 1972
Konala se první konference OSN o životním prostředí ve švédském Stockholmu. Ústředí Programu OSN pro životní prostředí (the UN Environment Programme, UNEP) se nachází v Nairobi.

* květen - červen 1978
Valné shromáždění svolalo první zvláštní zasedání, aby projednalo otázku odzbrojení.

* 18. prosince 1979
Valné shromáždění přijalo Dohodu o odstranění všech forem ekonomické, sociální, kulturní a občanské diskriminace žen.

* 8. května 1980
Tři roky po posledním známém případu Světová zdravotnická organizace (WHO) oficiálně prohlásila neštovice za vymýcené.

* 1981
Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) byla podruhé udělena Nobelova cena míru za pomoc asijským uprchlíkům.

* prosinec 1987
Úsilí Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) vedlo k podepsání Smlouvy o ochraně ozónové vrstvy známé jako Montrealský protokol.

* 1988
OSN za operace na udržení míru obdržela Nobelovu cenu míru.

* 2. září 1990
Vstoupila v platnost Konvence o právech dětí.

* červen 1992
Konala se Konference o životním prostředí a rozvoji (Rio de Janeiro, Brazílie). Konference se zúčastnili představitelé více než 100 zemí a šlo do té doby o největší setkání.

* červen 1993
V Benátkách se konala Světová konference o lidských právech.

* 23. června 1994
V Jihoafrické republice se konaly volby jichž se zúčastnilo na 2527 pozorovatelů OSN rozmístěných po celé zemi. 25. května zrušila Rada bezpečnosti vojenské embargo a další omezení uvalená na Jihoafrickou republiku. 23. června po 24 letech zaujala Jihoafrická republika opět své místo ve Valném shromáždění.

* 1995
Konaly se oslavy u příležitosti 50. výročí založení OSN. Motem výročí bylo "My lidé OSN, spojme se za lepší svět".

* březen 1995
V dánské Kodani se konal světový summit na podporu sociálního rozvoje, jedno z největších shromáždění vedoucích představitelů světa s úkolem obnovit boj s chudobou a nezaměstnaností.

* 26. červen 1995
V San Franciscu se konala konference k oslavě 50. let jež uplynuly od podepsání Charty OSN.

* 10. září 1996
Valné shromáždění přijalo dohodu o úplném zákazu testů jaderných zbraní. Tato dohoda způsobila obrat v úsilí o jaderné odzbrojení.

* 17. prosince 1996
Valné shromáždění jmenovalo do funkce nového generálního tajemníka, v pořadí již sedmého, Kofi Annana, jehož funkční období začíná 1. ledna 1997 a končí 31. prosince 2001.

Organizace spojených národů byla ustavena, aby zajišťovala pomoc lidem v zemích zničeným válkou a pomohla stabilizovat mezinárodní vztahy a mír na světě.

Reálná hrozba jaderné války jen zdánlivě znamenala konec regionálních konfliktů a nutně rozšířila působnost OSN, která získala mnohem viditelnější roli ve světové politice.

Organizace spojených národů je ale mnohem více než organizace pro udržení míru a fórum pro řešení konfliktů. Často bez větší pozornosti Organizace spojených národů a její rodina organizací pokrývá širokou oblast činností týkajících se různých aspektů lidského života všech lidí na světě.

Přežití a zajištění vývoje dětí. Ochrana životního prostředí. Lidská práva. Zdravotnický a lékařský výzkum. Ekonomický rozvoj. Rozvoj zemědělství a rybolovu. Vzdělání. Plánované rodičovství. Odstraňování důsledků havárií a katastrof. Námořní a letecká doprava. Mírové využití atomové energie. Pracovní právo. A řada dalších aktivit. Mezi hlavní úspěchy Organizace spojených národů za období její existence bezesporu patří:

1. Udržování míru a bezpečnosti. Rozmístěním celkem 42 mírových sil a mírových pozorovatelů do září 1996 Organizace spojených národů výrazně přispěla k odvrácení válečných konfliktů a tím k ochraně několika miliónů lidí, kteří by jinak byli válečnými konflikty bezprostředně ohroženi. V současné době (v roce 1998) probíhá ve světě celkem 16 mírových misí OSN.

2. Vytváření míru. Od roku 1945 se OSN podílela 172 mírovými jednáními na ukončení regionálních konfliktů. Příkladem z nedávné minulosti může být ukončení vleklé íránsko-irácké války, ústup sovětských vojsk z Afghánistánu a ukončení občanské války v Salvadoru. OSN využívá tzv. "tiché diplomacie" k odvrácení války.

3. Podpora demokracie. OSN umožnila lidem ve více jak 45 zemích podílet se na svobodných volbách, jak tomu bylo v Kambodži, v Namibii, v El Salvadoru, v Eritrei, v Mozambiku, v Nikaragui nebo v Jižní Africe. OSN poskytuje rady pro organizaci voleb, asistenci při volbách a monitorování výsledků.

4. Podpora rozvoje. OSN věnuje největší pozornost oblasti rozvoje, a podpoře rozvoje lidských schopností a možností. Rozvojový program OSN (the UN Development Programme, UNDP), v těsné spolupráci s více jak 170 členskými zeměmi a dalšími úřady OSN, navrhují a zavádí projekty pro zemědělství, průmysl, vzdělání a životní prostředí. Podporují více než 5000 projektů s rozpočtem 1.3 miliardy dolarů. Od roku 1946 podpořila Světová banka projekty na rozvoj po celém světě půjčkami v hodnotě 333 miliard dolarů.

5. Ochrana lidských práv. Přijetím Všeobecné deklarace lidských práv v roce 1948 se Organizace spojených národů začala zasazovat o zajištění odpovídajících politických, občanských, sociálních a kulturních práv všech lidí kdekoliv na světě. Vyšetřováním jednotlivých žalob pro porušování lidských práv, soustředila Komise pro lidská práva (the UN Human Rights Commission) pozornost celého světa na případy mučení, zmizení osob a svévolného věznění a vytvořila mezinárodní tlak na vlády, aby se těmito případy zabývaly a situaci lidských práv zlepšily.

6. Ochrana životního prostředí. OSN hraje významnou úlohu při vytváření globálního programu navrženého k ochraně životního prostředí. "Světový summit", konference OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru v 1992 se zabývala změnami klimatu a ohrožením biodiverzity. Zúčastněné země přijali dokument pro zajištění odpovídajícího životního prostředí a ekonomický růst při zachování přírodních zdrojů.

7. Ochrana před hrozbou jaderné války. OSN pomocí Mezinárodní agentury pro atomovou energii (the International Atomic Energy Agency) pomohla minimalizovat hrozbu jaderné války kontrolou jaderných materiálů, které by mohly být použity pro vojenské účely.

8. Podpora nezávislosti a práva na sebeurčení. OSN hrála významnou úlohu při získávání nezávislosti v zemích, které jsou nyní členskými zeměmi OSN.

9. Tvorba mezinárodního práva. OSN se za dobu své existence podílelo na uzavření více než 300 mezinárodních smluv týkajících se různých aspektů ochrany lidských práv.

10. Respektování mezinárodního práva. OSN se podílí na vytvoření podkladů mezinárodního práva tak, aby upravovalo diplomatické vztahy, právo azylu uprchlíků, základní lidská a ekonomická práva ve všech členských zemích.

11. Ukončení apartheidu v Jihoafrické republice. Přijetím různých ekonomických sankcí a zákazu dodávek zbraní se OSN zasloužila o zrušení apartheidu v Jihoafrické republice, nazývaného Valným shromážděním "zločinem proti lidskosti". Svobodné volby v dubnu 1994, kterých se mohli zúčastnit všichni občané Jihoafrické republiky bez ohledu na barvu pleti, vedly k ustavení většinové demokratické vlády.

12. Humanitární pomoc obětem konfliktů. Od roku 1951 více než 30 milionů uprchlíků, lidí bez domova, které postihl hladomor, válka nebo pronásledovaných pro své politické názory nebo z rasových nebo náboženských důvodů, přijalo pomoc úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Více jak 19 milionům uprchlíkům, většinou ženám a dětem, byla poskytnuta humanitární pomoc v podobě potravin, přístřeší, zdravotnické pomoci, vzdělání a pomoci při návratu do vlasti nebo při jejich repatriaci v jiných zemích.

13. Pomoc palestinským uprchlíkům. Od roku 1952 Agentura OSN pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků na Středním východě (the United Nations Relief and Works Agency, UNRWA) poskytuje již čtyřem generacím palestinských obyvatel pomoc v přístupu k základnímu vzdělání, základní lékařskou péči a klíčové sociální služby. Na Středním východě se nachází asi 2,9 miliónu uprchlíků, jichž se týká pomoc UNRWA.

14. Pomoc lidem rozvojových zemí ohrožených chronickým hladem. Mezinárodní fond pro zemědělský rozvoj (the International Fund for Agricultural Development, IFAD) vytvořil určitý systém pro poskytování většinou malých úvěrů pro nejchudší a hladem nejvíce ohrožené skupiny lidí. Tuto pomoc přijímá více než 230 miliónů lidí v asi 100 rozvojových zemích.

15. Soustředění se na rozvoj Afriky. Pro OSN má Afrika i nadále nejvyšší prioritu. Proto se vyvíjí značná aktivita při hledání peněz určených na rozvoj zemědělské a průmyslové ekonomiky a vytváření nových pracovních míst v chudých afrických zemích. Organizace spojených národů se snaží získat podporu svých aktivit v Africe od vyspělých průmyslových zemí. Byl vytvořen Africký projekt rozvoje (the Africa Project Development Facility), který obsahuje celkem 130 projektů představujících investice ve výši asi 233 miliónů dolarů a vytvoření 13 tisíc nových pracovních míst. Očekává se, že tyto projekty rozvojovým zemím přinesou ročně 131 miliónů dolarů v cizí měně.

16. Ochrana práv žen. Předmětem dlouhodobé pozornosti Organizace spojených národů je zlepšení životních podmínek žen a zajištění jejich ochrany. Organizace spojených národů sponzorovala několik konferencí zabývajících se právy a ochranou žen. Rozvojový fond OSN pro ženy (the UN Development Fund for Women, UNIFEM) a Mezinárodní výzkumný a výchovný institut rozvoje žen (the International Research and Training Institute for the Advancement of Women, INSTRAW) vytvořily podpůrné programy a projekty pro zlepšení kvality života žen ve více než 100 zemích světa. Tyto programy mimo jiné zahrnují výchovu, přístup k novým způsobům přípravy jídla, problematiku obchodu a další činnosti usnadňující rodinný život žen v rozvojových zemích.

17. Ochrana pitné vody. Úřady OSN pracují v posledním desetiletí na výrobě pitné vody dostupné 1.3 miliardy lidem žijících na venkově.

18. Vymýcení onemocnění neštovicemi. Světová zdravotnická organizace po 13 letech úporného boje v roce 1980 dosáhla úplného vymýcení onemocnění neštovicemi. Odhaduje se, že eradikace této nemoci ušetří asi 1 miliardu dolarů ročně, kterou by bylo nutné vynaložit na vakcinaci a sledování výskytu neštovic. Světová zdravotnická organizace přispěla také k zamezení výskytu dětské obrny na západní polokouli. Úplná eradikace této nemoci se čeká kolem roku 2000.

19. Tlak na všeobecné očkování. Dětská obrna, tetanus, spalničky, černý kašel, záškrt a tuberkulóza jsou stále ještě příčinou úmrtí asi 8 miliónů dětí ročně. V roce 1974 bylo pouze 5 % všech dětí v rozvojových zemích očkováno proti těmto závažným onemocněním. Díky spolupráci Dětského fondu UNICEF a Světové zdravotnické organizace je dnes očkováno asi 80 % všech dětí v rozvojových zemích, což zachrání životy více než 3 miliónů dětí ročně.

20. Snížení dětské úmrtnosti. Zdravotnická a potravinová péče, dostatek vody a pravidelná hygiena výrazně snížila dětskou úmrtnost v rozvojových zemích a prodloužila průměrný věk lidí ze 37 na 67 let.

21. Boj proti onemocněním způsobeným parazity. V severní Africe se podařilo omezit výskyt parazita, který napadá svalovinu lidí a zvířat tím, že se zamezilo šíření tohoto parazita ptactvem. Tím se zamezilo jeho rozšíření do Egypta, Tuniska, rovníkové Afriky a jižní Evropy. Světová zdravotnická organizace zachránila životy asi 7 miliónů dětí tím, že poučila jejich rodiče, aby zabránily dětem pít a koupat se v říční vodě, ve které se vyskytuje řada infekčních zdrojů tropických onemocnění.

22. Podpora investic v rozvojových zemích. Organizace spojených národů prostřednictvím Organizace OSN pro průmyslový rozvoj (the UN Industrial Development Organization, UNIDO) zprostředkovala kontakty s investory vyspělých zemí a tím zajistila investice, průmyslovou spolupráci a přechod levných a ekologicky šetrných technologií do rozvojových zemí.

23. Orientace ekonomické politiky na sociální potřeby. Řada orgánů Organizace spojených národů se usiluje o to, aby vývoj ekonomiky zohledňoval potřeby lidí, a prosazuje programy ke zmírnění chudoby, ke zlepšení zdraví a vzdělání.

24. Zmírnění důsledků přírodních klimatických katastrof. Světová meteorologická organizace (the World Meteorological Organization, WMO) zachránila miliony lidí před důsledky přírodních a lidmi způsobených katastrof. Systém včasného varování využívá satelity na nízké oběžné dráze, které poskytují informace o šíření ropných skvrn na hladině moře a mohou předpovědět vývoj zemědělské produkce. Takto lze předem zajistit nezbytnou potravinovou pomoc do oblastí postižených suchem a neúrodou, jako tomu bylo v jižní Africe v roce 1992.

25. Potravinová pomoc. Světovým potravinový program (the World Food Programme, WFP) každoročně dopravuje hladovějícím lidem více než 2 milióny tun potravin. Asi 30 miliónů lidí v 36 zemích světa v roce 1994 trpělo nedostatkem základních potravin a využilo potravinové pomoci Organizace spojených národů.

26. Odminování území s výskytem nášlapných min. OSN vyvíjí mezinárodní tlak na likvidaci nášlapných min z bývalých minových polí v Afghánistánu, Angole, Kambodži, Salvadoru, Mozambiku, Rwandě a Somálsku, kde tyto miny každoročně zabíjejí a mrzačí tisíce nevinných lidí.

27. Ochrana ozónové vrstvy. Program OSN pro životní prostředí (the UN Environment Programme, UNEP) a Světová meteorologická organizace (the World Meteorogical Organization, WMO) objasnily příčiny a důsledky ničení ozónové vrstvy v ionosféře Země. Výsledkem této práce je tzv. Montrealský protokol, ve kterém se zúčastněné státy zavazují omezit emise chemických sloučenin, které způsobují rozpad ozónové vrstvy (jako jsou např. freony). Porušení ozónové vrstvy může v budoucnu způsobit výskyt rakovinnových zhoubných nádorů u miliónů lidí kvůli vystavení organismu ultrafialovému záření.

28. Omezení globálního oteplování. Prostřednictvím programu na ochranu životního prostředí Global Environment Facility se OSN snaží přimět zúčastněné státy, aby postupně omezovaly zdroje oxidu uhličitého, které přispívají ke globálnímu oteplování Země. Takovým zdrojem je zejména spalování fosilních paliv a změna struktury rostlinných porostů v krajině, jako je kácení deštných pralesů v Brazílii, které jsou jedním z největších zdrojů kyslíku vytvářeného fotosyntézou z oxidu uhličitého, který je jedním ze tzv. "skleníkových" plynů.

29. Omezení rybolovu. Organizace OSN pro výživu a zemědělství (the Food and Agriculture Organization, FAO) trvale monitoruje námořní rybolov a důrazně varuje přímořské státy před úplným vyčerpáním rybolovných oblastí, jak tomu došlo např. v Kanadě.

30. Omezení ničení lesů a podpora rozvoje lesnictví. Organizace OSN pro výživu a zemědělství (the Food and Agriculture Organization, FAO), Rozvojový program OSN (the UN Development Programme, UNDP), Světová banka (the World Bank) a Výkonný program OSN pro tropické lesy (the Tropical Forests Action Programme) připravil a realizuje rozvojové plány lesního hospodářství v 90 zemích světa.

31. Likvidace odpadů a znečištění. Program OSN pro životní prostředí (the UN Environment Programme, UNEP) má hlavní podíl na vyčištění oblastí kolem Středozemního moře zajištěním spolupráce Sýrie, Izraele, Turecka a Řecka, které se podíleli na vyčištění svých pláží. Výsledkem je více než 50 % nyní použitelných pláží, které byly dříve znečištěny různým odpadem.

32. Ochrana zdraví spotřebitelů. Organizace spojených národů prostřednictvím svých orgánů stanovila standardy pro více než 200 potravinových komodit a stanovila bezpečnostní limity pro více než 3 tisíce typů obalů potravin. Tím přispěla k ochraně zdraví spotřebitele při konzumaci potravin zakoupených v obchodní síti.

33. Omezení porodnosti. Populační fond OSN (the UN Population Fund, UNFPA) prostřednictvím programů plánovaného rodičovství, jejichž účelem je informovat rodiny o jejich možnostech a zajistit ženám větší možnost řídit své životní osudy. Výsledkem tohoto programu je snížení počtu dětí v rodinách rozvojových zemí, z průměru 6 dětí na jednu rodinu v roce 1960 na průměr 3,5 dítěte na jednu rodinu v roce 1997. V 60. letech 20. století efektivní metody plánování rodičovství využilo jen 10 % rodin, v roce 1997 to bylo asi 55 % rodin.

34. Boj s drogovou závislostí. Mezinárodní program OSN pro kontrolu drog (the UN International Drug Control Programme, UNDCP) má za cíl snížit počet případů drogové závislosti, zamezit přepravě a distribuci drog a ekonomicky vypomoci farmářům, kteří pěstují plodiny pro výroby drog, aby se mohly orientovat na jiné plodiny.

35. Změny globálních obchodních vazeb. Konference OSN o obchodu a rozvoji (the UN Conference on Trade and Development, UNCTAD) ustanovila zvláštní obchodní preference pro rozvojové země pro export jejich produktů do jiných rozvojových zemí. Byly potvrzeny mezinárodní dohody o komoditách, které zajišťují přijatelné ceny pro rozvojové země. Prostřednictvím Všeobecné dohody o clech a obchodu (General Agreement on Tariffs and Trade, GATT), která nedávno nahradila Světovou obchodní organizace (the World Trade Organization, WTO), OSN podporuje liberalizaci obchodu za účelem zvýšit možnosti ekonomického rozvoje v řadě rozvojových zemí.

36. Prosazování ekonomické reformy. Spolu se Světovou bankou (the World Bank) a Mezinárodním měnovým fondem (the International Monetary Fund, IMF) Organizace spojených národů pomohla řadě zemím zlepšit jejich ekonomický management nabídkou zaškolení vládních finančních úředníků a poskytnutím finanční pomoci zemím, které se dostaly do dočasných platebních těžkostí.

37. Prosazování práv pracujících. Mezinárodní organizace práce (the International Labour Organization, ILO) prosadila právo pracujících na shromažďování, právo se organizovat, právo na kolektivní vyjednávání, práva domorodých a kmenových obyvatel na práci a stejné platové ohodnocení a odstranila diskriminaci a dětskou práci. Zavedením standardů ochranných pracovních opatření Mezinárodní organizace pomohla k omezení pracovních úrazů.

38. Zavádění nových zemědělských technologií a snížení cen. Ve spolupráci s Organizací OSN pro výživu a zemědělství (the Food and Agricultural Organization, FAO) se podařilo asijským pěstitelům rýže omezit používání pesticidů, které je ročně přišly na asi 12 miliónů dolarů.

39. Prosazování stability a pořádku ve světových oceánech. Prostřednictvím tří mezinárodních konferencí Organizace spojených národů se zasadila za uzavření globálních smluv na ochranu, zachování a mírové využití moří a oceánů. Konvence OSN o mořském právu, která začala platit v roce 1994, stanovila mezinárodní pravidla pro jurisdikci národní námořní dopravy, navigaci na volném moři, práva a povinnosti přímořských a ostatních států, závazky na ochranu a zachování mořského prostředí, spolupráce při organizování mořského vědeckého výzkumu a ochrany života v mořích a oceánech.

40. Úprava letecké a námořní dopravy. Příslušné agentury OSN se zasadily za vytvoření bezpečnostních standardů pro leteckou a námořní dopravu. Mezinárodní organizace pro civilní letectví (the International Civil Aviation Organization, ICAO) má podíl na tom, že se letecká doprava stala nejbezpečnějším druhem dopravy. Pro srovnání, v roce 1947 bylo přepraveno 9 miliónů cestujících a 590 jich zahynulo při leteckých nehodách. V roce 1993 zahynulo 936 cestujících z 1,2 miliardy přepravených lidí. V posledních dvou desetiletích se díky práci Mezinárodní námořní organizace (the International Maritime Organization, IMO) podařilo snížit znečištění moří a oceánů ropnými tankery o více než 60 %.

41. Ochrana duševního vlastnictví. Světová organizace duševního vlastnictví (The World Intellectual Property Organization, WIPO) poskytuje ochranu nových myšlenek a udržuje registr téměř tří miliónů národních ochranných známek. Organizace také chrání práce umělců, skladatelů a autorů. Tato ochrana pro jednotlivce snazší a levnější a zajišťuje jejich vlastnická práva.

42. Prosazování volného šířené informací. Cílem je umožnit všem lidem získat informace, které nejsou cenzurovány. Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) poskytla základní pomoc při rozvoji komunikačních systémů, zřídila nové agentury a podpořila nezávislost tisku.

43. Rozvoj globálních komunikací. Světová poštovní unie (the Universal Postal Union, UPU) spravuje a reguluje mezinárodní poštovní přepravu. Mezinárodní telekomunikační unie (the International Telecommunications Union, ITU) koordinuje použití rádiového spektra, spolupracuje při navrhování umístění stacionárních satelitů, ustanovuje mezinárodní standardy pro komunikaci.

44. Pomoc bezmocným. Organizace spojených národů sponzoruje mezinárodní roky a konference, které mají přimět vlády, aby si uvědomily potřeby skupin lidí stojících na okraji jejich zájmu, jako jsou lidé staří, děti, mládež, bezdomovci, duševně postižení a invalidé.

45. "Děti v oblasti míru". V Salvadoru, Libanonu, Súdanu nebo v bývalé Jugoslávii Dětský fond UNICEF prosadil "dny příměří", kdy došlo k otevření "koridorů míru", pomocí nichž OSN poskytla nezbytnou lékařskou a další pomoc dětem bezprostředně ohroženým válečným konfliktem.

46. Vytváření celosvětového mínění na podporu potřeb dětí. Díky práci Dětského fondu UNICEF v roce 1990 byla přijata Konvence o právech dětí jako mezinárodní zákon. Tuto konvenci přijalo do konce září 1994 celkem 166 zemí světa na základě Světového summitu dětí pořádaného Dětským fondem UNICEF v roce 1990 více než 50 zemí přijalo více než 20 konkrétních cílů pro radikální změnu života dětí do roku 2000.

47. Podpora vzdělání v rozvojových zemích. Přímým výsledkem snah úřadů OSN je více jak 60 % gramotných dospělých v rozvojových zemích, kteří umí číst a psát a 90 % dětí v těchto zemích navštěvuje školu.

48. Prosazování gramotnosti žen. Programy zaměřené na podporu vzdělání a gramotnosti žen v rozvojových zemích zvýšily jejich gramotnost z 36 % v roce 1970 na 56 % v roce 1990.

49. Zachování a ochrana historických a architektonických památek. Prostřednictvím Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UN Educational, Scientific a Cultural Organization, UNESCO) bylo zachráněna řada starověkých památek v 81 zemích světa včetně Řecka, Egypta, Itálie, Indonésie a Kambodži. Na ochranu kulturního dědictví byly přijaty mezinárodní konvence.

50. Zajištění akademické a kulturní výměny. Organizace spojených národů prostřednictvím Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UN Educational, Scientific a Cultural Organization, UNESCO) podporuje středoškolskou, vysokoškolskou a vědeckou spolupráci, vytváření sítě institucí a kulturní spolupráci včetně lidí národnostních menšin.

Nobelova cena za mír byla udělena OSN a jejím organizacím celkem pětkrát.

* 1954
Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky (UNHCR) v Ženevě za jeho pomoc uprchlíkům.

* 1965
Dětský fond OSN (UNICEF) za jeho práci při zajištění bezpečného života dětí celého světa.

* 1969
Mezinárodní organizace práce (the International Labour Organization, ILO) sídlící v Ženevě za prosazování práv a ochrany dělníků.

* 1981
Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky (UNHCR) za pomoc asijským uprchlíkům.

* 1988
Jednotky na udržení míru při OSN za jejich operace na zachování míru.

Nobelovou cenou byly dále oceněni:

1945
Cordell Hull, Spojené státy za vedení prací při zakládání OSN.

1949
Lord John Boyd Orr, Velká Británie, první generální ředitel Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO).

1950
Ralph Bunche, Spojené státy americké, zprostředkovatel jednání OSN v Palestině (1948) při jednání o míru podepsaném v roce 1949 Izraelem, Egyptem, Jordánskem, Libanonem a Sýrií.

1957
Lester Pearson, Kanada, předseda 7. zasedání Valného shromáždění OSN, za svou celoživotní práci pro mír a za vedení jednání OSN při řešení krize v Suezském průplavu.

1961
Daf Mammarsjold, Švédsko, generální tajemník OSN, za svoji práci při řešení krize v Kongu.

1974
Sean MacBride, Irsko, Komisař OSN pro Namibii Vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky, za pomoc evropským uprchlíkům.

New York, 10. 12. 1948

U vědomí toho,

že uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv všech členů lidské rodiny je základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě,

že zneuznání lidských práv a pohrdání jimi vedlo k barbarským činům, urážejícím svědomí lidstva, a že vybudování světa, ve kterém lidé, zbaveni strachu a nouze, budou se těšit svobodě projevu a přesvědčení, bylo prohlášeno za nejvyšší cíl lidu,

že je nutné, aby lidská práva byla chráněna zákonem, nemá-li být člověk donucen uchylovat se, když vše ostatní selhalo, k odboji proti tyranii a útlaku,

že lid Spojených národů zdůraznil v Chartě znovu svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti; v rovná práva mužů i žen a rozhodl se podporovat sociální pokrok a vytvořit lepší životní podmínky ve větší svobodě,

že je nutné podporovat rozvoj přátelských vztahů mezi národy,

že členské státy převzaly závazek zajistit ve spolupráci s Organizací spojených národů všeobecné uznání a zachování lidských práv a základních svobod a

že stejné chápání těchto práv a svobod má nesmírný význam pro dokonalé splnění tohoto závazku.

Valné shromáždění vyhlašuje

tuto Všeobecnou deklaraci lidských práv jakožto společný cíl pro všechny národy a všechny státy za tím účelem, aby se každý jednotlivec a každý orgán společnosti, maje tuto deklaraci stále na mysli, snažil vyučováním a výchovou rozšířit úctu k těmto právům a svobodám a zajistit postupnými opatřeními vnitrostátními i mezinárodními jejich všeobecné a účinné a uznávání a zachovávání jak mezi lidem členských států samých, tak i mezi lidem území, jež jsou pod jejich pravomocí.

Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní v důstojnosti i právech. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

1) Každý má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozdílu rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení.

2) Dále nebude činěn žádný rozdíl z důvodu politického, právního nebo mezinárodního postavení země nebo území, k nimž osoba náleží, ať jde o zemi nebo území nezávislé, nebo pod poručenstvím, nesamosprávné nebo podrobené jakémukoli jinému omezení suverenity.

Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost.

Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo v nevolnictví; všechny formy otroctví a obchodu s otroky jsou zakázány.

Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému ponižujícímu zacházení nebo trestu.

Každý má právo na to, aby byla všude uznávána jeho právní osobnost.

Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou zákonnou ochranu bez jakéhokoli rozlišování. Všichni mají právo na stejnou ochranu proti jakékoli diskriminaci.

Každý má právo, aby mu příslušné vnitrostátní soudy poskytly účinnou ochranu proti činům porušujícím základní práva, jež jsou mu přiznána ústavou nebo zákonem.

Nikdo nesmí být svévolně zatčen, zadržen nebo vyhoštěn.

Každý má stejné právo, aby byl řádně a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným soudem, pokud jde o určení jeho práv a povinností nebo o jakékoli trestní obvinění proti němu.

1) Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo být považován za nevinného, pokud není prokázána jeho vina ve veřejném řízení, v němž mu byly zajištěny veškeré možnosti obhajoby.

2) Nikdo nesmí být odsouzen pro čin nebo opominutí, které v době, kdy byly spáchány, nebyly trestné podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva. Rovněž nesmí být uložen trest těžší, než jakého bylo možno použít v době, kdy byl trestný čin spáchán.

Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence, ani útokům na svou čest a pověst. Každý má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům.

1) Každý má právo na svobodu pobytu a na volbu bydliště vnitř určitého státu.

2) Každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vrátit se do své země.

1) Každý má právo v jiných zemích hledat a požívat tam azyl před pronásledováním.

2) Toto právo nelze uplatnit v případě stíhání skutečně vznikajícího na základě nepolitických trestných činů nebo jednání, která odporují cílům a zásadám Organizace spojených národů.

1) Každý má právo na státní příslušnost.

2) Nikdo nesmí být svévolně zbaven své státní příslušnosti ani práva svou státní příslušnost změnit.

1) Muži i ženy, jakmile dosáhli plnoletosti, mají právo, bez jakéhokoli omezení z důvodu příslušnosti rasové, národnostní nebo náboženské, uzavřít sňatek a založit rodinu. Pokud jde o manželství, mají za jeho trvání i při jeho rozvázání stejná práva.

2) Sňatky mohou být uzavřeny pouze se svobodným a plným souhlasem nastávajících manželů.

3) Rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a má nárok na ochranu ze strany společnosti a státu.

1) Každý má právo vlastnit majetek jak sám, tak spolu s jinými.

2) Nikdo nesmí být svévolně zbaven svého majetku.

Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; toto právo zahrnuje v sobě i volnost změnit své náboženství nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo bohoslužbou a zachováním obřadů.

Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice.

1) Každému je zaručena svoboda pokojného shromažďování a sdružování.

2) Nikdo nesmí být nucen, aby byl členem nějakého sdružení.

1) Každý má právo, aby se účastnil vlády své země přímo nebo prostřednictvím svobodně volených zástupců.

2) Každý má právo vstoupit za rovných podmínek do veřejných služeb své země.

3) Základem vládní moci budiž vůle lidu; tato vůle má být vyjádřena pravidelně konanými a správně prováděnými volbami na základě všeobecného a rovného hlasovacího práva tajným hlasováním nebo jiným rovnocenným postupem, zabezpečujícím svobodu hlasování.

Každý člověk má jako člen společnosti právo na sociální zabezpečení a nárok na to, aby mu byla národním úsilím i mezinárodní součinností a v souladu s prostředky příslušného státu zajištěna hospodářská, sociální a kulturní práva, nezbytná k jeho důstojnosti a svobodnému rozvoji jeho osobnosti.

1) Každý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezaměstnanosti.

2) Každý, bez jakéhokoli rozlišování, má nárok na stejný plat za stejnou práci.

3) Každý, kdo pracuje, má nárok na spravedlivou a uspokojivou odměnu, která by zajišťovala jemu samému a jeho rodině živobytí odpovídající lidské důstojnosti a která by byla doplněna, kdyby toho bylo třeba, jinými prostředky sociální ochrany.

4) Na ochranu svých zájmů má každý právo zakládat odborové organizace a přistupovat k nim.

Každý má právo na odpočinek a na zotavení, zejména také na rozumné omezení pracovních hodin a na pravidelnou placenou dovolenou.

1) Každý má právo na životní úroveň přiměřenou zdraví a blahobytu jeho i jeho rodiny, čítajíc v to potravu, šatstvo, bydlení, lékařskou péči a nezbytné sociální služby; má právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při pracovní nezpůsobilosti, při ovdovění, v stáří nebo v ostatních případech ztráty výdělečných možností, nastalé v důsledku okolností nezávislých na jeho vůli.

2) Mateřství a dětství mají nárok na zvláštní péči a pomoc. Všechny děti, ať manželské či nemanželské, požívají stejné sociální ochrany.

1) Každý má právo na vzdělání. Vzdělání nechť je bezplatné, alespoň v počátcích a základních stupních. Základní vzdělání má být povinné. Technické a odborné vzdělání budiž obecně přístupné a rovněž vyšší vzdělání má být stejně přístupné všem podle schopností.

2) Vzdělání má směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti a k posílení úcty k lidským právům a základním svobodám. Má pomáhat ke vzájemnému porozumění, snášenlivosti a přátelství mezi všemi národy a skupinami rasovými a náboženskými, jakož i k rozvoji činnosti Organizace spojených národů pro zachování míru.

3) Rodiče mají přednostní právo volit druh vzdělání pro své děti.

1) Každý má právo svobodně se účastnit kulturního života společnosti, těšit se z umění a podílet se na vědeckém pokroku a jeho výsledcích.

2) Každý má právo na ochranu morálních a materiálních zájmů vyplývajících z každé vědecké, literární nebo umělecké činnosti, jejímž autorem je.

Každý má právo na to, aby vládl takový společenský mezinárodní řád, ve kterém by práva a svobody v této deklaraci byly úplně uskutečněny.

1) Každý má povinnost vůči společnosti, v níž jediné může volně a plně rozvinout svou osobnost.

2) Každý je při výkonu svých práv a svobod podroben jen takovým omezením, která stanoví zákon výhradně za tím účelem, aby bylo zajištěno uznávání a zachování práv a svobod ostatních a vyhověno spravedlivým požadavkům morálky, veřejného pořádku a obecného blaha v demokratické společnosti.

3) Výkon těchto práv a svobod nesmí být v žádném případě v rozporu s cíli a zásadami Organizace spojených národů.

Nic v této deklaraci nemůže být vykládáno, jako by dávalo kterémukoli státu, kterékoli skupině nebo osobě jakékoli právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů, které by směřovaly k potlačení některého z práv nebo některé ze svobod v této deklaraci uvedených.

On December 10, 1948 the General Assembly of the United Nations adopted and proclaimed the Universal Declaration of Human Rights the full text of which appears in the following pages. Following this historic act the Assembly called upon all Member countries to publicize the text of the Declaration and "to cause it to be disseminated, displayed, read and expounded principally in schools and other educational institutions, without distinction based on the political status of countries or territories."

Whereas recognition of the inherent dignity and of the equal and inalienable rights of all members of the human family is the foundation of freedom, justice and peace in the world,

Whereas disregard and contempt for human rights have resulted in barbarous acts which have outraged the conscience of mankind, and the advent of a world in which human beings shall enjoy freedom of speech and belief and freedom from fear and want has been proclaimed as the highest aspiration of the common people,

Whereas it is essential, if man is not to be compelled to have recourse, as a last resort, to rebellion against tyranny and oppression, that human rights should be protected by the rule of law,

Whereas it is essential to promote the development of friendly relations between nations,

Whereas the peoples of the United Nations have in the Charter reaffirmed their faith in fundamental human rights, in the dignity and worth of the human person and in the equal rights of men and women and have determined to promote social progress and better standards of life in larger freedom,

Whereas Member States have pledged themselves to achieve, in co- operation with the United Nations, the promotion of universal respect for and observance of human rights and fundamental freedoms,

Whereas a common understanding of these rights and freedoms is of the greatest importance for the full realization of this pledge,

Now, Therefore THE GENERAL ASSEMBLY proclaims THIS UNIVERSAL DECLARATION OF HUMAN RIGHTS as a common standard of achievement for all peoples and all nations, to the end that every individual and every organ of society, keeping this Declaration constantly in mind, shall strive by teaching and education to promote respect for these rights and freedoms and by progressive measures, national and international, to secure their universal and effective recognition and observance, both among the peoples of Member States themselves and among the peoples of territories under their jurisdiction.

All human beings are born free and equal in dignity and rights.They are endowed with reason and conscience and should act towards one another in a spirit of brotherhood.

Everyone is entitled to all the rights and freedoms set forth in this Declaration, without distinction of any kind, such as race, colour, sex, language, religion, political or other opinion, national or social origin, property, birth or other status. Furthermore, no distinction shall be made on the basis of the political, jurisdictional or international status of the country or territory to which a person belongs, whether it be independent, trust, non-self-governing or under any other limitation of sovereignty.

Everyone has the right to life, liberty and security of person.

No one shall be held in slavery or servitude; slavery and the slave trade shall be prohibited in all their forms.

No one shall be subjected to torture or to cruel, inhuman or degrading treatment or punishment.

Everyone has the right to recognition everywhere as a person before the law.

All are equal before the law and are entitled without any discrimination to equal protection of the law. All are entitled to equal protection against any discrimination in violation of this Declaration and against any incitement to such discrimination.

Everyone has the right to an effective remedy by the competent national tribunals for acts violating the fundamental rights granted him by the constitution or by law.

No one shall be subjected to arbitrary arrest, detention or exile.

Everyone is entitled in full equality to a fair and public hearing by an independent and impartial tribunal, in the determination of his rights and obligations and of any criminal charge against him.

(1) Everyone charged with a penal offence has the right to be presumed innocent until proved guilty according to law in a public trial at which he has had all the guarantees necessary for his defence.

(2) No one shall be held guilty of any penal offence on account of any act or omission which did not constitute a penal offence, under national or international law, at the time when it was committed. Nor shall a heavier penalty be imposed than the one that was applicable at the time the penal offence was committed.

No one shall be subjected to arbitrary interference with his privacy, family, home or correspondence, nor to attacks upon his honour and reputation. Everyone has the right to the protection of the law against such interference or attacks.

(1) Everyone has the right to freedom of movement and residence within the borders of each state.

(2) Everyone has the right to leave any country, including his own, and to return to his country.

(1) Everyone has the right to seek and to enjoy in other countries asylum from persecution.

(2) This right may not be invoked in the case of prosecutions genuinely arising from non-political crimes or from acts contrary to the purposes and principles of the United Nations.

(1) Everyone has the right to a nationality.

(2) No one shall be arbitrarily deprived of his nationality nor denied the right to change his nationality.

(1) Men and women of full age, without any limitation due to race, nationality or religion, have the right to marry and to found a family. They are entitled to equal rights as to marriage, during marriage and at its dissolution.

(2) Marriage shall be entered into only with the free and full consent of the intending spouses.

(3) The family is the natural and fundamental group unit of society and is entitled to protection by society and the State.

(1) Everyone has the right to own property alone as well as in association with others.

(2) No one shall be arbitrarily deprived of his property.

Everyone has the right to freedom of thought, conscience and religion; this right includes freedom to change his religion or belief, and freedom, either alone or in community with others and in public or private, to manifest his religion or belief in teaching, practice, worship and observance.

Everyone has the right to freedom of opinion and expression; this right includes freedom to hold opinions without interference and to seek, receive and impart information and ideas through any media and regardless of frontiers.

(1) Everyone has the right to freedom of peaceful assembly and association.

(2) No one may be compelled to belong to an association.

(1) Everyone has the right to take part in the government of his country, directly or through freely chosen representatives.

(2) Everyone has the right of equal access to public service in his country.

(3) The will of the people shall be the basis of the authority of government; this will shall be expressed in periodic and genuine elections which shall be by universal and equal suffrage and shall be held by secret vote or by equivalent free voting procedures.

Everyone, as a member of society, has the right to social security and is entitled to realization, through national effort and international co-operation and in accordance with the organization and resources of each State, of the economic, social and cultural rights indispensable for his dignity and the free development of his personality.

(1) Everyone has the right to work, to free choice of employment, to just and favourable conditions of work and to protection against unemployment.

(2) Everyone, without any discrimination, has the right to equal pay for equal work.

(3) Everyone who works has the right to just and favourable remuneration ensuring for himself and his family an existence worthy of human dignity, and supplemented, if necessary, by other means of social protection.

(4) Everyone has the right to form and to join trade unions for the protection of his interests.

Everyone has the right to rest and leisure, including reasonable limitation of working hours and periodic holidays with pay.

(1) Everyone has the right to a standard of living adequate for the health and well-being of himself and of his family, including food, clothing, housing and medical care and necessary social services, and the right to security in the event of unemployment, sickness, disability, widowhood, old age or other lack of livelihood in circumstances beyond his control.

(2) Motherhood and childhood are entitled to special care and assistance. All children, whether born in or out of wedlock, shall enjoy the same social protection.

(1) Everyone has the right to education. Education shall be free, at least in the elementary and fundamental stages. Elementary education shall be compulsory. Technical and professional education shall be made generally available and higher education shall be equally accessible to all on the basis of merit.

(2) Education shall be directed to the full development of the human personality and to the strengthening of respect for human rights and fundamental freedoms. It shall promote understanding, tolerance and friendship among all nations, racial or religious groups, and shall further the activities of the United Nations for the maintenance of peace.

(3) Parents have a prior right to choose the kind of education that shall be given to their children.

(1) Everyone has the right freely to participate in the cultural life of the community, to enjoy the arts and to share in scientific advancement and its benefits.

(2) Everyone has the right to the protection of the moral and material interests resulting from any scientific, literary or artistic production of which he is the author.

Everyone is entitled to a social and international order in which the rights and freedoms set forth in this Declaration can be fully realized.

(1) Everyone has duties to the community in which alone the free and full development of his personality is possible.

(2) In the exercise of his rights and freedoms, everyone shall be subject only to such limitations as are determined by law solely for the purpose of securing due recognition and respect for the rights and freedoms of others and of meeting the just requirements of morality, public order and the general welfare in a democratic society.

(3) These rights and freedoms may in no case be exercised contrary to the purposes and principles of the United Nations.

Nothing in this Declaration may be interpreted as implying for any State, group or person any right to engage in any activity or to perform any act aimed at the destruction of any of the rights and freedoms set forth herein.

Literatura:

[X1] United Nations. UN Department of Public Information.

[X2] Informační centrum OSN v Praze.

[1] Automatizovaný systém právních informací. Byll Software spol. s r.o., Anenské nám. 2, 110 00 Praha 1. [M1]

poslední úprava: 24. 9. 1998

časopis o přírodě, vědě a civilizaci