Převzato z časopisu DOBRÁ VODA (č. 1, ročník 1) se souhlasem redakce [W1] a autora článku.

"Nyní děláme všechno to, co se dělat nemá, chceme-li se vyhnout setkání s nejkrásnějším predátorem moří. Nejdříve vlijeme do moře barel krve z ryb a potom spustíme z lodi návnadu: velkou kouli ze zmrazených rybích odpadků. A teď my. Oblékáme neoprenové obleky, na záda nasazujeme láhve se stlačeným vzduchem. Napětí vrcholí, hladina adrenalinu v krvi stoupá. Pod námi, v průzračné vodě se míhají tajemné stíny: jsou tady! Konečně. Skok s plata na lodní zádi ukončí všechny diskuse a pochybnosti..." Takto zní úryvek ze sepsaných dojmů jednoho z účastníků potápěčsko-filmařské expedice "Hledání křišťálového světa", multiaktivního potápěče ing. Vladimíra Toufara.

Jak jste se vlastně k potápění dostal?

"K potápění pod hladinu jsem se dostal přes pohyb po hladině - jezdil jsem divokou vodu, konkrétně singl kanoi. Tak, jak přibývala léta a ubývalo fyzických sil, hledal jsem nějakou sportovní alternativu "pro starší pány", která by mi vodu nahradila. Nechtěl jsem se již honit za nějakými cíli, kdo bude první, nejdál nebo nejvýš, šlo mi spíše o relaxaci. V potápění jsem našel přesně to, co jsem hledal: trochu dobrodružství, pohody, odpočinku a navrch kus mysteriozity, tajemna."

Vaše potápěčská praxe, jak začala?

"Nezačínal jsem nijak organizovaně. Jednou jsme si vzali potápěčskou výzbroj s sebou na Korsiku, kam jsme jeli s přáteli na vodácký zájezd. Tam poprvé jsem se pro potápění nadchnul. Domů jsem si přivezl rozhodnutí absolvovat kurz a až na něm jsem se zděsil, jak jsme v duchu hesla "dekomprese? - dřív ti dojde vzduch" riskovali. Na druhou stranu mi zůstal pocit, že potápění je přístupné každému, tak jsem se chtěl pokusit udělat něco pro jeho osvětu, propagaci. Začal jsem organizovat místo zájezdů vodáckých potápěčské, na Korsice jsem trávil pět let po dvou až třech měsících a za tu dobu jsem získal citový vztah, lásku k moři - zalévá mne oblažujícím pocitem pohody a svobody. Postupně jsme zjistili, že na našem trhu není vůbec široká nabídka potápěčského vybavení, absolventi kurzů museli nakupovat v cizině za valuty, tak se vlastně zrodila moje dnešní firma. Za tu dobu jsem, co se týče výbavy, dospěl k názoru, že potápěč musí důvěřovat svému vybavení. V opačném případě nebude mít potápěč čas ani na psychickou možnost vnímat všechny podvodní krásy, a je to všechno někde úplně jinde. I proto dnes dovážíme pouze značkové výrobky se zárukou kvality."

Myslel jste již dříve na setkání se žraloky?

"Víte, když potápěč potká žraloka /nebo naopak žralok potápěče/, žralok si ho prohlédne, několikrát kolem něj obepluje, a když zjistí, že to není nic pro něj, odpálí. Potápěč si oddychne a později o tom zdramatizovaně vypráví u piva. Tak se dá potkat žralok například v Rudém moři - mimochodem potápěčsky velmi atraktivním místu. Má totiž charakter jako tropické moře, ale je nám svou vzdáleností poměrně dostupné. Poprvé jsem se zamýšlel nad potápěním za žraloky, až když se naskytla možnost účastnit se projektu "Hledání křišťálového světa".Když jsem se doslechl, že producent chce najít žraloky a filmovat je bez jakékoli ochrany, řekl jsem si: "Jsem přece soudný člověk, a když to bude na mě přespříliš, tak prostě můžu vycouvat." V praxi to je ale trochu jinak - když už tam člověk jednou je, tak prostě ustoupit nelze. Už jen proto, jak žije ve skupině s jednotným cílem, či se společně připravuje před akcí, podléhá jakési psychóze. Zvláštní pocity jsem měl, zejména když jsem se oblékal do neoprenu."

Něco bližšího o těch pocitech...

"Pocity? No, asi o nich to je nejvíce. Možná, že se člověk nesmí bát - tak, jak dokáže žralok na kilometry lokalizovat raněnou rybu, podobně dokáže možná vycítit i nepřirozenost v chování člověka. Žralok, podle mne disponuje dalšími smysly, které člověk nedokáže chápat, třeba na bocích má pásy jakýchsi senzitivních čidel, a když zastřelíte rybu a necháte ji ve vodě, žralok co nevidět připluje."

Konkrétně vy jste zažíval co?

"Nejprve jsem padal ke dnu, zpočátku jsem si koukal krýt záda, aby mě něco nepříjemného nepřekvapilo, ale potom jsem na to nějak pozapomněl. Musel jsem totiž fotit, a blesk ve vodním prostředí dosvítí tak maximálně do tří metrů. Byl jsem poměrně klidný, cítil jsem a obdivoval jejich velkolepost, ladnost jejich pohybů, krásu, hrdost dravců. Připadal jsem si, že jsme tam spolu, ne proti sobě. Žraloci kolem jezdí a člověk si velice rychle zvykne. Z této fáze pozorování mám asi největší zážitek. Za chvíli mi ale došel film, musel jsem nahoru pro nový a pro plnou láhev a zase dolů. Všechno proběhlo hrozně rychle, i když jsme pod vodou strávili asi hodinu. Pak už bylo načase zmizet, žraloci už začínali trochu šílet."

Šílet?

"Ono se v průběhu času chování žraloků zcela změní. Zpočátku jsou klidní, krouží a objíždějí kolem. Potom začnou na návnadu útočit, lze to poznat, vycítit, jako třeba u psa poznáte, když před útokem vrčí. Žralok se tak trochu nahrbí a pak vyrazí. Nakonec žraloci propadnou jakémusi transu, plavou trhavě a občas se i vzájemně napadají. To je už nejvyšší čas vyplout nahoru."

Máte na mysli , že je potřeba iniciovat v sobě jakési vědomí, naladit se na žraločí frekvenci, aby člověk rozdíly v chování žraloka rozpoznal?

"Myslím, že to přijde samo, v člověku to někde je. Dokáže-li se tedy ovládnout a chovat se přirozeně, nepanikařit."

Existuje nějaká účinná obrana před žralokem?

"Obecně platí, že se před žralokem nesmí člověk pokoušet utíkat, žralok se může nepřirozeným panickým pohybem vybudit. Taky se říká, že když je žralok moc "drzý", je dobré ho udeřit pěstí do čumáku. Když si však představím přímo pod čumákem ty řady zubů, nevím, nevím..."

Měli jste jako skupina připravenou nějakou obranou taktiku?

"Nějakou taktiku jsme kvůli filmování připravenou neměli, museli jsme improvizovat, měli jsme dole jenom pár pozorovatelů, kteří nás sledovali. Když totiž někdo fotí či filmuje, má značně omezený rozhled a ani neví jak, může se přiblížit k návnadě nebezpečně blízko. Nebo se může přihodit nějaká další náhoda, třeba se odpojí kus návnady - což byla v našem případě zmrzlá koule z rybích odpadů, a spadne kameramanovi za krk..."

Jaký jste měl pocit po návratu na palubu, byl jste rád, že je to za vámi?

"Po návratu jsme byli, řekl bych, opojení. Opojení těma černýma nehybnýma očima, které na vás koukají z těch obrovských ryb - vlastně jsou to paryby -, a vy nevíte, co chtějí. Rád, že je to za mnou? Tento pocit jsem neměl vůbec. Naopak se mi zdálo, že toho bylo málo a chtěl jsem se tam vrátit. Dnes se tam chci také vrátit, a také že se vrátím."

Chystáte něco konkrétního?

"Letos na podzim by se měla podobná akce opakovat pod mou organizací. Ve chvílích volna jsem se často potápěl s majitelem lodi, ten mi ukázal mnoho podmořských divů, a taky jsme se dohodli, že za ním přijedu se skupinou potápěčů. Byl by hřích nerozdělit se o zbytky těch krás s přáteli."

Chováte ke žraloku nějaký zvláštní vztah?

"Ano, obdivuji ho, líbí se mi jeho tvary, síla, co z něj vyzařuje, obratnost, elegance. Je to hrdý tvor, dokonalý tak, že se miliony let neměl potřebu vyvíjet a měnit. Třeba se nakonec lidem podaří ho vyhubit... Asi ano, jako všechna silná a hrdá zvířata. Stejný primitivní pocit - strach, že by mohli člověka ohrozit, už způsobil konec třeba vlků a medvědů u nás. A připočteme-li průmyslový rybolov, zejména v Asii, kde na velkou poptávku po žraločích ploutvích každoročně zahyne přes milion žraloků, nezdají se být předpovědi o jeho budoucím zániku přehnané. Naši generaci to ale naštěstí snad ještě nezastihne, nicméně čím dříve vyrazíme za žraloky, tím větší máme šanci, že je potkáme."

Tak na konec: stalo se pro vás potápění se žraloky drogou?

"Samo potápění se mi stalo drogou. Potápění se žraloky je už takovou laskominou, drogou výjimečně lahůdkovou."

                                                               Ptal se Petr Socha

Literatura a odkazy:

[W1] DOBRÁ VODA. nová vodní revue, čtvrtletník pro vyznavače vody. [M1] Šéfredaktor: Jan Eiesenmann, Gnóm-Eisenmann Media, s.r.o., Na okraji 42, 162 00, Praha 6. Adresa vydavatelství,. Gnóm-Eisenmann Media, s.r.o., Na okraji 42, 162 00, Praha 6.

časopis o přírodě, vědě a civilizaci