Hepatitida B (dříve označovaná jako sérová žloutenka) je závažné virové onemocnění. Po uplynutí inkubační doby, která je zhruba 40 až 180 dní, u většiny nakažených proběhnou mírné příznaky podobné chřipce nebo onemocnění proběhne zcela bez příznaků. Někteří lidé naopak mohou pociťovat celé týdny a měsíce zdravotní potíže v podobě únavy, slabosti, nevolnosti. Může se objevit žloutenka jako příznak poškození jater (žluté zbarvení kůže a očního bělma, tmavá moč).

Zhruba každý desátý nakažený člověk se stane chronickým nositelem viru a naděje na vyléčení je malá. Tito lidé často o svém onemocnění vůbec neví, protože se u nich neprojevují žádné klinické příznaky. Přitom jsou nositeli nákazy a v průběhu let může hepatitida vyústit až v cirhozu nebo dokonce rakovinu jater.

Uvádí se, že hepatitida B způsobuje více případů cirhozy jater než chronické požívání alkoholu a je příčinou až 80% případů rakoviny jater. [2]. Odhaduje se, že ročně zemře asi 2 milióny chronických nositelů virové hepatitidy B. [3]

V nejtěžších případech může hepatitida B přejít do trvalého poškození jater a může tak přímo způsobit smrt. Dosud neexistuje účinná léčba. Používá se podpůrná terapie, kdy se vylučuje námaha a je zavedena přísná jaterní dieta po dobu několika měsíců.

Světová zdravotnická organizace (World Health Organization) vyzvala všechny země světa k rozšíření preventivního očkování proti tomuto onemocnění. [4]

Virus hepatitidy B se přenáší infikovanou krví a tělesnými tekutinami nakaženého člověka nebo chronického nositele viru, včetně spermatu, poševního sekretu, hnisu, slin. K přenosu stačí velmi nepatrné množství krve (4.10^-5 ml) a virus může přežít až několik týdnů v zaschlé krvi. [5]

Světová zdravotnická organizace odhaduje, že na světě žije asi 350 miliónů chronických nositelů hepatitidy B. [4] Mezi země s vysokým výskytem hepatitidy B patří některé státy Afriky, jihovýchodní Asie a Jižní Ameriky. Virus se v těchto zemích šíří zejména z matky na novorozené dítě.

Ve vyspělých státech světa se hepatitida B šíří převážně pohlavním stykem a kontaktem s infikovanou krví. Jako prevence je v České republice ženám dvakrát během těhotenství odebírána krev na test přítomnosti viru. [6]

Hepatitida B je pohlavně přenosná nemoc, které lze předejít očkováním. V České republice výskyt této nemoci výrazně stoupá ve věkové skupině od 15 do 25 let [7, 8]. Studenti středních škol a vysokých škol jsou povinně očkováni.

V porovnání s onemocněním AIDS, kdy je nakaženo virem HIV asi 17 miliónů lidí [9], je hepatitida B mnohem větším rizikem při sexuálním chování. Odhaduje se, že je nakaženo asi 2 miliardy lidí [4]. Hepatitida B je zhruba stokrát nakažlivější než AIDS [8].

Před hepatitidou B se lze chránit vyhýbáním se přímého kontaktu s krví a s tělesnými tekutinami jiného člověka. Na rozdíl od AIDS provádění bezpečného sexu s kondomem nemusí být dostatečnou ochranou proti hepatitidě B, která se přenáší také slinami. Při cestách do zahraničí by se lidé měli vyhýbat lékařskému ošetření ve vysoce rizikových oblastech s nižší úrovní hygieny.

Nejúčinnější prevencí proti přenosu viru hepatitidy B je očkování [3], které je dostupné všem zájemcům. Základní očkování se skládá ze tří injekcí v intervalu 0, 1 a 6 měsíců. Poskytuje ochranu na 5 let a poté je nutné přidat další dávku.

Do rizikové skupiny ohrožených lidí nákazou hepatitidy B patří lidé přicházející do kontaktu s krví, krevními deriváty a jinými tělesnými tekutinami. Dále jde o úklidový personál ve zdravotnických a sociálních zařízeních, policie, armáda, hasiči, pracovníci odpadového hospodářství, pracovníci vězeňství a soudů a ve všech institucích, kde jsou pohromadě větší kolektivy lidí. Stále větší podíl na onemocnění hepatitidou B mají lidé, kteří se chovají v sexuálním životě rizikově.

Literatura:

[1] Hepatitida B., leták pro veřejnost. SmithKline Beecham Pharmaceuticals, 1996

[2] Eradicating HB possible through vaccination. Glimpse 1989, 11 (3): 3,7.

[3] Clements, Kane, Hu, et al.: World Health Forum 1990, 11:165-8

[4] World Health Organization: Press Release WHO/12, 21.2.1992

[5] Czeschinski, P.: Infektiongefahren in Beruf und Umwelt. Die Hepatitis B. Viewig Verlag, Wiesbaden 1995, 14 - 15.

[6] Metodický pokyn ministerstva zdravotnictví a hlavního hygienika ČR - Věstník MZ ČR, částka č.8-9, 1994

[7] Státní zdravotní ústav: NRL pro analýzu epidemiologických dat, 1996

[8] Benett DL.: The control of hepatitis B: The role of prevention in adolescence. Gower Medical Publishing, London 1992: 1-51

[9] AIDS data as of end 1994. Weekly Epidemiol. Rec. 1995, 50: 356-357

(c) 1997 Intellectronics

časopis o přírodě, vědě a civilizaci