Kniha "Sind die Kirchen am Ende" je sborníkem přednášek sedmi autorů z řad katolické a evangelické církve z konference konané v Mnichově. [1]

Katolický publicista Carl Amery v úvodním referátu hovoří o současných problémech církví, kterými je trvalý pokles členů a pokles zájmu o tradiční formy náboženské aktivity. Tento zájem nahrazuje buď lhostejnost nebo příklon k různým fundamentalistům. Carl Amery se snaží najít příčiny tohoto vývoje a domnívá se, že hlavní příčinou je ekonomie stálého růstu výroby, která působí nejen zkázu životního prostředí, ale zejména zkázu duchovního života společnosti. Východisko vidí v zásadní změně životního stylu v odklonu od neustálé snahy podmanit si okolní svět.

Katolický historik Dr. Manfred Weitlauff nalézá příčiny krize vývoje církve v průběhu 19. století, kdy došlo k výrazným změnám ve společnosti. Bylo zrušeno nevolnictví a zemědělští dělníci se hromadně stěhovali do měst, ve městech došlo k růstu průmyslu. Objevil se městský proletariát s jinými životními hodnotami. Jeho pracovní podmínky byly takové, že neumožňovaly žádný duchovní život. Církev nedokázala vůbec reagovat na potřeby chudých vrstev obyvatelstva ve městech a odcizila se svému poslání. Do značné míry se církev stala prodlouženou rukou státu.

Evangelický sociolog Rodiger Schloz v knize publikoval výsledky tři průzkumů mezi členy evangelické církve v letech 1972, 1982 a 1992. Dokazuje, že přes značný počet věřících, kteří opouštějí církevní společenství, vnitřní vztah člověka k Bohu se příliš nemění a v některých rysech se dokonce zlepšuje. Za hlavní změny považuje církevní pluralitu, diferenciaci životních stylů, narušení starých tradic a hledání nových životních jistot. Lidé podle Schloze potřebují pomoc a útěchu v konkrétních situacích.

Katolický profesor sociologie Gregor Sifer uvedl, že z církve vystoupilo v posledních letech až 200 tisíc lidí ročně. Církvi se vytýká její institucionální struktura, většinou nesrozumitelná výuka náboženství, příliš přísné nároky na sexuální morálku a nedostatek mladých vedoucích pro práci s mládeží, kteří by potřeby a zájmy mládeže lépe chápali. Naopak pozitivní vliv mají různá laická církevní sdružení, která oživují vztahy mezi lidmi.

Evangelický kněz profesor Klaus Tanner z Dresden situaci studoval z hlediska evangelické církve. Uvedl, že Hegel vítal individuální osvobození z církve, které se dnes považuje naopak za jeden z jejích problémů. Církve musí vyřešit konflikt autority přinášející víru a svobody svědomí a musí zdokonalit morální kritéria. Konec církví vzniká tam, kde se církev odcizí životu svých věřících.

Katolický profesor Siegfried Wiedenhofer z Frankfurtu a. M. situaci studoval z hlediska katolické církve. Kořeny současné situace vidí již v 17. století, kdy došlo k nezdravému vývoji církve. Církve zaostávají za západním životním stylem. Domnívá se, že církve musí překonat reformační konflikty ze 17. století a musí uznat, že víra je trvalý proces učení a sebeočišťování. Musí být překonány představy, že světové problémy lze řešit pouze technickými prostředky a nezávisle na Bohu. Církev by se měla zasadit za oživení a posílení mezilidských vztahů a hledat síly, které lidi vzájemně spojují.

Významný teolog Johann Baptiste Metz vidí krizi současných církví v krizi chápání Boha. V moderním myšlení se Bůh rozplynul v určitou mlhavou transcendenci. Metz se domnívá, že církev musí zodpovědět tři základní otázky.

První otázkou je, zda církev mluví k lidem srozumitelně. Církev by měla hovořit řečí modlitby svobodného člověka, řečí srdce a nesmí být svázána historickou liturgií ale na druhé straně ani objektivitou, jako je řeč vědy a techniky. Druhou otázkou je, zda církve hlásají morálku pro současnou krizi. Lidé se dnes honí za zážitky a požitky. Církev by jim mohla pomoci vnímat a chápat utrpení současného člověka jako součást života. Utrpení nevinných i samotného Ježíše Krista může být, pokud je správně pochopeno, zdrojem odpuštění, lásky a míru. Nelze se proto omezit jen na uznání vlastní hříšnosti jako zdroje pokory a strachu a hledat odpuštění hříchů jako cestu ke své vlastní spáse. Zdrojem morálky je láska, radostná zvěst a společenství v Kristu. Současná společnost ztratila Boha, je ovládána časem, spěchem a stressem. Lidstvo ztrácí paměť, zvyky a zásady. Nová identita je hledána v mýtech a sektách. Církve si proto musí zachovat svoji kontinuitu kulturního vývoje a musí se vyrovnat s vývojem osobní svobody.

Autor recenze Jiří Vackář uvádí, že u nás je situace poněkud jiná, než v sousedním Německu. Příčiny úbytku religiozity lze hledat nejen v austrokatolismu, který v knize [1] popsal prof. Weitlauff, ale také v pozitivismu první republiky a konečně ateistické marxistické propagandy od roku 1948. Kniha [1] je cenným příspěvkem k analýze a k řešení problémů dalšího vývoje křesťanských církví.

Literatura:

[1] Vackář, Jiří: recenze: Amery, Carl; Metz, Johann Baptiste: Sind die Kirchen am Ende. F. Pustet, Regensburg, 1995. Universum 19/1995, Revue přírodovědecké a technické sekce České křesťanské akademie. [X1]

(c) 1997 Intellectronics

časopis o přírodě, vědě a civilizaci