Slovo "dogma" je obvykle chápáno jako myšlenková ztrnulost, diktát autority potlačující svobodný rozum, nekritičnost, mechanické přejímání cizích a nedokázaných myšlenek, překonaná pojetí, zablokování rozumu určitým zkostnatělým systémem, tedy smrt skutečné vědy. Friedrich Nietzsche v jednom svém výroku říká: "Nedůvěřuji všem systematikům a jdu jim z cesty. Vůle k systému je nedostatkem poctivosti." [2]

Na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze se vyučuje teologie, jejímž posláním je vědecká práce. Autor článku [1] se snaží zodpovědět na otázku, zda lze dogma a vědeckou práci vůbec sloučit.

Především ukazuje, jak nesprávné je naše běžné chápání slova "dogma". Podstatné jméno "dogma" je odvozeno od slovesa "dokeo", které v klasické i biblické řeči znamená "mínit", "domnívat se", "jevit se". Slovo "dogma" tedy znamená především veřejné mínění, ustanovení nebo výnos, tedy "to, co se ukázalo správné". Vývoj významu slova "dogma" je poměrně dlouhý. V řečtině a klasické latině označuje toto slovo filozofické mínění, výnos, náboženskou nauku.

V Novém zákoně se slovem "dogma" označují jednak závěry apoštolského koncilu a jednak císařské rozhodnutí. I později si toto slovo podržuje svoji víceznačnost. Užívá se ve smyslu pokynu Božím nebo evangelijním, užívá se také ve smyslu lidské nauky nebo přirozeného zákona, případně ve významu císařského nebo církevního rozhodnutí. Někteří představitelé katolické církve slovo "dogma" používali pro označení chybných nauk.

Autor článku [1] kvůli výše naznačené mnohoznačnosti proto vysvětluje význam slova "dogma" v současné katolické teologii. Říká, že dogma je věta, pomocí níž církev předkládá pomocí řádné nebo mimořádné učitelské služby nějakou Bohem zjevenou nauku. Dogma vyjadřuje nějakou pravdu obecně platného zjevení a tato skutečnost musí být církví doložena.

Autor článku [1] dále uvádí, že dogma nezastavuje myšlenkový vývoj, ale pouze vyhlašuje nevratnost jeho dosavadního vývoje. Dogma lze obohatit, zpřesnit nebo zdokonalit, ale ne odbourat s tím, že došlo k omylu.

Podle mého názoru ale právě v této nevratnosti tkví ztrnulost myšlení. Vědecký vývoj v řadě případů ukázal, že je nutné často opustit dosavadní představy, vrátit se, vydat se jinou cestou. Vědu nelze stavět jako chrám a pokud se tak děje, čas od času se zdi pracně vybudovaného chrámu zřítí. Je právě odvahou vědce odmítnout původní představy a vydat se neprobádanou cestou. Příkladem je Einsteinova speciální teorie relativity, která zcela rozbourala tehdejší newtonovské představy o prostoru a čase. Dalším příkladem je znovu Albert Einstein, který o několik let později odmítl přijmout představy kvantové mechaniky.

Autor článku [1] uvádí, že teologie stojí na myšlence, že určité poznatky nejsou v kompetenci "přirozeného" lidského rozumu a jsou dostupné pouze rozumu posíleného vírou, který je darem a nikoliv odměnou za intelektuální úsilí. Na dogmatice je podle autora článku [1] provokativní především to, že v určité oblasti poznání považuje rozum za nekompetentní. Církev by se bez dogmatu mohla obejít, ale na druhé straně usnadňuje a urychluje práci teologa a představuje pro něj cenné zázemí pro další myšlenkový vzestup.

Literatura:

[1] ThDr. Skoblík, Jiří: Co znamená "dogma". Universum 19/1995, Revue přírodovědecké a technické sekce České křesťanské akademie. [X1]

[2] Nietzsche, Friedrich: Ecce homo. Naše vojsko, Praha 1993, 1.vydání, ISBN: 80-206-0270-4 z něm. orig.: Gotzen-Dammerung, oder Wie man mit dem Hammer philosophiert. Ecce homo: Wie man wird, was man ist. nakl. Walter de Gruyter Co., Berlin 1969 překlad: PhDr. Ladislav Benyovszky, CSc.

(c) 1997 Intellectronics

časopis o přírodě, vědě a civilizaci