Narodili jsme se v nejtemnější nevědomosti. Guru, duchovní učitel nám otevírá oči pochodní poznání. Hmotný svět je světem temnoty. Duchovní svět je světem mimo tuto temnotu. Ti, kteří k němu dospěli, se již nikdy nevrátí do temnot hmotného světa.

Povinností duchovního učitele, gurua, je vyvést své žáky z temnoty na světlo. Dnes všichni trpíme svou nevědomostí. Nemoc je způsobena naší nevědomostí, neboť nevíme, co nás znečistí. Zločinec může tvrdit, že neznal zákon, ale to ho neomlouvá, pokud jej porušil. Nevědomost tedy neomlouvá. Jako existují lidské zákony, které dovolují a zakazují, existují přísné přírodní zákony, které působí bez ohledu na to, zda je známe nebo ne. Pokud se z nevědomosti dopustíme chyby, musíme za ni trpět.

Zájmem gurua je, aby nikdo v hmotném světě netrpěl. Nikdo nemůže prohlásit, že netrpí. Ve světě jsou tři druhy utrpení: utrpení povstávající z hmotného těla a mysli (adhyatmika), utrpení pocházející od jiných živých tvorů (adhibhautika) a utrpení pocházející od přírodních sil (adhidaivika). Můžeme trpět nemocí, mentální úzkostí. Utrpení nám mohou způsobit jiní živí tvorové, baktérie, mravenci, komáři, mouchy, ale také lidé. Můžeme trpět následkem vlivu přírodních sil, kdy nastanou horka nebo kruté zimy.

Lze se ptát, proč vlastně trpíme? Trpíme z nevědomosti. Dopouštíme se chyb, žijeme hříšným způsobem a proto trpíme. První starostí gurua je osvobodit své žáky od nevědomosti. Guru vidí, že utrpení vzniká následkem nevědomosti, temnoty. Guru proto vezme pochodeň poznání a osvítí živou bytost ve tmě.

Védy nás vybízejí, abychom vyhledali pravého gurua. Guru je jeden, protože přichází posloupností duchovních učitelů. Nemohou existovat dva guruové, neboť skutečný guru mluví úplně stejně, jako jeho předchůdci. Někteří duchovní učitelé říkají: "Podle mého názoru byste měli jednat takto." Tito lidé nejsou guruové, jsou to samozvaní učitelé a darebáci. Pravý guru má pouze jeden názor, který je totožný s názorem Kršnovým, Vjásadévovým, Náradovým, Ardžunovým, Čaitanjovým a Gósvámiů. Před pěti tisíci lety přednesl Kršna Bhagavadgítu a Vjásadéva ji zaznamenal. Nikdy Vjásadéva neřekl: "Podle mého názoru...", ale napsal "srí bhagaván uváca", "Vznešený pravil".

Proto je Šríla Vjásadéva guru. Předává Kršnova slova tak, jak byla vyslovena. Pokud pošleme telegram, osoba, která ho doručí, jej nemůže opravovat, přepisovat, doplňovat, vykládat. Pouze doručí zprávu. Guru jedná stejným způsobem, doručuje poselství od Kršny. Šrí Kršna říká v Bhagadavadgítě (9.34):

man-maná bhava mad-bhakto mad-yájí mám' namaskuru mám evais'yasi yuktvaiam átmánam' mat-paráyan'ah' (pozn. 2)

"Vždy na Mě mysli, staň se Mým oddaným, uctívej Mne a pouze Mně se klaň. Takto plně pohroužen ve Mně, určitě ke Mně dojdeš."

Šríla Prabhupáda uvádí, že je mnoho falešných guruů, kteří chtějí šířit své názory. Někteří z nich tvrdí: "Já jsem Bůh". Slovem Bůh se ovšem označuje Svrchovaná Bytost". Lze takovému guruovi položit otázku: "Jsi Svrchovaná Bytost?" nebo "Jsi nejvyšší autorita?" Bůh je svrchovaná Bytost a neomezená autorita a nikdo se Mu nevyrovná a nikdo není větší než On. Přesto lze potkat mnoho falešných guruů, mnoho darebáků prohlašujících se za Nejvyššího.

Pravý guru předává pouze to, co nejvyšší guru, Bůh, říká v pravých písmech. Guru nemůže nijak změnit vzkaz posloupnosti duchovních učitelů.

Musíme si uvědomit, že sami nemůžeme zjistit, co je Absolutní Pravda. Nikdo nemůže překonat svého gurua, ale může jen zůstat velkým bláznem před svým učitelem. Šrí Kršna napsal (Bg. 4.2):

evam' parampará-práptam imam' rájars'ayo viduh' sa káleneha mahatá yogo nas't'ah' parantapa (pozn. 2)

"Takto byla tato nejvyšší věda předávána posloupností duchovních učitelů a takto ji přijali svatí králové. Během času však byla posloupnost přerušena, a proto se zdá, že původní věda je ztracena."

Vyhledat svého duchovního učitele není módní záležitost, jak se řada nevědoucích lidí domnívá. Člověk, který má skutečný zájem o duchovní život a chce porozumět duchovním otázkám, Bohu a vztahu k Bohu, potřebuje svého gurua. Musí se mu zcela odevzdat, neboť bez odevzdání se nemůže nic naučit. Musí ho přijmout stejným způsobem, jako Ardžuna přijal svého gurua Šrí Kršnu:

kárpan'ya-dos'opahata-svabhávah' prcchámi tvám' dharma-sam'múd'ha-cetáh' yac chreyah' syán nis"itam' brúhi tan me s"is'yas te 'ham' s"ádhi mám' tvám' prapannam (pozn. 2)

"Nyní jsem zmaten a nevím, jaká je má povinnost; ze slabosti jsem ztratil všechnu rozvahu. V této situaci se Tě ptám, řekni mi jasně, co je pro mne nejlepší. Nyní jsem Tvým učedníkem a Tobě odevzdanou duší. Prosím, pouč mne." (Bg. 2.7)

Guru je představitelem Kršny a pokud se odevzdáme pravému duchovnímu učiteli, odevzdáme se tím Bohu. Bůh přijímá naše odevzdání se guruovi. Šrí Kršna v Bhagavadgítě říká (Bg. 18.66):

sarva-dharmán parityajya mám ekam' s"aran'am' vraja aham' tvám' sarva-pápebhyo moks'yais'yámi má s"ucah' (pozn. 2)

"Zanech všech druhů náboženství a odevzdej se jen Mně. Já tě oprostím od všech následků za hříšná jednání. Neboj se."

Jistě někdo může namítat, proč se nelze odevzdat přímo Kršnovi. To však nelze, neboť nejdříve se musíme odevzdat Jeho představiteli a ten nás dovede správnou cestou ke Kršnovi. Je to jako s řízením automobilu, které se také nenaučíme žádným studiem jakkoliv dobrých příruček, ale musíme mít učitele, který nás do řízení zasvětí. Proto se říká: "Guru je stejně dobrý jako Bůh." Když vzdáváme úctu guruovi, vzdáváme úctu Bohu. Protože se snažíme uvědomit si Boha, musíme se tomu nejprve naučit. To se lze naučit prostřednictvím Jeho představitele, kterému musíme prokazovat úctu a tím ji prokazujeme Bohu. Guru ovšem nikdy o sobě neříká, že je Bůh. Guru si nikdy nemyslí, že prokazování úcty k němu jako k Bohu z něj činí Boha. Jakmile takto uvažuje, není pravým guru, je; pouhým psem a darebákem. Bůh je vždy Bůh a guru je guru.

Měli bychom vyhledat a přijmout gurua, který mluví rozumně, který nikdy nemluví nesmysly. Měli bychom mu prokazovat veškerou úctu a také si pamatovat, jak vykonávat jeho příkazy. Šrí Kršna píše (Bg. 4.34):

tad viddhi pran'ipátena pariprás"nena sevayá upadeks'yanti te jňánam' jňaninas tattva-dars"inah' (viz pozn. 1)

"Obrať se na duchovního učitele a uč se od něho pravdě. Dotazuj se ho se vší pokorou a věrně mu služ. Seberealizované duše ti mohou sdělit poznání, neboť uzřely pravdu".

První nutností je tedy odevzdání se. Musíme vyhledat gurua a dobrovolně se mu odevzdat. Písma říkají, že před tím, než ho přijmeme za svého duchovního učitele, měli bychom pečlivě studovat, zdali se mu můžeme odevzdat. Nesmíme přijmout gurua náhle, fanaticky. Je to velice nebezpečné. Guru vždy zkoumá člověka, který se chce stát jeho žákem, aby zjistil, zda je upřímný. Upřímnost je základním vztahem mezi guruem a žákem. Procesu přijetí gurua se musíme ujmout se vší vážností, rozvahou a moudrostí. Teprve pak se z nás stane dobrý žák.

Všichni jsme se narodili jako nevědomí pošetilci. Pokud bychom se narodili jako učenci, jaký smysl by měla škola? Pokud bychom se nevzdělávali v poznání, nebyli bychom o nic lepší než zvířata. Zvíře může prohlásit, že knih není třeba, že je guru. Ale jak může získat vědomosti bez studia autorizovaných vědeckých a filozofických knih? Falešní guruové se snaží těmto otázkám vyhnout. Ale my musíme pochopit, že jsme se všichni narodili jako nevědomí a bez znalostí potřebujeme osvícení. Musíme obdržet poznání, aby se naše životy staly dokonalé. Pokud své životy nezdokonalíme, budeme poraženi a prohrajeme svůj boj o existenci. Snažíme se o lepší život, o lepší postavení a kvůli tomu těžce bojujeme. Ve skutečnosti však netušíme, co lepší život je.

Musíme se vzdát jakéhokoliv postavení, které máme v tomto hmotném světě. Můžeme mít postavení dobré nebo špatné. Nesmíme však zde zůstat. Můžeme si nyní myslet, že máme vysoký plat a dobré postavení, ale nějaká choroba nebo nehoda může naše postavení náhle ukončit. V našem hmotném světě ve skutečnosti žádné dobré postavení neexistuje. Kdo o ně usiluje, je stejně nakonec poražen. V Bhagavadgítě (14.26) se píše:

mám' ca yo 'vyabhicáren'a bhakti-yogena sevate sa gun'án samátítyaitán brahma-bhúyáya kalpate

"Kdo mi slouží s úplnou oddaností a za žádných okolností se neodchýlí, překoná kvality hmotné přírody a dostane se na duchovní úroveň."

Neexistuje žádná věda v hmotném světě, která by nás učinila nesmrtelnými. Ve védských písmech je obsaženo poznání, pomocí něhož lze nesmrtelnost získat jako nejlepší postavení. Guru na sebe bere velkou zodpovědnost. Musí svého žáka vést a umožnit mu, aby se stal vhodným kandidátem pro návrat k Bohu.

Téma lhářů, podvodníků a falešných jogínu je v naší republice stejně aktuální, jako kdekoliv v západním světě. Lidé v touze po duchovním poznání se nechají často nachytat a podvést. Šríla Prabhupáda se k tomu vyjádřil v roce 1968 v Los Angeles při rozhovoru s novinářem jednoho amerického časopisu.

Lidé totiž očekávají, že něco získají snadno a levně. Žáci pravých guruů však nic nezískají levně. První podmínkou je morální charakter. Dokud někdo přísně nedodržuje morální zásady, nemůže dosáhnout zasvěcení a nemůže se stát členem Hnutí pro uvědomování si Kršny. Ale nejvíce v západním světě se objevují podvodníci, kteří nabízejí své služby za peníze. Lidé chtějí být takto oklamáni, protože se nechtějí podřídit kázni a za své peníze očekávají téměř okamžitý efekt.

Stále více lidí celého západního světa se obrací k východním filozofiím, protože jsou unaveni materialistickým způsobem života. Mají dostatek jídla, dostatek žen, dostatek požitků a dostatek domů. A přesto nejsou spokojení. Samotný hmotný pokrok nezaručuje nikomu spokojenost. Lidé by se měli věnovat duchovnímu životu, protože žijí v nevědomosti a nemají naději, nevědí, kam směřují a jaký je cíl jejich života.

Proč vlastně západní církve neuspěly v předkládání duchovního života? Bible byla vyložena v dávných dobách primitivním lidem v poušti. V té době stačilo říci, že "Na počátku byl Bůh a Bůh stvořil svět." Tehdy takové vysvětlení jistě stačilo. Nyní jsou lidé na určité vědecké úrovni. Chtějí vědět podrobně, jak byl svět stvořen. Ale takové vysvětlení v Bibli pochopitelně není. Církev také není schopna dát podrobnější vysvětlení. Chodit do kostela každou neděli lidem nic neříká a lidé jsou nespokojeni. Kromě toho náboženští vůdcové nedodržují často ani základní přikázání. Ve Starém zákoně je jedno z přikázání "Nezabiješ." Ale zabíjení je v křesťanském světě velice běžné. Když se jich ptáte, proč se dopouštějí tak hříšného činu, odmítají se o tom bavit.

Lidská společnost bez náboženství je však zvířecí společnost. Rozdíl mezi Hnutím Haré Kršna a křesťanstvím není v nějaké interpretaci. Šríla Prabhupáda nepožaduje, aby se z křesťanů stali hindové, ale pouze říká, aby dodržovali deset přikázání, které jim dal Bůh. Neříká, že Bůh ve vašem náboženství není, ale pouze poslouchejte Boha a milujte Ho.

Rozdíl mezi křesťanskou a hinduistickou věroukou spočívá ve výuce. Hinduismus se učí prakticky. Křesťanští představitelé neučí, jak milovat Boha. A proto hinduismus tak přitahuje mladé lidi.

V západní kultuře nebo v náboženství není obsaženo řešení sexuálního problému. Hinduismus po svých žácích žádá, aby se oženili. Nedovoluje nesmyslné bydlení chlapců a dívek dohromady. Jedna z věcí, kterou hinduismus mladé chlapce učí, je stát se brahmačáríny. To znamená, že žijí v celibátu a učí se ovládat své smysly a touhy. Ve védské společnosti se hoch obvykle neožení, dokud mu není 24 až 25 let a dívka se nevdá, dokud jí není 16 nebo 17 let. Protože zažívají duchovní radost z oddané služby Kršnovi, nezajímají se o pohlavní život. Hinduismus nepřikazuje chlapcům, aby se nestýkali se ženami nebo zanechali pohlavního života. Usměrňuje však jejich život pod zásadou uvědomování si Kršny. Učí se, jak ovládat své sexuální touhy.

Lidé na západě hledají duchovní život. Ale často nechtějí nic obětovat, ničemu se podřídit. Kdo chce být zasvěcen, musí od začátku dodržovat čtyři zásady: nesmí jíst maso (vejce, ryby), nesmí hrát hry o štěstí (jakékoliv hazardní hry), nesmí používat omamné látky (cigarety, alkohol, kávu, čaj, drogy) a nesmí mít nedovolený pohlavní styk (styk mimo manželský svazek). Řada lidí ihned odejde. Bez dodržení těchto zásad nemůže být zasvěcen.

Skutečný lékař však také řekne, že nesmíte jíst to a to, že se musíte vyvarovat tomu a tomu. Lidé to považují za otravování a chtějí něco levného, bez problémů, bez závazků, bez povinností a bez zodpovědnosti. Proto přicházejí podvodníci, kteří nabízejí falešné řešení. Stačí nahlédnout do časopisů na stovky lákavých inzerátů na nejrůznější preparáty a senzační návody na štěstí. Tito podvodníci za několik dolarů nabízejí návody na zdraví, na štěstí, na úspěch. Naprostá většina lidí se nechá zlákat, protože je to pro ně snadné, bez závazků, bez zodpovědnosti. Stačí dát jen několik dolarů.

Tohle ale hinduisté nemohou udělat. Pokud chce někdo žít duchovním životem, musí dodržovat určité zásady. Přikázání říká, že nezabiješ. Nelze to obejít tvrzením, že zvířata nemají duši. Nelze takto podvádět. Hnutí Haré Kršna se řídí autorizovanou filozofií, kterou vytvořil Bůh Kršna. Neříká, zanechte svého náboženství a pojďte k nám. Ale říká, dodržujte své vlastní zásady a potom, pokud chcete, studujte s námi. Někdy studenti po ukončení univerzity začnou studovat na další univerzitě. Chtějí znát více. Podobně člověk získá osvícení studiem kteréhokoliv náboženského textu. Ale pokud zjistí, že Hnutí Haré Kršna mu může něco přinést, přidá se. Pokud někdo má skutečný zájem o duchovní život, proč říká, že je žid, křesťan nebo muslim? Proč by hind nemohl hovořit v křesťanském kostele, když hovoří o stejném Bohu?

Všechna náboženství by měla požadovat jediné: lásku k Bohu. Nezáleží na tom, ve které církvi, ve kterém náboženství. Je nutné pouze vyvinout lásku k Bohu. To je hlavní cíl Hnutí Haré Kršna.

Lidé přijímají podvodníky, protože nevědí, kdo Bůh je. Ten, kdo se za Boha prohlašuje je darebák. Ale ten, kdo je podveden, je také darebák, neboť neví, kde Bůh je. Myslí si, že Bůh je tak levný, že Ho může potkat někde v tržnici. Haré Kršna je hnutí, ve kterém lze poznat Boha. Pokud budete s tímto Hnutím studovat, nepřijmete žádného darebáka a podvodníka.

Lidé chtějí obyčejně všechno levně, bez námahy. Proto je lze tak snadno oklamat a podvést. Žáci guruů musí dodržovat určité zásady, ale spousta lidí to považuje za obtěžování. Pokud jim však někdo řekne, že stačí jen zaplatit a vzít si svoji mantru, jsou uspokojeni, jak dobrý obchod udělali.

Pokud člověk chce získat vzdělání, musí tomu věnovat mnoho času a práce, aby něco pochopil, něčemu porozuměl a něco se naučil. Podobně je tomu, když se někdo chce naučit duchovnímu životu. Jistě není možné se stát zasvěcencem za šest měsíců, když se použije nějaká úžasná mantra. Lidé, kteří po něčem takovém touží, chtějí být podvedeni.

Skutečný guru je představitelem Boha a hovoří pouze o Bohu. Nezajímá se o materialistický život a celý svůj život věnuje jen a pouze Bohu. Pravý guru je velice dobře obeznámen s písmy a védským učením a zcela závisí na brahma. Měl by vědět, co je brahma (duchovno) a jak být umístěn v brahma. Guru je zástupcem a představitelem Boha. Nic si nevymýšlí a vše říká v souhlase s písmy a předešlými áčárji. Nedá vám nějakou zvláštní mantru. Jeho úkolem a posláním je říkat všem lidem, aby se oddali Bohu. Je to ve skutečnosti jeho jediné poslání.

Křesťan, muslim, hind, na tom nezáleží. Pokud hovoří ve prospěch Boha, pak je guru. Ježíš Kristus nabádal lidi, aby milovali Boha. Každý, kdo takto lidi nabádá, je guru.

Neexistuje špatný guru. Jestliže někdo nehovoří pouze o Bohu, pak není guruem. Guru nemůže být špatný, jako nemůže být bílý nebo červený. Hnutí Haré Kršna nemá mnoho stoupenců, protože se na ně kladou nároky, povinnosti a zodpovědnost. Lidé nemají rádi nároky a proto se hrnou za lacinými věcmi.

Uvědomování si Kršny je očistný proces. Jeho smyslem je člověka očistit od všech označení, jako je Angličan, běloch či ministr. Všichni jsme částečkami Boha a to je naše skutečná totožnost. Pokud lidé dospějí k tomuto poznání, pochopí, že jsou si všichni rovni, že jsme všichni stejné duchovní kvality.

Uvědomování si Kršny je vědeckým procesem. Hnutí za toto uvědomování zve všechny upřímné lidi, kteří se zajímají o blaho lidské společnosti. Je jedinou cestou k Bohu. Šrí Kršna říká (Bg. 18.66):

sarva-dharmán parityajya mám ekam' s"aran'am' vraja aham' tvám' sarva-pápebhyo moks'yais'yámi má s"ucah' (pozn. 2)

"Zanech všech druhů náboženství a odevzdej se jen Mně. Já tě oprostím od všech následků za hříšná jednání. Neboj se."

Nikdo není nucen zanechat svého zaměstnání, nikdo nemusí opustit rodinu. Jediné, co musí udělat, je zpívat Haré Kršna mantru a zanechat špatných zvyků. Může ale není nucen finančně vypomáhat. Pravý guru není obchodník. Zastupuje Boha.

Duchovní život nezávisí na majetku. Chudý člověk může být materialista a bohatý může být duchovně založený, nebo naopak. Duchovní život je transcendentální. Ardžuna byl členem královské rodiny a přesto byl čistě oddán Bohu. Duchovní život nezávisí na hmotných okolnostech.

Lidé nechápou, co je to duchovní život a proto zbytečně kritizují. Duchovní život začíná poznáním, že nejsme hmotné tělo, ale duše. Duchovní vzdělání by mělo být součástí vzdělání každého člověka. Existuje obrovské množství literatury a duchovní učení by mělo být na školách, vysokých školách a univerzitách.

Falešný guru člověka nemůže poškodit, pokud člověk včas pozná, že Bůh je v jeho srdci. Z Bhagavadgíty se lze dovědět, že upřímných hledačů pravdy je málo. Stoupenců Hnutí Haré Kršna je málo, protože většina lidí se zajímá jen o materiální svět. Skoro všichni, kteří mají zájem o duchovní svět, jsou podvedeni. Nelze ale hnutí posuzovat podle počtu stoupenců, tedy nikoliv podle množství, ale podle kvality.

Každý může dosáhnout dokonalosti, za předpokladu, že sám chce. Šrí Kršna říká (Bg. 18.66): "Odevzdej se pouze Mně." Lidé ale chtějí být nezávislí a nemají zájem se odevzdat. Duchovní život ale není něco, čeho lze dosáhnout několikaminutovým rozhovorem. Existuje mnoho knih, ale lidé nemají zájem. Dílo Šrímad Bhágavatam je velmi dlouhé a může trvat několik dní, než porozumíte jedinému řádku. Jde o posvátnou knihu o zhruba 18 tisících veršů, jejímž autorem je Vjasedéva. Tato kniha se chápe jako knižní inkarnace Pána a jako Jeho zvuková reprezentace. Lidé však většinou vyžadují něco snadného a rychlého. Proto jsou podváděni. Duchovní život vyžaduje přijetí sebekázně za cenu realizace Boha. To se lidem nelíbí.

Hare Kr's'n'a, Hare Kr's'n'a Kr's'n'a Kr's'n'a, Hare Hare Hare Ráma, Hare Ráma Ráma Ráma, Hare Hare (viz pozn. 1)

Transcendentální vibrace založená na zpěvu Haré Kršna mantry je nejlepším způsobem, jak obnovit naše vědomí o Kršnovi. Jako živé duše jsme všichni byli původně duchovními bytostmi vědomými si Kršny, ale stykem s hmotou se naše vědomí znečistilo. Hmotné prostředí, ve kterém žijeme, se nazývá majá (iluze, to co není). Iluzí je, že se snažíme být pány přírody, zatímco jsme v pevném sevření přírodních zákonů.

Uvědomování si Kršny je původní, přirozená energie živé bytosti. Pokud slyšíme transcendentální vibraci, je toto vědomí obnoveno. Proto tato jednoduchá meditace se doporučuje pro tuto dobu. Praktickou zkušeností zjistíme, že zpíváním mahámantry, velkého osvobozujícího zpěvu, lze pocítit transcendentální extázi pocházející z duchovní úrovně. Zpěv mantry Haré Kršna pochází z duchovního světa, takže tato zvuková vibrace překonává všechny nižší úrovně vědomí, smyslovou, myšlenkovou a rozumovou. Není proto nutné rozumět slovům mantry, ani není zapotřebí nějaké mentální spekulace nebo rozumového přizpůsobení ke zpívání. Mantra pochází z duchovního světa a kdokoliv se může přidat bez jakékoliv předchozí přípravy a radostně tancovat.

Těm, kteří jsou příliš zaměstnáni materiálním životem, trvá déle, než se dostanou na obvyklou úroveň. Zpívá-li mantru s láskou čistý oddaný Pána, má to největší účinek na posluchače. Zpěv by se tedy měl poslouchat jen z úst čistě oddaných, aby bylo dosaženo okamžitých účinků. Zpěvu z úst těch, kteří oddáni nejsou, je třeba se vyhýbat. Mléko, kterého se dotkla hadí tlama, má jedovaté účinky.

Slovo Hará (vokativ Haré) je způsob, kterým oslovujeme energii Pána. Slovy Kršna a Ráma oslovujeme samotného Pána. Obojí, Kršna a Ráma, znamená "nejvyšší blaho".

Hmotná energie (majá) je jednou z mnoha energií Pána. My, živé bytosti, jsme také energie, mezní energie, Pána. Živé bytosti jsou vyššího řádu než hmotná energie. Pokud vyšší energie přichází do styku s nižší energií, nastává komplikovaná situace. Pokud se ale vyšší energie dostává do styku s nejvyšší energií, zvanou Hará, je živá bytost umístěna ve svém šťastném původním postavení.

Nadduše je přítomna ve všem živém a neživém a je si vědoma veškeré existence. Duše a Nadduše nejsou na stejné úrovni. Vyššího vědomí lze dosáhnout spojením individuálního vědomí s nadvědomím. Tento proces se nazývá uvědomování si Kršny.

Uvědomování si Kršny je nejvyšší jóga, kterou provádějí oddaní jogíni. Tato jóga, která byla předložena Šrí Kršnou v Bhagavadgítě, se liší od hathajógy, která se dnes často vyučuje v západních zemích.

Skutečná jóga znamená ovládání smyslů. Když je toho docíleno, jogín se soustřeďuje na podobu Nejvyšší Božské Osobnosti, Nárájána, Šrí Kršnu. Šrí Kršna je původní Absolutní Božská Osobnost a ostatní podoby Višnua, se čtyřma rukama, ve kterých drží lasturu, lotosový květ, kyj a disk, jsou plné expanze Kršny.

Pokud chce jogín provádět ovládání své mysli, měl by se usadit na odloučeném posvátném místě a dodržovat zásady a příkazy brahmačáríjského života: žít v přísném sebepokání a celibátu.

Ovládání smyslů začíná ovládáním chuti. Nesmíme dovolit, aby náš jazyk ochutnával jakákoliv zakázaná jídla a nápoje.

Neměli bychom mrhat drahocenným časem a zabývat se nějakými gymnastickými cviky ve jménu jógy. Cílem skutečné jógy je nalézt čtyřrukou Nadduši ve vlastním srdci a vidět Ji neustále během meditace. Taková meditace se nazývá samádhí. Pokud někdo chce meditovat o něčem neosobním, bude potřebovat velmi mnoho času, aby toho dosáhl pomocí jógy. Nedokážeme svoji mysl soustředit na něco neosobního nebo na vakuum.

Meditací člověk může dojít k poznání, že Bůh sídlí ve všech srdcích, i těch, když si toho člověk není vědom. V Bhagavadgítě je potvrzeno, že Íšvara, Nejvyšší vádce je umístěn v srdcích všech. Rovněž je přítomen v každém atomu, v každé části vesmíru.

Všudepřítomná podoba Pána se nazývá Paramátmá. Átmá je individuální duše, Paramátmá je Nadduše. Átmá je přítomna na jednom místě, Paramátmá je přítomna všude. Nadduše dává duši veškeré možnosti, aby dostala vše, po čem touží. Snaží se, aby se duše odevzdala Bohu a dospěla tak k věčnému životu.

Na začátku přicházejí pokyny Pána prostřednictvím duchovního učitele. Jakmile se žák zdokonalí a začne jednat pokorně, s vírou a láskou ke Kršnovi, pod vedením pravého duchovního učitele, spojovací proces se stane přesnější a pevnější. Na této úrovni začne Kršna řídit oddaného zevnitř jako caitya-guru a zvenku mu pomáhá duchovní učitel, guru.

Vědět, že Bůh je umístěn v srdci všech nestačí. Člověk musí podle toho také jednat s myslí upřenou na Kršnu. To je nejvyšší dokonalá úroveň lidského života a nejvyšší ze všech jóg.

Dokonalý jogín může získat osm nadpřirozených sil:

1. Může být menší než atom. 2. Může být větší než hora. 3. Může být lehčí než vzduch. 4. Může být těžší než kov. 5. Může vykonat materiální zázrak (např. stvořit planetu). 6. Dokáže ovládat jiné bytosti. 7. Dokáže cestovat v tomto vesmíru i mimo něj. 8. Může si vybrat dobu a místo své smrti a volně zvolit nové zrození.

Když však člověk dospěje na úroveň dokonalosti, kdy dostává pokyny přímo od Pána, povýší se nad výše uvedené síly. Jóga k získání mystických sil začíná obvykle dechovými cvičeními. Dalším krokem je pak meditace na Nadduši. Získání nadpřirozených sil je krokem vpřed, ale nejdokonalejším úspěchem je přímé získávání pokynů od Pána a styk s Ním.

Tento věk se označuje jako Kalijuga, období hádky, věk poklesků, poslední doba mahájugy. Trvá 432 tisíc let a pět tisíc let již uplynulo. Lidé se v něm většinou nezajímají o seberealizaci a duchovní život. Proto se často chytají do pasti podvodníků, kteří se snaží provozovat jógu a jiné duchovní vědy, a tak vydělávají peníze. Před věkem Kalijuga podle starých indických mýtů existoval Věk nevinnosti, Zlatý věk, Krtájuga.

Šrí Čaitanja Maháprabhu prakticky ukázal, jak provádět bhaktijógu (duchovní jógu pro očišťování smyslů) zpěvem svatých jmen Kršny. Jde o velmi jednoduchou a praktickou metodu pro tento věk. Jóga slouží pro ovládání smyslů, bhaktijóga pro jejich očišťování. Jsou-li smysly očištěny, jsou také ovládány. Nic nedokáže zastavit činnosti smyslů umělým způsobem, ale pokud je očistíme, nejenže nejsou přitahovány ke zbytečným činnostem, ale jsou pozitivně zaměstnány v transcendentální službě Bohu.

V roce 1496 se v Indii objevil zlatý avatára (inkarnace, tedy vtělení Boha, který sestoupil z duchovního nebe do hmotného vesmíru s určitým úkolem) Šrí Čaitanja Maháprabhu. Ve védských textech je řada důkazů, že tento muž byl inkarnací Kršny. Kršnova barva je v písmech popsána jako temně modrá, připomínající barvu bouřkového mraku. Šrí Čaitanja Maháprabhu je barvy zlaté. Dalším znakem tohoto avatáry byl doprovod mnoha oddaných.

Podle Bhagavadgíty, kdykoliv Bůh sestoupí na zem, má dvě poslání: "Kdykoliv sestoupím, Mým posláním je pomoci zbožným oddaným a zničit démony" (Bg. 4.8). V tomto světě jsou dva druhy lidí, démoni a oddaní. Oddaní jsou polobozi, protože mají božské vlastnosti a jsou téměř na stejné úrovni jako Bůh. Neoddaní ateisté jsou démoni. V tomto věku je poslání Šrí Čaitanje Maháprabhua stejné. Lidé však mají dnes takové zbraně, že Bůh nemusí zabíjet. Bůh Kršna sestoupil na zem, aby zabil démonskou mentalitu v lidech, což je také poslání Hnutí Haré Kršna.

Ve Šrímad Bhágavatam se říká, že Čaitanja Maháprabhu je inkarnací Boha pro tento věk. Jeho uctívání je snadné: stačí, když se budeme dívat na jeho obraz a zpívat Haré Kršna mantru. Není třeba stavět kostely a chrámy. Lze se kdekoliv posadit, na okraji cesty, pod strom, zpívat Haré Kršna matru a tím uctívat Boha.

Obloha, kterou vidíme nad sebou, je hmotná obloha. Kromě ní existuje duchovní nebe. Nemůžeme to zjistit žádným výzkumem. Pokud chceme zjistit, co je mimo hmotný svět, musíme přijmout védskou autoritu. Pokud ji odmítneme, nikdy nezjistíme, co je za hranicemi hmotného světa.

V Šrí Bhágavatam, který byl sepsán před pěti tisíci lety, je seznam avatárů žijících nejen v minulosti, ale i těch, kteří budou žít v budoucnosti. Poslední avatára Kalijugi bude Kalki, který se narodí v rodině brahmána Višnujašá, v místě zvaném Šambhala.

Každý, kdo je oddán, může získat duchovní tělo, které na rozdíl od hmotného těla je věčné, plné poznání a blaženosti. Pokud člověk, který se zabývá jógou a seberealizací, nedospěje z nějakého důvodu k cíli, je mu Kršnou dána nová možnost. Narodí se v rodině čistého brahmána nebo v zámožné rodině. Jestliže se člověk narodí v rodině oddaných, znamená to, že již v minulém životě se józe věnoval, ale z nějakého důvodu cestu nedokončil. Proto je mu dána nová možnost pod dohledem vzorných rodičů.

Existuje řada hříšných činností a podle míry svého hříšného jednání dostaneme hmotné tělo. Naším skutečným problémem tedy není způsob života na tomto světě, ale získání duchovního těla.

Mnoho pošetilých lidí tomu nerozumí. Tito lidé jsou popsáni v Bhagavadgítě jako múdhové a Kršna říká: "Ve skutečnosti Mě neznají". Proto Kršna opět sestoupil mezi lidi jako oddaný, aby lidem ukázal, jak se Mu mají odevzdat.

Šrí Čaitanja Maháprabhu dává příležitost dospět k Bohu přímo, protože dává lásku k Bohu jednoduchým způsobem:

harer náma harer náma hare námaiva kevalam kalau násty eva násty eva násty eva gatir anaythá (viz pozn. 1)

"V tomto věku zpívejte pouze Haré Kršna mantru. Není zde jiná možnost."

Lidé jsou zmateni mnoha různými metodami duchovní seberealizace. Nedokážou však dodržovat zásady pravé meditace nebo jógy. Šrí Čaitanja říká, že člověk oddaně zpívající svatá jména Boha se dostane na úroveň seberealizace okamžitě.

Oddaná služba začíná nasloucháním a někdo by měl opěvovat. Jedna osoba ale může dělat obojí, zpívat i naslouchat. Když se zpívá Haré Kršna mantra, dělá se obojí. Naslouchání je začátek. Není třeba zvláštního vzdělání nebo hmotného poznání. Je však nutné naslouchat ze správného zdroje, tedy těm, kteří jsou oddáni Nejvyšší Božské Osobnosti.

Lidský život je určen k osvobození z hmotného těla (apavarga, osvobození z hmotného zapletení). Přijmutí hmotného těla znamená zajetí hmotou. Takové zapletení se nazývá karma. Dokud je mysl zapletena v karmě, musíme přijímat hmotná těla. Pokud se nám nezdaří do konce života dokončit svoji práci, Kršna nám dá další příležitost a musíme znovu přijmout hmotné tělo. Materialističtí pošetilci nejsou při smyslech a dělají věci, které by dělat neměli. Když se člověk snaží jen uspokojovat své smysly, zešílí a je schopen udělat cokoliv a jakkoliv. Spalující touha je nutí někdy vykonat činy, jimiž nedokáží zabránit. Neměli bychom šílet po hmotných věcech, smyslových požitcích. Život k tomu není určen.

Když tělo umře, nikomu není zaručeno, jaké dostane příště. Nižší živočichové podle zákonů přírody zapomínají a jejich vědomí není vyvinuto. Může se nám stát, že v příštím životě se zrodíme jako nižší živočich nebo dokonce rostlina. Proto bychom měli být opatrní a měli bychom využít svého lidského těla. Jeden indický básník kdysi napsal: "Jestliže někdo mluví pravdu, lidé se s ním hádají. Ale když je někdo oklame, podvede, mají velkou radost."

Všechny védské texty potvrzují, že v tomto věku, v Kalijuze, člověk musí meditovat o Nejvyšší Absolutní Pravdě a o ničem jiném. Jiné druhy meditace jsou doporučeny pro jiné věky. Touto meditací je opěvování Kršny (harikírtan, mahamántra). Pouhým zpěvem může člověk poznat vlastní já, Boha a hmotnou přírodu. Šrí Kršna v Bhagavadgítě tvrdí: "Tato filozofie je nevyčerpatelná a nezničitelná. Nikdy se neztratí nebo nezmizí."

Jaké jsou naše největší problémy? Nevíme. Moderní vzdělání nás nepoučuje o skutečných životních problémech. Vzdělaní lidé by ale měli vědět, co je skutečný životní problém. Pokud člověk onemocní, jde k lékaři a dostane nějaké léky, aby se uzdravil. Nezamýšlí se nad tím, proč existují nemoci a jak se jich zbavit jednou provždy. Inteligence většiny lidí je na nízké úrovni. Kdosi se zeptal Mahárádže Judhišthira, co je nejpozoruhodnější věcí na světě. Odpověděl, jak člověk vidí, že v každém okamžiku jeho přátelé, příbuzní a blízcí umírají, a přesto si myslí, že právě on bude žít věčně. Lidé neberou smrt vážně a neví, co je skutečné poznání. Skutečné poznání spočívá v dotazování, proč přichází smrt a co bude po ní následovat.

Smyslem Hnutí Haré Kršna není kritizovat jiná náboženství, ale pouze dávat lidem lásku k Bohu. Tvrdí, že lidé by se měli naučit milovat pouze Boha, protože všechna ostatní láska je v lásce k Bohu obsažena.

Aštángajóga spočívá v soustřeďování mysli na Boha, džňánajóga se snaží k Bohu dospět filozofickou analýzou, pomocí níž se člověk snaží pochopit, co je a co není Brahma. Podle této nauky všechno emanuje (vyzařuje, pochází) z Nejvyššího Brahma, tedy Absolutní Pravdy. Proto se musíme snažit pochopit, co je to Absolutní Pravda. Absolutní Pravda má některé zásadní příznaky. Musí být vědomá a není mrtvá. Je si přímo a nepřímo vědoma všech projevů. Člověk sám sebe si uvědomuje, ale není schopen sám sebe dokonale poznat. Nejvyšší však zná všechno přímo a nepřímo. Bůh musí znát všechno, musí vědět o všem, co stvořil. Je nezávislý a zná všechno sám ze sebe. Džňánajóga se snaží tímto postupem, filozofickým dotazováním zjistit podstatu Nejvyššího.

Cíl bhaktijógy je stejný jako všech ostatních. Rozdíl je však v tom, že džňjánajogín se snaží dospět k Nejvyššímu filozofickou analýzou, aštángajogín se snaží soustředit na Nejvyššího svou mysl a bhaktijogín se jednoduše oddává službě Nejvyššímu. Rozdíl je tedy v cestě. Mystičtí jogíni se snaží pochopit Nejvyššího vzestupným způsobem, indukcí od nižšího k vyššímu. Bhaktijóga postupuje sestupným způsobem, dedukcí.

Jóga neznamená, jak se Evropané a Američané domnívají, že člověk navštíví jógovou společnost, zaplatí zápisné, provede několik gymnastických cviků, vrátí se domů a pokračuje ve svých nesmyslných činnostech jako obvykle. Takové společnosti jsou pouze společnostmi podvodníků a podvedených.

Skutečným smyslem jógy je vnímat Kršnu ve svém srdci. Člověk se má odebrat na opuštěné místo a vzpřímeně se posadit. Tělo, hlavu a krk má držet vzpříma, upře pohled na špičku svého nosu. Oči jsou polouzavřeny, ale soustředěny. To pomáhá k soustředění mysli. Mysl musí být ovládnuta, zbavena strachu. Nesmí se obávat okolních zvířat. V Indii jogín provozuje jógu v džungli a sedí na sedátku z jelení kůže, která odpuzuje hady a jiné plazy. Člověk se může zbavit strachu jen tehdy, když je si plně vědom Kršny. Podmíněná duše má strach.

Jogín setrvává v celibátu, protože člověk oddávající se sexu nedokáže soustředit svou mysl. Zanecháním sexu získá člověk velkou sílu, protože není ovládán nižšími pudy, není znepokojován a vláčen svým sexuálním životem. Sex je povolen pouze v rodinném životě a pouze za účelem plození dětí. Sex není určen k požitku, ačkoliv k němu vede. Tento požitek je ale darem přírody, a nemá se zneužívat.

Cílem meditace není prázdno, ale podoba Kršny. Jogín se myslí soustřeďuje pouze na Kršnu a středem jeho činnosti je Kršna. Ať jogín vykonává jakoukoliv fyzickou práci, koná ji s rozjímáním o Kršnovi. "Mysli na Mne a učiň Mne svým nejvyšším cílem".

                                                                                                    - pokračování -

(c) 1997 Intellectronics

časopis o přírodě, vědě a civilizaci