Násilí v rodině je problém starý, jako samotná rodina. Někteří církevní představitelé se nás dnes snaží přesvědčit, že k úpadku morálky a mravnosti u nás došlo potlačením církví během období komunistického režimu a že v zahraničí je násilí způsobeno odklonem lidí od Božího zákona a křesťanských tradic. Skutečnost ale není tak jednoduchá. Nemorálnost, nemravnost, nenávist a násilí provázejí lidstvo od úsvitů jeho dějin. Křesťanská morálka a zbožnost lidí na tom příliš nezměnila, jak lze nalézt v řadě dokladů z bližší i vzdálenější minulosti. Nenávist a násilí byly možná jen více skryty, méně se o nich veřejně hovořilo a smělo hovořit. Násilí v rodině bylo vždy považováno za soukromou věc rodiny a tento názor, bohužel, často přetrvává dodnes.

Podvědomě často projevy násilí přisuzujeme lidem s nižším vzdělaním, níže sociálně postaveným nebo dokonce určitého etnického původu. K násilí v rodině však dochází ve všech sociálních vrstvách, bez ohledu na vzdělání, náboženské vyznání, sociální postavení nebo etnický původ. Proto nás násilí může zaskočit v rodinách, které se nám jeví jako velmi slušné a spořádané a jako vzor rodinného soužití.

Násilí často páchá agresivní muž vůči ženě, rodiče vůči svým dětem, někdy se násilně chovají děti vůči svým, zejména starším, rodičům. Konflikty s velmi intenzivním násilím vznikají i mezi sourozenci. Obětí násilí se v rodině může stát její kterýkoliv člen. Stejně tak kterýkoliv člen rodiny může být pachatelem. Obecně jsou nejčastější obětí násilí ženy a děti. Rodina v těchto případech přestává plnit svoji ekonomickou, sociální a výchovnou funkci a stává se místem nebezpečí.

Jako příčiny násilí se uvádí agresivní chování naučené z dětství a mládí jako způsob řešení problémů. Mladí lidé často přejímají negativní vzory chování od svých rodičů. K tomu se pak přidává řada dalších negativních faktorů, jako je duševní nezralost partnerů, složitá a obtížná ekonomická situace rodiny, problémy s bydlením, náročné životní situace, nedostatek času zaměstnaných rodičů, alkoholismus a jiné závislosti, promiskuita a další.

Značná část veřejnosti považuje násilí za privátní záležitost rodiny. Lidé mají obavy se vměšovat do jakýchkoliv konfliktů a projevů násilí. Mají strach, že budou do konfliktu nějakým způsobem vtaženi, že na ně bude přenesena zodpovědnost. Lidé se většinou nevměšují do projevů násilí na ulici a tím méně se budou vměšovat do násilí v rodině. K tomu navíc, bohužel, přistupuje nedůvěra v policii a v právní systém, který umožňuje, aby vrahové a násilníci se pohybovali beztrestně v ulicích. Kompetentní orgány problém násilí v rodině podceňují a nejbližší sociální okolí postižených mlčí.

Uvádí se případy, kdy svědci na dotaz soudu, proč nečinně přihlíželi tomu, jak muž bije surově ženu na ulici, odpověděli, že ji považovali za jeho manželku. Policie reaguje na manželské násilné konflikty velmi zdrženlivě. Lékaři při zjištění stop možného násilí u dospělých pacientů raději nezjišťují důvody. Ve snaze nepřekročit stanovené hranice soukromí, zůstávají lékaři v nejistotě, jak mají v takových případech správně postupovat. Mohou být napadeni, že se vměšují do soukromých záležitostí.

Řada dalších institucí a organizací často váhá uvěřit mnoha skutečnostem, které napadení členové rodiny uvádějí. Lze je velmi nesnadno ověřit a jakákoliv aktivita v tomto směru může být považována za porušení soukromí rodiny. V případě rodinných konfliktů je velmi obtížné určit, kdo je skutečná oběť a kdo je skutečný pachatel.

Nikdo z nás neví, jak by se za daných okolností zachoval. Manželství je jako tanec dvou a chybný krok lze těžko přisoudit jen jednomu z partnerů. Každý člověk, který trpí násilným jednáním v rodině a hledá pomoc, si zaslouží naši důvěru, podporu a zejména pomoc. To neplatí pouze v násilí v rodině, ale obecně, při jakémkoliv násilí. Nikdo z nás nemůže tušit, zda to nebude právě on, kdo jednou bude ležet na zemi a nad ním bude stát banda výrostků s noži a s řetězi. A přitom právě v těchto případech mnohdy stačí dát najevo, že nám to není lhostejné.

Násilí, ke kterému dochází v rodinách, tedy v soukromí za zavřenými dveřmi, má mnoho podob. Zdaleka nejde jen o fyzické násilí. Může se jednat o nadávky, křik, stálé kritizování, zesměšňování a podrývání sebedůvěry, tedy o psychický nátlak. Může jít o okázalou nevšímavost a odmítání. Může se také jednat o ekonomické omezování osobní svobody, vyhrožování fyzickým ublížením. V neposlední řadě může jít o fyzické násilí, včetně znásilnění.

Uvádí se, že psychické násilí má pro oběť často vážnější následky než násilí fyzické. Slovní týrání může postiženého dovést na pokraj závažných psychických poruch a šílenství. Přitom tomuto způsobu násilí jen málokdo uvěří, protože není vidět, nelze je prokázat. Postižení žijí v trvalé hrůze, kdy se otevřou dveře a partner se vrátí domů.

V zahraničí se problému násilí v rodinách věnuje zvýšená pozornost. Proto jsou dostupné některé objektivní číselné údaje. Například v regionu centrálního Skotska policie od dubna 1992 sleduje a analyzuje všechny ohlášené případy násilí v rodině. Tento region má asi 300 tisíc obyvatel. 99% případů násilí v rodině je násilí páchané na ženě nebo dítěti a v 66% případů v rodinách s násilnými projevy vyrůstají děti. V rámci policejní- ho útvaru byla zřízen jednotka pro práci s rodinou (The Family Unit), jejímž účelem není postihnout co nejvíce pachatelů, ale omezit násilí v rodinách. Policie ve Skotsku pořádá přednášky pro veřejnost, vydává letáky a brožury, spolupracuje s nestátními organizacemi a radí lidem, jak předcházet násilným konfliktům.

V okrese Utrecht v Nizozemí ještě začátkem 90. let většina policistů chápala násilí v rodině jako osobní problém, který není v kompetenci policie. Od roku 1993 nizozemská policie realizuje projekt Domestic Violence (domácí násilí), jehož cílem je změnit přístup policie k problému rodinného násilí a vypracovat metody pro práci s oběťmi a pachateli násilí a poskytovat služby při řešení této problematiky. Zvláštní tým sociálních pracovníků denně prochází všechna hlášení o projevech násilí v rodině a poskytuje policii a obětem násilí poradenskou službu. Uvádí se, že za prvních deset měsíců roku 1995 se na policii v Utrechtu obrátilo 1150 občanů v souvislostí s projevy násilí v rodině. V případě žádosti o pomoc je oběti nabídnuta možnost svůj problém konzultovat se členem speciálního týmu. Oběti je poskytnuta podpora a ujištění, že taková situace není normální, a také rada, co v takovém případě dělat. Ve vážnějších případech policie sepisuje stížnost, kterou prošetří a předá soudu. Na rozdíl od práva v České republice se bití a týrání blízkých osob posuzuje v Nizozemí přísněji než násilí vůči cizí osobě.

V České republice se oběti násilí v rodně mohou obrátit o radu a o pomoc na krizová centra a na linku důvěry. Údaje o násilí páchané na dětech sleduje Linka důvěry, Krizové centrum pro týrané a zneužívané děti, Růžová linka. Přehled o násilí na ženách zpracovává nadace ROSA. Další údaje o násilí v rodině má k dispozici sdružení pro pomoc obětem trestních činů Bílý kruh bezpečí. Zjištěné informace mají značný význam, ale nemohou nahradit objektivní statistický výzkum. Zmíněné organizace však potvrzují, že násilí páchané v rodině není v České republice jen okrajovým problémem a že jeho oběťmi jsou převážně ženy a děti.

Oficiální trestní statistiky informují pouze o registrované kriminalitě, tedy o kriminálních činech, které byly nahlášeny a policií registrovány. Projevy násilí v rodině jsou většinou skryté. Oběti a svědci mají řadu důvodů, proč násilí v rodině neoznámit policii. Mezi občany převládá názor, že se oznámením v podstatě nic nezmění a vyšetřování takového činu bude znamenat pouze ztrátu času a peněz. Díky nedostatečným znalostem si řada občanů neuvědomuje, že násilí v rodině je trestnou činností.

Náš právní řád umožňuje, aby člen rodiny týral své blízké, aniž by za své kriminální činy stál někdy před soudem. Paragraf 163a) trestního řádu totiž vyžaduje u určitých trestných činů souhlas oběti s trestním stíháním pachatele, pokud pachatel v době spáchání trestního činu byl s obětí v příbuzenském poměru. Je zde patrná snaha zachovat především rodinné vztahy. Oběť násilí v rodině je postavena před těžké rozhodnutí, které vede někdy k duševní krizi. Pokud totiž vysloví souhlas s trestním stíháním, je pachatel násilí obvykle stíhán na svobodě. Postižený se pak může snadno stát obětí dalšího násilí, výhrůžek, zastrašování a psychického teroru. Pokud oběť násilí nedá souhlas k trestnímu stíhání pachatele, orgány činné v trestním řízení případ dále nesledují. Oběti násilí se vracejí domů a v obou případech jsou vystaveny dalším projevům násilí. Jednou odepřený souhlas s trestním stíháním již nelze znovu udělit. Použití takového zákonného ustanovení se mnoha obětem násilí v rodině jeví jako alibistická a necitelná. Pokud by se pachatel dopustil stejného násilí vůči cizí osobě, byl by trestně stíhán a nezřídka potrestán odnětím svobody.

Násilí v rodině je u nás, bohužel, opředeno celou řadou předsudků, které brání si postiženým v rodině a lidem mimo rodinu uvědomit, že se často jedná o velmi závažnou trestou činnost.

Výzkum prokázal, že pouze 4% našich dětí nebyla nikdy fyzicky trestána. Každé čtvrté dítě je trestáno často a to alespoň jednou týdně. Většinou jde o výprask, ale někdy také o hrubé násilí. V každé dvanácté rodině v České republice jsou tresty dětí na hranici trestného činu. Výchovná role fyzických trestů je značně pochybná, protože více než 60% dětí hodnotí svůj trest jako jen občas spravedlivý. Nespravedlivé tresty jsou příčinou smutku, zlosti, křivdy nebo lhostejnosti a mohou vést někdy k psychickým problémům v dospělosti. Je prokázáno, že ten, kdo je v dětství vystaven fyzickému násilí, v dospělosti sám násilí produkuje. Rodiče na své děti předávají vzory chování a řešení konfliktních situací.

Každý člověk má právo žít bez strachu z násilí. Podle údajů Světové zdravotnické organizace WHO (World Health Organization) jsou násilné útoky na ženy v rodinách častější příčinou zranění než dopravní nehody, pracovní úrazy a loupežná přepadení. Chronické projevy násilí se často odehrávají před zraky dětí. Tyto vzory chování si děti často přenášejí do školy ve formě šikanování a později do své dospělosti. Násilí se dětem stává nástrojem pro manipulaci s lidmi.

Výzkumy z různých států dále prokázaly, že svými manželi je napadeno 10 až 50% žen a většina z nich je týrána dlouhodobě. Ve Spojených státech je každý rok zabito manželem téměř 4 tisíce žen. V Kanadě je zabito každý rok více než 100 žen. Ochrana proti násilí v rodině je ve většině zemí světa nedostatečná. Ve více než polovině případů vražd mezi manželi ve Spojených státech byla již dříve opakovaně volána policie, aby prošetřila stížnost na násilné chování.

Násilník se často vymlouvá na provokaci ze strany oběti. Za každý čin je však každý člověk plně zodpovědný sám. Hledání vysvětlení násilí v určitém chování oběti slouží násilníkovi jako zdůvodnění pro legitimnost násilných činů. Podle studie nadace ROSA v České republice více než čtvrtina útočníků napadla svého partnera pod vlivem alkoholu.

Napadené ženy jsou vyděšené a mají strach z dalšího útoku svého partnera. Přesto jen málokdy ho opustí. Často jsou k němu připoutány výhružkami a psychickým vydíráním, někdy žena nemá dostatek finančních prostředků a nemá kam odejít. Za svoji situaci se stydí a velmi dlouho ji skrývá a později je pro ni velmi obtížné vysvětlit, proč tak dlouho mlčela a trpěla.

Cyklus násilí v rodině má podobu uzavřeného kruhu a začíná zpravidla mírnějšími projevy. Na počátku se hromadí rozdílně vznikající konflikty, jejichž počet a intenzita roste. Pokud tyto konflikty nejsou řešeny v otevřeném rozhovoru, dochází k růstu napětí ve vzájemným vztazích. Napětí pak často vede k výbuchům násilí, které jsou zpravidla následovány výčitkami svědomí, pod jejichž tlakem se násilník omluví a projeví lítost. Napadená oběť obvykle tuto lítost přijme, zpočátku více rozumem než citem. V rámci udobřování oběť často podlehne nereálným očekáváním. Po této fázi ale obvykle znovu vznikají konflikty a celý cyklus se opakuje. Pokud někdo z členů rodiny nevyhledá odbornou pomoc nebo moudrou radu v širším kruhu rodiny, u příbuzných a přátel, kruh násilí probíhá stále rychleji a jeho fáze se zkracují. Násilník bývá posedlý hledáním chyb a nedostatků své oběti. Sám tak vědomě nebo nevědomě nachází oprávněnost pro nové násilné činy. Příčinou násilí se stávají pak i velmi nepatrné a malicherné důvody.

Většina obětí násilí v rodině volí takové způsoby chování, aby se násilí vyhnula. Snaží se co nejvíce zmenšit podněty, které by mohly způsobit hněv násilníka. Odchází do jiné místnosti nebo mimo domov, snaží se o přítomnost dalších lidí. Oběť se snaží násilného partnera příznivě naladit a uklidnit, změnit nebo zmírnit agresivní náladu. Za tyto snahy však platí vysokou cenu tím, že se přizpůsobuje násilníkovi, stává se jeho otrokem. Ztrácí schopnost vidět sama sebe pozitivně a přijímá negativní hodnocení své osoby ze strany násilného partnera. Proto se týraným osobám doporučuje, aby vyhledaly duševní a fyzickou pomoc a ochranu u vhodných třetích osob.

Některé oběti se odhodlají ke konfrontaci a osloví násilného partnera se snahou situaci řešit. Oběť hledá pomoc také v různých poradnách a centrech. Potřebuje se dovědět, co je v rodině ještě normální a o sobě má často negativní mínění. V takové situaci je nutné, aby oběť získala sebedůvěru a sílu se podle informací rozhodnout a rozhodnutí uskutečnit.

Lidé, kteří mohou obětem násilí v rodině pomocí, by měli umět o problému hovořit bez rozpaků. Musí chápat, že změna k lepšímu vyžaduje delší čas. Významný efekt mohou mít intervenční opatření v postižené rodině. Čím dříve oběť vyhledá pomoc odborníka, tím větší je naděje, že problém bude vyřešen ve stádiu poradenské pomocí. Takové řešení je však možné jen tehdy, když násilník neodmítne odpovědnost za své chování. Někdy je situace natolik beznadějná, že jedinou možností je odchod z rodinného vztahu. Oběť se zbaví strachu a psychického stresu. Pobyt mimo rodinu je velmi užitečný pro poznání, jak vážně chce násilný partner změnit své chování. Odborníci a rádci by však nikdy neměli svoji pomoc podmiňovat odchodem oběti ze vztahu. Neměli by pomoc odmítnout ani v případě, že se oběť několikrát po sobě vrátí domů ve snaze vztah zachovat. Samotný odchod ze vztahu situaci ještě neřeší. Oběť potřebuje povzbuzení, podporu a odbornou pomoc, aby těžké období překonala.

Pro týraného člena rodiny je nutné, aby si uvědomil, že stav násilí v minulosti v rodině neexistoval a nemusí ani v budoucnu pokračovat. Týraná osoba se potřebuje zbavit vlivu, který nad ní násilný partner uplatňuje, aniž by tento vliv přesunula na někoho jiného. Násilí v rodině není nutné vždy považovat za trestný čin a řešit jej soudní cestou. Vyšetřování činu poškozuje oběť tím, že k rodině přivolává nepatřičnou pozornost okolí, kdy oběť musí svědčit proti pachateli, se kterým sdílí společnou domácnost.

Literatura:

[1] Koubová, E.; Vitoušová, P.: Násilí v rodině, Bílý kruh bezpečí, Spytihněvova 6, 128 00 Praha 2, tel.: 02-43 88 33

(c) 1997 Intellectronics

časopis o přírodě, vědě a civilizaci