James Thurber (1894 - 1964) je považován nejen za jednoho z největších amerických humoristů od dob Marka Twaina, ale především za jasně myslícího filozofa, který neúnavně pozoroval svět kolem sebe. Autorovo dílo se stalo humorně ironickým komentářem k životu "malého" člověka středních vrstev a přestože autor zemřel v 60. letech 20. století, svým trpkým humorem a jemnou ironií nás oslovuje dodnes.

Thurberův životní osud krutě poznamenala tragická příhoda z dětství, kdy mu vystřelený šíp poranil oko. Onemocněl těžkou infekcí a lékařům se podařilo zachránit alespoň druhé oko. V roce 1940 se ale jeho zrak prudce zhoršil a přes veškeré snahy lékařů Thurber oslepl.

K nejčtěnějším Thurberovým knihám patří "Muž ve středním věku na létající hrazdě" (The Middle-Aged man on the Flying Trapeze, 1935). Jde o sbírku krátkých povídek, ve kterém si všímá všedního života průměrného amerického člověka. Autor si všímá americké rodiny a nechal se inspirovat vlastním životem. Třetí skupinu povídek této sbírky tvoří literární parodie, ve kterém se strefuje do měšťáckých způsobů a nevkusu všeho druhu.

Ve své knize "Další bajky pro dnešní dobu" (Further Fables for Our Time, 1956) James Thurber citlivě postřehl základní vývoj americké poválečné společnosti ke konzumní společnosti, ke zbožňování životního stylu dobře situované americké rodiny a k přetechnizovanému životu. Thurber těžce nesl období policejního režimu McCarthyovy vlády, ale neviděl ze své kritiky východisko. A tak někdy na nás někdy dýchne Thurberův smutný pocit marnosti.

V kobří zemi se jednoho dne narodil lemur, který nechtěl zápasit s kobrami a vůbec s nikým. Od lemura k lemurovi šla zvěst, že existuje nějaký lemur, který nechce bojovat s kobrami. Jestliže nechce zápasit s nikým, je to jeho soukromá záležitost, ale povinností každého lemura je zabíjet kobry, anebo jimi být zabíjen. "Proč?" ptal se mírumilovný lemur a po celé zemi šla zvěst, že ten podivný lemur není pouze pro-kobrista a anti-lemurista, ale že je intelektuálně vadný a že je proti ideálům a tradicím lemurismu.

"Je to blázen," vykřikoval tatínek toho mladého lemurka. "Je nemocný," litovala ho matka. "Je to zbabělec", hulákali bratři. "Je to holemurosexuál", šeptaly si jeho sestry.

Cizí zvířata, která mírumilovného lemura nikdy ani okem nespatřila, si vzpomněla, že kdysi pozorovala, jak se plazí po břiše, anebo jak si zkouší na hlavu kobří čepec anebo jak osnovuje násilný převrat v Lemurii. "Snažím se používat rozumu a inteligence," vysvětloval ten podivný nový lemur.

"Rozum rozumbrady roven šesti sedminám zrady," pravil jeden jeho soused. "Inteligence užívá nepřítel," prohlásil jiný. Nakonec se roznesla zvěst, že lemur má v kusadlech jed, stejně jako kobra, a tak ho postavili před soud, soudili a zdvižením tlapky ho shledali vinným a odsoudili do vyhnanství.

Naučení:

Prach jsi a v prach se obrátíš a hlína z tebe zbude; když ne tvůj nepřítel, tak dostanou tě tvoji vlastní lidé.

Jednoho nádherného jitra se u moře procházel bez cíle filozof - člověk, jenž hledá zvlášť významná vysvětlení pro svou bezvýznamnou existenci a tu přišel na ústřici, která si v písku ležela ve své lastuře.

"Nemá mysl zatíženou pochybnosti", přemítal filozof, "nemusí a ani nemůže pracovat, až by jí kosti praskaly. Nikdy nemůže říct: Nohy už mi přestávají sloužit. Neslyší nic o špatnosti, nedívá se na televizi, nemluví do vzduchu. Nemá knoflíky, aby se jí utrhávaly, ani zipy, aby se jí zadrhávaly, ani vlasy či zuby, aby jí vypadávaly."

Filozof si hluboce, závistivě povzdychl. "A dojde-li v její anatomii k morbidní souhře podmínek, pokud lze vůbec takovou zastaralou amorfní anomalitu mazývat anatomií, pak produkuje vysoce třpytivou kompaktní hmotu nedozírné ceny," řekl filozof, opět vzdychl a přemítal dále. "Kdybych se tak i já mohl probudit z delirického stavu s růžencem diamantů na horečnatém čele. A kdyby můj dům byl svatyní, pevnou a jistou jako sejfy!"

Právě v tom okamžiku zaskřehotal racek a střemhlav se snesl z oblak k zemi. Uchopil do drápů ústřici, vynesl ji vysoko do nebe a pak ji pustil na obrovskou vlhkou skálu, na které se lastura roztříštila a její obyvatelka se rozplácla. V troskách se neobjevil žádný třpytivý výtvor nedozírné ceny, neboť zesnulá ústřice byla velice zdravá ústřice, a mimochodem, žádná ústřice ze své perly nikdy nic neměla.

Dvojí naučení:

1. Spočítej si, jaké boží dary máš ty, a nech svého souseda, ať si v klidu spočítá své.

2. I tam, kde není televize, lidé hynou.

Jeden osamělý vyplašený lumík se rozhodl k exodu, volaje "Hoří" a utíkaje ke břehu moře. Možná že mezi stromy viděl východ slunce nebo se probudil z horečného snu anebo narazil hlavou na kámen, až se mu v hlavě zajiskřilo.

Ať už bylo co bylo, lumík utíkal a utíkal, a jak tak utíkal, přidávali se k němu další, jedna lumčí maminka s mláďaty, jeden lumík, který měl zrovna po noční hlídce a ubíral se domů do postele a různí vybraní uživatelé nočních radovánek a ranní ptáčata.

"Bude konec světa!" křičeli všichni, a jak se spěchající stovky rozrůstaly do tisíců, důvody jejich bezhlavého úprku narůstaly krokem skokem, cvalem klusem.

"Lucifer přijel na ohnivém voze!" vykřikl jeden starší lumík. "Drží slunce jako pochodeň! Svět je v jednom plameni!" "To je zábavní jízda!" vykvikla jedna starší lumčí dáma. "Cože se to děje?" ptali se jí. "Zabavujou perlorodčí hnízda!" vykřikoval jeden mužský lumík s divýma očima, který probděl celou noc a přeslechl se. "Ty sloje oceánů temné, dosud nezbádané, kde mořský bůh má drahokamů plné zlaté vozy!" "Jsou to kozy!" vykřikla jeho dcera. "Ať nás spasí bozi!" A někteří mezi utíkajícími začali křičet, že se ženou divoké kozy, a jiní hned na to, že se zlobí bozi, až se nakonec vyrojilo tolik důvodů pro úprk, kolik bylo utíkajících.

Jeden lumík, jenž žil po mnoho let samotářským životem, odmítl dát se strhnout bezhlavým úprkem, který se kolem jeho doupěte přehnal jako povodeň. Neviděl žádné plameny v lese, ani žádné kozy, ani žádné vozy a nikde nebyli ani žádní bozi. Jelikož to byl velký vědec, přišel už dávno k závěru, že v slojíchh oceánu nejsou žádné drahokamy, ale jemom samé mazlavé bláto a ohromné chuchvalce hnusného špinavého svinstva.

A tak jen pozoroval, jak ostatní lumíci skáčou do moře a mizí ve vlnách a jak někteří křičí: "Jsme zachráněni!" a jiní zase: "Jsme ztraceni!" Učený lumík jen potřásl žalostně hlavou, roztrhal všechno, co za ta léta napsal o svém druhu, a pustil se do svých studií úplně znovu od samého začátku.

Naučení:

Všichni lidé by se měli snažit zjistit, než umřou, před čím utíkají, za čím utíkají a proč utíkají.

Literatura:

[1] Thurber, James: Filozof a ústřice (Muž ve středním věku na létající hrazdě. Další bajky pro naši dobu). Vyd. Odeon, Klub čtenářů. Praha 1979. Z angl. orig.: The Middle-Aged man on the Flying Trapeze. Harper & Brothers, New York and London, 1935. Further Fables for Our Time. Simon and Schuster, New York, 1956.

(c) 1997 Intellectronics

časopis o přírodě, vědě a civilizaci