Philip K. Dick byl představen na stránkách časopisu Natura v listopadu roku 1995 svým románem "Sní androidi o elektrických ovečkách". [N1]

O své životní dráze napsal: "Šel jsem na Kalifornskou univerzitu, ale nikdy jsem ji nedokončil. Hodně lidí kouřilo a četlo The Daily Cal a poslouchalo mé rady. Sci-fi jsem začal číst, když mi bylo jedenáct. Náhodou jsem si koupil výtisk Stirring Science Stories místo Popular Science. Nedokázal jsem se od toho odtrhnout, jen jsem se do toho pustil. Začal jsem se zajímat o literaturu... číst Joyceho, Kafku, Steinbecka, Prousta, Dos Passose. Žil jsem v jedné místnosti bez kuchyně a psal krátké povídky. Oženil jsem se s dívkou, kterou jsem potkal v obchodě, kde jsem pracoval, koupil dům a kočku a začal prodávat SF a fantasy. Nechal jsem prodávání v hudebninách, stále ještě poslouchám Montevberdiho a Buxtehudeho, ale většinu času čtu Ibsena a píšu povídky."

Jedním z Dickových nejsmutnějších a zároveň nejlepších sci-fi románů, jehož tématem jsou paralelní světy, je román "Muž z vysokého zámku" (The Man in the High Castle, 1962). Děj románu je zasazen do 60. let 20. století. Nacistické Německo vyhrálo válku a Amerika, tvořená Pacifickými státy americkými, je pod nadvládou Japonska a Německa. Jistý autor napsal v Německu zakázaný román, popisující svět, kdy Německo a Japonsko válku prohrálo... Román u nás vydalo nakladatelství Laser v roce 1992.

"Abendsen to všechno vysvětluje," na chvíli ztichla. "Celé je to napsáno jako román, takže to má mnoho čistě fiktivních zápletek. Musí to být zajímavé, jinak by to lidé nečetli. Zápletka je dost romantická - mladý párek - chlapec je v americké armádě a dívka... To je celkem jedno. Hlavní je, že prezident Tungwell má hlavu na myšlení a dobře chápe, oč Japoncům jde. O tom se může mluvit," ubezpečovala jej. "Japonci tu knížku v Pacifidě nezakazují a je dost populární i na Ostrovech. Vyvolala tam veliké diskuse." "No dobře," řekl Wyndam-Matson, "a jak to bylo s Pearl Harborem?" "Prezident Tungwell je natolik předvídavý, že nechá všechny lodi vyplout na otevřené moře, takže americká flotila není zničena." "Chápu." "Takže ve skutečnosti se žádný Pearl Harbor nekonal. Japonci sice útočí, ale ničí jen několik menších lodí." "A jmenuje se to kobylka a něco?" "Kobylka ztěžkla. Biblický citát." "A Japonci prohrávají proto, že nedošlo k žádnému Pearl Harboru. Poslyš, Japonsko by vyhrálo stejně, i bez Pearl Harboru." "V tom románu jim americká flotila nedovoluje obsadit Filipíny a Austrálii." "Obsadili by je stejně. Měli silnější flotilu. Znám Japonce dost dobře a vím, že vláda v oblasti Tichého oceánu je jejich osudem. Spojené státy od První světové války upadaly. Všechny státy Dohody po té válce zažily morální a duchovní úpadek." Ale dívka se nenechala přesvědčit. "A kdyby Němci neobsadili Maltu, Churchill by zůstal u moci a přivedl Anglii k vítězství." "Jak? A kde?" "V severní Africe... Churchill by porazil Rommela." Wyndam-Matson vyprskl. "A po vítězství nad Rommelem by Britové mohli přesunout svou armádu přes Turecko do Ruska a spolu s Rudou armádou se postavit Němcům. V knížce jsou Němci zastaveni v nějakém městě nad Volhou. Je to úplně neznámé město, ale skutečně existuje, našla jsem si je v atlase." "A jak se jmenuje?" "Stalingrad. Tam Angličani změnili osud války. Tam se Rommel nespojil s německou armádou, která přišla z Ruska, vzpomínáš si, Paulsenova armáda? A Němci neobsadí Blízký východ s tak potřebnou naftou a nemohou se spojit s Japonci v Indii, jak to udělali. A..." "Žádná strategie světa by nedokázala porazit Erwina Rommela," přerušil ji Wyndam-Matson. "A všechny ty události, které si ten chlapík vymyslel, jako například ta obrana ruského města s velice hrdinským jménem Stalingrad by mohly nanejvýš opozdit neodvratný konec. Poslyš, já jsem se s Rommelem osobně seznámil v New Yorku, kdy jsem tam v roce 1948 zařizoval nějaké obchodní záležitosti." Ve skutečnosti viděl Wyndam-Matson Vojenského komisaře USA pouze na snímku v Bílém domě. A to ještě jen zdálky. "Jaký to byl člověk! Jak hrdý a zásadový. Takže vím, co říkám," skončil. "Bylo to hrozné," řekla Rita, "když byl generál Rommel odvelen ze své funkce a na jeho místo přišel ten hnusný Lammers. Od té doby začaly popravy a vznikly koncentráky." "Koncentráky byly i za Rommela." "Ale," učinila neurčité gesto, "byly neoficiální. Takové věci mohla dělat třeba ta zvěř z SS, ale on byl jiný, než všichni ostatní. Bylo v něm něco ze starého Prusa. Byl přísný..." "Já ti řeknu, kdo ve Státech odvedl skutečně dobrou práci," řekl Wyndam-Matson, "komu můžeme děkovat za hospodářské obrození. Albert Speer. Ne Rommel ani Todtova organizace. Speer byl nejlepší člověk, jakého NSDAP dala Americe. Byl to on, kdo založil nesčíslné závody a továrny, všechno. A na zdravých základech. Potřebovali bychom někoho takového tady. Máme tu v každém oboru alespoň pět společností, které si konkurují, což je jen vyhazování peněz. Není nic hloupějšího, než hospodářská konkurence." "Já bych v těch pracovních táborech, v těch kasárnách, které mají na Východě, nemohla žít," řekla Rita. "Jedna z mých kamarádek tam pracovala. Nemohla mi o tom nic napsat, protože dopisy byly cenzurovány. Řekla mi to teprve, když se přestěhovala sem. Museli vstávat v šest ráno za zvuků vojenské kapely." "Zvykla by sis. Měla bys vlastní ložnici, čistou, výživnou stravu, zábavu i lékařskou péči. Co bys ještě chtěla? Snídani do postele?"

Literatura:

[1] Dick, Philip K.: Muž z vysokého zámku. Laser, Plzeň 1992. ISBN: 80-85601-03-6. (překlad originálu, Dick, Philip K.: The Man in the High Castle. 1962)

[N1] Recenze: Philip K. Dick: Sní androidi o elektrických ovečkách? Natura 11/95.

(c) 1997 Intellectronics

časopis o přírodě, vědě a civilizaci