Slovník moderních dějin hovoří o opiových válkách jako o koloniálních válkách Velké Británie a Francie v Číně mezi lety 1839 - 1860. Jejich cílem bylo uvést "říši středu" do závislosti a otevřít její trhy svým výrobkům. Z Číny šlo do Evropy ročně asi 10000 tun čaje a Anglie za něj dlouho platila stříbrem. Pak však našli zboží, které nejen krylo nákup čaje, ale brzy vysálo i čínské stříbrné zásoby - v Bengálsku pěstované opium. Od roku 1773 byl vyhlášen monopol Britské Indie na obchod s opiem. Za pětileté období 1815 - 1819 se každoročně do Číny dováželo průměrně 4420 beden (v jedné bedně bylo asi 60 kg opia), v letech 1835 - 1838 pak 35445 beden ročně. Příjmy vlády Britské Indie z obchodu opiem vzrostly za 66 let (1773 - 1839) na sedmdesátinásobek. Pekingská vláda vydala v letech 1800 a 1821 zákaz dovozu této drogy. Evropští kupci po zrušení monopolu Východoindické společnosti na obchod s Čínou r. 1833 ovšem pašovali opium do přístavů ve stále větším množství. V r. 1840 dosáhl import drogy 35 000 krabic. Odliv stříbra vyvolal těžkou deflaci. Daně placené čínskými rolníky čchingské dynastii se de facto zdvojnásobily. Opium hrozilo vyvolat úplnou zkázu. Problém byl v tom, že stanovisko čchingské vlády vůči obchodu s opiem bylo nedůsledné. Četní vlivní činitelé, kteří se formálně vyslovovali pro zákaz obchodu s opiem, měli námitky proti účinným opatřením, protože si nepřáli zostření vztahů s Velkou Británií a sami z obchodu opiem bohatli. Někteří hodnostáři se snažili přimět císaře k přísným a účinným krokům proti prodeji a kouření opia. V prosinci 1838 byl zvláštním císařským zmocněncem zvolen Lin Ce-su. Po příjezdu do Kantonu dosáhl řadou energických opatření toho, že britští a američtí kupci odevzdali více než 20 000 beden opia, které pak v červnu 1839 dal Lin Ce-su zničit. Tato akce dala Velké Británii záminku k rozpoutání 1. opiové války. (1839 - 1842). 3. listopadu 1839 zahájilo anglické loďstvo palbu v kantonském přístavu a v únoru 1840 ministerský předseda Palmerston oficiálně vyhlásil, že válečné akce budou pokračovat potud, pokud jeho země nedostane náhradu za škody utrpěné přerušením opiového obchodu a nebudou jí dána území pro zřízení obchodních základen. V červnu připlula eskadra 16 válečných lodí a vylodilo se 4 000 vojáků. Útok směřoval zejména proti přístavům na jih od Jang-c' . Když Angličané dobili Ting-chaj, byl Lin Ce- su odstraněn a poslán do vyhnanství do Sin-ťiangu, zatímco do Kantonu byl vyslán stoupenec kapitulace Čchi Šang, který oznámil přijetí britských požadavků. Císař však dohodu neschválil. Čchi Šan byl zatčen a jeho obrovské bohatství zkonfiskováno. Čchingská vláda oficiálně vyhlásila Velké Británii válku. Angličané obsadili Sia-men (Amoy), Ning-po a Hong-kong i pevnosti na přístavech k Šanghaji a Nankingu. Když jejich plavidla pronikla po Jang-c' k tzv. velkému kanálu, vojska obsadila Čenťiang a přeťala komunikační linie mezi Pekingem a jihem, císařská vláda kapitulovala. 29.srpna 1842 byla podepsána nankikngská smlouva. Peking se v ní zavázal zaplatit velkou válečnou náhradu (21 milionů juanů), předat do britské správy Hong-kong a otevřít pět nejdůležitějších přístavů na jihu (Sia-men, Fu-čou, Ning-po, Šanghaj a Kanton) anglickému obchodu - na základě "dodatečné dohody" z října 1843 podepsané v Chumenu. Tato dohoda poskytovala britským občanům právo exteriarity a zaváděla konzulskou jurisdikci, to je soudní pravomoc britských konzulů místo čínských soudů. Podobné úmluvy museli Číňané uzavřít r. 1844 s USA (smlouva ve Wang-sia), Francií a později s dalšími státy. Cla na zahraniční zboží nesměla přesáhnout 5% jeho hodnoty. Tím byla pro budoucnost odsouzena čínská řemeslná a manufakturní výroba k živoření a trhy Číny zajištěny pro průmyslové výroby z Evropy a USA. Přesto se koloniálním mocnostem zdály být ústupky Pekingu nedostatečné a čekaly na první vhodnou příležitost k obnovení agrese. Svůj úkol měly usnadněný tím, že v 50.letech vrcholila v Čínské říši - v souvislosti s tchajpchingským povstáním - dlouhodobá vnitropolitická krize.

Velká Británie, Francie a USA již v roce 1854 společně předložily Číně požadavek, aby byly revidovány smlouvy z let 1842 - 1844. Trvaly na tom, že mají mít právo neomezeně obchodovat na celém čínském území, že do Pekingu mají být připuštěni cizí vyslanci a že má být oficiálně povolen obchod s opiem. Čchingská vláda odmítla jejich požadavky přijmout. Velká Británie a Francie se hned neodhodlaly zahájit proti Číně válečné akce, protože vedly tehdy válku s Ruskem. Avšak po uzavření Pařížského míru r. 1855 přípravy Velké Británie a Francie na válku proti Číně zesílily. 2. opiová válka (1856 - 1858) začala incidentem s pašeráckou džunkou Arrow, plující pod britskou vlajkou, a odvetným anglickým bombardováním Kantonu v říjnu 1856.

Indické povstání načas konflikt přerušilo, ale na podzim 1857 se Angličané vrátili. Přišli s nimi i spojenci - Francouzi. Vláda Napoleona III. si totiž za záminku ke vstupu do války proti Číně zvolila usmrcení francouzského misionáře, který bez svolení úřadů pronikl do provincie Kuang-si. V prosinci 1857 dobyli Kanton a na jaře 1858 přenesli operace na sever. Po obsazení pevnosti Ta-ku a tiencinského přístavu Číňané znovu kapitulovali.

Tiencinské smlouvy z 26. a 27. června 1858 podrobně určovaly privilegia cizinců:

a) právo svobodně cestovat po celém vnitrozemí,

b) obchodovat v povodí Jang-c',

c) usazovat se v důležitých přístavech,

d) importovat zboží atd.

Západoevropské mocnosti trvaly na tom, aby tiencinské smlouvy byly společně ratifikovány v Pekingu. Pokus jejich loďstva proniknout po řece Pej-che k hlavnímu městu vyvolal střetnutí u opevnění Ta-ku (25. června 1859). Začala 3. opiová válka (1859 - 1860). Ještě poznámku. USA, které se války formálně nezúčastnily, dosáhly otevření sedmi čínských přístavů, do nichž byli vysláni konzulové USA a kde mohli Američané obchodovat, najímat budovy a pozemky, USA mohlo mít v Pekingu svou stálou misi a požívat v obchodu stejných práv jako Velká Británie a Francie.

1. srpna 1860 vylodili spojenci svá vojska na severu. 20. srpna dobyli Ta-ku a 24. srpna Tiencin. Mandžusko-mongolská jízda (asi 60 000 mužů), která se pokusila zastavit postup nepřítele u mostu Pa-li-čchao, byla 21. září rozdrcena. Anglo-francouzská vojska obsadila severní část Pekingu. Na rozkaz britského velitele lorda Elgina byl vydrancován a zničen císařský letní palác. 24. - 25. října museli Číňané podepsat mírové konvence. Císař přejímal odpovědnost za konflikty, k nimž došlo, zavazoval se zaplatit novou obrovskou kontribuci, otevřít Tiencin mezinárodnímu obchodu, povolit misionářům činnost ve všech provinciích říše, legalizovat obchod s opiem, potvrdit tiencinské smlouvy atd. Stejná práva jako Velká Británie a Francie si zajistilo v letech 1858 - 1860 i Rusko, navíc ajgunskou smlouvou získalo rozsáhlá území na sever od Amuru a na pobřeží Tichého oceánu. Od opiových válek se Čína stávala polokolonií.

Literatura:

[1] Slovník moderních dějin. Praha 1969

[2] Dějiny Číny. Praha 1978

Poznámka:

Autorka Lenka Ládková je absolventkou pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni.

(c) 1997 Intellectronics

časopis o přírodě, vědě a civilizaci