V listopadu 1977 skupina Queen odletěla do Spojených států na další turné, kdy právě vyšlo album "News Of The World". Zkoušeli od 7. listopadu v sále Metro Coliseum v New Haevenu, kde je sidlo Yaleské university. John se nechal ostříhat téměř dohola a tato změna ostatní dost šokovala, protože John se vždy oblékal raději pohodlně než módně. John však odmítal jakékoliv nařčení, že se přidal k hnutí punk, ale díky svému účesu dostal přezdívku Ptačí muž.

Queen zvýšili rozpočet turné a zahrnuli do něj také soukromé letadlo, čímž se výrazně zkrátilo cestování a umožnilo skupině na koncerty se dopravovat jen z několika místa, kde se cítili dobře.

Světelnou korunu nebylo možno z Británie dopravit, proto Garry Stickells zajistil u jedné bostonské společnosti výrobu její menší kopie.

Turné bylo zahájeno 11. listopadu koncertem v Portlandu. Koncert zahájili tím, že Freddie a Brian stáli na schodech na opačných koncích pódia a hráli skladbu "We Will Rock You", za což sklidili ohlušující potlesk. Poté se otevřela opona a objevili se Roger a John a skupina zahájila v plném složení. Zahráli sérii sedmi nových skladeb a Roger zpíval poprvé sólo ve své vlastní skladbě "I'm In Love With My Car". Freddie zazpíval poprvé baladu "Love Of My Life" a celé hlediště zpívalo s ním. Od té doby se účast publika v této písni stala nedílnou součástí vystoupení Queen.

Na první koncert skupiny Queen v Madison Square Garden přišel Freddie v saku a čepici baseballového týmu New York Yankees. Na toto prestižní vystoupení přijeli také Rogerovi a Brianovi rodiče, kteří ještě neviděli vystupovat Queen v zahraničí. Brianův otec žertem prohlásil, že do Ameriky poletí jedině concordem a Brian svým rodičům dopravu tímto letadlem skutečně zajistil.

4. prosince měla skupina hrát v aréně daytonské univerzity v Ohiu, ale počasí bylo mimořádně špatné a koncert byl odvolán. Queen si však najali soukromé letadlo, protože pravidelné lety do Ohia byly zrušeny, a minibusem dojeli na místo. Organizátoři udělali, co bylo v jejich silách a kapela hrála pro 2000 vděčných návštěvníků.

Po jednom zvláště hlučném večírku v San Diegu John prorazil rukou okno. Měl devatenáct stehů a skupina měla obavy o další koncerty. Ruka Johna sice bolela, ale koncerty se uskutečnily.

Poslední ze tří koncertů ve Foru v Los Angeles se konal 22. prosince a jako obvykle se muselo přidávat. Pódium najednou zaplnily tanečnice v pestrých kostýmech, poskakující skřeti, jak je výstižně nazval John Reid, který zůstal se skupinou v přátelských stycích a byl na koncertu jako host, pochodující vánoční stromky a pernikář, kterého představoval ředitel firmy EMI, klauni a zvířátka. Potom vstoupil na jeviště obrovský Santa Claus s obrovským pytlem, z něhož vyskočil Freddie. Během přídavku bylo vypuštěno 5000 balónků spolu s umělým sněhem a Brian a Freddie nakonec zazpívali vlastní verzi písně "White Christmas".

V mnoha zemích mezitím singl "We Are The Champions" a "We Will Rock You" dosáhl prvního místa. Queen získali publikum ve Francii, kde se pak udrželi na předním místě po několik let.

24. a 25. prosince vysílala stanice BBC Radio One hodinové speciální pořady, které uváděl Tom Browne. Byly v nich interview se všemi členy skupiny Queen.

Leden 1978 začal klidně a Roger jel na krátkou dovolenou do Francie a navštívil tam rodiče Dominiky, kteří bydleli u Paříže.

Po rozchodu z Johnem Reidem skupina podrobně probírala výhody a nevýhody toho, že neměli manažéra. Účetnictví jim zajistil Keith Moore z firmy Moore Sloane & Company, ale měli pocit, že by v této oblasti potřebovali poradce. Proto John Deacon se spojil s Peterem Chantem od účetnické firmy Thornton Baker, která se specializovala na daňové poradenství.

S pomocí Petera Chunta a Jima Beache si skupina zajistila všechny záležitosti. Peter se brzy stal jejich obchodním, daňovým a účetním poradcem a Jim odešel od firmy Harbottle & Lewis a založil firmu Queen Productions Ltd. a společnosti Queen Music Ltd. a Queen Films Ltd. Společnost Queen Films Ltd. financovala filmy a videoklipy skupiny Queen a potom je poskytovala firmě EMI na propagační využití. Tímto způsobem skupině Queen zůstávala autorská práva na videozáznamy. Na Peterovu radu se skupina rozhodla udělat si roční dovolenou kvůli daňovým důvodům. V Británii daňový poplatník nemusí platit daň, pokud stráví alespoň 300 dní mimo zemi. V Británii proto skupina Queen pracovala pro společnost Queen Productions Ltd., ale v zahraničí pro společnost Raincloud Productions Ltd., takže se vyhnula daním.

3. února 1978 se Johnovi a Veronice narodil druhý syn Michael. 10. února vyšel desátý singl Queen v Británii, skladba "Spread Your Wings".

9. dubna skupina Queen odletěla z Británie do Stockholmu na další turné po Evropě. První koncert byl 12. dubna. Skupina musela odletět bez Johna Harrise, který skupinu doprovázel už od dob skupiny Smile. V Bruselu hráli ve velkém sále Forest Nationale a byli první skupinou, která zde hrála tři večery za sebou před vyprodaným sálem.

V Paříži hráli poprvé 23. dubna v Pavilon de Paris. Protože zde měli organizátoři již dříve problémy s fanoušky jiných skupin, musela policie vpustit do sálu jen omezený počet lidí.

V západním Berlíně se konal koncert v Deutschlandhalle. Roger a Brian se také podívali do východního Berlína a byl to pro ně velký zážitek.

25. dubna společnost Elektra Records vydala v USA singl se skladbou "It's Late", ale singl neměl úspěch.

4. května se skupina vrátila do Anglie na pět koncertů. První se konaly 6. a 7. května ve staffordské Bingley Hall. Freddie tentokrát přišel v zářivě černém obleku z PVC a měl na sobě jasně červené oblečení se šortkami.

Na posledním koncertu turné 13. května Queen hráli verzi skladby "White Queen", která obecenstvo nadchla. Byla to skladba, kde každý z nich předvedl v plném lesku svůj talent.

Roger a John brzy po ukončení turné odjeli do Montreux, aby pokračovali v práci na dalším albu ve studiích Mountain. Freddie zůstal doma, protože pracoval s Roy Thomasem Bakerem na albu svého přítele herce Petera Strakera, který se ukázal jako velmi schopný zpěvák v muzikálu Vlasy. Freddie do jeho alba "This One's On Me" investoval svých vlastních 20 tisíc liber. Brian také zůstal v Británii a očekával narození svého prvního dítěte. 15. června se Chrissy a Brianovi narodil syn James, známý jako Jimmy.

Skupina se pak přesunula z Montreux do studií SuperBear v Nice v jižní Francii, aby jim nemohla být vyměřena daň.

Večírek na oslavu Freddieho narozenin se konal v Nice v St. Paul de Vence a byl neobyčejně divoký. Všichni se svlékli a k velkému Freddieho potěšení dováděli v bazénu. Freddie jediný zůstal suchý. V době své práce ve studiích SuperBear jel kolem cyklistický závod Tour de France a to inspirovalo Freddieho k nové skladbě "Bicycle Race"

Při práci v Nice se rozhodli, že dalším singlem bude Brianova skladba "Fat Bottomed Girls" a Freddieho "Bicycle Race". Firma, která zajišťovala skupině publicitu, přišla s nápadem pronajmout stadión ve Wimbledonu a uspořádat tam cyklistický závod pro 65 nahých dívek, aby vznikl filmový klip k písni. 17. září nápad uskutečnili a na Wimbledonu se shromáždilo 65 nahých dívek z různých módních agentur a filmový štáb a spousta fotografů.

13. října vyšel singl "Fat Bottomed Girls" a "Bicycle Race". Na obálce byla fotografie z uvedeného závodu, což vyvolalo takové pobouření, že na obálku dalších vydání se musely přimalovat černé kalhotky, což skupina nechápala, protože podobné snímky se denně objevují na pultech novinových stánků. Deska skončila v britském žebříčku i přes nepříznivou kritiku na 11. místě.

V polovině října odjela skupina z Francie do Spojených států na další turné. S režisérem Dennisem De Vallancem natočili nový videoklip ke skladbám "Fat Bottomed Girls" a "Bicycle Race". Turné začalo 28. října v dallaském Convention Centre. Skupina měla nové osvětlovací zařízení, kdy obsluze trvalo celých osm hodin, než ho sestavila a uvedla do provozu. Skládalo se ze 600 žárovek v sedmi sadách. Na začátku představení zařízení bylo v úhlu 45 stupňů nad pódiem a když se začalo hrát, světla se pomalu zvedala. Během celého představení se celé zařízení přemístilo a všech sedm sad světel se přeskupilo. Na konci stálo celé zařízení čelem k divákům a barevná světla se změnila na bílá a svítila přímo na publikum. Malé pódium s bicími se spustilo ze střechy a na ně se skupina postavila při závěrečné sérii. Roger rozšířil své vybavení o pár obrovských tympánů, na které hrál rychlé sólo.

V Memphisu skupina zahrála na počest Elvise Presleyho skladbu "Jailhouse Rock", kterou hrávali již dříve, ale tentokrát skladba měla ohromující účinek.

Po vystoupení v New Orleansu 31. října, které bylo přípravou na další album "Jazz", uspořádala a hradila skupina Queen velký večírek v hotelu New Dreams Fairmount. Pozvali na něj obě své gramofonové společnosti, EMI z Británie a Elektru z USA. Pozvali také 400 hostů včetně novinářů z Anglie, USA, Jižní Ameriky a Japonska. Večírek se protáhl do rána. Britští novináři přijeli v doprovodu Tonyho Brainsbyho. Druhý den skupina uskutečnila tiskovou konferenci v restauraci Brennan's. Večírek však vstoupil do rockové historie jako nejhonosnější akce.

Když se skupina 10. listopadu vrátila do Británie, vydala společnost EMI jejich sedmé album "Jazz". Titul a obrázek na obálce, vír koncentrických kruhů, viděl Roger na berlínské zdi. Ke každé desce byl přiložen plakát nahých dívek ze slavného cyklistického závodu. Ve Spojených státech však plakát vyvolal veřejné rozhořčení a byl považován za pornografii a jako takový byl zakázán. Místo plakátu byla přiložena žádanka, a kdo chtěl, mohl si o plakát napsat. Skupina opět nechápala puritánství a to, že nevinná legrace je považována za nemorální. Závodu, filmování a fotografování se dívky účastnily dobrovolně a bavily se při tom. Nikomu nebylo ublíženo a ti, kdo si album koupili, ve velké většině rozhořčeni nebyli. Kritiky byly opět odmítavé:

"Pokud máte hluché příbuzné, můžete jim tuto podřadnou repliku Gilberta a Sullivana koupit k vánocům." NME

"Chtěl bych mít skupinu Queen stejně rád jako na začátku sedmdesátých let, ale je to nemožné." Sounds

Album však mělo u posluchačů úspěch a dosáhlo 2. místa, na kterém se udrželo 27 týdnů. Fan klub, který nyní vedla Amanda Bloomová, se snažil, aby nepoklesla popularita skupiny, když je téměř celý rok za hranicemi. Uspořádali proto celodenní akci v sále Empire Ballroom na náměstí Leicester Square. Skupina Queen jim k této akci natočila propagační videoklipy. Akce byla úspěšná a proto se fan klub rozhodl ji opakovat.

Skupina mezitím hrála v New Yorku na jevišti Medison Square Garden. Při skladbě "Bicycle Race" na jeviště vjelo několik nahých dívek na kolech se zvonečky. Turné po USA skončilo v Los Angeles a kapela se vrátila domů na vánoce.

12. ledna 1979 skupina odjela do Hamburku na dosud největší turné po Evropě. Mělo být zahájeno 17. ledna v Ernst Merck-Halle a celkem se mělo hrát 28 koncertů z toho dva v Záhřebu a Lublani v Jugoslávii.

26. ledna 1979 vydala společnost EMI 12. singl skupiny Queen v Británii. "Don't Stop Me Now" z alba "Jazz". Skladba se dostala na 9. místo žebříčku. V Bruselu k němu Queen natočili videoklip. V tisku se překvapivě objevila kladná odezva:

"Ale přes všechny námitky má Freddie snad nejlepší hlas mezi rockovými zpěváky a skupina Queen si umí poradit s harmoniemi. Nevlastní už náhodou firmu EMI?" Record Mirror

"Skupina Queen přišla se zajímavou písní, která se určitě stane hitem." Daily Mirror

Poslední koncert se vymkl pořadatelům z rukou a byli povoláni místní četníci, aby obnovili pořádek. Na večírku dostali všichni členové skupiny stříbrné sošky nahých dívek na kolech. Všechny koncerty turné se nahrávaly, aby gramofonová společnost mohla vydat živé album a zamezit tak obchodu s nelegálními nahrávkami.

Nahrávky odvezli z Paříže do Montreux, aby začali s Johnem Etchellem na jejich editaci. Trvalo dlouho, než se dohodli, které nahrávky jsou nejvhodnější.

Členové skupina Queen rádi pracovali ve studiích Mountain v Montreux na břehu Ženevského jezera a kvůli daním v Anglii jejich poradce navrhoval, aby studio v Montreux koupili. V roce 1979 uzavřeli smlouvu s holandskými podílníky.

Těsně před odjezdem do Japonska na další Turné dostali Queen nabídku napsat hudbu k filmu producenta Dina de Laurentiise podle příběhu klasického comicsového hrdiny Flashe Gordona.

Cesta do Japonska byla pro skupinu Queen velmi příjemná. Všechny koncerty byly předem vyprodané a největší japonský hudební časopis Music Life uspořádal během turné slavnost. První koncert turné byl 13. dubna v Budokanu v Tokiu. Proti obvyklému programu hrála skupina skladbu "Teo Torriate" z alba "A Day At The Races" s japonským textem a Brian hrál na klavír.

27. dubna společnost Elektra Records vydala další singl "Jealousy" z alba "Jazz", ale do žebříčků se nedostal. Mezitím fanoušci Queen v Německu, Jugoslávii a Španělsku žádali, aby společnost vydala jako singl skladbu "Mustapha".

V červnu 1979 se Queen spojili s britskou tenisovou asociací a požádali o povolení využít centrální kurty ve Wimbledonu pro koncert. Asociace žádost zvážila, ale zamítla ji, protože podle jejího názoru není rockový koncert pro Wimbledon vhodný.

27. června 1979 vyšlo dvojalbum skupin Queen "Live Killers", které obsahovalo skladby ze šestnácti evropských koncertů. Živé koncerty Queen byly legendou a milióny fanoušků chtěly mít jejich atmosféru doma na desce. Album se umístilo na 3 místě. Kritika album vcelku přijala.

"Nemám pocit, že bych musel povinně vzdechnout, jak je to v poslední době při zmínce o skupině Queen zvykem. Je to velmi výstižná retrospektiva jejich nejlepších písní." Sounds

"Přineste růže a šampaňské, je to triumf. Vyzdvihuje písně skupiny Queen a není to jen pouhé vyplnění doby, než vyjde další studiová nahrávka. Poslechněte si je a nebudete zklamáni." Record Mirror

25. června se Johnovi a Veronice narodila dcera Laura. 29. června vyšel 13. singl skupiny, živá nahrávka "Love Of My Life" z alba "Live Killers". Singl však nebyl komerčně úspěšný.

V roce 1979 společnost EMI obdržela cenu královny za rozvoj gramofonového průmyslu. Na oslavu tohoto uznání společnost vydala v nákladu 200 kusů v modrém provedení svůj nejúspěšnější singl "Bohemian Rhapsody", který se stal vyhledávanou sběratelskou záležitostí.

Celé léto 1979 skupina Queen pracovala na přípravě dalšího alba většinou ve studiích mnichovského Musiclandu. Skupina obvykle přicházela do studia s hotovými nápady a připravenými nahrávkami, ale tentokrát neměla téměř nic. Pracovali s novým producentem Reinhardtem Mackem a současně chtěli pracovat na hudbě k filmu Flash Gordon.

V polovině srpna skupina hrála na velkém festivalu v Německu. Vzhledem k akustice a prostoru to bylo velmi oblíbené místo ke zkoušení. 17. srpna odletěli do Saarbruckenu, kde na koncert přišlo 30 tisíc diváků a vystoupily na něm další skupiny.

V den vystoupení si Roger chtěl odbarvit vlasy, protože již několik let jeho přirozené blond vlasy začaly tmavnout. Ale přehnal to a vlasy měl brčálově zelené. Při vystoupení si z něj Freddie neustále utahoval.

Vystoupení vyvolalo v publiku obrovskou odezvu. Když při skladbě "Bohemian Rhapsody" odešli z pódia, protože museli použít z části nahrávek, zapálili stovky rachejtlí. Na konci vystoupení při písni "We Are The Champions" použili velké vysoko tryskající stříkačky, což za horké noci publikum přijalo s povděkem.

24. srpna společnost Elektra vydala v USA živou nahrávku "We Will Rock You" z alba "Live Killers". Stejně jako předchozí singly se nahrávka v žebříčku neumístila.

Freddie často chodil na představení baletu Royal Ballet a znal několik členů souboru. Spřátelil se s jeho sólistou Waynem Eaglingem. Královský balet pořádal zvláštní představení na pomoc mentálně postižených dětí a Freddie dostal nabídku vystoupit v jedné roli. Několik týdnů před představením Freddie cvičil na zpevnění svalů a potom zkoušel s Waynem a dalším tanečníkem Darekem Danem a nakonec s celým sborem. Měl tančit na skladby "Bohemian Rhapsody" a "Crazy Little Thing Called Love", které hrál symfonický orchestr a Freddie živě zpíval.

Představení se konalo 12. října v londýnském Coliseu. Freddie tančil velmi dobře a získal obdiv publika. Freddie se setkal s kostymérem královského baletu Peterem Freestonem a nabídl mu, aby začal pracovat pro skupinu Queen, což Freestone "Febbie" přijal. Královský balet byl s Freddieho vystoupením spokojen.

5. října 1979 vyšel 14. singl skupiny Queen "Crazy Little Thing Called Love" a "We Will Rock You" z alba "Live Killers". Singl vyšel také v Evropě ve formátu malé dvanáctipalcové desky. V časopise Record Mirror měl singl mimořádný úspěch.

Skupina Queen se spojila s Dennisem de Vallancem a natočili k tomuto singlu videoklip. V černé kůži, s tmavými brýlemi a se skromně oblečenými tanečníky a tanečnicemi a s několika páry tleskajících rukou vyčnívajících z děr v dřevěném můstku, na němž se Freddie pohyboval. Singl byl úspěšná a skončil na 2.místě.

Skupina dospěla k závěru, že by se také ráda vrátila na menší scény, kde má větší kontakt s publikem. Gerry Stickells dostal za úkol připravit turné po malých místech. Nejdříve skupina hrála v RDS Simmons Hall v Dublinu. Publiku nabídli svou verzi staré irské písně "Danny Boy" a poprvé živě zahráli Brianovou skladbu "Save Me". Freddie také vystoupil poprvé s kytarou ve skladbě "Crazy Little Thing Called Love".

Turné po Británii bylo zahájeno 24. listopadu v National Exhibiton Centre v Birminghamu. Skupina zaznamenala rekordní návštěvnost v uzavřeném sále, kde bylo 14 tisíc lidí.

Během let se změnila vizáž skupiny. Roger, Freddie a Brian se příliš nezměnili, ale John vystupoval v košili s kravatou. Freddie měl své "kožené období" a nosil červené nebo černé kožené kalhoty, čepici a modré nebo červené návleky na kolenou.

Queen hráli dva koncerty v sále Manchester Apollo a dva koncerty v Glasgow Apollo. Poté následovaly dva koncerty v Liverpool Empire, jeden v Bristolu a dva v Brightonu. Také měli vystoupit v obchodě s deskami HMV na Oxford Street, ale z akce sešlo z obavy před dopravními problémy.

Turné po malých místech Londýna začalo 13. prosince v lyceu Ballroom, kde se konaly spíše diskotéky a zábavy. Technici ve stropě vyvrtali dvě díry, aby bylo možno zavěsit světelné zařízení a reproduktory. O několik dní později zde vystupoval Paul McCartney, takže část účtu mu skupina Queen přenechala.

Další koncert byl v divadle Rainbow, pak v nočním klubu Tiffany's v Purley, 19. prosince v Mayfair v Totenhamu. Dále hráli v Lewisham Odeon a v sále Alexandra Palace, kde Freddie při skladbě "We Will Rock You" házel do publika banány.

Při tomto turné se kvůli vyčerpání zhroutil Gerry Stickells, který dělal skupině Queen od roku 1976 manažéra. Brzy se však na turné přes doporučení lékařů vrátil.

V červenci 1979 se se skupinou Queen spojil Paul McCartney, který jim nabídl vystoupení na charitativním koncertě, jehož výtěžek byl určen lidem v Kambodži. Kapela souhlasila a první koncert byl v Hammersmith 26. prosince. Zlatým hřebem posledního vystoupení byla "kapela snů" složená ze známých zpěváků a hráčů. Koncert přenášela televize a bylo z něho připraveno album. Queen na toto album nahráli skladbu "Now I'm here".

25. ledna 1980 vyšel 15. singl skupiny Queen se skladbou "Save me" a vyšplhal se na 11. místo žebříčku. Mezitím skladba "Crazy Little Thing Called Love" zaznamenala úspěch ve světě.

Skupina začala pracovat na novém albu k filmu Flash Gordon a vrátila se do nahrávacích studií v Mnichově. Freddie mezitím se vrátil na skok do Británie, kde vystoupil v televizní show Kennyho Everetta. V přestávce při práci na albu zajel Roger do Montreux, kde se podílel na produkci dvou skladeb Hilaryho Vance "How Come You're So Dumb" a "Rich Kid Blues", kterou napsal Terry Reid. Roger v obou skladbách hrál, dělal aranžmá a zpíval.

Dominice se v Británii narodil 22. května 1980 syn Felix Luther o 10 týdnů dříve, než bylo lékaři předpovězeno.

Freddie se znovu rozhodl změnit svůj vzhled a ostříhal si své husté černé vlasy. Ve videoklipu ke skladbě "Play The Game" měl knír. Také si přestal lakovat nehty.

16. singl skupiny Queen "Play The Game" vyšel 30. května. Ve skladbě poprvé použili syntezátor a na druhé straně singlu byla skladba "A Human Body", která do alba nebyla zařazena.

Další turné po Severní Americe bylo plánováno na léto 1980 a 19. června skupina odletěla do Los Angeles. Objevilo se nové světelné zařízení, které mělo mnoho oddělených sekcí, které se mohly nezávisle pohybovat.

30. června 1980 vyšlo v Británii deváté album skupin Queen "The Game". Okamžitě se dostalo na 1. místo britského žebříčku, ale časopis NME se vyjádřil opět nelichotivě:

"Působí jako unavený stařec, vtíravé a slepé. Jako stará kočka, která přede spokojeností sama nad sebou."

Také v tomto albu byly použity syntezátory, které oproti starším typům uměly duplikovat různé nástroje a bylo možno tak sestavit celý orchestr. Některé starší fanoušky Queen použití syntézy pobouřilo, ale Freddie na to řekl, že skupina musí jít s dobou.

První zastávkou na turné v Severní Americe bylo Coliseum ve Vancouveru, ve kterém publikum házelo na pódium žiletky a holící strojky na protest proti Freddiemu kníru.

V přestávce turné skupina se vrátila do Anglie ke svým rodinám a Roger se rozhodl pracovat na svém vlastním albu. Po patnácti dnech se skupina vrátila do USA a pokračovala v turné koncertem v Memphisu.

12. srpna 1980 firma Elektra Records vydala v USA singl "Another One Bites The Dust". Jedna černošská rozhlasová stanice v New York City skladbu vybrala do své produkce, protože myslela, že jde o černošskou skupinu. Skladba měla úspěch a proto ji firma Electra Records vydala jako singl.

Během turné na dalších místech USA a Kanady se skladba "Another One Bites The Dust" stala skutečným hitem a na žebříčcích se umístila na prvním místě. Skupina Queen dostala cenu časopisu Billboard a byla navržena na cenu Grammy a Canadian Juno. Deska se stala nejprodávanějším singlem a společnost Elektra Records získala singl, jehož prodej překročil 3 milióny kusů. Skladba se stala hitem také v Guatemale, Argentině, Mexiku a Španělsku a v Británii, kde singl vyšel 22. srpna, se dostal na 7. místo.

Turné po šestidenní přestávce v Anglii vyvrcholilo čtyřmi koncerty v Madison Square Garden. Během turné bylo odehráno celkem 46 koncertů.

V říjnu skupina strávila dovolenou a potom v londýnských studiích Anvil začala pracovat na hudbě k filmu Flash Gordon. Jediným singlem z tohoto alba měla být skladba "Flash" a s režisérem Mikem Hodgesem začali připravovat videoklip. Dostali svolení použít úryvky a dialogy z filmu a film byl připraven k promítání v kinech.

20. listopadu bylo zahájeno turné po Evropě. Zkoušky zahájili v Curychu, kde se konal první koncert na Hallenstadionu. Na přídavek přišel Freddie na ramenou obra "Dart Vadera". Na tuto postavu však měla autorská práva společnost George Lucasa, která chtěla podat na skupinu Queen žalobu. Právníci se snažili sporu předejít, ale byl již vytištěn čtvrtletník fan klubu, který v textu představoval skupinu Queen a pana Versona jako obra "Darth Vadera". Tento text se pak musel ze všech výtisků odstranit.

19. singl skupiny Queen "Flash" vyšel 24. listopadu. V britském žebříčku se dostal na 10. místo. Firma Elektra Records si vybrala k singlu jiný titul, "Need Your Loving Tonight", který skončil na 44. místě v žebříčku časopisu Billboard.

5. prosince skupina Queen hrála v novém sále Exhibition Centre v Birminghamu. Queen zahájili provoz sálu vyprodaným koncertem. Kromě svého obvyklého vybavení měla skupina syntezátor nezbytný k produkci skladby z filmu Flash Gordon.

8. prosince vyšlo desáté album skupiny Queen k filmu "Flash Gordon". Bylo zpracováno v novém duchu a mezi hudbou byly použity úryvky z filmu, což působilo velice sugestivně. Album se umístilo na 10. místě britského žebříčku a recenze byly většinou příznivé:

"Takovouhle hudbu jsem neslyšel od doby, kdy Charlton Heston vyhrál v soutěži vozíčků v Ben Hurovi. Je to album skutečně epických rozměrů a vysokých kvalit." Record Mirror

"Jako hudba k filmu je Flash Gordon něco zcela mimořádného." Sounds

Na druhém koncertě ze tří plánovaných ve Wembley Arena bylo 9. prosince oznámeno, že v New Yorku byl zavražděn John Lennon. Skupina zahrála jako poctu Johnu Lennonovi působivou verzi skladby "Image". Zdálo se, že Freddie zapomněl text, ale Brian to později vysvětlit: "Byla to moje chyba. Zapomněl jsem akordy a přešel jsem dřív na refrén."

11. prosince se skupina vrátila do Bruselu na několik posledních koncertů turné a v té době v Londýně proběhla premiéra filmu Flash Gordon. V tisku měl film příznivou odezvu a nechyběla zmínka o hudbě, o jejích kvalitách a schopnosti výrazně umocnit působivost celého děje a dialogů.

Turné skončilo 19. prosince 1980 a skupina projednala se společností EMI možnost vydání alba hitů "Greatest Hits" ještě před vánoci, ale protože v té době album "Flash Gordon" bylo stále novinkou, od záměru se upustilo.

Koncem roku 1980 se skupina Queen dostala do Guinnessovy knihy rekordů jako ředitelé společnosti s nejvyššími příjmy. Ovšem ve skutečnosti šlo o nezdaněné příjmy za alba "Jazz" a "Live Killers" natočená mimo Británii. Koncem roku 1980 skupina měla na svém kontě 45 miliónů kusů prodaných alb a 25 miliónů singlů. Album "The Game" dostalo například v Kanadě pětkrát platinovou desku.

Skupina Queen určitou dobu uvažovala o nových místech, kde by mohlo proběhnout turné. Rozhodli se pro Jižní Ameriku, pokud bude možno hrát na velkých stadiónech v Argentině a v Brazílii.

Jako zprostředkovatel jednání s pořadateli byl doporučen José Rota z Buenos Aires, který byl pracovníkem přední gramofonové společnosti v Los Angeles. V Argentině tento úkol převzal Alfrédo Capablo, který již dříve organizoval koncerty Julia Inglesiase.

Místním pořadatelem v Riu de Janiero byl Marcus Lazero, který byl společně se svými dvěma kolegy skutečný profesionál.

Nejdříve skupina měla hrát v Japonsku, kde měl film Flash Gordon premiéru 10. února a Queen byli pozváni na premiéru. 12. února hráli Queen na prvním z pěti koncertů v sále Budokan Hall.

Před odletem do Jižní Ameriky měl Freddie trochu času, který strávil nákupy. Jeden z největších tokijských domů Šibuja Seibu uzavřel celá poschodí, aby Freddie mohl nerušeně nakupovat.

Problémy v Jižní Americe nastaly již v okamžiku, kdy šéf produkce Chris Lamb odletěl napřed do Argentiny a zastavili ho na hranicích. Skupina Queen totiž nechala zpracovat propustky na turné ve svém stylu. Na propustkách byly vyobrazeny Japonka a Jihoameričanka, jak se dělí o banán. Obě dívky byly od pasu nahoru nahé. Jihoamerické zákony proti pornografii jsou přísné a Chris strávil následující dvě hodiny tím, že černou tužkou zamaloval oběma dívkám hruď.

Technici skupiny dopravili dvacetitunové zařízení z Tokia do Buenos Aires obřím letadlem a dalších čtyřicet tun techniky putovalo do Ria de Janiero ze Severní Ameriky.

V Argentině koncerty měly proběhnout na stadiónech ve Velez Sarsfield, Mar Del Plata a na Atlantickém stadiónu v Rosariu. José Rota měl mnoho problémů, když se na něj obrátila argentinská zpravodajská služba, která měla obavy, aby se s příznivci skupiny nedostali na stadión teroristé. Nakonec se mu podařilo úředníky přesvědčit, že koncert proběhne bez problémů. 23. února skupina dorazila do Buenos Aires. Queen byli v Jižní Americe velmi populární rockovou skupinou a již několik let v řadách fanoušků kolovali řeči o možných koncertech. Při příletu na žádost prezidenta se se skupinou setkal úředník argentinské vlády, který vyřídil nezbytné celní formality. Přílet živě vysílala největší argentinská televizní stanice Bandairantes Television.

28. února skupina Queen vystoupila před 54 tisíci diváky ve Velez Sarsfield. Obecenstvo přijalo skupinu nadšeně. Když došlo na skladbu "Love Of My Life" a Freddie přestal zpívat, publikum skladbu zpívalo anglicky naprosto bez chyby.

Druhý den vysílala koncert živě televize po více než 35 miliónů diváků v Argentině a v Brazílii. Ředitel stadiónu Velez Sarsfield uspořádal pro skupinu Queen večírek, na kterém je seznámil s legendárním fotbalistou Maradonou. Skupina Queen byla pozvána na setkání s argentinským prezidentem Violou, který sám o schůzku speciálně požádal, protože koncerty se staly velkou kulturní událostí v zemi. Brian, Freddie a John jeho pozvání přijali, Roger odmítl, protože nesouhlasil s jeho politickými názory.

V Rio de Janiero chtěla skupina hrát na stadiónu Maracana, největším stadiónu na světě. Guvernér Ria však stanovil zákonem, že stadión lze použít jen k fotbalovým zápasům a kulturním a náboženským akcím. Skupina nabídla značnou částku dobročinnému fondu, který vedla guvernérova manželka, ale koncert přesto nebyl povolen.

Proto došlo ke krátké přestávce v turné, než se podařilo zajistit stadión Mombi Stadium v Sao Paulu. Druhým důvodem přestávky byl převoz celého vybavení přes džungli z Argentiny do Brazílie. Na brazilských hranicích chtěli celníci náklad pečlivě prohlédnout, ale to by zabralo asi tři měsíce. José se naštěstí znal s několika zaměstnanci celního úřadu v Riu a ti poslali na hranice svého zástupce, aby se od celní prohlídky upustilo.

Pořadatelé sehnali pro skupinu všechno, co požadovala. Gerry Stickells si všiml, že sehnané zařízení bylo různých značek od různých skupin a došlo mu, že jde o konfiskáty z minulých turné jiných skupin. To vyvolalo značné obavy o vlastní zařízení a proto po druhém koncertě v Morumbi si najali letadlo Flying Tiger 747.

20. března 1981 se konaly koncerty v Morumbi. První koncert se konal pro 131 tisíc lidí a druhý koncert pro 120 tisíc lidí. Na turné Queen hráli celkem pro 497 tisíc lidí, což přineslo zisk více než půl miliónu dolarů.

První část turné po Americe skončila a skupina techniku poslala do USA. Během turné se všechna alba Queen dostala v Argentině mezi první desítku v žebříčku a singl "Love Of My Life" se v něm udržel celý rok.

30. března 1981 Roger vydal své druhé sólové album "Future Management" a o týden později skladba "Laugh Or Cry" ze strany B vyšla jako singl. Reakce tisku na singl byla většinou vlídná:

"Je to píseň ve stylu reggae, ale celkem dobrá. Chvályhodný pokus vystoupit ze stínu." Sounds

Album dostalo název "Fun In Space" a Roger v něm ukázal svoji hudební všestrannost, kdy hrál na všechny nástroje a jen občas mu někdo pomohl u kláves. Album bylo v tisku přijato lépe než singl:

"Je to podobná hudba jako Flash Gordon, má podobný komický charakter. Při poslechu se pobavíte, i když nebudete hrát Dobyvatele vesmíru." Record Mirror

"Libuje si v bombastické aroganci a je z toho cítit skupinu Queen. Z obou stran alba čiší samolibost bohatého člověka." Melody Maker

Rogerovo album se vyšplhalo v žebříčku na 16. místo díky silnému zázemí skupiny Queen.

Brianově ženě Chisy se 22. května 1981 narodila dcera Louisa. Na začátku května vydala firma Elektra Records singl "Let's Get Crazy" z Rogerova alba "Fun In Space", 29. května singl "My Country" ze stejného alba. Oba singly však v USA nešly na odbyt.

Při práci na novém albu ve Švýcarsku se Roger a Freddie často stýkali s Davidem Bowiem, který v Montreux bydlel. Několikrát navštívil studio a jejich setkání končila v jam session. Nakonec z těchto setkání vznikla skladba "Under Pressure", kterou David, Freddie a Roger dokončili později v New Yorku.

5. září Freddie oslavil svým nenapodobitelným způsobem narozeniny. Koupil letenky do New Yorku a v hotelu Berkshire najal ohromné apartmá a uspořádal tam večírek, který se protáhl na celých pět dní.

15. září skupina zahájila v New Orleansu přípravu na další turné po Jižní Americe. Techniku odeslali s obsluhou do Caracasu ve Venezuele, kde si také zajistili vynikajícího manažéra Enzo Moreru. Když dorazili do Venezuely, právě umíral prezident Romulo Ethancourt a předpokládalo se, že kvůli státnímu smutku by se muselo několik koncertů zrušit.

První koncert 25. září proběhl úspěšně v Poliedro de Caracas. 28. září Jim Beach přesvědčil Johna, Briana a Rogera, aby vystoupili ve venezuelském hudebním pořadu. Skupina vystoupila na jeviště a byla představena jako Queen. Náhle na jeviště vtrhl muž, který začal publiku něco říkat španělsky a tlumočník, který stál vedle Jima mu oznámil, že právě zemřel prezident a že budou následovat dvě minuty ticha. Za chvíli vběhl na jeviště jiný muž, který naopak tvrdil, že prezident nezemřel.

Ten den skutečně prezident Ethancourt zemřel a zbývající dva koncerty byly zrušeny. Země měla státní smutek a nefungovala ani letiště. Zrušení koncertů vedlo ke sporům s Enzo Morerou, který neodehrané koncerty odmítal zaplatit. Nakonec zaplatit a všem se ulevilo, protože politická situace v zemi se stala složitá. Jakmile se otevřelo letiště, skupina s celým personálem se ihned vrátila do USA a odtud po několika dnech odpočinku do Mexika na další koncerty.

První koncert v Mexiku se konal 9. října na University Stadium v Monterrey. Mexičané skupinu bouřlivě vítali, protože v Mexiku nikdy žádné velké rockové skupiny nevystupovaly. Organizátor turné José Rota byl v Mexiku zatčen a den před koncertem v Pueblu uvězněn. Skupina musela složit kauci 25 tisíc dolarů, aby mohl pokračovat v turné.

16. října hráli Queen na obřím stadiónu Cuahtermoc v Pueblu u Mexico City. Stadión před zahájením koncertu byl v hrozném stavu, kdy bylo nutno zamalovat nápisy a odklidit odpadky. Přicházejícím fanouškům byly odebírány baterie z magnetofonů, aby nevznikaly černé nahrávky. Při zahájení koncertu dav lidí začal na pódium házet odpadky a různé předměty ze sympatií. Pro skupinu to bylo značně nebezpečné, ale nikdo nebyl zraněn kromě manažéra Paula Prentera.

Po koncertě druhý den bylo rozhodnuto zakázat na stadiónu alkohol, aby se zabránilo případným výtržnostem. Po dlouhém jednání s policií bylo zajištěno pod dohledem Gerryho Stickellse a Jima Beache odebrání alkoholu všem příchozím. Pak přišel zvukař Trip a zajímal se, proč je na stadiónu spousta opilců. Ukázalo se, že zabavený alkohol se za vysoké ceny prodával nazpět.

Koncert proběhl podle plánu, ale po koncertě pořadatelé odmítali skupině zaplatit. Skupina se proto rozhodla pro tajný návrat do USA a další koncerty zrušila.

Po vydání alba "Greatest Hits" se skupina rozhodla, že natočí film z videoklipů, které vyšly po "Bohemian Rhapsody". Protože Jim Beach prozíravě zajistil skupině autorská práva a nepředal je žádné gramofonové společnosti, mohl vzniknout film "Greatest Flix", který měl v Británii premiéru 19. října 1981.

O skupině Queen vzniklo několik knih, ale pouze neoficiálně, protože skupina neznala autory a nesouhlasila s vydáním. Jejich pozornost proto upoutala kniha "Prvních deset let", na jejíž obálce bylo uvedeno, že jde o oficiální publikaci. Proto celou záležitost dala skupina k soudu, ale spor prohrála a kniha vyšla.

Skladba, na které Queen spolupracovali ve Švýcarsku, byla tak dobrá, že se rozhodli ji vydat jako singl "Under Pressure". Singl vyšel 26. října 1981 a na jeho druhé straně byla skladba "Soul Brother".

"Skupina Queen odvedla překvapivě dobrou práci, ale Bowieho a Mercuryho vokál a text celou skladbu kazí." Sounds

"Děje se tu něco významného a hlubokého. Do Bowieho vystoupení se dostává vášeň a patos, o doprovodu pana Mercuryho ani nemluvě." Melody Maker

Videoklip k desce byl sestaven režisérem Davidem Malletem z výjevů spěchajících davům padajících domů, výbuchů a podobných námětů. Skupina požádala ateliér Earl of Snowdon o fotografie na obálku alba "Greatest Hits", na obálku kazety "Greatest Flicks" a knihy "Greatest Pix". Kniha byla fotoalbem skupiny Queen za období jejich desetiletého působení a sestavil ji Jacques Lowe, který byl také osobním fotografem Johna F. Kennedyho.

Album obsahovalo 17 skladeb, ale protože některé z nich se staly hity v různých zemích a v různých podobách, bylo vydáno několik verzí alba. Album bylo vydáno 2. listopadu 1981. Již 7. listopadu se album dostalo na 2. místo britského žebříčku a o týden později se singl i album dostaly na 1. místo.

Již před časem se skupina rozhodla nafilmovat živý koncert. Po dlouhých jednáních navrhla nejvýhodnější smlouvu kanadská firma Mobile Vision s režisérem Saulem Swimmem, který režíroval také film skupiny Beatles "Let It Be". Skupina proto vystoupila na dvou koncertech 24. a 25. listopadu v Montrealu, kde firma Mobile Vision sídlila. Koncerty byly natočeny na 70 mm film, což bylo neobvyklé, protože se používal běžně film 35 mm. Film se měl promítat na velkém plátně 27 x 36 metrů, původně v létě 1982. Kvůli finančním problémům se však distribuce zpozdila.

Začátkem prosince se skupina přemístila do Mnichova, kde začala pracovat na dalším albu.

Již dříve proběhla jednání s Královským filharmonickým orchestrem v Londýně, zda by nepředvedl v Royal Albert Hall výběr ze skladeb skupiny Queen na charitativním koncertu na pomoc nemocným leukémií. 8. prosince se konal koncert pod vedením Louise Clarka, který se celý filmoval a mělo být vydáno album a videokazeta, kdy výtěžek z jejich prodeje měl být určen na charitativní účely.

Leden 1982 skupina zahájila prací v Mnichově na novém albu. Když měli volno, pobývali v Los Angeles, kde si Roger, Brian a John každý koupil vlastní dům. Po několika dnech odjeli nakrátko do Británie, kde Roger pokračoval s Garym Numanem na svém albu "Dance" a zastavil se ve studiích Rock City a nahrál bicí ke třem skladbám, "Crash", "Morals", "You Are You Are".

Další singl Queen měl vyjít v dubnu a režisér Michael Hidges k němu natočil videoklip v Kanadě, ve kterém byla nahá těla v různých pózách a různě pomalovaná. Těsně před tím, než singl vyšel, obnovila skupina Queen smlouvu se společností EMI pro Evropu a USA na šest následujících alb včetně toho, na kterém právě pracovali. Singl "Body Language" vyšel 19. dubna a na obálce byla fotografie muže a ženy s lesknoucími se nahými těly pomalovanými mystickými šipkami. Ve Spojených státech byla obálka po mnoha stížnostech zakázána a firma Elektra Records proto vydala desku v modrém obalu.

Nahrávka se nedostala dále než na 25. místo v žebříčku. Videoklip skončil podobně jako obálka a stanice MTV jej odmítla vysílat.

8. dubna skupina Queen zahájila další turné. Hudba byla ve stylu funky, což zklamalo mnoho fanoušků. První koncert byl v hale Scandinavium. Na tomto koncertě se skupinou Queen vystoupil pátý člen na klávesy, Morgan Fisher ze skupiny Mott The Hoople.

Na začátku roku 1982 se Velká Británie dostala do sporu s Argentinou o Falklandské ostrovy. Ačkoliv byla skupina Queen na 1. místě v argentinském žebříčku se skladbou "Under Pressure", byla argentinskou vládou zakázána včetně živého vystoupení.

21. května vyšlo 12. album skupiny Queen "Hot Space". Znamenalo odklon od hard rocku a album sice skončilo na 4. místě v britském žebříčku, ale nepodpořili je fanoušci, kteří měli rádi rock a disco odmítali. Album ale získalo přízeň tisku:

"Nový styl a nový smysl pro hodnoty. Album Hot Space se vám bude líbit." Record Mirror

"Skupina Queen nikdy neprodukovala zrovna oslnivá alba, ale budete se mnou souhlasit, že Hot Space je na rozdíl od takového šuntu jako Jazz plné uvážlivosti a fantazie." Sounds

"Celé album je skutečně bašta." NME

Zhruba ve stejné době vyšlo album v USA a znamenalo výrazný propad v popularitě této skupiny. V žebříčku obsadilo 22. místo a diskžokejové většinou album odsoudili. Queen proto plánovali na pozdější dobu turné, které by jejich posluchače přesvědčilo, že stále ještě hrají hard rock.

23. května skupina byla v Anglii na dovolené a první koncert britského turné zahájila 29. května 1982 na fotbalovém hřišti na Elland Road v Leedsu. O tři dny později vyšel v Británii 21. singl od Briana "Las Palabras de Amor (The Words Of Love)", který obsadil 17. místo v britském žebříčku.

1. a 2. června skupina Queen hrála v Ingliston Agricultural Hall v Edinburghu. Pak vystupovali ve velké otevřené aréně na předměstí Milton Keynes. Tento koncert nebyl vyprodaný a televize Tyne Tees Television jej natáčela. Před vystoupením skupiny Queen vystupovaly americké skupiny Heart, Joan Jett a Blackhearts a britská skupina Teardrop Explodes, kterou netrpělivé obecenstvo házením láhví a plechovek z pódia vyhnalo.

Kromě Leedsu a Milton Keynes byl plánován koncert také v Old Traffordu v Manchesteru a na stadiónu fotbalového týmu Arsenal v Highbury severně od Londýna, ale oba koncerty byly odvolány.

Poprvé po pěti letech se skupina Queen rozhodla vystoupit v pořadu Top Of The Pops se skladbou "Las Palabras de Amor". Pořad se vysílal 10. června.

V polovině června mělo být zahájeno turné po Severní Americe a těsně před odletem do Montrealu natočila skupina s Brianem Grantem dva videoklipy "Black Chat" a "Calling All Girls". Do Kanady skupina dorazila až 18. července a první koncert byl 21. července ve Foru v Montrealu. Společně s nimi vystupoval Billy Sqier a pátým členem skupiny byl u kláves Fred Mandell, který obvykle jezdil na turné s Eltonem Johnem.

23. červenec Boston vyhlásil jako Den skupiny Queen a skupina dostala od starosty města symbolický klíč. Atmosféra byla skvělá a zahnala obavy z přijetí amerického publika po vydání alba "Hot Space".

27. července byl koncert v obchodě s gramofonovými deskami Crazy Eddie v New Yorku. Poté se hrály 27. a 28. července dva koncerty na Madison Square Garden.

9. srpna firma EMI vydala v Británii 22. singl skupiny Queen "Black Chat" z alba "Hot Space". Singl obsadil až 44. místo.

Firma Electra Records si vybrala z alba Rogerovu skladbu "Calling All Girls", ale singl se dostal nejvýše na 60. místo. Skupina k singlu natočila videoklip podle filmu THX 1138 George Lucase.

Během přestávky mezi vystoupeními v Los Angeles Roger natočil se svým starým přítelem Kansasem tři skladby jeho alba "Vinyl Confessions".

Turné skončilo 15. září koncertem v Inglewood Forum v Los Angeles a skupina se vrátila do Anglie.

Po krátké přestávce skupina měla plánovanou cestu do Japonska a těsně před jejich odjezdem 15. října vydala firma Mercury Records album "Gettin' Smile". Album obsahovalo šest skladeb skupiny Smile ze 60.let. Roger a Brian si nahrávky poslechli a nechali si přeložit text na obálce alba do angličtiny. Přestože album vyšlo bez jejich souhlasu, souhlasili s jeho prodejem. Brzy se toto album stalo vyhledávanou sběratelskou záležitostí.

První koncert skupiny se konal v Kjuden Auditorium v Fukuoka. O několik dní hráli v Saporru a poslední koncert turné byl na tokijském stadiónu Seibu Lions.

Po ukončení turné se Brian a John vrátili do Británie a Roger zůstal načas v Japonsku jako turista. Freddie učinil nezbytné nákupy a pak se vrátil do New Yorku.

V listopadu vznikla definitivní podoba filmu z Montrealu, téměř rok po jeho natočení. Před vánocemi se film měl objevit v kinech, ale byly problémy se zvukem.

13. listopadu Roger uspořádal slavnost ve svém domě v Surrey, která se stala příležitostí k premiéře filmu "Live in Milton Keynes" pro jeho přátele včetně Briana a Johna.

23. listopadu firma Elektra Records vydala v USA svůj poslední singl skupiny Queen "Staying Power", který se ale do žebříčku nedostal. V prosinci 1982 končila smlouva skupiny Queen se společností Elektra Records a po dlouhých debatách nebyla obnovena.

                                                                                                    - pokračování -

(c) 1997 Intellectronics

časopis o přírodě, vědě a civilizaci