Cestuje-li našinec do zahraničí, snaží se znát alespoň nějaké výrazy v cizokrajném jazyce. Cestovní příručky doporučují základní slova, bez kterých se neobejdete - vždy mezi nimi najdete "vodu". Water, wasser, aqua... již mnohokrát zachránila poutníky před strádáním největším: ŽÍZNÍ. Je ale země, kde magické slovo "voda" nefunguje, protože již dávno bylo vyměněno. Ano vážení, vítejte doma. U nás se žízeň vodou nehasí. A proto si také mnozí cizinci již od hranic mumlají to zvláštní slůvko, které se ale na rozdíl od jiných dobře vyslovuje: PIVO.

Ve světě se vždy vědělo, že pivo je ušlechtilý a složitý nápoj, ale v jistém historickém období byla tato pravda pozapomenuta. Pomalu se na ni začínáme rozpomínat. Ve všech zemích, kde je možné si takový luxus dovolit, se oživují tradiční druhy piva a nové se vynalézají.

Některá z nich produkují nové malé pivovary přidružené k hospodám nebo restauracím, kde se vaří jen jediný druh. Tyto hostince přidružené k pivovaru jsou sami o sobě tradicí, jež se začíná oživovat. Maličké pivovárky jsou většinou daleko menší než staré místní nebo regionální pivovary s dlouhou tradicí, které jsou naopak pohlcovány národními, a ve stále větší míře i nadnárodními velikány.

Čím menší pivovar je, tím snadněji se může věnovat speciálním druhům piva. Velikost várky a počet konzumentů potřebný k jejímu ocenění dovolují jedinečnost produktu. Ne každý malý pivovar se svou hospodou této možnosti využívá, mnoho jich tak ale činí. Nejlepší malé pivovary určitě. Značný počet starých velkopivovarů získal opět víru v prosazení zděděných technologií. Dokonce i národní i nadnárodní obři si našli čas k produkci několika speciálních druhů piva, navzdory důrazu na uniformitu svých hlavních produktů, ovládajících masový trh. Prodej těchto "speciálních piv" je nevelký, to však nezajímá spotřebitele, hledající v tom, co jedí a pijí, jistý výraz: ať už jde o pivo nebo víno, chleba nebo těstoviny, sýr... cokoliv z prvotních, skutečných radostí, které slučují podstatu s gastronomií.

To, co obrozenci a nové pivovary nabízejí, je různorodost, nikoli pouze názvů a balení, ale i klasických druhů piva. Proto tolik z nich nemá rádo označení "speciální pivo": to je sice popisně přesné, ale vnucuje to představu, že se jedná o vrtoch "designéra", módní a pomíjiví.

Pivo a víno jsou staré jako lidská civilizace. Pivo je z těchto dvou kvašených nápojů starší a jeho původ pravděpodobně předchází vynálezu chleba. Pivo bude nejspíše starší deseti tisíce let a existují důkazy, že se z něj těšili už v Mezopotámii 4000 let př. n. l. Avšak teprve v evropském novověku osmnáctého století se nápoj začal stylově podobat tomu, co známe dnes, ale i to je slušný rodokmen.

Piva, která se doposud vyrábějí a patří k nejstarším druhům piva, jsou Lambic z Belgie, tradičně kvašený a dozrávající v dřevěných kádích z Bordeaux, Oporta, případně Jerezu, vyznačující se chuťovou ostrostí španělského suchého sherry. Bílá pšeničná piva z Berlína jsou se svou pronikavou jiskrou stále "šampaňským severu", jak je překřtily napoleonské armády. Slavná silná piva z Irska můžeme označit jako "suchá, s téměř štiplavě ostrou a zároveň temnou, těžkou a bohatou příchutí" jak popsal Hugh Johnson pravé amontillado. Mnichovská tmavá a jantarově načervenelá piva (morzen) Bavorska v sobě mají kořeněnou příchuť Gewurztamineru. Opravdové plzeňské, světlé, nahořklé s mírným aromatem je ve světě piva Meursaultem či Montrachetem. Existuje kolem dvaceti druhů a spousta podruhů, mezi nimiž panuje tak velký rozdíl jako mezi létem a zimou. Každý druh piva má svoji denní dobu a své místo na jídelním stole. Žádný druh není horší či lepší než jiný, pouze se od sebe odlišují.

Řada pivovarů produkuje pouze jediný druh piva, zatímco jiné pivovary produkují i tucet výrobků. V celém světě je přibližně 5 000 pivovarů a na 15 000 značek piva.

Největší část z celé produkce představují nejrůznější formy piva plzeňského typu (Pilsener), který vznikl v Čechách. Mimo tradiční pivařské národy představuje tento typ piva pro mnoho pijáků jediný druh, s jakým se kdy setkali. Proto se nelze divit, že tito nešťastníci mohou být při střetnutí s pivem výraznější chuti překvapeni, ba šokováni. Člověku uvyklému pouze na americké běžné Chablis může velice nechutnat burgundský výrobek a Sauternes mu může připomínat kapky proti kašli.

Jako dva hlavní druhy kvašených nápojů představují víno a pivo noblesní společnost: součást gastronomického dědictví teplého a studeného podnebí, v nichž postupně převládlo kvašení ovoce (obzvláště vína), respektive obilí (především sladovnického ječmene).

Oba nápoje se dělily o slávu v průběhu 18. století a na počátku 19. století. V některých částech Evropy o svou pověst nikdy nepřišlo. Koncem 19. století se snad stalo víno vzácnějším, když mu v Evropě hrozilo zničení hmyzím škůdcem. V téže době se stávalo nejoslavovanější pivo, hlavně díky lepšímu pochopení kvasných procesů a zavedení moderního způsobu chlazení. Pivo se stalo dostupné všem vrstvám společnosti.

Prvním pivem, vyráběným se záměrem masové produkce, byl americký Budweiser, založený v roce 1876. Jeho výstav neustále roste. O necelé století později zareagovaly nově vznikající malé pivovary. Zprvu se objevily v Británii a jejich počet rostl neuvěřitelnou rychlostí. Hnutí dostávalo nové impulsy na pozadí dalších společenských změn: více volného času a cestování, rozšířenější zájem o každodenní život cizích zemí včetně jejich kuchyně a tradičních nápojů, touha uchovat to nejlepší z britského dědictví a eklektičtější přístup ke společenským postojům a chování. V roce 1976 rozjel výrobu první malý pivovar ve Spojených státech. Byl to New Albion v severokalifornské Sonomě. Je smutné, že New Albion nevydržel - ale v Evropě i v Novém světě se vzpomínka na umění malých výrobců speciálních druhů piva probrala z dřímoty a dnes je na velkém vzestupu.

Literatura:

[1] Michael Jackson: Encyklopedie piva. str. 7. Vydalo nakladatelství VOLVOX GLOBÁTOR v roce 1994

(c) 1997 Intellectronics

časopis o přírodě, vědě a civilizaci