Ocitáme se na počátku roku 1932. Celá společnost se dnes a denně setkává s "hnědými" oddíly tzv. hakenkrajclerů a stále častěji se pozastavuje nad jejich rostoucí agresivitou. Všechno to, co se děje, má své dlouhodobější a složitější mezinárodní příčiny. Těmi se v této práci zabývat nebudeme. Jisté je, že 22. února 1932 vydalo ministerstvo vnitra výnos, kterým byla rozpuštěna hakenkrajclerská organizace Volkssport a to podle paragrafu 2 a paragrafu 17 zákona na ochranu republiky. (Pozdější zprávy hovoří též o par. 113 ústavní listiny a par. 28 spolčovacího zákona.) Svoje rozhodnutí zdůvodnilo ministerstvo stálým překračováním činnosti, vymezené stanovami a uplatňováním působnosti politické ve smyslu protistátní. Zajímavé je, že s rozpuštěním Volkssportu se počítalo již v červenci 1931, kdy krátce před teplickým hakenkrajclerským dnem vydalo ministerstvo vnitra všeobecný zákaz nošení hnědých košil, patřících k stejnokroji hakenkrajclerů.

O jakou organizaci vlastně šlo? Opřeme se o dobový tisk a ten vypovídá, že to byly oddíly vytvořené podle vzoru hitlerovských úderných rot s vojenským výcvikem a komandem, se stejnokroji, hnědou košilí, čapkami, velkoněmeckými páskami s hákovým křížem. Formovaly se především z hakenkrajclerské mládeže. Hlavní sídlo této organizace bylo v Ústí nad Labem a ve Fulneku. Jeho vrchní "hlavou" byl poslanec Krebs. Pod záminkou sportovních cvičení se konala vojenská denní i noční cvičení, při kterých se často dorozumívaly jednotlivé skupinky s hitlerovskými oddíly cvičícími na druhé straně hranic. Při jedné z četných domovních prohlídek, které po rozpuštění této organizace vyšetřující orgány provedly, bylo zjištěno, že členové měli jen tehdy platné legitimace "sportovní", když byli také majiteli "partajní" legitimace. Pořádali propagační pochody, aby obyvatelstvo německé národnosti v severních částech udržovali v mínění, že území bude připojeno k říši. Celá vojenská formace byla rozdělena do různých skupin: první byla grupa - vedoucí Gruppenfuhrer (měl na stejnokroji hvězdičku), druhá byla trupa (vedoucí měl dvě hvězdičky), třetí sturm (velitel měl tři hvězdičky). V Čechách bylo založeno několik hakenkrajclerských žup, které se dělily na okresy. Každá župa měla svou barvu a taktéž okres. Např. župa první (Rudohoří) měla barvu zelenou atp.

Vnitřní disciplína byla velmi přísná a vysokoškoláci, když museli skládat na školách zkoušky a potřebovali klid na učení, museli žádat o udělení studijní dovolené. Každá žádost a každý spis byl zakončen pozdravem "Heil Hitler". Největší činnost vyvinuli ve Vrchlabí, Ústí, Sokolově a Střekově, ale i jinde. Členové Volkssportu byli také oficiálními strážci, popř. úderníky při každé schůzi německých národních socialistů. Udržovali pořádek, chránili řečníka a na rozkaz se "prali" s odpůrci... Vojenští experti přizvaní k jednání dokonce prohlásili, že výcvik ve Volkssportu vydal za víc než dvouletý výcvik v čs. armádě. A naše armáda tehdy patřila mezi ty lepší.

V par. 2 zákona na ochranu republiky se jedná o přípravu úkladů proti republice. Nejde o pokus úkladů proti republice, tedy o zahájení zločinného jednání, nýbrž o pouhé vykonání příprav, jež při jiných trestných činech podle trestního zákona trestné nejsou. Bezpečnost státu však vyžaduje, aby už přípravné jednání k zločinné činnosti bylo trestné, byť by se tato činnost ještě neprojevila nebo nebyla ještě vůbec zahájena. Toto přípravné jednání k úkladům proti republice spatřuje zákon předně ve spolčení se dvou nebo více osob k tomuto účelu, dále v organizaci a výcviku branných a jiných pomocných sil a v opatřování výzbroje. Podle par. 17 tohoto zákona jde o sdružování státu nepřátelské. Ustanovení toto je namířeno proti tajným organizacím, jejichž činnost směřuje k podvrácení samostatnosti republiky, proti ústavní jednotnosti nebo demokraticko-republikánské formě. Může zde jít také o styk s členy takovéto organizace nebo její podpora. Za tajnou organizaci považuje stát i takovou, která má sice protistátní účel, ale k jeho utajení předstírá účel jiný. (podle J.B. Sportovní irredenta. NP. 11. 3. 1932, s. 13 - příloha s. 1)

Ihned po rozpuštění Volkssportu se zvedly dvě velké vlny - jednou byla vlna souhlasu z české strany a druhá halasného protestu ze strany německé, především od představitelů něm. strany národně socialistické. Ti označili toto opatření ničím jiným, než výrazem přehnané úzkostlivosti a pokusem, kdy za novým protiněmeckým krokem byly skryty rozpaky vládních kruhů při řešení politických a hospodářských problémů.

Zajímavé jistě je i to, že v okamžiku, kdy se zvedla vlna zatýkání představitelů Volkssportu, řada německých stran odsoudila chování německé národně-socialistické strany. Tato strana se nyní dostala pod všeobecnou kritiku. Je sice pravda, že si žádný útok nenechala líbit, ale brzy se dostali do obtíží i poslanci za tuto stranu - Krebs, Jung, Schubert, později též Knirsch a Kaspers. Žádost o jejich vydání měla být imunitnímu výboru poslanecké sněmovny předložena již v březnu, přesto spory o jejich vydání trvají až do konce r. 1932. V průběhu vyšetřování bylo zakázáno užívání hákového kříže.

První žaloby na členy Volkssportu, ale i jiných obdobných organizací, které v této době byly rozpuštěny, se objevily 26. května. Do té doby probíhala v celé zemi rozsáhlá vyšetřovací akce. Bylo provedeno mnoho domovních prohlídek a zatčeno mnoho lidí. V tisku se běžně objevují jejich jména i povolání, je mezi nimi řada studentů i dobře situovaných lidí. Údaje o počtu se ale liší. Německý tisk hovoří o tom, že během dvou měsíců (od března do května) bylo u členů "volkssportu" vykonáno přes 450 domovních prohlídek a zatčeno na 100 osob. Tato čísla nebudou asi příliš přehnaná, možná, že v celkovém počtu budou ještě nízká. Jen v pankrácké věznici bylo v květnu ve vazbě asi 80 hakenkrajclerů. Většinou šlo o 18 - 20-leté mladíky: Celé desítky studentů a studentek s květinami v ruce navštěvují "oběti perzekuce". Také poslanci Jung, Knirsch a Krebs se tu často objevují a i rektory německých vysokých škol bylo tu vídat...

Podívejme se nyní podrobněji na nejhlučnější proces se členy Volkssportu. Je jím tzv. proces s hakenkrajclery v Brně. Jedná se o společnou obžalobu sedmi "hakenkrajclerů". Už na počátku začaly s tímto procesem problémy. Obhájce dr. Stark se snažil, jménem ostatních obhájců, zajistit, aby soudem byl pověřen nějaký německý soud, dále nějaký jiný soud např. i v cizí zemi. Spory se táhly několik týdnů a nakonec bylo rozhodnuto, že vedením procesu bude pověřen krajský soud v Brně. Proces začal 8. srpna v 9 hodin. Předsedou soudu byl dr. Kerndl, přísedícími senátu dr. Doleček a dr. Loskot. Žalobu hájil státní zástupce Dvořáček. Obhájci obžalovaných byli dr. Brittani, dr. David, dr. Haller, dr. Hassold, dr. Stark, dr. Traub a dr. Schreitter. Na lavici obžalovaných usedli Alexandr Petermichel, posluchač německé univerzity v Praze, 25 let; ing. Rudolf Haider, asistent vysoké školy technické v Praze, 31 let; Bedřich Palieg, student, 24 let; Petr Donnhouser, učitel, 32 let; Antonín Schwab, student, 20 let; Pavel Illinger, úředník, 28 let a Adolf Metzner, studující, 22 let.Všichni byli žalováni pro porušení par. 2 zákona na ochranu republiky. Už při prvním brněnském přelíčení dr. Stark protestoval jménem celé obhajoby proti procesu, který prý je vytržen ze sporu všech sudetských Němců ve věci hájení jejich národnostních práv. Sudetští Němci prý považují tento proces také za věc všech." Je to jasné. Proto se není co divit, že např. v rakouském tisku Doetz (Deutsch-oester. Tageszeitung) se proces nazývá "soudem československé čeky" nad sudetskými Němci, nechápou též, jak může být oprávněný požadavek na ukradená území být považován za velezradu.

Zahájení procesu byli přítomni i poslanec Krebs, Knirsch, Peter a senátor Tichý. Už 16. srpna byla soudní budova obležena nejen německými přihlížejícími, ale i českým dělnictvem, které demonstrativně dávalo najevo, že hitlerismus u nás nesmí být trpěn. V jednací síni bylo toho dne přítomno 60 německých politiků, poslanců, senátorů a novinářů.

Během líčení bylo z usvědčujících materiálů jasné, že zde byla rozsáhlá protistátní činnost. Přišlo se na řadu spojitostí s německými obdobnými organizacemi, dokonce se dá soudit, že Volkssport - tj. V. S. a S. A. jsou téměř totožné organizace - řídily se týmž organizačním řádem atd. K tomuto jednu poznámku. Pokud se v některých vnitrostranických tiscích německé národně-socialistické strany hovořilo o českém Volkssportu, tak vždy jen jako o české S. A. Všichni obžalovaní popírali veškeré důkazy proti nim snesené. Stejně tak popřeli všechny svoje předešlé policejní výpovědi. Vzhledem k tomu, že se nijak nehájili a ani jejich obhájci neužívali k obhajobě fakta, ale pouze obecné řeči, nemohl soud dopadnout jinak než dopadl. Všech sedm bylo odsouzeno na 1 až 3 roky vězení a peněžité pokuty. Podali samozřejmě zmateční stížnost, ale hlavní proces už byl ukončen (rozsudek byl vynesen 24. srpna 1932).

Celkově však soudy s "hakenkrajclery" ještě zdaleka neskončily. Bylo jich celkem zatčeno přes 200 a se všemi byly postupně vedeny podobné i když menší procesy. To už je ale jiná záležitost. Ještě by bylo dobré dodat, že pod procesy s hakenkrajclery si nelze představovat jen členy rozpuštěného Volkssportu. Procesy se vedly ještě proti dalším: proti Studentenbundu, Jugendverhand apod.

(c) 1997 Intellectronics

časopis o přírodě, vědě a civilizaci