Díky sdělovacím prostředkům a snadné komunikaci, se mohou lidé v dnešní době dozvědět o vzdálených zemích daleko snadněji, než kdykoli předtím. Před mnoha staletími bylo nemyslitelné, aby se obyčejný smrtelník dozvěděl zprávy z ciziny od někoho jiného, než právě od cizince, který odtamtud přicházel. Nanejvýš mu něco prozradili vojáci, vracející se z válek, ale ať tak nebo tak, vždycky to byly zprávy značně citově zabarvené. Ten, kdo vyprávěl o své vzdálené vlasti, na ni buď vzpomínal jako na učiněný ráj, nebo (např. když ho odtamtud vyhnali) jako na nejstrašnější peklo. A tak se zprávy v mnohém rozcházely. Někdo by mohl s ulehčením podotknout, že dnes už naštěstí takovéto problémy se zprávami nemáme, ale je to skutečně vždycky pravda? Proč se tolikrát mýlíme a vytváříme si tak zkreslený názor na ostatní národy? Nechápete, kam tím mířím? Vezměme si například Irsko.

Co ví v dnešní době průměrný Čech o průměrném Irovi? Z vlastní zkušenosti vím, že toho zná přesně tolik, aby si na něj mohl vytvořit přinejmenším silně zkreslený názor. Ve škole se dozvěděl asi tolik: Irsko je nehostinná země, kde hlavním zdrojem obživy jsou ovce. Pořád tam prší a nejsou tam skoro žádné lesy. Irové jsou právě ten národ, který - víceméně ne z vlastního rozmaru - založil australskou populaci přistěhovalců. V historii se Irové zabývali většinou tím, že se pokoušeli vymanit z anglické nadvlády a v této činnosti pokračují vlastně až do dnešní doby, což výborně dokumentují hrůzostrašné záběry z Belfastu, nebo z anglických měst zničených výbuchy bomb. Zohavená těla, zranění, plačící ženy... a tohle všechno mají na svědomí Irové. Výsledkem takovéhoto souhrnu kusých informací je to, že u průměrného Čecha stoupne nadprůměrně sebevědomí a - hezky řečeno - vnitřní pocit češství, a průměrný Čech prohlásí, že "ti Irové jsou strašný pronárod, a kdyby na světě nebyli, všem by se jenom ulevilo." (odposlechnuto z rozhovoru dvou průměrných českých žen, které právě shlédly záběry z londýnského City). Zadržte průměrní Češi!!! Vždyť kdo ví, kolik toho o nás vědí průměrní Irové a co si o nás myslí? Podívejme se raději na Irsko a Iry alespoň trochu nezaujatě a podrobněji.

Irsko je druhý největší z Britských ostrovů. Jeho povrch je velmi různorodý. V některých částech Irska je příroda dodnes nehostinná. Hory tvoří jednu osminu povrchu Irska, ale většinou máte pocit, že jsou prostě všude. Na okrajích ostrova se vypínají masivy vysočiny s hlubokými údolími, kde vane silný vítr a často prší, takže úrodná půda zde byla dávno odplavena. Skalnaté podloží vystupuje na povrch v oblastech jako je např. Antrim se svými čedičovými útesy, Donegal, Mayo, Galwaye nebo vápencový Clare, pískovcový Kerry nebo žulové svahy údolí ve Wicklow.

"Kromě hor se povrch Irska skládá z nížin," řekl by školák při pohledu na mapu Irska. Ale chyba lávky (ve škole většinou často promíjená)! Nížiny na severu se totiž tváří jenom na mapách jako nížiny. Ve skutečnosti zde povrch tvoří nízké, strmé vrchy zvané drumliny, mezi nimiž se rozkládají jezírka a slatiny. Až do středu ostrova se táhnou tisíce akrů holých rašelinišť. Tradičním středem ostrova je hora Uisneach. Nikdy se sice nestala centrem politické moci, ale v minulosti byla často místem setkání představitelů nezávislých království, jaká se v Irsku nacházela. Dnes je tento střed ostrova často diskutovaným místem z toho prostého důvodu, že osmdesát kilometrů severně odsud prochází mezinárodní hranice.

A co by to bylo za popis povrchu, kdybychom se nezmínili o řekách. No vida, támhle zrovna teče severojižním směrem řeka Shannon, která rozděluje zemi na východní a západní část. Na západ od ní se čím dál víc vyskytují nehostinné a nepřístupné oblasti, ale na východ je krajina mírnější a úrodnější. Proto se také v irské historii stala významnou oblastí z hlediska náboženského, kulturního, politického i vojenského.

A teď si povězme několik základních údajů o Severním Irsku.

Severní Irsko (někdy se mu říká také Ulster) se skládá ze šesti hrabství: Antrim, Down, Armagh, Tyrone, Fermanagh and Londonderry. Hlavním městem je Belfast. Severní Irsko je na severu a východě obklopeno mořem, na západě a na jihu pak hrabstvími Donegal a Cavan, která patří Irské Republice.

Hrabství Londonderry má krásné pláže na severu a na jihu se zvedají Sperrin Mountains. Hlavní město hrabství, Londonderry, je jedním ze dvou nejdůležitějších měst Severního Irska.

Ostrov Rathlin obývá pouze třicet rodin. Celá staletí sváděli Irové boje o ostrov se Skoty, ale nakonec zde Irové přece jen mohli zůstat a to kvůli nepřítomnosti hadů na ostrově. (Říká se totiž, že Sv. Patrik odnesl z Irska všechny hady a to bylo považováno za důkaz, že ostrov patří Irsku).

Fermanagh je skoro z poloviny tvořen obrovským jezerem Lough Erne, které se táhne jeho centrem. Enniskillen je hlavním městem tohoto hrabství.

Armagh byl důležitým centrem dlouho před příchodem křesťanství, protože byl domovem Ulsterských králů téměř šest set let. Na severu tohoto hrabství se pěstuje především ovoce.

Hrabství Down je jednou z nejvýznamnějších zemědělských oblastí v Irsku. Je těsně spojeno se Sv. Patrikem, patronem Irska, po němž bylo také pojmenováno hlavní město hrabství Downpatrick. Na jihu hrabství jsou hory Moume Mountains.

Pobřeží Antrimu je zajímavou částí země. Jeho geologické složení pochází z doby před 300 miliony let.

Povězme si teď blíže o poslední z výše zmíněných oblastí - o Antrimu.

V Antrimu je devět údolí, nebo spíše hlubokých úzkých strží. Každá z nich je charakteristická něčím jiným. Společně pak tvoří krásnou a romantickou oblast plnou řek, vodopádů, divokých květin a ptáků.

Lidé z údolí jsou skvělými vypravěči příběhů. Řeknou vám, že místy, o kterých se tvrdí, že tam často chodí "malí lidé" nebo fairies (pohádkové bytosti) jsou Lurigethan Mountain a Teveragh Hill. "Malí lidé" jsou zlomyslní a strašně se pomstí komukoli, kdo porazí pohádkový hloh. Dnes je mnoho zemědělců po celém Irsku tak pověrčivých, že neporazí hloh, i kdyby stál uprostřed jejich pole!

Údolí Antrimu byla pro cestovatele velice špatně přístupná, dokud nebyla roku 1834 postavena Antrimská pobřežní cesta. Šedesát mil sleduje tato cesta Causeway Coast - oblast pojmenovanou po nejslavnější místní bytosti Obrova Cesta (the Giant's Causeway).

Tolik tedy k velice stručnému popisu Irska.

Irové jako národ, jsou stejně složití a různorodí, jako země, ve které žijí. Museli se přizpůsobit přírodním podmínkám, ve kterých žijí, ale zároveň byli velice ovlivněni svým okolím, především vlivem z Anglie a evropského kontinentu. I oni sami však ovlivňovali své okolí, a to nejen okolí bezprostřední, nýbrž - jak se můžeme ostatně přesvědčit i dnes - i okolí velmi vzdálené. Irští misionáři byli významnými nositeli vzdělanosti.

Irsko prožilo mnoho nájezdů, nepokojů a katastrof, což se také nepochybně odrazilo v irské národní povaze, která má své nezaměnitelné rysy. Jedním z nich je např. oslava smrti, kterou Irové nepochybně zdědili po svých předcích - předkeltských stavitelích megalitických hrobů. Období vikingských nájezdů, skotských a anglických vpádů a také období hladomoru a epidemií, při kterých zahynula velká část irského obyvatelstva, se nikterak nedají přehlédnout, máme-li se pokusit alespoň zčásti pochopit tradiční rysy irského národa.

V současnosti není Irsko počítáno k nejvyspělejším a nejbohatším zemím Evropy (stejně jako Česká Republika), ale v jeho bohatých a krásných dějinách bylo mnoho období, kdy tomu bylo jinak a sláva Irska byla vyhlášená po celé Evropě (právě tak jako sláva zemí Koruny české).

Názor, který jsme si na Iry (a nejen na ně) vytvořili, je ovlivněn mnoha faktory. Za jeden z nejvýznamnějších pokládám fakt, že lidé mají a odedávna měli zájem spíše o zprávy o katastrofách, neštěstích, válkách a pohromách, než aby se zajímali o to, co se komu podařilo dobrého nebo záslužného. Úspěchy irských vědců, umělců a myslitelů jsou zastíněny zprávami o útocích IRA. CNN by těžko vydělala na reportážích o úspěších irského zemědělství, nebo na zpravodajství o způsobu života obyčejných irských rodin. Sledovanost však mnohonásobně vzroste, objeví-li se na obrazovce krev a násilí. A tak se nedivme, že průměrný člověk přijímající pasivně zprávy, které jsou mu nabízeny, často jen nechápavě kroutí hlavou nad tím, jací jsou ti Irové bojechtiví a krutí. Je pro něj totiž mnohem snazší pohodlně sedět u televize, než se zvednout, zajít do několika knihoven, půjčit si hromadu literatury a začít zkoumat na vlastní pěst. A proč taky něco takového dělat? Vždyť co mně, dobře situovanému, vzdělanému a kulturnímu Čechovi (Američanovi, Francouzi, Španělovi...) záleží na nějakých primitivních, bojechtivých a zákeřných Irech? Aby ses, příteli, nedivil!!!

Irsko je zemí v posledních letech stále častěji vyhledávanou turisty. Její zajímavosti lákají lidi z celého světa, ale na to, aby se tam usadili, je pro většinu z nich tato zelená země příliš tvrdá. Jaké kvality pak musí mít lidé, kteří zde přežívají celé generace...?

Literatura:

Seznam literatury byl uveden v předchozí části.

(c) 1997 Intellectronics

časopis o přírodě, vědě a civilizaci