Antická filozofie starověkého Říma se zachovala v mnoha textech do současnosti také v citátech a úvahách slavných antických filozofů a osobností. Tyto citáty a úvahy nás mohou oslovit i dnes, po více než dvou tisíciletích.

Co je milejšího, než domácí krb? Quae est domestica sede iucundior?                                                                                            Cicero (Ep.fam.IV,8,2)

Nemá ctít dům hospodáře, ale hospodář dům. Nec domo dominus, sed domino domus honestanda est.                                                                  Cicero (Off.I,39,139)

Každý bohatý palác je přeplněn zpupnými sluhy. Maxima quaeque domus servis est plena superbis.                                                                             Iuvenalis (Sat.I,5,66)

Místa, jež bylo ti dáno, napříště vždycky se drž. Qua positus fueris in statione, mane!                                                                                            Ovidius (Fast.II,674)

Kde se kdo narodí, tam ať se mu dostane výchovy, a hned od dětství ať se učí milovat rodnou zem a lpět na ní. Educentur hic, qui hic nascontur, statimque ab infantia natale solum amare, frequentare consuescant.                                                   Plinius (Ep.IV,13,9)

Vlast je tam, kdekoli je dobře. Patria est, ubicumque est bene.                                                                                            Cicero (Tusc.V,37,108)

Nerodíme se jen kvůli sobě, nárok na nás si činí zčásti vlast, zčásti přátelé. Non nobis solum nati sumus ortusque nostri partem patria vindicat, partem amici.                                                                                             Cicero (Off.I,7,22)

Je vlastnictvím lidu, kdokoli je užitečný vlasti. Populi is mancipium, quisquis patriae est utilis.                                                                                             Publilius Syrus (Sent.P.22)

Smrt za vlast je vždy krásná a vznešená. Dulce et decorum est pro patria mori.                                                                                             Horatius (Carm.III,2,13)

Kdyby nepojali zášť vůči vlasti, nikdy by se nestali našimi nepřáteli. Qui nisi odissent patriam numquam inimici nobis fuissent.                                         Cicero (Leg.II,17,43)

Král by měl dávat přednost vlasti před svými dětmi. Praeferre patriam liberis regem decet.                                                                                              Seneca (Troad.332)

Kdo prchá z vlasti, prchá sám sobě. Patriae quis exsul, se quoque fugit.                                                                                              Horatius (Carm.II,16,19)

Kdo je všude, není nikde. Nusquam est, qui ubique est.       Seneca (Ep.2,2)

Vlast je společnou matkou nás všech. Patria (..) communis est parens omnius nostrum.                                                                                              Cicero (Cat.I,7,17)

Žádné místo ti nemá být milejší než vlast. Nec locus tibi ullus dulcior esse debet patria.                                                                                              Cicero (Ep.fam.IV,9,3)

Člověk je společenský tvor a byl zrozen pro společenství. /Homo/ sociale animal et in commune genitus mundum.                                                                  Seneca (Ben.VII,1,7)

Pro celý svět ses zrodil a nikoli pro sebe sama. Nec sibi, sed toti genitum se credere mundo.                                                                                              Lucanus (Phars.II,383)

Člověk má být člověku posvátný. Homo sacra res homini.   Seneca (Ep.95,33)

Žij s lidmi tak, jako by tě viděl bůh. Sic vive cum hominibus, tamquam deus videat.                                                                                               Seneca (Ep.10,5)

Jaký kdo je, tak se k němu chovej. Ut homo est, ita morem geras.                                                                                               Terentius (Ad.431)

Co činíš druhým, čekej od jiných. Ab alio expectes, alteri quod feceris.                                                                                                Publilius Syrus (Sent.A.2)

Kdo prokázal dobrodiní, nechť mlčí; ať vypráví ten, který je přijal. Qui dedit beneficium, taceat, narret, qui accepit.                                                                Seneca (Ben.II,11,2)

Tím větší vděk za dar, čím méně se s ním otálelo. Ita maior est muneris gratia, quo minus diu pependit.                                                                                Seneca (Ben.II,5,3)

Nuznému poskytne pomoc dvakrát, kdo ji poskytne rychle. Inopi beneficium bis dat, qui dat celeriter.                                                                                Publilius Syrus (Sent.I.6)

Dary, to můžeš mi věřit, ti získají lidi i bohy. Munera, crede mihi, capiunt hominesque deosque.                                                                                               Ovidius (Ars III,653)

Rovný s rovným se velmi snadno sdružují, jak říká staré přísloví. Pares autem vetere proverbio cum paribus facillime congregantur.                                   Cicero (Sen.3,7)

Vrána vráně nikdy oči nevyklove. Cornix cornici numquam oculos effodit.                                                                                               Macrobius (Sat.VII,5,2)

Bude ti smutno, budeš-li sám. Tristis eris, si solus eris.          Ovidius (Rem.583)

Pokud tím neškodí jinému, nikomu se nezakazuje získávat prospěch pro sebe. Prodesse enim sibi unusquisque dum alii non nocet, non prohibetur.                Ulpianus (Dig.XXXIX,3,1,11)

Nemůže vzniknout prospěch jedněch bez škody druhých. Lucram absque damno alieno fieri non potest.                                                                                   Publilius Syrus (Sent.L.6)

Lidé lidem nejvíce prospívají i škodí. Homines plurimus hominibus et prosunt et obsunt.                                                                                               Cicero (Off.II,5,17)

Má se za to, že lidem nejvíce škodí lidé. Homines hominibus obesse plurimus arbitrantur.                                                                                                Cicero (Off.II,3,12)

Nejvíce škod působí člověk člověku. Homini plurima ex homine sunt mala.                                                                                             Plinius Starší (Nat.VII,1,5)

Mnohem více lidí zahynulo přičiněním lidí, než jakoukoli jinou pohromou. Quanto plures deleti sunt homines hominum impetu (..) quam omni reliqua calamitate.                                                                                            Cicero (Off.II,5,16)

Od člověka hrozí člověku každodenní nebezpečí. Ab homine homini cottidianum periculum.                                                                                            Seneca (Ep.103,1)

Člověk je člověku vlkem. Lupus est homo homini.             Plautus (As.495)

Je pošetilé svěřovat se nerozumným lidem. Contra imprudentem stulta est nimia ingenuitas.                                                                                             Publilius Syrus (Sent.C.22)

Celé stádo venku podlehne, je-li jeden vepř nakažen svrabem. Grex totus in agris unius scabie cadit et porrigine porci.                                                      Iuvenalis (Sat.I,2,79)

Špatné příklady se obracejí proti těm, kteří je dávají. Mala exempla in eos redundant, qui faciunt.                                                                                Seneca (Ep.7,5)

Člověk nemá většího nepřítele než sám sebe. Multorum obtrectatio devicit unius virtutem.                                                                                             Nepos (Hann.1,2)

Uzavři se sám do sebe, jak jen můžeš. Recede in te ipsum, quantum potes.                                                                                             Seneca (Ep.7,7)

Každý chce spíš získat nějakou výhodu pro sebe než pro druhého. Omnes sibi malunt melius esse quam alteri.                                                                       Terentius (Andr.427)

Nejbližší jsem sám sobě. Proximus sum egomet mihi.       Terentius (Andr.635)

Košile je bližší než kabát. Tunica propior pallio est.           Plautus (Trin.1154)

Ten žil šťastně, kdo žil v ústraní. Bene qui latuit, bene vixit.                                                                                            Ovidius (Trist.III,4,25)

Mám odpor k davům, straním se všednosti. Odi profanum vulgus et arceo.                                                                                             Horatius (Carm.III,1,1)

Lůza nezná v ničem míru; hrozí, nemá-li strach, jakmile se zalekne, lze jí beztrestně pohrdat. Nihil in vulgo modicum: terrere, ni paveant, ubi pertimuerint, impune contemni.                                                                                             Tacitus (Ann.I,29)

Je snadnější se sporu vyvarovat, než ho pak odvracet. Facilius est se a certamine abstinere, quam abducere.                                                                   Seneca (Ir.III,8,8)

Nesvorná svornost. Concordia discors.                                                                               Horatius (Ep.I,12,19) Lucanus (Phars.I,98)

Je totiž společnou chybou všech velkých a svobodných obcí, že slávu provází závist. Est enim hoc commune vitium /in/ magnis libersque civitatibus. Ut invidia gloriae comes sit.                                                                                             Nepos (Chab.3,3)

V městě se rodí rozmařilost, z rozmařilosti nutně vzniká hrabivost, z hrabivosti se rozrůstá smělost a z ní povstávají všechny zločiny a špatnosti. In urbe luxuries creatur, ex luxuria exsistat avaritia necesse est, ex avaratia erumpat audacia, inde omnia scelera ac malefacia gignuntur.                                                                           Cicero (Rosc.27,75)

Ti, kteří se starají jen o část občanů a zbývající část zanedbávají, zavlékají do obce to nejzhoubnější, vzpouru a nesvornost. Qui autem parti civium consulunt, partem neglegunt, rem perniciosissimam in civitatem inducunt, seditionem atque discordiam.                                                                                             Cicero (Off.I,25,86)

Těžit z obecných zájmů není pouze hanebné, ale také zločinné a bezbožné. Habere enim quaestui rem publicam non modo turpe est, sed sceleratum etiam et nefarium.                                                                                             Cicero (Off.II,22,77)

Je třeba dávat přednost obecným zájmům před soukromými, trvalým před pomíjejícími. Oportet privatis utilitatibus publicas, mortalibus aeternas antefere.                                                                                             Plinius (Ep.VII,18,5)

Země je společná matka všech smrtelníků. Terra (..) communis mater omnium mortalium est.                                                                                             Livius (Urb.I,56,12)

Vládychtivost je náruživější než všechny vášně. Cupido dominandi cunctis affectibus flagrantior est.                                                                                      Tacitus (Ann.XV,53)

Moc se snadno udrží těmi prostředky, jimiž byla na počátku získána. Imperium facile iis artibus retinetur, quibus initio partum est.                                     Sallustius (Cat.2,4)

Nikdo nikdy nevykonával hanebně získanou moc dobrým způsobem. Nemo enim umquam imperium flagitio quaesitum bonis artibus exercuit.         Tacitus (Hist.I,30)

Moc není nikdy dostatečně pevná, je-li příliš velká. Nec umquam satis fida potentia, ubi nimia est.                                                                                      Tacitus (Hist.II,92)

Vláda založená na nespravedlnosti nemá nikdy dlouhé trvání. Iniqua numquam regna perpetuo manent.                                                                               Seneca (Med.196)

Právo se tolikrát zmenšuje, kolikrát se zvětšuje moc. Minuuntur iura, quotiens gliscat potestas.                                                                                             Tacitus (Ann.III,69)

Nenáviděné vlády se nikdy neudrží dlouho. Invisa numquam imperia retinentur diu.                                                                                             Seneca (Phoen.660)

Čím výše byl vynesen, tím hanebněji se zřítil. Quanto altius elatus erat, eo foedius corruit.                                                                                             Livius (Urb.XXX,30,23)

Nechce kralovat ten, kdo se bojí, že bude nenáviděn. Regnare non vult, esse qui invisus timet.                                                                                             Seneca (Phoeb.654)

Naháníš-li mnohým strach, měj se před mnohými na pozoru. Multis terribilis caveto multos.                                                                                             Ausonius (Sept.4,5)

Mnohých se musí bát, koho se mnozí bojí. Multos timere debet, quem multi timent.                                                                                             Publilius Syrus (Sent.M.30)

I vysoce postavení se musí obávat nízkých. Quamvis sublimes debent humiles metuere.                                                                                             Phaedrus (Fab.I,28,1)

Nejvyšší postavení skýtá nejméně volnosti. In maxima fortuna minima licentia est.                                                                                             Sallustius (Cat.51,13)

Ubozí trpí, když jsou mocní v rozepři. Humiles laborant, uni potentes dissident.                                                                                             Phaedrus (Fab.I,30,1)

Králům jsou podezřelejší dobří než zlí, a ctnost druhých v nich vždy vzbuzuje hrůzu. Regibus boni quam mali suspectiores sunt, semperque iis aliena virtus formidolosa est.                                                                                             Sallustius (Cat.7,2)

Spojenectví s mocným nikdy není upřímné. Numquam est fidelis cum potente societas.                                                                                            Phaedrus (Fab.I,5,1)

Nikdo nemůže napadnout mocné, aniž riskuje. Nemo potentes aggredi tutus potest.                                                                                             Seneca (Med.430)

Svědčí jen ve tvůj prospěch, když většímu ustoupit umíš. Cedere maiori virtutis fama secunda est.                                                                                      Martialis (Epigr.32/31/,1)

Kdo obratně slouží, drží si část vlády. Qui docte servit, partem dominatus tenet.                                                                                             Publilius Syrus (Sent.Q.44)

Pokud někdo ze zbývajících vyniká, stává se nástupcem. Si qui ex reliquis excellit dignitate, succedit.                                                                              Caesar (Gall.VI,13,9)

Jaký pán, takový sluha. Qualis dominus, talis et servus.       Petronius (Sat.58)

Přijmout nějakou milost znamená prodat svou svobodu. Beneficium accipere libertatem est vendere.                                                                               Publilius Syrus (Sent.B.5)

Kde je potlačena svoboda lidu, tam přestává svoboda slova. Ubi libertas populi cecidit, linguae libertas cadit.                                                                      Publilius Syrus (Sent.U.26)

Je snad svobodný někdo jiný, než komu je možno život si zařídit po svém? An quisquam est alius liber, nisi ducere vitam cui licet ut voluit?                          Persius (Sat.V,83)

Ó, sladké jméno svoboda! O nomen dulce libertatis!           Cicero (Verr.V,63,163)

Ve svobodném státě musí být svoboda řeči a svoboda myšlení. In civitate libera lingua mensque liberae esse debent.                                                              Suetonius (Vit.Tib.III,28)

Svobodný je ten národ, který není podřízený moci žádného jiného národa. Liber autem populus est is, qui nullius alterius populi potestati est subiectus.      Proculus (Dig.XLIX,15,7,1)

Hlas lidu je posvátný. Sacra populi lingua est.                      Seneca Starší (Contr.I,1,10)

Je snadné vládnout dobrým lidem. Facile est imperium in bonis.                                                                                                Plautus (Mil.611)

Nikdo nemůže vládnout, pokud neovládá sám sebe. Nemo autem regere potest, nisi qui et regi.                                                                                                Seneca (Ir.II,15,4)

Více lze dosáhnout rozvahou než silou. Plura concilio quam vi perfecisse.                                                                                                Tacitus (Ann.II,26)

Státníci si mohou získat přízeň lidu nejsnáze bezúhonností a skromností. Nulla autem re conciliare facilius benevolentiam multitudinis possunt ii, qui rei publicae praesunt, quam abstinentia et continentia.                                                     Cicero (Off.II,22,27)

Vládcové jsou smrtelní, stát však věčný. Principes mortales, res publica aeterna est.                                                                                                Tacitus (Ann.III,6)

Literatura:

[1] Stejskal, Miloš: Moudrost starých Římanů. Odeon, Praha 1990, neprodejná členská prémie Klubu čtenářů

(c) 1997 Intellectronics

časopis o přírodě, vědě a civilizaci