Antická filozofie starověkého Říma se zachovala v mnoha textech do současnosti také v citátech a úvahách slavných antických filozofů a osobností. Tyto citáty a úvahy nás mohou oslovit i dnes, po více než dvou tisíciletích.

Rozum je jako světlo a záře života. Ratio (..) quasi quaedam lux lumenque vitae.                                                                                     Cicero (Ac.II.8,26)

Komu byl totiž dán přírodou rozum, tomu byl také dán správný způsob myšlení. Quibus enim ratio a natura data est, iisdem etiam recta ratio data est.                                                                                     Cicero (Leg.I,12,33)

Rozvážnost je umění života. Prudentia (..) ars vitae est.                                                                                     Cicero (Fin.V,7,18)

Jak často bývají největší duchové skryti v ústraní. Ut saepe summa ingenia in occulto latent.                                                                                     Plautus (Capt.165)

Moudrý je v bezpečí a nemůže se jej dotknout ani bezpráví ani pohana. Tutus est sapiens nec ulla affici aut iniuria aut contumelia potest.                     Seneca (Sap.2,3)

Moudrý si zajisté sám utváří šťastný osud. Sapiens quidem pol ipsus fingit fortunam sibi.                                                                                     Plautus (Trin.363)

Chytrému napověz slovíčko. Dictum sapienti sat est.                                                                                  Plautus (Pers.729) Terentius (Phorm.541)

Směj se, dívko, jsi-li chytrá. Ride, si sapis, o puella.                                                                                      Martialis (Epigr.II,41,1)

Počátek moudrosti je zbavit se pošetilosti. Sapienta prima stultitia caruisse.                                                                                      Horatius (Ep.I,1,41)

Spíše ztratit přítele než vtip. Potius amicum quam dictum perdere.                                                                                      Quintilianus (Inst.VI,3,28)

Kdybych mohl volit, dal bych přednost tiché moudrosti před upovídanou hloupostí. Si alterum sit optandum, malim equidem indisertam prudentiam quam stultitiam loquacem.                                                                                       Cicero (De or.III,35,142)

Nikdo není sám dostatečně moudrý. Nemo solus satis sapit.                                                                                        Plautus (Mil.885)

Nikdo se nestává moudrým náhodou. Nulli sapere casu obtigit.                                                                                        Seneca (Ep.76,6)

Nikdo se nerodí moudrým. Nemo nascitur sapiens.      Seneca (Ir.II,10,6)

Nikoliv věkem, nýbrž nadáním se dosahuje moudrosti. Non aetate, verum ingenio aposcitur sapientia.                                                                        Plautus (Trin.367)

Neštěstí obvykle odhalí schopnost, a štěstí, to ji zas skrývá. Ingenium res adversae nudare solent, celare secundae.                                                 Horatius (Sat.II,8,73)

Píle je největší pomocí i prostřednímu nadání. Diligentia maximum etiam mediocris ingenii subsidium.                                                                      Seneca Starší (Contr.III,praef.7)

Paměť slábne, pokud ji necvičíš. Memoria minuitur (..) nisi eam exerceas.                                                                                        Cicero (Sen.7,21)

Talent už rezav, jak ležel, otupěl, menší je teď, o mnoho menší než dřív. Ingenium longa rubigine laesum torpet et est multo, quam fuit ante, minus.        Ovidius (Trist.V,12,21)

Jestliže nebudeš žádat už zjitra světlo a knihu, jestliže celou duší se o dobro nebudeš snažit, spánek bude tě míjet a zničí tě závist a láska. Posces ante diem librum cum lumine, si non intendes animum studiis et rebus honestis, invidia vel amore vigil torquebere.                                                                                         Horatius (Ep.I,2,35)

Zuřivost a hněv vrhá rozum do záhuby. Furor iraque mentem praecipitat.                                                                                          Vergilius (Aen.II,316)

Nic není tak hloupé jako hloupý smích. Risu inepto res ineptior nulla est.                                                                                          Catullus (Carm.39,16)

Od člověka, který není nikdy střízlivý, nelze přece požadovat rozumnost. Nec enim est ab homine numquam sobrio postulanda prudentia.              Cicero (Ant.II,32,81)

Kdo se pře s opilým, vede spor s nepřítomným. Absentem laedit, cum ebrio qui litigat.                                                                                           Publilius Syrus (Sent.A.12)

Opilost není nic jiného než dobrovolné šílenství. Nihil aliud est ebrietas quam voluntaria insania.                                                                              Seneca (Ep.83,18)

Bohatství snese hloupost. Stultitiam patiuntur opes.          Horatius (Ep.I,18,29)

Bohatství moudrému muži slouží, hloupému poroučí. Divitiae enim apud sapientem virum in servitute sunt, apud stultum in imperio.                            Seneca (Vit.26,1)

Dobrák je nováčkem vždycky. Semper homo bonus tiro est.                                                                                            Martialis (Epigr.XII,51,2)

Ševče, drž se svého kopyta. Ne supra crepidam sutor iudicaret.                                                                                            Plinius Starší (Nat.XXXV,10,85)

Skutečný rozum bude u mne platit víc než mínění lůzy. Plus apud me tamen vera ratio velebit, quam vulgi opinio.                                                             Cicero (Par.1,8)

Je dovoleno dát se poučit i nepřítelem. Fas est et ab hoste doceri.                                                                                             Ovidius (Met.IV,428)

Po ukvapeném rozhodnutí následuje lítost. Velox consilium sequitur poenitentia.                                                                                             Publilius Syrus (Sent.U.37)

Z cizí vady čerpá moudrý nápravu vady vlastní. Ex vitio sapiens alieno emendat suum.                                                                                             Publilius Syrus (Sent.E.4)

Je vlasností hlupáků vidět cizí chyby a na své vlastní zapomínat. Est enim proprium stultitiae aliorum vitia cernere, oblivisci suorum.                             Cicero (Tusc.III,30,73)

Chybovat je v povaze každého člověka, ale jen hlupák ve svém omylu setrvává. Cuiusvis hominis est errare, nullus nisi insapientis in errore perseverare.     Cicero (Ant.XII,2,5)

Usilovná práce zmohla vše. Labor omnia vicit improbus.   Vergilius (Geor.I,145)

Píle dokáže u všeho nejvíc. Diligentia (..) omnibus in rebus (..) plurimum valet.                                                                                             Cicero (De or.II,35,148)

Bát se námahy není vlastností muže. Non est viri timere sudorem.                                                                                             Seneca (Ep.31,8)

Nikde není práce bez zisku, ani zisku bez vynaložené práce. Nusquam nec opera sine emolumento nec emolumentum ferme sine impensa opera est.                                                                                             Livius (Urb.V,4,4)

I práce sama je rozkoší. Labor est etiam ipse voluptas.      Manilius (Astr.IV,155)

Ušlechtilé povahy námaha dále rozvíjí. Generosos animos labor nutrit.                                                                                             Seneca (Ep.31,4)

I po špatné sklizni je třeba sít. Et post malam segetem serendum est.                                                                                             Seneca (Ep.81,1)

Kdo by pochyboval, že v životě je nejkrásnější pořádek a řád? Quis enim dubitet nihil esse pulchrius in omni ratione vitae dispositione atque ordine?                                                                                             Columella (Res XII,2,4)

Kdo začal, má hotovou půlku. Dimidium facti, qui coepit, habet.                                                                                              Horatius (Ep.1,2,40)

Rozdělená práce bude kratší. Divisum sic breve fiet opus.   Martialis (Epigr.IV,82,8)

Snazší je dělat více věcí krátce, než jednu dlouho. Facilius est multa facere quam diu.                                                                                              Quintilianus (Inst.I,12,27)

Příjemná je vzpomínka na minulé práce. Suavis laborum est praeteritorum memoria.                                                                                             Cicero (Fin.II,32,105)

Nelze jen dělat a přitom si nepopřát klidu: osvěží znavené údy, síly obnoví klid. Quod caret alterna requie, durabile non est: haec reparat vires fessaque membra novat.                                                                                             Ovidius (Her.4,89)

Sladké je nicnedělání. Iucundum tamen nihil agere.           Plinius (Ep.VIII,9)

Horlivá snaha i o to nejlepší má být umírněná a klidná. Studia (..) vel optimarum rerum (..) sedata tamen et tranquilla esse debent.                              Cicero (Tusc.IV,25,55)

Nespěchej, dej věci čas a počkej tu chvíli, vždyť prudkost špatně zařídí všechno. Da spatium tenuemque moram, male cuncta ministrat impetus.          Statius (Theb.X,704)

Spěch je nepozorný a slepý. Festinatio improvida est et caeca.                                                                                             Livius (Urb.XXXII,39,22)

Všechny kvapně a neuváženě zahájené záležitosti se zpočátku vyvíjejí dobře, později váznou. Omnia inconsulti impetus coepta initiis valida, spatio languescunt.                                                                                             Tacitus (Hist.III,58)

Kůň, který dlouho stál, špatně poběží. Tempore qui longo steterit, male curret (..) equus.                                                                                             Ovidius (Trist.V,12,25)

Malá zdržení mívají někdy velké výhody. Habent parvae commoda magna morae.                                                                                             Ovidius (Fast.III,394)

Lépe pozdě než nikdy. Potiusque sero quam numquam.     Livius (Urb.IV,2,11)

Je hloupost kopat studnu až tehdy, když hrdlo svírá žízeň. Miserum est opus, igitur demum fodere puteum, ubi sitis fauces tenet.                                  Plautus (Most.379)

Kdo není připraven dnes, bude zítra tím míň. Qui non est hodie, cras minus aptus erit.                                                                                              Ovidius (Rem.94)

Jsi hlupák, když chceš nevykonané skutky vykonat slovy. Stultus es, qui facta infecta facere verbis postules.                                                                    Plautus (Truc.730)

I ta nejsnadnější věc se ti bude zdát obtížnou, budeš-li ji dělat nerad. Nulla est tam facilis res, quin difficilis siet, quam invitus facias.                              Terentius (Heaut.805)

Kdo nic nedělá, má dlouhou chvíli. Nil agenti dies longus est.                                                                                             Seneca (Ep.122,3)

Odvykání činnosti plodí lenost, lenost pak ochablost. Desuetudo omnibus pigritiam, pigritia veternum parit.                                                                   Apuleius (Flor.17)

Nečinnost tělo oslabuje, práce posiluje; první urychluje stáří, druhá prodlužuje mládí. Ignavia corpus hebetat, labor firmat; illa maturam senctutem, hic longam adolescentiam reddit.                                                                                              Celsus (Med.I,1)

Nejsem z těch, kteří vedou zahálčivý život, neboť čas v nečinnosti je pro mě jako smrt. Non sum, qui segnia ducam otia. Mors nobis tempus habetur iners.  Ovidius (Ep.I,5,43)

Bohatství je dráždidlem ke špatnostem. Opes, irritamenta malorum.                                                                                             Ovidius (Met.I,140)

Peníze mají veškerou vládu nad všemi věcmi. Pecuniae omne regimen est rerum omnius.                                                                                             Publilius Syrus (Sent.P.9)

Zlato dokáže snáz překonat bdělou stráž, umí rozrazit zdi lépe než mocný blesk. Aurum per medios ire satellites et perrumpere amat saxa potentius ictu fulmine.                                                                                             Horatius (Carm.III,16,9)

Bát se meče a smrti tak málo, to jedno jen umí: touha po zlatě. Usque adeo solus ferrum mortemque timere auri nescit amor.                                  Lucanus (Phars.III,118)

Lidé se pustí do všeho, jen když se těm, kdo se pokoušejí o velké věci, nabídnou velké odměny. Nihil non aggressuri homines si magna conatis magna praemia proponantur.                                                                                             Livius (Urb.IV,35,7)

Jakou hromadu peněz kdo ve své pokladně chová, takovou důvěru má. Quantum quisque sua nummorum servat in arca, tantum habet et fidei.              Iuvenalis (Sat.I,3,143)

Svedena falešnou touhou teď říká velká část lidí: "Nic není dost! Budeš vážen jen tolik, jak bohatý budeš." At bona pars hominum decepta cupindine falsa "nil satis est". Inquit, "quia tanti quantum habeas, sis."                                                        Horatius (Sat.I,1,61)

Kdo má mnoho, žádá si ještě víc. Qui maltum habet, plus cupit.                                                                                             Horatius (Carm.III,16,17)

Žádostivosti není ničeho dost, přirozenosti stačí i málo. Cupiditati nihil satis est, naturae satis est etiam parum.                                                                 Seneca (Helv.10,11)

Komu je dostatek přán, ať nic už nežádá více. Quod satis est cui contingit, nihil amplius optet.                                                                                             Horatius (Ep.I,2,46)

Kdo mnoho žádá, tomu mnoho schází. Multa petentibus desunt multa.                                                                                             Horatius (Carm.III,16,42)

Beru si největší díl, protože se jmenuji lev. Ego primam tollo, nominor quoniam leo.                                                                                             Phaedrus (Fab.I,5,7)

Je příjemné brát si z velké hromady. Suave est ex magno tollere acervo.                                                                                             Horatius (Sat.I,1,51)

Velký majetek vždycky doprovází pochlebování. Plerumque gratae divitibus vices.                                                                                             Horatius (Carm.III,29,13)

Je známkou slabého ducha neumět snést bohatství. Infirmi animi est pati non posse divitias.                                                                                              Seneca (Ep.5,6)

Jen chudoba je bezpečná: velké bohatství přivolává nebezpečí. Tuta est hominum tenuitas: magnae periclo sunt opes obnoxiae.                                   Phaedrus (Fab.II.,7,13)

Přílišné bohatství dává prostor k velké ztrátě. Nimiae opes magnae iacturae locum faciunt.                                                                                             Curtius Rufus (Hist.IV,11,8)

Obtížné je opatrování velkého jmění. Misera est magni custodia census.                                                                                              Iuvenalis (Sat.V,14,304)

Pozdní je šetrnost, když je člověk na dně. Sera parsimonia in fundo est.                                                                                              Seneca (Ep.1,5)

Lidé nechápou, jak velikým příjmem je šetrnost. Non intellegunt homines, quam magnum vectigal sit parsimonia.                                                        Cicero (Par.6,49)

Nejhorší stud je stud za šetrnost či chudobu. Pessimus quidem pudor est vel parsimoniae vel paupertatis.                                                                         Livius (Urb.XXXIV,4,13)

Nouze lidem vždy čpí po hanbě, nutí je kdeco přestát a překonat. Magnum pauperies opprobrium iubet quidvis et facere et pati.                         Horatius (Carm.III,24,42)

Chudoba nutí člověka aby vytrpěl mnohé. Hominem experiri multa paupertas iubet.                                                                                              Publilius Syrus (Sent.H,8)

Dnes jenom cennost má cenu: lze úřady za zlato získat, za zlato přátele též; chudák ten není zde nic. In pretio pretium nunc est: dat census honores, census amicitias; pauper ubique iacet.                                                                                              Ovidius (Fast.I,217)

Poutník, jenž prázdnou má kapsu, i lupiče vida si zpívá. Cantabit vacuus coram latrone viator.                                                                                              Iuvenalis (Sat.IV,10,22)

Nikdo moudrý nezatoužil po penězích. Pecuniam nemo sapiens concupivit.                                                                                              Sallustius (Cat.11,3)

Peníze ještě nikoho neudělaly bohatým. Neminem pecunia divitem fecit.                                                                                              Seneca (Ep.119,9)

Lakomému se nedostává stejně to, co má, jako to, co nemá. Tam deest avaro, quod habet, quam quod non habet.                                                                   Publilius Syrus (Sent.T.3)

Kdo po něčem baží, je vždy chudý. Semper inops quicumque cupit.                                                                                             Claudianus (Ruf.I,200)

Chudý není ten, kdo má málo, ale ten, kdo chce víc. Non qui parum habet, sed qui plus cupit, pauper est.                                                                           Seneca (Ep.2,6)

Nejvíce bude mít ten, kdo si bude přát nejméně. Is plurimum habetit, qui minimum desiderabit.                                                                                              Apuleius (Mag.20)

Nejvíce se těší z bohatství ten, kdo po něm nejméně touží. Is maxime divitiis fruitur, qui minime divitiis indiget.                                                                    Seneca (Ep.14,17)

Nejvíce obdivujeme toho, koho peníze nechávají lhostejným. Maximeque admirantur eum, qui pecunia non movetur.                                                         Cicero (Off.II,11,38)

Chudobný není přec ten, kdo užívá všeho, co třeba. Pauper enim non est cui rerum suppetit usus.                                                                                     Horatius (Ep.I,12,4)

Bohatství neznamená chválu a nedostatek hanbu. Neque laus in copia neque culpa in penuria consistit.                                                                              Apuleius (Mag.20)

Literatura:

[1] Stejskal, Miloš: Moudrost starých Římanů. Odeon, Praha 1990, neprodejná členská prémie Klubu čtenářů

(c) 1997 Intellectronics

časopis o přírodě, vědě a civilizaci