Antická filozofie starověkého Říma se zachovala v mnoha textech do současnosti také v citátech a úvahách slavných antických filozofů a osobností. Tyto citáty a úvahy nás mohou oslovit i dnes, po více než dvou tisíciletích.

Štěstí přeje odvážným.Audentes fortuna iuvat.                   Vergelius (Aen.X,284)

Velké štěstí je velké otroctví. Magna servitus est magna fortuna.                                                                                             Seneca (Pol.6,4)

Žádný osud není tak dobrý, aby sis na něj v něčem nemohl stěžovat. Nulla tam bona est fortuna, de qua nil possis queri.                                                       Publilius Syrus (Sent.N.8)

Není úplného štěstí. Nihil est ab omni parte beatum.          Horatius (Carm.II,16,27)

Štěstí je vrtkavé, rychle vymáhá zpět, co dalo. Levis est fortuna: cito reposcit, quod dedit.                                                                                             Publilius Syrus (Sent.L.4)

Komu štěstí příliš přeje, toho dělá hlupákem. Fortuna nimium quem fovet, stultum facit.                                                                                             Publilius Syrus (Sent.F.8)

Největšímu štěstí se má věřit co nejméně. Maximae cuique fortunae minime credendum est.                                                                                             Livius (Urb.XXX,30,18)

Přílišná sebedůvěra obvykle vede k velké pohromě. Nimia fiducia quantae calamitati solet esse.                                                                                             Nepos (Pel.3,1)

Neštěstí zdrtí jen toho, kdo se dal oklamat štěstím. Neminem adversa fortuna comminui, nisi quem secunda decepit.                                                        Seneca (Helv.5,4)

Příznivý osud zkouší duševní sílu ostřejšími ostny: utrpení se totiž snese, ale štěstí nás kazí. Secundae res acrioribus stimulis animos explorant: quia miseriae tolerantur, felicitate corrumpimur.                                                                      Tacitus (Hist.I,15)

Lidé si uvědomují dobro pomaleji než zlo. Segnius homines bona quam mala sentiunt.                                                                                              Livius (Urb.XXX,21,6)

Pohroma je příležitost pro ctnost. Calamitas virtutis occasio est.                                                                                              Seneca (Prov.4,6)

Je dobré pozorovat na cizím neštěstí to, čemu se máme vyhnout. Bonum est fugienda aspicere in alieno malo.                                                                         Publilius Syrus (Sent.B,4)

Více radosti uvidíš u těch, kterých si štěstena nikdy nevšimla, než u těch, které opustila. Laetiores videbis quos numquam fortuna respexit, quam quos deseruit.                                                                                             Seneca (Tranq.8,3)

Střídmě se radovat máme a rozumně truchlit. Věrně se v životě mísí jak bolest, tak radost. Parce gaudere oportet et sensim queri. Totam aeque vitam miscet dolor et gaudium.                                                                                             Phaedrus (Fab.IV.17,9)

Sám znám neštěstí dobře, i učím se pomáhat bědným. Non ignara mali miseris succurrere disco.                                                                                             Vergilius (Aen.I,630)

Přátelství činí štěstí skvělejší a neštěstí spoluůčastí a sdílením lehčí. Secundas res splendidiores facit amicitia et adversas partiens communicansque leviores.                                                                                              Cicero (Am.6,22)

Snášej a nikomu nedávej za vinu to, co nelze změnit! Feras, non culpes, quod mutari non potest!                                                                                              Publilius Syrus (Sent.F.11)

Co těžce snášíš, na to si zvykni, a poneseš to lehce. Quod male fers, assuesce: feres bene.                                                                                              Ovidius (Ars.II,647)

Necítit své neštěstí není lidské a neumět je snášet není mužné. Non sentire mala sua non est hominis et non ferre non est viri.                                         Seneca (Pol.17,2)

Dobrá mysl v neštěstí zažene hned půlku zla. Bonus animus in mala re dimidium est mali.                                                                                              Plautus (Pseud.452)

Vážná onemocnění se léčí odvážnými prostředky. Temerariis remediis gra ves morbi curantur.                                                                                               Seneca Starší (Contr.Exc.IV.5,2)

Ihned na odpor se stav: je pozdě po léku sahat, jestliže dlouhý čas mohlo se vzmáhat to zlo. Principiis obsta: sero medicina paratus, cum mala per longas convaluere moras.                                                                                               Ovidius (Rem.91)

Zlu přec ustoupit nesmíš, jen s odvahou zaútoč na ně! Tu ne cede malis, sed contra audentior ito!                                                                                               Vergilius (Aen.VI,95)

V neštěstí prokazuj pevnost a statečnost! Rebus angustis animosus atque fortis appare!                                                                                               Horatius (Carm.II,10,21)

Po nevlídných časech zas přijdou lepší. Non, si male nunc, et olim sic erit.                                                                                               Horatius (Carm.II,10,17)

Ihned se na odpor postav: je pozdě po léku sahat, jestliže dlouhý čas mohlo se vzmáhat zlo. Principiis obsta: sero medicina paratur, cum mala per longas convaluere moras.                                                                                              Ovidius (Rem.91)

Po nevlídných časech zas přijdou lepší. Non, si male nunc, et olim sic erit.                                                                                              Horatius (Carm.II,10,17)

Na trpce prožíté chvíle se příjemně vzpomíná. Quae fuit durum pati, meminisse dulce est.                                                                                              Seneca (Herc.fur.656)

Bez přátelství není života. Sine amicitia vita est nulla.                                                                                              Cicero (Am.,23,86)

Skutečná přátelství jsou věčná. Verae amicitiae sempiternae sunt.                                                                                              Cicero (Am.9,32)

Nejstarší přítel je zajisté také nejlepší. Certe hercle quam veterrumus homini optumus est amicus.                                                                                 Plautus (Truc.173)

Totéž chtít a totéž nechtít je teprve pevné přátelství. Idem velle atque idem nolle, ea demum firma amicitia est.                                                                Sallustius (Cat.20,4)

Veškerá síla přátelství spočívá v naprosté shodě vůle, zájmů a mínění. Est omnis vis amicitae voluntarum, studiorum, sententiarum summa consensio.   Cicero (Am.4,15)

Přátelství si vyhledávej mezi sobě rovnými! Amicitias et tibi uinge pares!                                                                                              Ovidius (Part.19,66)

Mezi pánem a otrokem není žádné přátelství. Inter dominum et servum nulla amicita est.                                                                                             Curtius Rufus (Hist.VII,8,28)

Přátelství může být jedině mezi dobrými lidmi. Amicitia nisi inter bonos esse non potest.                                                                                             Cicero (Am.18,65)

Ctnost sama plodí a udržuje přátelství a není přátelství bez ctnosti. Ipsa virtus amicitiam et gignit et continet nec sine virtute amicitia esse ullo pacto potest.                                                                                             Cicero (Am.6,20)

Po uzavření přátelství je třeba věřit, před uzavřením rozvažovat. Post amicitiam credendum est, ante amicitiam iudicandum.                                               Seneca (Ep.3,2)

Není člověku nic vítanějšího než přítel v pravou chvíli. Nihil homini amico est opportuno amicius.                                                                               Plautus (Ep.425)

Přízeň osudu přátele získává, nepřízeň spolehlivě prověří. Amicos secundae res parant, adversae certissime probant.                                                              Seneca (Mor.51)

Pokud budeš mít štěstí, i přátel budeš mít hojnost, zastře-li slunce mrak, potom zůstaneš sám. Donec eris sospes multos numerabis amicos: tempora si fuerint nubila solus eris.                                                                                              Ovidius (Trist.I,9,5)

V pohromách se z přátel většinou stávají nepřátelé. Plerumque in calamitas ex amicis inimici exsistunt.                                                                              Caesar (Civ.III,104,1)

Mít všechny tyto přátele je namáhavé, stačí nemít nepřátele. Hos omnes amicos habere operosum est: satis est inimicos non habere.                                        Seneca (Ep.14,7)

Je běžné slovo přítel, zato věrnost je vzácná. Vulgare amici nomen, sed rara est fides.                                                                                              Phaedrus (Fab.III,9,1)

V přátelství nelze nic považovat za zhoubnější než pochlebování, lichocení a přitakávání. Sic habendum est nullam ini amicitiis pestem esse maiorem quam adulationem, blanditiam, assentationem.                                                                     Cicero (Am. 25,91)

Potají přítele napomínej, ale veřejně chval! Amicum (in) secreto monem palam, lauda.                                                                                              Seneca (Mor.12)

Úslužnost získává přátele, pravda nenávist. Obsequium amicos, veritas odium parit.                                                                                              Terentius (Andr.68)

Jestliže na svoje vady jak ten, kdo nevidí, hledíš, proč potom na chyby přátel se díváš pohledem bystrým? Cum tua pervideas oculis mala lippus inunctis, cur in amicorum vitiis tam cernis acutum?                                                                               Horatius (Sat,I,3,25)

Přátelství se má spíše pozvolna rozvazovat než trhat. Amicitiae (..) dissuendae magis quam discindendae.                                                                      Cicero (Am.21,76)

Provinění nelze omluvit tím, že ses provinil kvůli příteli. Nulla est igitur excusatio peccati, si amici causa peccaveris.                                                      Cicero (Am.11,37)

Ti, kdo ze života odstraňují přátelství, nad něž nemáme od nesmrtelných bohů nic lepšího ani příjemnějšího, jako by brali zemi slunce. Solem enim e mundo tollere videntur, qui amicitiam e vita tollunt, qua nihil a dis immortalibus melius habemus, nihil iucundius.                                                                                             Cicero (Am.,13,47)

Neni žádné přátelství, kdy jeden nechce slyšet pravdu a druhý je připraven lhát. Nulla est igitur haec amicitia, cum alter verum audire non vult, alter ad mentiendum paratus est.                                                                                             Cicero (Am.,26,98)

Spíše je třeba se bát nepřátelství mlčenlivého a tajného než vysloveného a otevřeného. Tacitae magis et occultae inimicitiae timendae sunt quam indictae atque apertae.                                                                                             Cicero (Verr.V.71,182)

Přátelství má být nesmrtelné, nepřátelství smrtelné. Amicitiae immortales, mortales inimicitiae debent esse.                                                                         Livius (Urb.XL,46,12)

Nad vším vítězí láska, i my se podříďme lásce. Omnia vincit amor: et nos cedamus amori!                                                                                            Vergilius (Buc.X,69)

Láska uvěří snadno. Credula res amor est.                         Ovidius (Met.VII,826)

Láska je nejlepší učitelkou. Amor (..) magister est optimus.                                                                                             Plinius (Ep.IV,19,4)

Milujícímu není nic zatěžko. Nihil difficile amanti.              Cicero (Or.10,33)

V lásce je lehké veškeré zlo, když umíš je snášet. Omne in amore malum si patiare, leve est.                                                                                              Propertius (Eleg.II,5,16)

Velmi prospívá v lásce věrnost a velmi i stálost. Multum in amore fides, multum constantia prodest.                                                                                Propertius (Eleg.III,22,7/II,26,27)

Jak jsou šťastni a blaženi ti, jež ničemný svár není s to rozkmotřit: věrnou láskou jsou spoutáni tak, že teprve den smrti je rozdělí. Felices ter et amplius, quos irrupta tenet copula nec malis divulsus querimoniis suprema citius solvet amor die.         Horatius (Carm.I,13,17)

Všechny bolesti lidské lze zahojit pomocí léků, toliko na bolest lásky neznáme hojivou mast. Omnes humanos sanat medicina dolores, solus amor morbi non amat artificem.                                                                                             Propertius (Eleg.II,1,57)

V lásce se snáze dobereš konce než míry. Facilius in amore finem impetres quam modum.                                                                                             Seneca starší (Contr.II,2,10)

Pravá láska nezná míru. Verus amor nullum novit habare modum.                                                                                             Propertius (Eleg.III,7,30/II,15,30)

Milovat a být při smyslech je dopřáno stěží bohu. Amare et sapere vix deo conceditur.                                                                                             Publilius Syrus (Sent.A,22)

Je dobré milovat alespoň trochu s rozumem, bez rozumu to není dobré. Bonum est pauxillum amare sane; insane non bonum est.                                   Plautus (Curc.176)

Vždyť kdo se vrhl slepě střemhlav do náruče lásky, ten zhyne hůř, než kdyby skočil ze skály. Nam qui in amorem praecipitavit, peius perit, qau(m) si saxo saliat.                                                                                             Plautus (Trin.265)

Láska, ta přináší jen nepokoj samý a strach. Res est solliciti plena timoris amor.                                                                                             Ovidius (Her.1,12)

Bědný je člověk, jenž miluje. Miser est homo, qui amat.      Plautus (As.616)

Kdo léčí rány lásky, je i působí. Amoris vulnus idem, qui sanat, facit.                                                                                              Publilius Syrus (Sent.A,31)

Vystříhejme se hněvu, v němž nevykonáme nic správně a nic uvážlivě. Ira procul absit, cum qua nihil recte fieri, nihil considerate potest.                             Cicero (Off.I,38,136)

Hněv je krátké šílenství. Ira furor brevis est.                        Horatius (Ep.I,2,62)

Kdo přemáhá svůj hněv, vítězí nad největším nepřítelem. Iracundiam qui vincit, hostem superat maximum.                                                                            Publilius Syrus (Sent.I,22)

Kdo přijde rozhněvaný zase k sobě, hněvá se sám na sebe. Iratus cum ad se rediit, sibi tum irascitur.                                                                               Publilius Syrus (Sent.I,43)

V lásce tato jsou zla: válka a pak zase smír. In amore haec sunt mala: bellu, pax rursum.                                                                                               Horatius (Sat.II,3,267)

V lásce najdeš všechny tyhle vady: bezpráví, podezření, nepřátelství, příměří, válku a pak smír zas. In amore haec omnia insunt vitia: iniuriae, suspiciones, inimicitae, indutiae, bellum, pax rursum.                                                                                  Terentius (Eun.59)

V lásce vždy zápasí bolest a radost. In venere semper certant dolor et gaudium.                                                                                                Publilius Syrus (Sent.I,38)

Ustup, kde odpor se klade: když ustoupíš, vítězem budeš. Cede repugnanti: cedenco victor abibis.                                                                                  Ovidius (Ars.II,197)

V lásce nás vedou oči. Oculi sunt in amore duces.               Propertius (Eleg.III,7,12/II,15,12)

Oči v lásce začínají, zvyk ji dovršuje. Oculi amorem incipiunt facere, consuetudo perficit.                                                                                              Publilius Syrus (Sent.0.15)

Z očí jak láska schází, odejde ze srdce též. Quantum oculis, animo tam procul ibit amor.                                                                                              Propertius (Eleg.IV,21,10/II,21,10)

Bez jídla a pití chladne láska. Sine carere et libero friget venus.                                                                                              Terentius (Eun.732)

Těžké je skoncovat naráz z láskou, jež trvala dlouho. Difficile est longum subito deponere amorem.                                                                               Catullus (Carm.76,13)

Každý tvor miluje sám sebe. Omne animal se ipsus diligit.   Cicero (Fin.V,9,24)

Je lidské milovat a je lidské odpouštět. Humanum amare est, humanum autem ignoscere.                                                                                               Plautus (Merc.319)

Literatura:

[1] Stejskal, Miloš: Moudrost starých Římanů. Odeon, Praha 1990, neprodejná členská prémie Klubu čtenářů

(c) 1997 Intellectronics

časopis o přírodě, vědě a civilizaci