Antická filozofie starověkého Říma se zachovala v mnoha textech do současnosti také v citátech a úvahách slavných antických filozofů a osobností. Tyto citáty a úvahy nás mohou oslovit i dnes, po více než dvou tisíciletích.

O kráse a umění, De pulchritudine et arte

Stává se velmi zřídka, že krása se s moudrostí pojí. Raram fecit mixturam cum sapientia forma.                                                                                             Petronius (Sat.94)

Krásná tvář je němým doporučením. Formosa facies muta commendatio est.                                                                                             Publilius Syrus (Sent.F.4)

Krása je křehký statek a tím, jak přichází do let, ubývá, mění se v nic, jak na ni působí čas. Forma bonum fragile est, quantumque accedit ad annos, fit minor et spatio carpitur ipsa suo.                                                                                             Ovidius (Ars.II,113)

Vadou těla se duše nezohaví, ale krásou duše se zdobí i tělo. Non deformitate corporis foedatur animus, sed pulchritudine animi corpus ornatur.               Seneca (Ep.66,4)

Nic není půvabnějšího nic krásnějšího a nic líbeznějšího než ctnost. Nihil est enim (..) virtute formosius, nihil pulchrius, nihil amabilius.                         Cicero (Ep.fam.IX,14,4)

Ctnost je mým bohem a mečem. Virtus mihi numen et ensis.                                                                                             Statius (Theb.III,615)

Ctnost sama o sobě je nejkrásnější odměnou. Ipsa quidem virtus sibimet pulcherrima merces.                                                                                             Silius Italicus (Pun.XIII,663)

Úcta budiž odměnou ctnosti. Honos sit praemium virtutis.                                                                                             Cicero (Brut.81,281)

Co je v člověku nejlepšího, nemůže být ani dáno ani odňato. Quidquid optimum homini est (..) nec dari nec eripi potest.                                                     Seneca (Helv,8,4)

Dobrý člověk nedokáže křivdit. Viri boni est nescire facere iniuram.                                                                                             Publilius Syrius (Sent.U.23)

Čím je kdo lepší, tím méně je schopen podezírat jiné ze špatnosti. Ut quisque est vir optimus, ita difficillime esse alios improbos suspicatur.                        Cicero (Ep.Quint.I,1,4,12)

Vytrvalá dobrota vítězí nad špatnými lidmi. Vincit malos pertinax bonitas.                                                                                             Seneca (Ben.VII,31,1)

Kdo přikročí k provedení nějaké věci, ať si dá pozor, aby neuvážil pouze to, kolik mu tato věc získá cti, ale také, zda je ji schopen vykonat. Ad rem gerendam autem qui accedit, caveat, ne id modo consideret, quam illa res honesta sit, sed etiam, ut habeat efficiendi facultatem.                                                                                            Cicero (Off.I,21,73)

Ctnost mi umožnila cestu ke hvězdám i k samotným nebešťanům. Virtus mihi in astra et ipsos fecit ad superor iter.                                                           Seneca (Herc.Oet.1942)

Čest tvoje, jméno a chvála ti po všechny časy zůstanou. Semper honos nomenque tuum laudesque manebunt.                                                         Vergilius (Buc.5,78;Aen I,609)

Ctnost často polyká slzy. Fletum virtus saepe resorbet.     Seneca (Herc.Oet,1285)

Ovládej vášeň, neposlouchá-li, poroučí. Animum rege; qui nis paret, imperat.                                                                                            Horatius (Ep.I,2,62)

Vládnout sám sobě je největším vladařským uměním. Imperare sibi maximum imperium est.                                                                                            Seneca (Ep.113,30)

Čím víc se kdo zabývá vlastním prospěchem, tím méně je dobrým člověkem, ať už dělá cokoliv. Ut enim quisque maxime ad suum commodum refert, quaecumque agit, ita minime est vir bonus.                                                                      Cicero (Leg.I,18,49)

Kdo viní druhého ze špatnosti, ten ať se podívá sám na sebe. Qui alterum incusat probri, eum ipsum se intueri oportet.                                                     Plautus (Truc.159)

Být bez viny je velká útěcha. Vacare cupla magnum est solatium.                                                                                             Cicero (Ep.fam.VII,3,4)

Nevinný snadno hledá slova. Verba (..) innocenti reperire facile est.                                                                                             Curtius Rufus (Hist.VI,10,1)

Mnoho lidí se bojí o svou pověst, málokteří o své svědomí. Multi famam, conscientiam pauci verentur.                                                                             Plinius (Ep.III,20,9)

Prvním a největším trestem hříšníků je vědomí, že zhřešili. Prima illa et maxima peccantium est poena peccasse.                                                                  Seneca (Ep.97,14)

Kdo mlčí, jistěže nepřiznává, ale přesto je pravda, že nepopírá. Qui tacet, non utique fatetur: sed tamen verum est eum non negare.                               Paulus (Dig.L,17,142)

Za úmysl se nikdo netrestá. Cogitationis poenam nemo patitur.                                                                                            Ulpianus (Dig.XLVIII,19,18)

Moci škodit, a přesto škodit nechtít, je nanejvýš chvályhodné. Nocere posse et nolle laus amplissima est.                                                                   Publilius Syrus (Sent.N.21)

Nikdo z nás není bez hříchu, jsme lidé, nikoliv bozi. Nemo (..) nostrum non peccat, homines sumus nod dii.                                                                    Petronius (Sat.75)

Komu je dovoleno hřešit, hřeší méně. Cui peccare licet, peccat minus.                                                                                            Ovidius (Am.III,4,9)

Druhým odpouštěj mnoho, sobě však nic. Ignoscas aliis multa; nihil tibi. Ausonius (Sept.34)

Přivolává na sebe vinu, kdo přehlíží poklesky. In se vult culpam, qui peccatum praeterit.                                                                                            Publilius Syrus (Sent.I,9)

Kdo nezakazuje chybovat, ač může, přikazuje to činit. Qui non vetat peccare, cum possit, uibet.                                                                                            Seneca (Troad.291)

Jak zaseješ, tak sklidíš. Ut sementem feceris, ita metes.    Cicero (De or.II,65,261)

Zlomyslnost sama vypíjí největší část svého jedu. Malitia ipsa maximam partem veneni sui bibit.                                                                                             Seneca (Ep.,81,22)

Často se více proviňujeme, když se zavděčujeme, než když urážíme. Plura saepe peccantur, dum demeremur, quam dum offendimus.                                   Tacitus (Ann.XV,21)

A třeba Trest vždy chodí ztěžka, málokdy hříšníka nedostihne. Raro antecedentem scelestum deseruit pede poena claudo.                                                Horatius (Carm.III,2,31)

Veškeré trestání a kárání se má obejít bez urážení. Omnis autem et animadversio et castigatio contumelia vacare debet.                                                    Cicero (Off.I,25,88)

Msta je rozkoší vždy jen pro malichernou a slabou povahu. Minuti semper et infirmi est animi exiguique voluptas ultio.                                                     Iuvenalis (Sat.V.13,189)

Pomsta uleví v bolesti. Minuet vindicta dolorem.                Ovidius (Am.I,7,63)

Tak se jde ke hvězdám. Sic itur ad astra.                            Vergilius (Aen.IX,641)

Hrdě svou hlavu povznesu až ke hvězdám. Sublimi feriam sidera vertice.                                                                                              Horatius (Carm.I,1,36)

Svělé je být chválen člověkem, jenž je také chválen. Magnificum est laudari a laudato viro.                                                                                              Seneca (Ep.102,16)

Všichni usilujeme o pochvalu a i toho nejlepšího přitahuje pomyšlení na slávu. Trahimur omnes studio laudis et optimus quisque maxime gloria ducitur.    Cicero (Arch.11,26)

Jsou to nikoliv jmění či předkové zvučného jména, nýbrž řádnost a duch, co nám velikost dá. Si modo non census nec clarum nomen avorum, sed probitas magnos ingenuimque facit.                                                                                             Ovidius (Ep.I,9,39)

Potomstvo splatí každému zásluhy, jež mu náleží. Suum cuique decus posteritas rependit.                                                                                              Tacitus (Ann.IV,35)

Kdo pohrdá marnou slávou, získá slávu skutečnou. Vanam gloriam qui spreverit, veram habetit.                                                                                              Livius (Urb.XXII,39,19)

Není-li užitečné to, co činíme, pak sláva je pošetilá. Nisi utile est, quod facimus, stulta est gloria.                                                                                  Phaedrus (Fab.II,17,12)

Úspěch přivolává mnohé ke zkáze. Successus ad perniciem multos devocat.                                                                                              Phaedrus (Fab.III,5,1)

Za slávou kráčí závist. Post gloriam invidia sequitur.          Sallustius (Iug.55,4)

Tomu, co vyniká, se nikdy nevyhýbá závist. Numquam eminentia invidia carent.                                                                                              Velleius Paterculus (Hist.II,40,5)

Nechval záliby vlastní a nekárej záliby cizí. Nec tua laudabis studia aut aliena reprendes.                                                                                              Horatius (Sat.I,2,11)

Koho neohne stud, toho nezlomí strach. Pudor quem nondus flectit, non frangit timor.                                                                                              Publilius Syrus (Sent.P.45)

Není většího hrubce nad kmána, jenž se stal pánem. Asperius nihil est humili, cum surgit in altum.                                                                                   Claudianus (Eutr.I,181)

Literatura:

[1] Stejskal, Miloš: Moudrost starých Římanů. Odeon, Praha 1990, neprodejná členská prémie Klubu čtenářů

(c) 1997 Intellectronics

časopis o přírodě, vědě a civilizaci