Přehled hodností SS

zpracoval: Jiří Svršek

Počátky SS se časově kryjí se vznikem nacistické strany v letech 1918 - 1919. Adolf Hitler se tehdy věnoval především propagandě a agitaci. Hlavní polovojenskou organizací byly útočné oddíly SA (Sturm-Abteilung) pod vedením Ernesta Rohma. Hitler v té době neměl ještě představu o své politické taktice a listopadový puč v roce 1923 byl výsledkem Rohmovy aktivity. Už v té době však Hitler pociťoval z konkurenčních a pozičních pohnutek určitou nedůvěru vůči SA, které nepodléhaly jeho přímému vedení. Proto zřídil ze svých přívrženců svoji osobní stráž, jejímž šéfem se stal Ulrich Graf, původně řeznický tovaryš. Tato několikačlenná Hitlerova osobní ochranka se jmenovala Hitlerův útočný oddíl (Stosstrupp-Hitler Munchen) a její členové se odlišovali od ostatních polovojenských nacistických složek tím, že nosili černou čapku s odznakem smrtihlava.

Po listopadovém puči v roce 1923 byla nacistická strana zakázána a Hitlerův útočný oddíl se rozpadl. Zakázány byly také SA, ale Ernest Rohm je znovu zorganizoval, ikdyž nejprve pod jiným jménem. Zatímco před pučem měly SA asi 2000 členů, v roce 1925 už měly 30 000 lidí. Hitler sice vítal růst přívrženců nacismu, ale na druhé straně nechtěl připustit další vzestup SA, dokud sám nad nimi nezíská kontrolu a nebude si jist jejich podřízeností.

"Řekl jsem si tehdy", vzpomíná Adolf Hitler na vznik SS, "že potřebuji osobní stráž, raději malou, ale která mi bude bezpodmínečně oddaná a vytáhne třeba i proti vlastním bratrům. Před nespolehlivou masou dám přednost třeba jen dvaceti mužům, na které se budu moci absolutně spolehnout."

V dubnu 1925 dal Adolf Hitler dal příkaz jednomu z příslušníků své ochranky (Stosstrupp-Hitler) Juliu Schreckovi, aby znovu zřídil ozbrojené jednotky na ochranu představitelů politického vedení. O několik týdnů později se jim dostalo názvu ochranné oddíly, (Schutz-Staffeln, SS).

Na počátku SS stálo osm mužů, mezi nimi Ulrich Graf, bývalý hodinář Maurice, drogista Schaub, bývalý armádní poručík Heiden a bývalý koňský handlíř Weber. Julius Schreck byl prvním šéfem SS. 21.září 1925 rozeslal oběžník číslo 1, v němž žádá všechny místní organizace NSDAP, aby zřídily podle vzoru centrály místní SS. Podle oběžníku mělo jít o bojeschopné elitní skupiny 1+10 mužů, v Berlíně a Mnichově 1+20 mužů. Požadavek elitnosti se týkal spíše fyzické zdatnosti. O vypěstování naprosté oddanosti vůdci se měl postarat vnitřní výchovný řád SS.

Na vánoce 1925 už čítaly SS tisíc jednotně řízených mužů, vedených úzkou profesionální špičkou. Na 2.sjezdu NSDAP v létě 1926 jim Adolf Hitler slavnostně předal bojový prapor a veřejně prohlásil SS za svou elitní organizaci.

Od roku 1929 byl říšským vůdcem SS Heinrich Himmler.

V závorce jsou uváděny přibližně srovnatelné armádní hodnosti.

Poddůstojníci:

SS-Mann (vojín)

Sturmann (svobodník)

Rottenfuhrer (desátník)

Unterscharfuhrer (četař)

Scharfuhrer (rotný)

Oberscharfuhrer (šikovatel)

Hauptscharfuhrer (vrchní šikovatel)

Důstojníci:

Untersturmfuhrer (poručík)

Obersturmfuhrer (nadporučík)

Hauptsturmfuhrer (kapitán)

Sturmbannfuhrer (major)

Obersturmbannfuhrer (podplukovník)

Standartenfuhrer (plukovník)

Oberfuhrer (plukovník)

Generálové:

Brigadenfuhrer (jednohvězdičkový generál)

Gruppenfuhrer (dvouhvězdičkový generál)

Obergruppenfuhrer (tříhvězdičkový generál)

Oberstgruppenfuhrer (čtyřhvězdičkový generál)

Reichsfuhrer (říšský vůdce, maršál)

Hodnost obergruppenfuhrer byla až do válečné doby nejvyšší. Teprve roku 1941 byla zavedena s ohledem na armádu hodnost oberstgruppenfuhrera, která byla původně udělována jen ve svazku zbraní SS.

Literatura:

[1] Hamšík, Dušan: Druhý muž třetí říše. Mladá Fronta, Praha 1986

časopis o přírodě, vědě a civilizaci