Skupina Queen vznikla v nadšené rockové éře na počátku 70. let 20.století a stanula na samém vrcholu rockové hudby. Výprava koncertů skupiny Queen byla exotická, okázalá a extravagantní. Queen otevřeli nové možnosti rockových koncertů pro obrovské publikum. Jejich hudba je skvělá a neopakovatelná.

V roce 1993 vydalo vydavatelství Papyrus ve spolupráci s nakladatelstvím JEVA překlad knihy, která je založena na výlučných interview se členy skupiny, jejich příbuznými a přáteli a která se tak stala autorizovanou kronikou této skupiny.

Brian Harold May se narodil 19. června 1947 Haroldu a Ruth Mayovým v Hamptonu v Middlesexu. Brianův otec byl inženýr v oboru elektro a pracoval jako projektant leteckého průmyslu. Byl schopný hudebník a hrál na klavír a ukulele.

Brian měl rád hudbu, rád zpíval a tancoval a tak ho rodiče zapsali na hodiny klavíru. Když bylo Brianovi 6 let, jeho otec rozhodl, že by se měl naučit hrát na ukulele. Brian dělal rychlé pokroky a k v 7 letech dostal od rodičů kytaru. Společně s otcem kytaru upravil a udělal improvizovanou elektrickou přenosku.

V 8 letech Brian začal hrát na další nástroje, např. na židovskou harfu a plechovou píšťalu. Začal se také zajímat o astronomii a fotografování. V Sidmouthu trávil večery pozorováním hvězd pomocí malého dalekohledu.

Oblíbenou Brianovou knihou byl Tolkienův Pán prstenů a za nejlepší knihu považoval knihu C. S. Lewise Daleko od tiché planety.

Ve volném čase si Brian pouštěl desky. Líbil se mu Lonnie Donegan, Johnny Duncan, Tommy Steele, Everley Brothers a Buddy Holly. Ukládal si desky do zvláštních nadepsaných a označených krabic a tuto drahocennou sbírku má dodnes. Při poslechu desek hrál na kytaru a postupně od jednotlivých akordů přecházel až ke krátkým improvizovaným sólovým pasážím. Hudba konce 50. let byla výrazně orientována na kytaru a Brian z ní čerpal svoji inspiraci a zkušenosti. "Poslouchal jsem desky a všechno mě zajímalo - jak fungují harmonie a proč tak fungují, jak a proč na vás působí."

Ikdyž hru na klavír neměl rád, udělal v devíti letech zkoušky z teorie a praxe a postoupil do čtvrté třídy, ale brzy hry na klavír zanechal.

V roce 1958 ve svých jedenácti letech udělal zkoušky na gymnázium v Hamptonu. Jeho zájem o hudbu trval, ikdyž ji nijak speciálně nestudoval. Chystal se studovat astronomii a proto si vybíral předměty odpovídající jeho budoucímu zájmu.

Ve volných chvílích hrál na kytaru, často mezi kamarády. V Hamptonu byla řada kytaristů, kteří se často scházeli v době oběda, vyměňovali si nápady a hráli někdy společně.

Brian zjišťoval, že pro hudbu, kterou poslouchal a hrál, se jeho akustická kytara nehodí. Protože on sám ani jeho rodiče neměli dostatek peněz na koupi elektrické kytary, rozhodl se společně s otcem vyrobit kytaru podle jeho požadavků. Brian hrál na kytary svých spolužáků a měl přesnou představu, jaký zvuk jeho kytara má mít. V rodinném domku ve Felthamu v srpnu 1963 začal se svým otcem kytaru vyrábět. Po osmnácti měsících práce byla kytara hotova. Tato kytara se proslavila jako Rudý speciál a o 15 let později ji Brianův přítel Turnbridge nazval Trefa.

Když se Brian začal učit zvláštnostem hry na svůj speciální nástroj, hledal určitý zvukový ideál. Vyzkoušel spoustu trsátek, ale nikdy nedosáhl zvuku, který požadoval. Nakonec dospěl k názoru, že nejlepší je obyčejná šestipencová mince, protože byla dostatečně malá a pokud s ní hrál kolmo na struny, dosáhl tvrdého ale čistého tónu.

Ve škole Brian neměl problémy a dobře se učil. Byl uznávaný jak spolužáky tak profesory. Neměl rád sport, ale bavilo ho plavání. Byl aktivním členem debatního klubu, ale mluvit na veřejnosti pro něj nebylo snadné, protože byl spíše neprůbojný.

Většinu času trávil hudbou. Jeho přítel Dave Dilloway hrál sólovou kytaru, Brian hrál akordy. Brian naučil Davea složitější akordy a pak sám hrál rychlé sólo. Pobídkou jim byl Pete Wooly Hammerton, který měl výbornou techniku a později hrál s místní školní kapelou The Others.

K Brianovi a Daveovi se přidal větší okruh přátel včetně spolužáka Billa Richardse, který byl plodným skladatelem písní. Požádal Briana a Davea, aby ho doprovodili na demopásce, kterou připravoval s titulem The Left Handed Marriage. Nějaký čas proto strávili v hudebních studiích na Abbey Road v St. John's Wood severně od Londýna.

V létě 1964 bylo Brianovi 17 let a zkoušel různá zaměstnání, jako byla výroba čepelí na mytí skel nebo práce ve mzdové účtárně továrny na výrobu požárních stříkaček.

Brian a dave chodili pravidelně na koncerty skupiny The Others v okolí Hamptonu a právě to je inspirovalo, aby založili vlastní skupinu. Brian hrál se sólovou kytaru, Dave s basovou, jejich kamarád Malcolm hrál také s kytarou a John Sanger u klavíru. Malcom však byl nespolehlivý a brzy ho vystřídal John Garnham, který měl nejen vlastní kytaru, ale také reproduktor s mikrofony a se stojany a jako jediný měl určité zkušenosti. Pomocí inzerátu hledali bubeníka a prvním a jediným uchazečem byl Richard Thompson. Jednou byla celá kapela na večírku v sále Muray Park Hall v Whittonu. Tam potkali Tima Staffella, který se stal jejich vokalistou a hráčem na foukací harmoniku.

Když přemýšleli, jak skupinu nazvat, shodli se téměř na názvu Bod Chappy a Beetles, ale také uvažovali o názvu Mind Boggling a nakonec se shodli na názvu 1984 podle jedné sci-fi knihy. Kapela začala zkoušet v sále školy Chase Bridge Primary School, kde jim byl propůjčen sál díky laskavosti místního úřadu.

Skupina 1984 hrála poprvé veřejně 28.října 1964 v sále St. Mary Church Hall v Twickenhamu. Druhé vystoupení bylo v dívčí škole v Richmondu, kde John Garnham, Brian a Tim měli své dívky. Bylo to poslední vystoupení s Johnem Sangerem, který odcházel na univerzitu v Leedsu.

Školu Brian dokončil v 18 letech v roce 1965 deseti zkouškami nižšího stupně (angličtina, anglická literatura, francouzština, němčina, latina, matematika, doplňková matematika, fyzika, chemie, stylistika) a čtyřmi zkouškami vyššího stupně (abstraktní matematika, aplikovaná matematika, doplňková matematika a fyzika) a poté se přihlásil ke studiu astronomie na Imperial College v Londýně.

V roce 1965 začal studovat fyziku a astronomii a chtěl se stát astronomem. Jeho studium bylo zaměřeno na interferometrii, které zahrnovalo studium meziplanetárního prachu ve sluneční soustavě.

Skupina 1984 společně vystupovala v menších angažmá i nadále, ikdyž Brian studoval v Londýně a Dave Dilloway v Southamptonu. Během prvního roku vysoké školy hráli málo, ale koncem roku 1965 Dave neudělal zkoušky a nechal se zapsat na místní technickou kolej, čímž měl více času pro skupinu.

V této době byla oblíbeným hitem skladba Happy Hehdrix Polka skandinávské skupiny Spotniks s velmi rychlou kytarovou pasáží, kterou Brian hrál na vystoupení v klubu v Molesey Boat. Později se Brian dozvěděl, že toto kytarové sólo se původně hrálo mnohem pomaleji a na desku se dostalo mixáží zrychleně.

13. května 1967 skupina 1984 doprovázela Jimiho Hendrixe, který se později stal legendou. V září 1967 se skupina zúčastnila soutěže v klubu Top Rank v Croydonu, kde Dave, Brian a Richard nejprve doprovázeli zpěvačku Lizu Perezovou a poté s Timem Staffellem hráli jako skupina 1984. Soutěž tehdy vyhráli.

23. prosince 1967 se kapela zúčastnila akce Vánoce na Zemi, kde vystoupili mimo jiné také Jimi Hendrix, Traffic, Pink Floyd, Tyrannosaurus Rex a mnoho dalších. Kapela dorazila ve tři hodiny odpoledne a na řadu přišla až následující den v 5 hodin ráno.

Zanedlouho však kapela svoji činnost ukončila. Brian neměl dostatek času, protože musel studovat a všichni cítili, že kapela nemá šanci prorazit dál.

Brian jako součást studia dohlížel na stavbu chaty na kopci Testa Grigia ve Švýcarsku, která měla být vybavena přístroji pro studium zodiakálního světla. Brian navrhl a zkonstruoval vlastní spektrometr a trávil mnoho času svými pozorováními. Později kvůli klimatickým podmínkám byla chata přestěhována do oblasti Tenerife, kde byla postavena v Izaně na svahu vyhaslé sopky Mount Teide. Zde pracovní skupina publikovala dva články v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Před odjezdem do Tenerifu nabídl Brianovi profesor sir Bernarld Lovell místo ve své laboratoři v Jodrell Bank v hrabství Cheshire. Brian o nabídce vážně uvažoval, ale nakonec se rozhodl, že hudba je pro něj důležitější a rozhodl se zůstat v Londýně.

Brian byl v kontaktu s Timem Staffellem, který studoval na Akademii výtvarného umění v Ealingu. Společně uvažovali o založení nové skupiny a proto vyvěsili inzerát, ve kterém hledali hráče na bicí. Mezi uchazeči byl také student medicíny Roger Meddows Taylor.

Roger Meddows Taylor se narodil 26. června 1949 Winifred a Michaelovi Taylorovým v Norfolku. Rogerův otec pracoval jako inspektor ve velkoobchodu. Jeho matka hrála jako dívka na harmoniku, ale později toho zanechala.

Tři roky chodil Roger do školy v King's Lynnu. V roce 1953 se narodila jeho sestra Clare a rodina se později přestěhovala do města Truro v Cornwaldu, kde Roger nastoupil do školy Bosvigo.

V roce 1957, když bylo Rogerovi osm let, slyšel svého bratrance hrát na kytaru a rozhodl se, že by ji chtěl také. Zpočátku hrál na ukulele základní akordy a už v tomto věku založil svoji první kapelu. Kapela dostala jméno Bubblingover Boys a hrála hudbu ve stylu skiffle. Roger vzpomíná: "Žádný z nás vlastně neuměl hrát. Jen jsme stáli a hráli falešný akordy, bylo to hrozný!"

V květnu roku 1960 nastoupil Roger do církevní školy Truro Cathedral. Dostal stipendium s tím, že měl zpívat v chrámovém sboru. Zpívali každou neděli a při zvláštních obřadech, ale Roger si nikdy nepřipadal jako chrámový zpěvák.

Vydělával v té době již dost peněz, aby si mohl koupit levnou akustickou kytaru a začal se učit na ní hrát. Nahrával si písně z rádia a podle nich se učil akordy. Jeho zájem o hudbu byl hluboký a Roger cítil, že hudba je spojena s jeho životem.

V roce 1960 dostal Roger stipendium v Truro School, školy s nejlepší pověstí v okolí. V této době jeho zájem o kytaru upadal a stále více ho přitahovaly bicí. V roce 1961 dostal od otce basový buben a tamtam a po vánocích si Roger koupil činel a ještě další tamtam.

Roger měl ve škole rád angličtinu a biologii a uvážlivě si hledal budoucí zaměstnání pro případ, že by se ve svém nadšení pro hudbu zmýlil. Studium nebylo jeho nejsilnější stránkou. "Byl jsem línej a ve škole mě to nebavilo a samozřejmě mi nikdo nedával žádný privilegia," podotýká k tomu.

V roce 1963 s několika přáteli založil kapelu Cousin Jacks. Roger původně hrál na kytaru, ale záhy přešel k bicím. Asi po roce se kapela rozpadla, ale po několika letech nějaký čas hráli znovu společně.

Roger věděl, že pokud se bude chtít živit hudbou, musí bydlet v Londýně. Rozhodl se proto v Londýně studovat na univerzitě, ale nemohl se rozhodnout pro obor. V té době se jeho rodiče rozváděli a pro Rogera a jeho sestru Clare to byla neklidná doba.

V roce 1965 se Roger připojil k místní skupině Johnny Quale and the Reaction. Po několika měsících se rozhodli zúčastnit se soutěže The Rock and Rhythm Championship, kterou každý rok pořádala společnost Round Table v Truro City Hall. Soutěže se účastnily skupiny z Cornwallu a Devonu a Rogerova kapela získala čtvrté místo.

Skupina si poté velmi rychle získala jméno, protože hrála v místech jako Blue Lagoon v Newquay, St. Just Village Hall, Gardens v Penzance, Princess Pavilon ve Falmouthu. V říjnu 1965 odešel před vystoupením první zpěvák skupiny Johnny. Vokální part musel převzít Roger. Ze svého názvu vypustili první část a byli známí jako Reaction. Jejich popularita rostla a Roger byl sólovým zpěvákem a trval na tom, že bicí musí stát vpředu na pódiu.

7. března 1966 se skupina Reaction znovu zúčastnila soutěže The Rock and Rhythm Championship, ve které zvítězila. Rok 1966 byl nabit koncerty, hráli až čtyřikrát týdně v Cornwallu a získali široký okruh příznivců. Skupina však často měnila své obsazení. Prvním kytaristou byl většinou Michael Dudley, basová kytara Richard Penrose, saxofonista Acker vystřídal Johna Snella. Někdy s nimi vystupoval baskytarista Mike Crose. Původně hráli hodně Jamese Browna a Otise Reddinga. V roce 1967 se všichni zbláznili do Jimiho Hendrixe.

Skupině byl přidělen pravidelný programový blok jednak v klubu PJ's v Truru a v Blue Lagoon v Newquay, kde hrály takové skupiny, jako Tyrannosaurus Rex, Slade (tehdy ještě pod jménem Inbetweens) a Ritchie Blackmore před svou érou Deep Purple.

V létě 1967 Roger ukončil školu sedmi zkouškami nižšího stupně (angličtina, anglická literatura, biologie, fyzika, chemie, francouzština, matematika) a třemi zkouškami vyššího stupně (biologie, chemie, fyzika). Vybral si obor stomatologie na londýnské Hospital Medical School.

Studium nastoupil v říjnu 1967. Bydlel na koleji v Shepherd's Bush s Lesem Brownem, který studoval na Imperial College. Roger již tehdy věděl, že se nebude chtít živit jako zubař, protože mnohem důležitější pro něj byla hudba.

O prázdninách v létě 1968 se Roger vrátil do Trura s přítelem Rikem Evansem a přemýšlel, jak vydělat peníze. Postavili velký stan na pobřeží v Perranporthu. Roger projel celou oblast a vyvěsil plakáty skupiny Reaction. Vyrobili zařízení na světelné efekty a vybrali asi od tří stovek návštěvníků po 5 šilincích. Skupina několikrát vystoupila, zejména 7.července 1968 na oslavu finále mistrovství žen ve windsurfingu. Místní úřady však jejich vystoupení brzy zakázaly. Roger na podzim se vrátil do Londýna a skupina Reaction se definitivně rozpadla.

Roger se vrátil na univerzitu a hledal příležitost. Na začátku podzimu Les Brown objevil inzerát, že nová kapela hledá hráče na bicí. Řekl o tom Rogerovi, který napsal na uvedenou adresu. Brian May poslal Rogerovi dlouhý dopis, v němž popsal, jakého bubeníka hledají. Roger pozval Briana a Tima Staffella do Shepherd's Bush, kde měl malou bicí soupravu.

Brian a Tim přijeli s akustickými kytarami a společně zkusili něco zahrát. Tim o tom říká: "Pamatuju se na první moment, kdy jsem viděl Rogera u bicích. Byla to prostě nádhera."

Všichni tři se opět sešli v jazzovém klubu na Imperial College a zahráli si na skutečné nástroje. Všichni tehdy cítili, že společně mají dost sil na to, aby se prosadili.

Novou skupinu nazvali Smile. Tim využil svých výtvarných sklonů a navrhl emblém skupiny, velká usmívající se ústa s výraznými rudými rty a zářivě bílými zuby. Později měla podobný emblém překvapivě skupina Rolling Stones.

Na podzim roku 1968 skupina zkoušela a zdokonalovala své schopnosti. Hráli převzaté skladby, ale Tim a Brian začali také společně psát své původní skladby.

Brian si uměl najít čas poslechnout si jiné skupiny. Koncem června se zašel podívat do Hyde Parku na Pink Floyd a Jethro Tull. Hyde Park byl prestižním místem a koncert v něm znamenal, že se skupina propracovala na špičku.

V roce 1968 Brian úspěšně dokončil studium a 24. října měl v Royal Albert Hall slavnostní promoci, kde mu královna Alžběta a královna matka předaly diplom bakaláře (BSc.).

Brian z koleje zcela neodešel. Po absolvování docházel do koleje, kde vedl semináře a pracoval na své doktorské práci.

První vystoupení skupiny Smile bylo v Imperial College 26. října 1968, kde hráli na koncertě skupiny Pink Floyd. Jejich hudba byla poněkud divoká. Hráli svou verzi známé písně, ale často měnili tempo. Často jedna skladba trvala dvacet minut.

Přibližně ve stejné době se Brian seznámil se studentkou pedagogické školy Assumpta Teacher Training College v Kensingtonu Christianou Mullenovou. Brzy se oba spřátelili a zamilovali do sebe. Chrissina kolegyně Pat McConellová a její sestra Helena se setkaly se členy skupiny Smile v místní hospodě a seznámily Briana, Tima a Rogera se svým přítelem Johnem Harrisem, který byl velmi schopný v oblasti elektroniky. Dohodli se, že jim bude dělat zvukaře.

Většina koncertů na začátku éry skupiny Smile se odehrávala v Cornwallu. Hráli mimo jiné v PJ's v Truru a ve Flamingo Ballroom v Redruthu.

Roger se v té době rozhodl, že přeruší své studium stomatologie. Dokončil proto první část studií a v srpnu 1968 dostal nižší stupeň absolutoria.

Skupina Smile hrála často v Imperial College, proto ji fanouškové nazývali Imperial College Band. Smile hráli na koncertech mnoha populárních skupin, jako Tyrannosaurus Rex a Family. V únoru 1969 dostali nabídku velkého koncertu se skupinou Yes v malé klubovně atletického klubu v Richmondu.

27. února se konal v Royal Albert Hall koncert s výtěžkem ve prospěch svobodných matek, který pořádala Imperial College. Skupina Smile byla také pozvána. Nějaký čas zkoušeli hrát s hráčem na klávesy Chrisem Smithem, který měl obrovské křiklavě růžové elektrofonické varhany na chromovaném podstavci. Brian, Roger a Tim však měli pocit, že se v Royal Albert Hall musí předvést v plném lesku a rozhodli se, že s Chrisem hrát nebudou.

Na koncertu byla skupina Smile zařazena před skupinu Free s Paulem Kossoffem a Paulem Rogersem, po nich přišli Joe Cocker, Spooky Tooth a Bonzo Dog Band. Bylo to první vystoupení skupiny Smile před velkým publikem. Novináři tehdy psali o Smile nepříliš lichotivě jako "o nejhlučnější skupině v západní civilizaci".

19.dubna 1969 Smile hráli v Revolution Club v Londýně a tam se seznámili s Lou Reiznerem od firmy Mercury Records, který jim nabídl smlouvu, kterou v květnu Smile přijali.

V červnu 1969 nahráli dvě skladby v Trident Studios za produkce Johna Anthonyho. Nebylo však rozhodnuto, zda něco z toho vyjde.

Na začátku roku 1969 přivedl na zkoušku Tim Staffell svého přítele z akademie Freddieho Bulsaru. Freddie měl Smile rád a spřátelil se s Brianem a Rogerem. Byl pak stálým hostem na jejich koncertech. Měl spoustu bláznivých nápadů, jak by skupina mohla vypadat, vystupovat a hrát. Brzy Freddie se skupinou jezdil jejich dodávkou.

V srpnu 1969 vydala firma Mercury Records dvě písně skupiny Smile nahrané již dříve během roku. Skladbu "Earth", kterou složil Tim a "Step on Me" od Tima a Briana, která vznikla původně pro skupinu 1984.

Po mnoha dalších koncertech se firma Mercury rozhodla pořídit další nahrávky skupiny Smile a sestavit případně album. Ve studiu De Lane Lea v Wembley skupinu zkontaktovali s producentem Fritzem Freyrem.

Koncem roku 1969 kapela hrála v klubu Marquee na Wardour Street v Londýně. Smile hráli společně se skupinou Kippington Lodge s Nickem Lowem. Publikum je však přijalo chladně.

Konec roku 1969 skupina zakončila pocitem zklamání a deprese. Všichni tři však byli optimisté a věřili, že se jim podaří prorazit.

Tim na jaře roku 1970 skupinu opustil a brzy poté se připojil ke skupině Humpy Bong, ve které hrál bývalý hráč na bicí ze skupiny Bee Gees Colin Peterson. Po Timově odchodu firma Mercury vypověděla skupině Smile smlouvu a tím skupina fakticky zanikla.

Farookh Bulsara se narodil 5.září 1946 perským rodičům Bomimu a Jer Bulsarovým na ostrově Zanzibar u pobřeží Tanzánie. Jeho otec Bomi pracoval pro britskou vládu. Když bylo Farookhovi pět let, začal chodit do misijní školy, kterou vedly britské řádové sestry.

V roce 1952 se narodila Freddieho sestra Kašmíra. Jeho otec v rámci své práce cestoval po Indii a zůstával na různých místech. Tak se Freddie v roce 1954 dostal ze Zanzibaru do anglické internátní školy St. Peter's v Panchgani asi 80 km od Bombaye. Tam mu kamarádi začali říkat Freddie.

Na škole Freddie nebyl jen nadaný sportovec, ale dařilo se mu i v jiných předmětech a měl umělecké sklony. Měl rád výtvarné umění a rád kreslil skicu. Rád začínal obrazy, ale pro své zájmy je nikdy nedokončil.

Měl velice rád hudbu a na starém gramofonu si pouštěl hudbu a zpíval si při ní. Ředitel školy si všiml Freddieho nadání a napsal rodičům, aby uvážili zvýšení poplatku za školné, které by Freddiemu umožnilo věnovat se ve škole hudbě. Rodiče souhlasili a Freddie se začal učit hrát na klavír. Hodiny klavíru měl rád a postoupil v teorii a praxi do čtvrté třídy.

V té době vznikla na škole první kapela Hectics. Freddiemu se hodila praxe ze školního sboru a jeho sklon k divadlu, takže jeho vystupování mělo jiskru a originalitu.

V roce 1962, když mu bylo 16 let, Freddie udělal zkoušky nižšího stupně (výtvarné umění, historie, angličtina) a rozhodl se odejít ze školy. Vrátil se k rodičům do Zanzibaru.

Zanzibar byl tehdy britská kolonie s převážně africkým obyvatelstvem a indickou a arabskou menšinou. Koncem roku 1963 volby o převzetí moci na ostrově vyhráli Arabové. Afričané založili vlastní stranu, která bojovala za nové volby, které se konaly ještě dvakrát a vždy vyhráli Arabové. 10.prosince 1963 se Zanzibar stal nezávislým státem a Britové 12.ledna 1964 předali správu ostrova arabskému sultánovi. Na začátku roku 1964 vypukly nepokoje a většina Britů a Indů opustila ostrov. Bulsarovi odešli jen s několika zavazadly do Anglie.

Nejprve bydleli u příbuzných ve Felthamu v Middlesexu, později tam získali malý domek. Freddiemu bylo 17 let a chtěl studovat výtvarné umění, ale potřeboval k tomu alespoň jednu zkoušku vyššího stupně. Proto se v září 1964 zapsal na školu Isleworth Polytechnic, kde studoval výtvarné umění.

Ve škole schopně studoval a potřebnou zkoušku snadno vykonal, takže na jaře roku 1966 odešel ze školy na uměleckou akademii Ealing College of Art a v září téhož roku zde nastoupil do kursu grafické ilustrace.

V roce 1967 zazářil na rockovém nebi Jimi Hendrix a Freddie se stal jeho nadšeným fanouškem. Až ve škole se Freddie seznámil s baskytaristou Timem Staffellem a společně s Nigelem Fosterem trávili spoustu času hudbou. Freddie zpíval a oba jeho přátelé hráli na kytary.

Tim Staffell vzal Freddieho na zkoušku skupiny Smile, kde si Freddie velmi dobře porozuměl s Brianem a Rogerem a jejich hudba se mu líbila. Velice obdivoval Brianovo umění a toužil se stát členem skupiny.

Freddie se nikdy do ničeho nevrhal bezhlavě a rozhodl se nejprve dokončit studium. V roce 1969 absolvoval ealingskou akademii s diplomem v oboru grafiky a designu. Zakoupil si levnou elektrofonickou kytaru, kterou Tim osadil pražci, aby zlepšil její zvuk. Základy hry na kytaru se Freddie naučil zcela sám. Chtěl psát písničky, kdy inspiraci k textům nacházel v běžném životě, ve svých citech a ve zkušenostech svých přátel.

V létě 1969 byl Freddie představen liverpoolské skupině Ibex, která přijela do Londýna. Skupinu tvořil kytarista Mike Bersin, baskytarista John "Tupp" Taylor a Mick "Miffer" Smith u bicích.

Mick Smith vzpomíná: "Poslechli jsme si Freddieho s tím, že převezme vokální part po Mikeovy. Bylo to na Imperial College. Byli jsme všichni schopní hráči a uměli jsme si s nástroji poradit, ale nikdo z nás neuměl pořádně zpívat. Freddie měl skvělý hlas s obrovským rozsahem, ale neuměl ho použít. Když s námi vystupoval, působilo to trochu neučesaně, ale byla v tom síla."

Freddie začal hrát se skupinou Ibex. Brzy se členové skupiny Ibex a skupiny Smile velice spřátelili. Obě skupiny však trpěly nedostatkem peněz.

Skupina Ibex hrála výběr vlastních úprav písní Beatles, Roda Stewarta a skupiny Yes. Koncerty vždy zahajovala vlastní variací na píseň Jailhouse Rock. Freddieho vystupování na jevišti se výrazně zlepšilo a všichni byli poněkud zaskočeni jeho divokými pohyby a gesty.

Skupina Ibex cestovala ve vypůjčených autech po britských dálnicích a vydělávala peníze. 23. srpna 1969 skupina hrála v divadle Bolton Octagon a druhý den v parku Bolton Queen's, byla však přijímána s výhradami. Již tehdy však byl pověstný Freddieho úspěch u žen díky jeho výstřednímu oblečení a spíše zdrženlivému chování.

Protože skupina nemohla v Londýně prorazit a cestování je unavovalo, rozhodli se přestěhovat do Liverpoolu. Skupina zde hrála v klubu The Sink na Hardman Street v suterénu pod klubem Rumbling Tum. Skupině se však nedařilo o nic lépe, než v Londýně.

Rodina Micka Smithe se v té době ocitla v tíživé situaci a Mick cítil, že musí ze skupiny odejít. V kapele ho nahradil Richard Thompson, ale jeho působení bylo krátké, na jediném koncertu na dívčím gymnáziu. Zde skupina zaznamenala fiasko, kdy jim selhalo zařízení. V září 1969 se Freddie s Mikem Bersinem rozhodli vrátit se do Londýna.

V Londýně se Freddie přihlásil na několik konkursů. Koncem roku 1969 se Freddie stal sólistou skupiny Sour Milk Sea. V této kapele hrál na kytaru Chris Chesney, na basovou kytaru hrál Paul Milne, na rytmickou kytaru Jeremy Gallop a na bicí hrál Rob Tyrell. Kapela uspořádala několik zkoušek a koncertů v Oxfordu a v Londýně, kdy jeden z nich se konal v Pink Flamingo na Wardour Street.

Brzy se Freddie s Chrisem spřátelili. Asi po dvou měsících se však Jeremy rozhodl kapelu rozpustit a Chris se vrátil na oxfordskou univerzitu, aby dokončil studium.

Na začátku roku 1970 Freddie navštívil několik agentur, které by mohli mít zájem o jeho služby v oblasti výtvarného umění. Na nějakou dobu se uchytil u agentury Austina Knightse na Chancery Lane. Dostal sice velkou zakázku, ilustrace na dětské knize o dobrodružství ve vesmíru, ale kniha nakonec nikdy nevyšla. Freddie se rozhodl zkusit pracovat jako výtvarník na volné noze. Stále silněji však cítil, že by se měl věnovat hudbě a stýkal se nadále se členy skupiny Smile.

Založil svoji vlastní kapelu Wreckage s Richardem Thompsonem u bicích a s Mikem Bersinem a Tuppem Taylorem ze skupiny Ibex. Skupina poprvé vystoupila na začátku roku 1970 ve výtvarné akademii Ealing College of Art, kde měl Freddie spoustu přátel. Koncert byl úspěšný a Freddieho vystupování zanechalo dojem. Skupina potom hrála v Imperial College s jednou z prvních heavy metalových kapel Iron Butterfly a v některých ragbyových klubech v Richmondu a v Twickenhamu. Freddie však měl pocit, že kapela není úspěšná a proto v březnu 1970 z ní odešel.

Mike Bersin a Tupp Taylor se vrátili do Liverpoolu, kde se Mike dal zapsat na výtvarnou akademii a Richard zůstal v Londýně, kde hrál s několika místními amatérskými skupinami.

Freddie, Brian a Roger dospěli k závěru, že mají dostatek schopností, praxe a nápadů k tomu, aby se společně prosadili. Freddie už měl představy o budoucnosti nové kapely a snažil se prosadit jako její název Queen.

Brian a Roger si zprvu nebyli příliš jisti, ale uznali, že jde o působivý název. Freddie se prosadil a v dubnu 1970 společně založili skupinu pod jménem Queen. Baskytaristou skupiny se stal Mike Grose z Cornwallu, kterého si Roger pamatoval z dob skupiny Reaction a klubu PJ's v Truru. Mike odešel od místní kapely Bent Clement.

Z počátku skupina Queen měla jen velmi nedokonalou doma vyrobenou soupravu starých reproduktorů. Brian byl na Imperial College dost uznávaný, proto skupina získala volnou posluchárnu ke zkoušení a prázdnou místnost na uložení svých věcí.

Brian a Freddie měli určité zkušenosti se psaním písní a tak využili a upravili skladby skupin Ibex, Smile a Wreckage, čímž získali dostatek původního materiálu. Měli pocit, že skupina by měla spojovat rockovou hudbu s divadelním působením, aby publikum mělo nejen co poslouchat, ale také na co se dívat. Freddieho vystupování bylo něco mezi baletem a dramatem.

Skupina věděla, že v hudební oblasti si bude umět poradit. Velmi optimističtí byli Freddie a Roger. Brian byl skeptičtější a proto nadále pracoval na své doktorandské práci, odhodlaný ji dokončit.

Rogerova matka připravovala akci Červeného kříže v sále City Hall v Truru. Roger, který jí slíbil vystoupení kapely Smile, ji nechtěl zklamat a do Trura vzal skupinu Queen. Doprovázel je John Harris. Pete Edmunds si s Johnem však přestal rozumět a těsně před tímto prvním vystoupením ze skupiny odešel.

27.června 1970 bylo první veřejné vystoupení skupiny Queen, ikdyž na plakátech byla ještě psána skupina Smile. Vystoupení zahájili upravenou písní skupiny Wreckage "Stone Cold Crazy". Kapela zapůsobila dobře, ikdyž se Freddiemu kvůli trémě příliš nedařilo. Svoji první skladbu zahráli v nápadných hedvábných oblecích převážně v černobílé kombinaci, což bylo něco zcela nového ve srovnání s ostatními skupinami, které hráli tradičně v tričkách a džínách. Navíc všichni měli stříbrné prsteny a nápadné řetízky s přívěsky.

V té době se Freddie rozhodl změnit jméno. Usoudil, že Bulsara se pro něj příliš nehodí a vybral jsi jméno Mercury podle mýtického božího posla.

Kapela uspořádala koncert v posluchárně na Imperial College pro vybrané publikum gramofonových společností a blízkých přátel. 25.července 1970 dostali nabídku hrát v klubu PJ's v Truru. Tehdy se poprvé na plakátech objevil název skupiny Queen. Byl to zároveň poslední koncert Mikea Grose, který hrál více než sedm let na basovou kytaru. V srpnu 1970 Gros kapelu opustil. Rogerův přítel znal baskytarystu Barryho Mitchela. Barry brzy se spojil s Rogerem a domluvili si zkoušku na koleji.

"Když jsem se poprvé přidal ke kapele, připadal jsem si, že do ní nemůžu nikdy patřit. Měli všechno vypracovaný," řekl později Barry.

Kapela v novém složení zkoušela v Imperial College a dokonce uspořádala několik malých koncertů pro přátele. 23.srpna 1970 začala novým koncertem v Imperial College.

V září hráli ve Swiss Cottage v Londýně, v americké škole pro děti zaměstnanců vyslanectví. Publikum bylo mladé a hudba se příliš nelíbila.

18.září 1970 zemřel Jimi Hendrix, který měl na členy skupiny Queen velký vliv. Jako výraz úcty na zkoušce zahráli skladbu Voodoo Chile.

Skupina Queen chtěla dělat co nejvíce koncertů a jeden z nich se konal 16.října 1970 v College of Estate Management v Kensin- gtonu. Bylo pozváno 120 lidí, přišlo jich 80. "Ten večer jsme viděli, jak se zlepšili," tvrdí Wendy, která navrhovala a šila Freddieho kostýmy a později se provdala za prvního řidiče skupiny Smile Petea Edmundse.

Ostatní koncerty organizoval bývalý manažér skupiny Ibex Ken Testi, který studoval na St.Helen's College of Technology v Merseyside. Koncertů bylo stále více, v Londýně a v okolí, na koleji v Merseyside a v Liverpoolu a dokonce jeden byl ve slavném klubu Cavern, kde poprvé vystupovali Beatles.

V lednu 1971 se Barry rozhodl, že kapelu opustí. Barry chtěl vydělat nějaké peníze, zatímco ostatním šlo spíše o to, aby skupina získala dobré jméno. Barry odehrál ještě dva koncerty, 8.ledna 1971 v Marquee na Wardour Street a 9.ledna na Evel Technical College v Surrey. Poté skupina znovu hledala hráče na basovou kytaru a nakonec se rozhodli pro Douga, zejména proto, že měl dobré vybavení.

V únoru 1971 měla skupina dvě vystoupení, jedno v Hornesey Town Hall a druhé na koleji Kingston Polytechnic společně se skupinou Yes. Přemluvili několik přátel, aby jim dělali světelné efekty. Ale Doug pozval všechny své kamarády a začal se před nimi převádět a proto ho skupina druhý den vyhodila.

Pro celou kapelu bylo rozloučení se třetím baskytaristou zklamáním. Roger a Brian doprovodili Johna Harrise na diskotéku do koleje Maria Assumpta Teacher Training College, kde se seznámili s Johnem Deaconem, který byl hráčem na basovou kytaru. John přijal nabídku Briana a Rogera a společně si domluvili zkoušku.

John Richard Deacon se narodil 19.srpna 1951 Lillian Molly a Arthuru Henrymu Deaconovým v Leicesteru. Arthur Deacon pracoval v oboru pojišťovnictví pro společnost Norwich Union v Leicesteru. Do školy začal John chodit v roce 1956, když se narodila jeho sestra Julie. Když mu bylo sedm, dostal od rodičů první kytaru značky Tommy Steele. V roce 1960 se rodina odstěhovala do Oadby na předměstí Leicesteru.

Otec vedl Johna k zájmu o elektroniku. John si opravil starý cívkový magnetofon a nahrával skladby Beatles a hitparády Alana Freemana. Na začátku 60.let vzrostl Johnův zájem o hudbu a koupil si první magnetofonovou nahrávku dvou alb skupiny Beatles. Když mu bylo 10 let, dostal od otce amatérsky vyrobené rádio a trávil celé hodiny na zahradě poslechem různých stanic.

V roce 1962, když mu bylo 12, přešel John do Gartree High School v Leicesteru. Byl průměrným studentem. Jako příznivec Beatles se rozhodl, že se naučí hrát na kytaru a ušetřil si na ni peníze roznáškou novin a dalšími zaměstnáními. Brzy získal akustickou kytaru a pilně zkoušel se spolužáky u kamaráda v garáži. S Rogerem "Splodge" Ogdenem hráli společně a učili se podle nahrávek skladby jiných skupin.

V roce 1962 zemřel Johnův otec. Měli k sobě velmi blízko a Johna jeho smrt silně zasáhla.

Ve 14 letech založil svou vlastní skupinu Opposition. Sólistou byl Richard Young, který byl starší než ostatní a měl více peněz, vlastnil elektrofonické varhany Hammond a mohl si dovolit kupovat vybavení jako mikrofony a reproduktory. Na basovou kytaru hrál Clive Castledine, na bicí Nigel Bullen a John hrál na rytmickou kytaru.

První vystoupení skupiny Opposition se konalo na začátku roku 1965 v garáži Nigela Bullena. Kapela hrála populární a soulové skladby, skladby Tamla Motowna. Skladbu Heart Full of Soul složili sami.

23.září 1965 skupina Opposition hrála poprvé veřejně na party u Cliva Castledinea a o měsíc později v aule Gartree School. Měli tehdy velký úspěch. Dali si inzerát do místních novin jako kapela vhodná na "večírky, party, taneční zábavy atd.".

V listopadu 1965 měla Opposition za sebou několik koncertů a přijali jako dalšího zpěváka Richarda Frewa. Na prosincové zkoušce však provedli první změnu v obsazení když Richarda Frewa vyhodili.

4.prosince 1965 hráli na prvním velkém koncertě spolu s místní skupinou Rapids Rave v sále Cooperativa Hall v Enderby. Skupina Opposition měla mnoho vystoupení v Leicesteru a okolí. Získala příznivce a v dubnu 1966 přijali nového člena Petea "Pedra" Barta. V dubnu také odešel Clive Castledine a nahradil ho John Deacon, který si koupil svoji první basovou kytaru.

Vzhledem ke změnám v obsazení se skupina přejmenovala na New Opposition. Hráli každý víkend a někdy po večerech v týdnu v klubech, restauracích, sálech, na večírcích a svatbách. V srpnu 1966 hráli opět se skupinou Rapids Rave.

V září John nastoupil do gymnázia Beauchamp Grammar School v Leicesteru. Jeho hlavním zájmem byla stále elektronika.

V říjnu 1966 se skupina zúčastnila soutěže Midland Beat, kde se probojovala do semifinále.

V lednu 1967 měli pocit, že skupina potřebuje nový název, ale nakonec se vrátili k původnímu názvu Opposition. V únoru 1967 se objevila v novinách Oadby and Wigston Advertiser jejich fotografie s blahopřáním skupině "Oadby Beat Group" k postupu do finále v soutěži Midland Beat, které se ale nikdy nekonalo. Skupina tehdy hrála v obsazení Nigel Bullen, Richard Young, Ronald Chester, David Williams a John Deacon.

V roce 1967 skupina Opposition hrála v klubech na soukromých večírcích, na základnách RAF (Royal Air Force) a na základnách USAF (United States Air Force) v Molesworthu. Kapela změnila svůj vzhled - všichni měli na sobě hedvábné košile v různých barvách.

Začátkem roku 1968 měla skupina angažmá na všechny víkendy a vydělala si na vlastní dodávku. V březnu opět změnili jméno na Art, jak navrhoval David Williams. Dostávali nabídky také ze vzdálenějších míst a dařilo se jim mimořádně dobře. V září 1968 odešel do jiné skupiny Richard Young.

John se připravoval na závěrečné zkoušky a v červnu 1968 dokončil gymnázium s osmi zkouškami nižšího stupně (angličtina, anglická literatura, matematika, fyzika, chemie, biologie, francouzština, doplňková matematika) a třemi zkouškami vyššího stupně (matematika, doplňková matematika a fyzika). Byl přijat na Chelsea College v Londýně ke studiu elektroniky. V srpnu 1968 hrál proto naposledy s kapelou Art v klubu Great Glen Youth. Ve skupině Art ho nahradil baskytarista John Savage.

Během prvního roku studia se John na hudební scéně neobjevil. Pravidelně chodil na koncerty a viděl spoustu kapel. V říjnu 1970 na koncertu v College of Estate Management v Kensingtonu slyšel skupinu Queen, ale skupina na něj moc velký dojem neudělala.

Na začátku druhého roku studia si John uvědomil, jak mu chybí hudba a vystupování s nějakou kapelou. Spojil se s kolegy Donem Caterem, který hrál na bicí, a kytaristou Albertem, a hráli své verze populárních skladeb. Skupina neměla žádné jméno, protože nevystupovali veřejně.

21.listopadu 1970 skupina hrála pod názvem Deacon na koncertu na koleji spolu s několika dalšími skupinami. Hráli blues, ale Johna tato hudba neuspokojovala a hledal jinou příležitost.

Na začátku roku 1971 zašel John s Peterem Stoddartem a jeho přítelkyní Christinou Farnellovou na diskotéku do Maria Assumpta Teacher Training College, kde ho Christina seznámila se svými přáteli Rogerem Taylorem, Brianem Mayem a Johnem Harrisem.

Za několik dní se sešli v posluchárně v Imperial College. John začal studovat skladbu Son & Daughter a několik dalších, které měla skupina Queen v repertoáru. John odcházel se slibem, že se mu kapela ozve a za koncem února 1971 se John Richard Deacon stal čtvrtým členem kensingtonské skupiny Queen.

John Deacon hrál poprvé se skupinou Queen na koleji Surrey v červenci 1971. 11.července skupina hrála v Imperial College.

Roger potřeboval další zdroj finančních příjmů a proto se zapsal do kursu biologie. Na začátku července 1971 nastoupil do koleje North London Polytechnic. Kurs byl zaměřen na biologii rostlin a živočichů a Rogerovým prvním úkolem bylo studovat exotické rostlinstvo v londýnských zahradách Kew Gardens.

Roger uspořádal krátké turné skupiny Queen po Cornwallu. Skupina hrála i na prestižních místech, jako Wadebridge Young Farmers Club, RAF Culdrose a restaurace Spars v St. Agnes. Poslední koncert tohoto turné byl zároveň prvním koncertem na otevřeném prostranství. Vystupovali 21.srpna 1971 na festivalu klubu Tregye Country v Carnon Downs u Trura.

Brian zorganizoval v září koncert na Imperial College jako soukromé vystoupení pro londýnské koncertní agentury. Žádná agentura však neprojevila o skupinu Queen zájem.

V září 1971 se Brian setkal se svým přítelem Terrym Yeadonem, který zařizoval nové nahrávací studio De Lane Lea ve Wembley. Tery potřeboval vyzkoušet novou techniku a proto se dohodli, že skupina bude k dispozici pro nahrávání na zařízení studia, aby si potenciální zákazníci mohli nahrávky poslechnout. Za odměnu si skupina mohla pořídit zdarma demonstrační nahrávky.

Zařízení studia testovali s producentem Louisem Austinem a protože Roger a Brian již měli s nahráváním zkušenosti, společná práce šla poměrně dobře. Skupině se podařilo nahrát čtyři ze svých skladeb: Liar, Keep Yourself Alive, The Night Comes Down a Jesus. Část skladby Liar byla původně písní skupiny Ibex, kterou napsali spolu s Mikem Bersinem pod názvem Lover.

9.prosince skupina Queen hrála v lázních v Surrey, kde však byla špatná akustika. Koncem roku 1971 byla skupina Queen ještě relativně neznámá s výjimkou studentů Imperial College a několika příznivců z Cornwallu a Merseysidu.

Kapela hrála stále ve studiích De Lane Lea a předváděla technické vybavení studií potenciálním zákazníkům. Jednou se tam přišel podívat také John Anthony a s ním přišel Roy Thomas Baker, který spolupracoval se společností Trident. John Anthony si všiml, že Roger a Brian se výrazně zlepšili od doby, kdy je znal jako skupinu Smile. Kapela mu nabídla svoji demonstrační pásku.

Roy Baker a John Anthony se pro hudbu skupiny Queen nadchli a demonstrační pásku přehráli šéfovi společnosti Trident Normanu Sheffieldovi: "Ta nahrávka se mi líbila. Poznalo se, že ti kluci mají talent, hrát uměli. Byli to dobří muzikanti. Ale byl jsem opatrný v úsudku, byli teprve v začátcích."

Brian, Roger a Ken Testi se vrátili do Londýna a obcházeli různé gramofonové společnosti se svojí demonstrační páskou. Často se potýkali s nezájmem sekretářů a často se ani k příslušnému šéfovi ani nedostali.

V lednu 1972 John připravil vystoupení v Bedford College, kde měl své přátele. Přišlo však pouze 6 lidí.

O kapelu projevil zájem až Tony Sheraton-Smith, šéf společnosti Chrysalis Records a nabídl skupině Queen smlouvu. Po dlouhých diskusích však skupina nabídku odmítla.

Společnost Trident stále uvažovala o angažmá pro skupinu Queen, ale chtěla nejprve zjistit, jak skupina hraje živě a zda by o ní neprojevila zájem nějaká větší gramofonová firma. Queen vystupovali 24.3. 1972 na tanečním večeru londýnské nemocnice Forest Hill a spolumajitel společnosti Trident Barry Sheffield se tam zašel podívat. Večer se vydařil, protože skupina byla uvolněná a spokojená a publiku se líbila. Barry informoval svého šéfa a nabídl skupině smlouvu se společností Trident Audio Productions.

K květnu 1972 byly podepsány tři oddělené smlouvy, smlouva o autorských právech, o nahrávání a správní smlouva. Společnost Trident pořídila skupině nové vybavení, pouze Brian si ponechal svoji podomácku vyrobenou kytaru.

Barry Sheffield dlouho diskutoval s Normanem Sheffieldem o budoucí perspektivě skupiny Queen. Společnost Trident Audio Productions založili Norman a Barry Sheffieldovi za spolupráce Američana Jacka Nelsona, který měl ve Spojených státech malou gramofonovou společnost Blue Thumb. Jack přivedl Normana na myšlenku vybudovat výrobní společnost, která by později mohla přerůst v gramofonovou firmu. Při angažmá skupiny Queen se Norman rozhodl jako spolupracovníka zvolit právě Jacka Nelsona. Jack souhlasil a předvedl nahrávky skupiny Queen všem lidem, na které si mohl vzpomenout, ale nikdo o ně neprojevil zájem. Spojil se s nejlepšími manažéry, ale nikdo do toho nechtěl jít.

Později se Jack Nelson náhodně setkal se svým přítelem, který pracoval u amerického manažéra Dee Anthonyho. Řekl mu o skupině Queen a on mu slíbil, že mu sjedná schůzku s Dee Anthonym. Deee Anthony ale dělat manažéra skupině Queen odmítl a navrhl Jackovi Nelsonovi, ať manažéra dělá sám. Jack Nelson se nakonec rozhodl, že by to mohl zkusit.

"V létě 1972 jsem vzal jednu demopásku firmě EMI. Chtěl jsem zkusit, zda by náhodou nedali skupině Queen příležitost natáčet," vzpomíná Jack Nelson. Firma Decca skupinu Queen již odmítla, ale EMI pracovala na založení rockové řady. Starší věci prezentovala řadou His Master's Voice a firma chtěla odlišit jejich zralejší, baladicky laděná vystoupení od mladých talentů. Jack Nelson nabídl společnosti EMI nahrávky tří skupin, jak mu bylo uloženo společností Trident. EMI však chtěla pouze skupinu Queen, takže ze spolupráce sešlo.

Společnost Trident poskytovala skupině Queen svá nahrávací studia, aby mohla připravit své první album. Hlavní nahrávací čas byl poskytnut zavedeným umělcům, jako byl David Bowie, Beach Boys, Rolling Stones a Elton John. Skupina Queen dostala jen okrajové hodiny, večer a o víkendech.

Často musela skupina Queen čekat přede dveřmi, až budou ostatní hotovi a nezřídka se studio uvolnilo až na poslední chvíli. V době čekání však psali nové písně a vymýšleli plány.

Jednou ve vedlejším studiu experimentoval producent Robin Cable se skupinou Beach Boys s písní "I Can Hear Music". Před nimi byl ve studiu Phil Spector, který nahrával s Ronniem Spectorem a Robin se snažil dosáhnout podobného vyznění skladby jako u Phila Spectora. Robin slyšel ve vedlejším studiu zpívat Freddieho a požádal ho, zda by píseň nezazpíval. Freddie nebyl proti, protože Queen opět čekali na uvolnění studia. Po úvodní nahrávací sekvenci přizval Robin na žádost Freddieho ještě Rogera s bicími a poté Briana s kytarou. Když byla nahrávka dokončena, Robin byl nadšen, ikdyž nevěděl, co s nahrávkou udělá, ale slíbil, že se případně ozve. Freddie, Roger a Brian alespoň získali více zkušeností s natáčením.

Léto 1972 proběhlo pro Queen klidně, kdy stále pracovali na svém prvním albu. V červnu 1972 John dokončil studium elektroniky a získal titul bakaláře. Rozhodl se pokračovat ve studiu na magistra. Na podzim 1972 Brian dokončil studium biologie.

Freddie dospěl k názoru, že by skupina měla mít emblém. Měl několik nápadů založené na znameních zvěrokruhu členů skupiny. Brian se narodil ve znamení Raka, Roger a John ve znamení Lva, Freddie ve znamení Panny. Freddie navrhl znak se dvěma lvy, kteří drží písmeno Q, kraba a dvě víly (jako symbol panny). Tomu dominoval velký Fénix jako symbol naděje.

V září 1972 dospěla společnost Trident se skupinou Queen k dohodě, že bude skupinu platit částkou 20 liber týdně každému, ikdyž zatím nebyla podepsána žádná smlouva, ani nebyla vydána deska.

1.listopadu 1972 skupina Queen podepsala se společností Trident Audio Productions Ltd. dohodu, že skupina Queen bude nahrávat pro společnost Trident, která bude pro ni zajišťovat distribuci nahrávek. Bylo to poprvé, kdy nezávislá gramofonová společnost uzavřela takovou smlouvu s rockovou kapelou.

Společnost Trident zajistila již 6.listopadu 1972 skupině Queen koncert ve velké restauraci Pheasantry na King's Road v Chelsea a přizvala zástupce gramofonových společností. Před koncertem však skupina měla technické problémy a ještě hodinu před zahájením nefungoval hlavní reproduktor. Koncert nebyl příliš úspěšný, protože členové skupiny byli znervózněni problémy s technikou a nesoustředili se.

Koncem listopadu 1972 Queen dokončili své první album, se kterým byla společnost Trident spokojena. Album se nahrávalo po částech, mixovalo se ve volných chvílích, ale nakonec bylo kompaktní a profesionální. Členům kapely se však zdálo, že mixáž je uspěchaná a zjistili, že u skladby Liar byly omylem zaměněny dvě pásky. Roy a Brian trvali na tom, že potřebují více času ve studiu a využili k tomu také Mikea Stonea, který v té době dělal ve studiu číšníka. Album bylo nakonec dokončeno v produkci Roye Thomase Bakera, Johna Anthonyho a členů skupiny Queen.

V lednu 1973 bylo album dokončeno, ale žádná společnost nechtěla převzít jeho výrobu a distribuci i přes velké snahy společnosti Trident.

Na festivalu MIDEM v Cannes v jižní Francii se pokusil nakladatel společnosti Trident Ronnie Beck vnutit album skupiny Queen každému zástupci gramofonové společnosti. Tak se album dostalo také k Royi Faetherstoneovi, jednomu z velmi významných představitelů společnosti EMI. Roy vzpomíná: "V tom týdnu jsem slyšel stovky všemožných i nemožných nahrávek od kdekoho. Nezaujala mě ani jediná, už mě to nudilo! Potom mi dal Ronnie Back ty Queeny a to mě teda porazilo. Hlavně ten Freddieho vokál v kombinaci s Brianovou kytarou v písničce Liar." Roy dostal biografii skupiny Queen od firmy Trident a když se dověděl, že o skupinu má zájem i několik jiných firem (což byla pustá lež, ale to on netušil), poslal přes zástupce firmy Trident telegram skupině Queen, aby nepodepisovala s nikým žádnou smlouvu, dokud se neobjeví on sám osobně. Jack Nelson jednal také s firmou CBS, ale nakonec jejich nabídku odmítl.

V únoru 1973 uspořádala společnost Trident koncert skupiny Queen pro rozhlasovou stanici BBC Radio One, který se měl vysílat v pořadu Sounds of the Seventies. Kapela měla k dispozici čtyři stopy s tím, že experti rozhodnou, které skladby se vyberou. Po dlouhém váhání kapela s producentem Berniem Andrewsem ve studiu BBC v Maida Vale nahrála skladby "Keep Yourself Alive", "My Fairy King", "Doing Alright" a "Liar". Nahrávky vysílala BBC poprvé 15.února 1973 a ohlas posluchačů přesvědčil společnost EMI, že je nutné jednat rychle.

Roy Featherstone a David Crocker ze společnosti EMI zahájili jednání se společností Trident. První návrh jejich smlouvy však společnost Trident odmítla a dlouho trvalo, než byla smlouva uzavřena, kdy společnost EMI akceptovala další dva chráněnce společnosti Trident.

V březnu 1973 skupina Queen uzavřela se společností EMI svůj první kontrakt, kterým měla zajištěný odbyt v Británii a Evropě. Společnost EMI chtěla album skupiny vydat co nejdříve, ale vydání se pozdrželo.

9.dubna 1973 Jack Nelson zamluvil Marquee na velké vystoupení na počest ředitele společnosti Electra Jacka Holstena, který se při své cestě z Tokia do New Yorku zastavil v Londýně. Jack Holsten byl vystoupením skupiny Queen uchvácen a rozpoznal jejich talent.

Skupina dostala nabídku na několik menších koncertů na následující měsíce v různých kolejích, klubech a mimo jiné v Queen Mary's College v Basingstokeu. Tyto malé koncerty poskytly Freddiemu dobrou příležitost rozvinout svůj osobní styl. Experimentovali s oblečením a líčením, měli přiléhavé saténové kalhoty, volně splývavé blůzy a černobílé nástroje a zařízení.

Firma EMI vydala pod názvem Larry Lurex skladby, na kterých pracoval Freddie, Brian a Roger v roce 1972 s Robinem Cablem. Robin Cable dospěl k závěru, že skladby "I Can Hear Music" a "Goin' Back" jsou velmi dobré a přesvědčil společnost EMI, aby je vydala. Skladby však nemohly být vydány pod jménem Queen, protože současně mělo vyjít album skupiny. Proto se Robin Cable rozhodl pro hříčku na tehdy velmi populární jméno Gary Glitter, Larry Lurex. Ale Garyho popularita byla velká a mnoho lidí tato slovní hříčka pobouřila, takže deska byla v Británii zcela neúspěšná. Později se právě tato deska stala vyhledávanou sběratelskou záležitostí zejména poté, co byla načerno vydána ve Spojených státech.

Před vydáním alba skupina Queen byla požádána, aby vybrali nahrávky, které vyjdou jako první singl. Vybrali si Brianovu skladby "Keep Yourself Alive" a "Son and Doughter". Deska vyšla v Británii 6.července 1973. Singl byl rozeslán všem místním a oblastním rozhlasovým stanicím, ale s výjimkou Radia Louxembourg jej žádná stanice nevysílala.

Společnost EMI zaslala první exemplář alba skupiny Queen ještě bez obálky televizi BBC, ale shodou okolností nebyla uvedena žádná informace o skupině. Album se dostalo k Mikeu Appletonovi, producentu rockového pořadu The Old Grey Whistle Test, kterému se líbila zejména jeho první strana. Protože nevěděl, o jakou skupinu jde, rozhodl se zařadit první skladbu do svého pořadu a požádal animátora, aby našel doprovodný film. Tak se 24.července 1973 v pořadu The Old Grey Whistle Test dostala na obrazovku skladba "Keep Yourself Alive" s animovaným úryvkem předvolební kampaně prezidenta Roosvelta. BBC dostala spoustu ohlasů a informaci od společnosti Trident o skupině.

Společnost EMI vydala album skupiny Queen s názvem "Queen" 13.července 1973. Společnost EMI udělala albu velkou reklamu v hudebních časopisech, na plakátech, ve výstavních skříních obchodů s deskami a hudebninami.

Album se dostalo také do vysílání BBC Radio One a pomocí Johna Peela BBC navázala se skupinou kontakt. John Peel pozval do svého pořadu skupinu Queen a 25.července 1973 byl jejich pořad odvysílán se skladbami "Keep Yourself Alive", "Son and Daughter", "Liar" a "See What A Fool I've Been".           

- pokračování -

Literatura:

[1] Gunnová, Jacky; Jenkins, Jim: Queen, jak to začalo. vydavatelství Papyrus ve Vimperku spolu s nakladatelstvím JEVA Rudná u Prahy, 1993, překlad: Milena Poláčková za angl. originálu: Queen: As It Began, Sidgwick & Jackson, London, England ISBN - Papyrus: 80-85776-04-9, ISBN - JEVA: 80-901365-6-7

(c) 1997 Intellectronics

časopis o přírodě, vědě a civilizaci