Antická filozofie starověkého Říma se zachovala v mnoha textech do současnosti také v citátech a úvahách slavných antických filozofů a osobností. Tyto citáty a úvahy nás mohou oslovit i dnes, po více než dvou tisíciletích. V této části s nimi setkáváme naposledy.

Jakkoli scházejí síly, přec vůli pochvalme dobrou. Ut desint vires, tamen est laudanda voluntas.                                                                                     Ovidius (Ep.III,4,79)

Ve velkých věcech stačí, měl-li kdo dobrý úmysl. In magnis et voluisse sat est.                                                                                     Propertius (Eleg.III,1,6,/II,10,6/)

Poznáš, že neexistuje nic, oč by se nepokusila lidská odvaha, a i ty sám se staneš divákem i jedním z těch, kdo se pokoušejí o velké věci. Videbis nihil humanae audaciae intemptatum erisque et spectator et ipse pars magna conantium.                   Seneca (Marc.18,7)

Tak tomu chci, tak káži: má vůle tu důvodem budiž! Hoc volo, sic iubeo: sit pro ratione voluntas!                                                                     Iuvenalis (Sat.II,6,223)

Přednější a mocnější je záměr než řeč mluvčího.Prior atque potentior est quam vox mens dicentis.                                                                       Celsus (Dig.XXXIII,10,7,2)

Ten může nechtít, kdo může chtít. Eius est nolle, qui potest velle.                                                                                     Ulpianus (Dig.L,17,3)

Nám postačí, že jsme měli dobrý úmysl.Est nobis voluisse satis.                                                                                     Tibullus (Carm.IV,1,7)

Smrtelníkům není nic nedostupné. Nil mortalibus ardui est.                                                                                                                                             Horatius (Carm.I,3,37)

Co je nad kámen tvrdší, co nad vodu měkčí být může? Tvrdý však kámen voda měkká vyhloubí přec. Quid magis est saxo durum, quid mollius unda? Dura tamen molli saxa cavantur aqua.                                                                                     Ovidius (Ars.I,475)

Není lehká cesta ze země ke hvězdám. Non est ad astra mollis e terris via.                                                                                    Seneca (Herc.fur.437)

Nikdy se nebezpečí nepřekoná bez nebezpečí. Numquam periculum sine periculo vincitur.                                                                                   Publilius Syrus (Sent.N.7)

Nedělej to, o čem pochybuješ. Quod dubites, ne feceris.                                                                                   Plinius (Ep.I,18,5)

Dříve než začneš, uvažuj, a když uvážíš, pak je třeba rychlého činu. Prius quam incipias, consulto, et ubi consultaris mature facto opus est.    Sallustius (Cat.1,6)

Rozvažováním se často ztrácí příležitost. Deliberanda saepe perit occasio.                                                                                    Publilius Syrus (Sent.D.18)

Ber, co nejdřív jen můžeš, vždyť zřídka ke zisku přijdeš. Accipe quam primus: brevis est occasio lucri.                                                             Martialis (Epigr.VIII,9,3)

Přestaň už váhat, vždyť štěstí jen krátce tě oblaží přízní. Pelle moras: brevis est magni fortuna favoris.                                                                      Silius Italicus (Pun.IV,732)

Příležitost se nesnadno nabízí, ale lehce ztrácí. Occasio aegre offertur, facile amittitur.                                                                                   Publilius Syrus (Sent.0,14)

Co chceme, tomu ochotně věříme, a doufáme, že si i ostatní myslí, co si myslíme sami. Quae volumus, ea credimus libenter, et quae sentimus ipsi, reliqous sentire speramus.                                                                                   Caesar (Civ.II,27,2)

Ach, vy klamné lidské naděje, křehlé štěstí a marné snahy! O fallacem hominum spem fragilemque fortunam et inanes nostras contentiones!           Cicero (De or.III,2,27)

Vydrž a vytrvej! Persta atque obdura!                       Horatius (Sat.II,5,39)

Přemáhej všechny těžkosti statečností.Vince omnem (..) virtute laborem.                                                                                    Silius Italicus (Pun.XII,511)

Snášej nesnadné, abys snadněji snášel snadné. Feras defficile, facile ut facilius feras.                                                                                    Publilius Syrus (Sent.F.23)

Snášej, co škodí, abys mohl snášet, co prospívá. Feras, quod laedit, unde, quod prodest, feras.                                                                                    Publilius Syrus (Sent.F.25)

Snaž se, abys nikdy nic nedělal proti své vůli. Da operam, ne quim umquam invitus facias.                                                                                    Seneca (Ep.61,3)

Stalo se, tak se stalo: už se nemůže odstát. Factum est illud: fieri infectum non potest.                                                                                    Plautus (Aul.741)

Trpělivost činí snesitelnějším to, co nelze napravit.Levius fit patientia, quidquid corrigere est nefas.                                                                         Horatius (Carm.I,24,19)

Nutnost učí snášet zlo statečně, zvyk snadno. Necessitas fortiter ferre docet, consuetudo facile.                                                                                    Seneca (Tranq.10,1)

Poněvadž nemůže být to, co chceš, to chtěj, co být může. Quoniam non potest id fieri, quod vis, id velis, quod possit.                                                  Terentius (Andr.305)

Jak se říká, děláme, co můžeme, když nemůžeme dělat, co chceme. Ut quimus, aiunt, quando, ut volumus, non licet.                                                     Terentius (Andr.805)

Nutnosti se nemůžeš vyhnout, tu můžeš překonat. Effugere non potes necessitates, potes vincere.                                                                                     Seneca (Ep.37,3)

Nutnost je poslední a největší zbraní. Necessitas (..) ultimum ac maximum telum est.                                                                                     Livius (Urb.IV,28,5)

Nutnost dává zákon, ale sama ho neuznává. Necessitas dat legem, non ipsa accipit.                                                                                     Publilius Syrus (Sent.N.23)

Nutnost dosáhne u člověka vše, co chce. Necessitas ab homine, quod vult, impetrat.                                                                                     Publilius Syrus (Sent.N,27)

Osud vládne lidem.Fata regunt homines.                    Iuvenalis (Sat.III,9,32)

Osud je vládce lidských věcí. Rerum humanarum domina fortuna.                                                                                     Cicero (Marc.2,7)

Pro člověka má větší význam osud než důmysl. Fortuna ad hominem plus quam consilium valet.                                                                                     Publilius Syrus (Sent.F.27)

Osud zmůže víc než lidské záměry. Fortuna (..) plus consiliis humanis pollet.                                                                                     Livius (Urb.XLIV,40,3)

Tak stálo v osudu. Sic erat in fatis.                              Ovidius (Fast.I,481)

Osud stojí v cestě.Fata obstant.                                  Vergilius (Aen.IV,440)

Útěkem se řítíme doprostřed osudu. Fugiendo in media fata ruitur.                                                                                     Livius (Urb.VIII,24,4)

Osud osvobodí mnohé od trestu, ale od strachu nikoho. Multos fortuna liberat poena, metu neminem.                                                                    Seneca (Ep.97,16)

Viník se bojí zákona, nevinný pak osudu. Legem nocens veretur, fortunam innocens.                                                                                    Publilius Syrus (Sent.L.8)

Srdce, které dovede čelit všemu, v dobách těžkých doufá a v dobách šťastných osudu se bojí. Sperat infestis metuit secundis alteram sortem bene praeparatum pectum.                                                                                    Horatius (Carm.II,10,13)

Když osud někoho chce zničit, udělá z něho hlupáka. Stultum facit fortuna, quem vult perdere.                                                                                    Publilius Syrus (Sent.S.29)

Nikdo se lehce nesmiřuje se svým osudem. Nemo facile cum fortunae suae condicione concordat.                                                                  Boqthius (Cons.I,pros.4)

Osud člověka je utvářen jeho povahou. Sui cuique mores fungunt fortunam hominibus.                                                                                    Nepos (Att.11,6)

Vítězem nad osudem je moudrost. Victrix fortunae sapientia.                                                                                    Iuvenalis (Sat.V,13,20)

Osud se silných bojí, ale zbabělé drtí. Fortuna fortes metuit, ignavos premit.                                                                                     Seneca (Med.159)

Co osud nedal, nemůže ani vzít. Quod non dedit fortuna, non eripit.                                                                                     Seneca (Ep.59,18)

Osud může odejmout bohatství, nikoliv však odvahu. Fortuna opes aufere, non animus potest.                                                                                     Seneca (Med.176)

Co je většího či statečnějšího než čelit zlému osudu? Quid enim maius aut fortius, quam malam fortunam refundere?                                                  Seneca (Clem.I,5,3)

Příznivý osud prověřuje lidi šťastné, nepříznivý velké. Secunda felices, adversa magnos probant.                                                                                    Plinius (Pan.31)

Pošetilí se osudu bojí, moudří jej snášejí. Stulti timent fortunam, sapientes ferunt.                                                                                    Publilius Syrus (Sent.S.6)

Ach, jak lidský duch je neznalý osudů příštích, neumí zachovat míru, když zpychne záplavou štěstí. Nescia mens hominum fati sortisque futurae et servare modum rebus sublata secundis.                                                                                   Vergilius (Aen.X,501)

Nic není ubohé, ledaže to za ubohé pokládáš, a naopak každý úděl je šťastný, snáší-li jej člověk s vyrovnanou myslí. Nihil est miserum, nisi cum putes, contraque beata sors omnis est aequanimitate tolerantis.                                          Boqthius (Cons.II,pros.4)

Cokoli dá ti osud, to snášej, a zvítězíš nad ním. Quidquid erit, superanda omnis fortuna ferendo est.                                                                             Vergilius (Aen.V,710)

Cokoliv se přihodí řádnému muži, to ponese s vyrovnanou myslí; bude si vědom, že to přišlo z božského ustanovení, podle něhož se vše řídí. Quidquid illi /bono viro/ accidit, aequo animo sustinebit; sciet enim id accidisse lege divina, qua universa procedunt.                                                                                   Seneca (Ep.76,23)

Pojďme jen, kam nás volá i bůh i tvrdý náš osud. Quo deus et quo dura vocat fortuna, sequamur.                                                                 Vergilius (Aen.XII,677)

Pokud se spokojíš se svým údělem, budeš žít moudře. Laetus sorte tua vives sapienter.                                                                                   Horatius (Ep.I,10,44)

Raduj se z údělu svého! Gaude sorte tua!                  Horatius (Epod.14,15)

Nevyhnutelné přijímej s klidnou myslí. Aequo animo excipe necessaria.                                                                                    Seneca (Ep.99,22)

Co nám přinese osud, to sneseme s klidnou myslí. Quod sors feret, feremus aequo animo.                                                                                    Terentius (Phorm.138)

Svolného osud vede, vzpurného vleče. Ducunt volentem fata, nolentem trahunt.                                                                                    Seneca (Ep.107,11)

Čas všechno hojí. Temporis ars medicina fere est.     Ovidius (Rem.131)

Čas zahladí bolest. Dolorem dies longa consumit.     Seneca (Marc.8,1)

Čas zbavuje lidi žalosti. Dies adimit aegritudinem hominibus.                                                                                    Terentius (Heaut.422)

Časem starosti slábnou. Lentescunt tempore curae.    Ovidius (Ars.II,357)

Po dlouhé době se jizva možná zacelí zase; čerstvá rána se však děsí, když ucítí prst. Tempore ducetur longo fortasse cicatrix; horrent admotas vulnera cruda manus.                                                                                     Ovidius (Ep.I,3,15)

Co nemůže rozum, často vyléčí čas. Quod ratio non quit, saepe sanavit mora.                                                                                     Seneca (Agam.130)

Všechno přináší čas, i odvahu. Omnia fert aetas, animum quodque.                                                                                     Vergilius (Buc.IX,51)

Každý den má svoje dary. Omnis habet sua dona dies.                                                                                     Martialis (Epigr.VIII,78,7)

Proto jen vydržte dál a šetřte se pro šťastné doby! Durate, et vosmet rebus servate secundis.                                                                                     Vergilius (Aen.I,207)

Ó časy! Ó mravy! O tempora! O mores!                      Cicero (Cat.I,1,2)

Minulé je možno spíše vytýkat než napravovat. Praeterita magis reprehendi possunt quam corrigi.                                                                         Livius (Urb.XXX,30,7)

Nejohavnější je ztráta času způsobená nedbalostí. Turpissima tamen est iactura /temporis/ quae per neglegentiam fit.                                                   Seneca (Ep.1,1)

Jde-li o lidské věci, nic tu netrvá věčně. Ut sunt humana, nihil est perpetuum datum.                                                                                     Plautus (Cist.194)

Všechno lidské je krátkodobé a prchavé a nezaujímá žádnou část nekonečného času. Omnia humana brevia et caduca sunt et infiniti temporis nullam partem occupantia.                                                                                     Seneca (Marc.21,1)

Skutky smrtelníků zaniknou. Mortalia facta peribunt.                                                                                     Horatius (Ars.68)

Neexistuje nic, čeho by v průběhu času nemohlo být dosaženo. Nihil autem est, quod non longinquitas temporum (..) adsequi possit.                 Cicero (Div.I,7,12)

Snažme se užívat času, vždyť čas tak překotně míjí. Utendum est aetate, cito pede labitur aetas.                                                                                     Ovidius (Ars.III,65)

Léta, jak za sebou běží, nám postupně berou, co máme. Singula de nobis anni praedantur euntes.                                                                         Horatius (Ep.II,2,55)

Hltavý čas tedy hubí jak nás, tak ostatní všechno. Tempus edax igitur praeter nos omnia perdit.                                                                                     Ovidius (Ep.IV,10,7)

Čas živí všechno i ničí: je marné se na odpor stavět. Omnia tempus alit, tempus rapit: usus in arto est.                                                                      Calpurnius (Ecl.11,32)

Čase, jenž všechno ničíš, a ty, ty závistné stáří, všude sejete zhoubu a na čem zub času je vidět, všechno to pomalu, zvolna strávíte objetím smrti. Tempus edax rerum tuque, invidiosa vetustas, omnia destruitis vitiataque dentibus aevi paulatim lenta consumitis omnia morte.                                                                                    Ovidius (Met.XV,234)

Cokoliv v čase zůstává za námi, je uchvacováno smrtí. Quidquid aetatis retro est, mors tenet.                                                                                    Seneca (Ep.1,2)

Zatímco mluvíme, prchá nepřející čas života. Dum loquimur, fugerit invida aetas.                                                                                    Horatius (Carm.I,11,7)

Minulé nemůžeme změnit. Praeterita mutare non possumus.                                                                                    Cicero (Calp.25,59)

Pozvolna a nepozorovaně stárne doba a nezlomí se náhle, nýbrž vyhasne dlouhým trváním. Sensim sine sensu aetas senescit nec subito frangitur, sed diuturnitate extinguitur.                                                                                    Cicero (Sen.11,38)

Rychlost času je nekonečná a je ještě zjevnější pro ty, kteří se ohlížejí zpět. Infinita est velocitas temporis, quae magis apparet respicientibus.            Seneca (Ep.49,2)

Řítí se prchavá doba, však skrytě a aniž to vnímáš, nic jako rok není rychlé. Labitur occulte fallitque volatilis aetas, et nihil est annis velocius.    Ovidius (Met.X,519)

Celý lidský život není nic jiného než cesta k smrti. Tota vita /homonis/ nihil aliud quam ad mortem iter est.                                                          Seneca (Pol.11,2)

Vše, co se rodí, umírá. Deficit omne, quod nascitur. Quintilianus (Inst.V,10,79)

Jen co se zrodíme, mřeme, a konec z počátku plyne. Nascentes morimur, finisque ab origine pendet.                                                                       Manilius (Astr.IV,16)

Popel vše srovná; nerovni se rodíme, rovni umíráme. Aequat omnes cinis; impares nascimur, pares morimur.                                                          Seneca (Ep.91,16)

Smrt všechno srovná. Omnia mors aequat.                Claudianus (Rapt.II,302)

Smrt je ze všeho to poslední. Omnium rerum mors est extremum.                                                                                    Cicero (Ep.fam.IV,21,1)

Co je smrt? Konec nebo přechod? Mors quid est? Aut finis aut transitus?                                                                                    Seneca (Ep.65,24)

Dříve či později potom my k jednomu spěcháme sídlu. Všichni sem přijdeme jendou, a tady se shledáme všichni. Serius aut citius sedem properamus ad unam. Tendimus huc omnes, haec est domus ultima.                                                             Ovidius (Met.X,33)

Ale všechny nás čeká stejná noc a všichni jednou půjdeme cestou smrti. Sed omnes una manet nox et calcanda semel via leti.                                   Horatius (Carm.I,28,15)

Odevšad totiž vede do podsvětí stejně dlouhá cesta. Undique enim ad inferos tantumdem viae est.                                                                              Cicero (Tusc.I,43,104)

Sebe sami, i to, co máme, jsme dlužni smrti. Debemus morti nos nostraque.                                                                                     Horatius (Ars.63)

Každému je určen jeho den. Stat sua cuique dies.        Vergilius (Aen.X,467)

Je nejisté, kde tě čeká smrt, a tak ji očekávej všude. Incertum est, quo loco te mors exspectet, itaque tu illam omni loco exspecta.                             Seneca (Ep.26,7)

Mysli, že den, který žiješ, je poslední, který ti vzešel: potom si budeš vážit těch chvil, jichž jsi nedoufal užít. Omnem crede diem tibi diluxisse supremum: grata superveniet, quae non sperabitur hora.                                                          Horatius (Ep.I,4,13)

A marně svou modlitbu se bráníš nalehání stáří, vráskám a nezdolné síle smrti. Nec pietas moram rugis et instanti senectae afferet, indomitaeque morti.                                                                                     Horatius (Carm.II,14,2)

Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztrácí svoje nejbližší. Homo totiens moritur, quotiens amittit suos.                                                                            Publilius Syrus (Sent.H.13)

Nikdo neumírá příliš brzy, protože neměl žít déle, než žil. Nemo nimis cito moritur, quia victurus diutius, quam vixit, non fuit.                        Seneca (Marc.21,4)

Uvaž, kolik dobrého s sebou přináší včasná smrt a jak mnoha lidem uškodilo, že žili příliš dlouho. Cogita, quantum boni opportuna mors habeat, quam multis diutius vixisse nocuerit.                                                                                    Seneca (Marc.20,4)

Umíráme horší, než jsme se narodili. Je to chyba naše, nikoliv přírody. Peiores morimur, quam nascimur. Nostrum istud, non naturae vitium est.     Seneca (Ep.22,15)

Lepší je skutečně zemřít, než život vést podobný smrti. Morte mori melius, quam vitam ducere mortis.                                                                         Maximianus (Eleg.I,265)

Čestná smrt je lepší než potupný život. Honesta mors turpi vita potior.                                                                                     Tacitus (Agr.33)

Smrti nikdo nemůže uniknout, avšak zbabělý útěk před smrtí je horší než sama smrt. /Mortem/ effugere nemo potest. Turpis autem fuga mortis omni est morte peior.                                                                                     Cicero (Ant.VIII,10,29)

Pokud ještě máme ze života něco před sebou, snažme se, aby smrt nalezla co nejméně toho, co by mohla zničit. Dum suppetit vita, enitamur, ut mors quam paucissima, quae abolere possit, inveniat.                                                                      Plinius (Ep.V,5,8)

Špatně bude žít, kdo nebude umět dobře zemřít. Male vivet, quisquis nesciet bene mori.                                                                                     Seneca (Tranq.11,4)

Nikdy není ubohý ten, komu je lehko umřít. Numquam est ille miser, cui facile est mori.                                                                                     Seneca (Herc.Oet.111)

Já však zcela nezemřu. Non omnis moriar.                   Horatius (Carm.III,30,6)

Zemřel oplakáván mnohými dobrými lidmi. Multis ille bonis flebilis occidit.                                                                                     Horatius (Carm.I,24,9)

Smrt není zlá, zlá je pouze cesta k ní. Mors misera non est, aditus ad mortem es miser.                                                                                     Publilius Syrus (Sent.M.75)

Smrt sama dosvědčuje, jak nicotná jsou těla lidí. Mors sola fatetur, quantula sint hominimum corpuscula.                                                                 Iuvenalis (Sat.IV,10,172)

Smrt tedy ničím není a nás se netýká v ničem, protože podstata duše je smrtelná zřejmě. Nil igitur mors est ad nos neque pertinet hilum, quandoquidem natura animi mortalis habetur.                                                                                    Lucretius (Nat.III,830)

Smrt je největší dar přírody. Praecipuum naturae bonum mors.                                                                                    Plinius Starší (Nat.VII,55/56/,190)

Ta smrt je dobrem, která člověka zbavuje útrap života. Bona mors est homini, vitae quae exstinguit mala.                                                         Publilius Syrus (Sent.B,11)

Smrt je odpoutáním od všech bolestí a hranicí, kterou již naše utrpení nepřestoupí; smrt nás ukládá do onoho klidu, v němž jsme spočívali před svým narozením. Mors dolorum omnium exsolutio est et finis, ultra quem mala nostra non exeunt, quae nos in illam tranquillitatem, in qua, antequam nasceremur, iacuimus, reponit.                Seneca (Marc.19,5)

Literatura:

[1] Stejskal, Miloš: Moudrost starých Římanů, Odeon, Praha 1990, neprodejná členská prémie Klubu čtenářů

(c) 1997 Intellectronics

časopis o přírodě, vědě a civilizaci