Antická filozofie starověkého Říma se zachovala v mnoha textech do současnosti také v citátech a úvahách slavných antických filozofů a osobností. Tyto citáty a úvahy nás mohou oslovit i dnes, po více než dvou tisíciletích.

Blaho národa nechť je nejvyšším zákonem. Salus populi suprema lex esto.                                                                                     Cicero (Leg.III,3,8)

Zákon má: rozkazovat, zakazovat, povolovat, trestat. Legis virtus haec est: imperare, vetare, permittere, punire.                                                      Modestinus (Dig.I,3,7)

Proto jsou zákony dány, aby silnější nemohl všechno. Inde datae leges, ne firmior omnia posset.                                                                                     Ovidius (Fast.III,279)

Co nepřipouští přirozenost, to nestvrzuje žádný zákon. Que rerum natura prohibentur, nulla lege confirmata sunt.                                                  Celsus (Dig.L,17,188)

Žádný zákon nemůže dostatečně uspokojit všechny. Nulla lex satis commoda omnibus est.                                                                                     Livius (Urb.XXXIV,3,5)

Mařit zákony znamená zbavovat se základní ochrany. Sibi primum auxilium eripere est leges tollere.                                                                         Publilius Syrus (Sent.S,21)

K čemu jsou zákony tam, kde jedině peníze vládnou? Quid faciant leges, ubi sola pecunia regnat?                                                                        Petronius (Sat.14)

Nejvyšší právo je často nejvyšší špatnost. Ius summum saepe summa est malitia.                                                                                     Terentius (Heaut.796)

Bránit se proti násilí násilím dovolují totiž všechny zákony a veškeré právo. Vim enim vi defendere omnes leges omniaque iura permittunt.      Paulus (Dig.IX,2,45,4)

Ten, kdo rozhodl něco a druhou nevyslechl stranu, třebaže rozhodl správně, správně si nevedl sám. Qui statuit aliquid parte inaudita altera, aequum licet statuerit, haud aequus fuit.                                                                                      Seneca (Med.199)

Soudíš-li, zkoumej; vládneš-li, poroučej! Si iudicas, cognosce; si regnas, iube!                                                                                      Seneca (Med.194)

Kde soudí ten, kdo obviňuje, tam platí násilí, a nikoliv zákon. Ubi iudicat, qui accusat, vis, non lex valet.                                                                      Publilius Syrus (Sent.U.32)

Kdo chrání viníka, sám se dopouští viny. Nocentem qui defendit, sibi crimen parit.                                                                                      Publilius Syrus (Sent.N.45)

Soudce se odsuzuje, když viník je osvobozen. Iudex damnatur, cum nocens absolvitur.                                                                                      Publilius Syrus (Sent.I.28)

Sebe odsuzuje soudce, který pronásleduje nevinného.Se damnat iudex, innocentem qui opprimit.                                                                                      Publilius Syrus (Sent.S.31)

Kolik asi vyšetřujících soudců by mohlo být zadrženo na základě zákona, podle něhož vyšetřují? Quotus quisque ex quaesitoribus est, qui non ex ipsa ea lege teneatur, qua quaerit?                                                                                      Seneca (Clem.I,6,2)

Špatně zkoumá pravdu každý podplacený soudce. Male verum examinat omnis corruptus iudex.                                                                                      Horatius (Sat.II,2,8)

Dobrý soudce zavrženíhodné věci odsuzuje, ale nechová k nim nenávist. Bonus iudex damnat improbanda, non odit.                                                 Seneca (Ir.I,16,7)

Není žádným bezprávím, co se někomu děje s jeho souhlasem. Nulla iniuria est, quae in voluntem fiat.                                                              Ulpianus (Dig.XLVII,10,1,5)

Každému, co jeho jest. Suum cuique.                           Cicero (Off.I,5,15)

Lepší je nechat bez trestu provinění viníka, než odsoudit nevinného. Satius enim est impunitum relinqui facinus nocentis, quam innocentem damnari.                                                                                      Ulpianus (Dig.XLVIII,19,5)

Lékem proti křivdám je zapomenutí. Iniuriarum remedium est oblivio.                                                                                      Publilius Syrus (Sent.I.21)

Právo přikazuje: čestně žít, neurážet druhého a každému přiznávat, co mu náleží. Iuris praecepta sunt haec: honeste vivere, alterum non laedere, suum cuique tribuere.                                                                                      Ulpianus (Dig.I,1,10)

Základem spravedlnosti je důvěra, to znamená stálost a upřímnost ve slovech i v dohodách. Fundamentum autem est iustitiae fides, id est dictorum conventorumque constantia et veritas.                                                                         Cicero (Off.I,7,23)

Spravedlnost: sama tato jedna ctnost je totiž paní a královnou všech ctností. Iustitia: haec enim una virtus omnium est domina et regina virtutum.     Cicero (Off.III,6,28)

Lepší a bezpečnější je jistý mír než naděje na vítězství: první je ve tvých rukou, druhé je v rukou bohů. Melior tutiorque est certa pax quam sperata victoria: haec in tua, illa in deorum manu est.                                                                                 Livius (Urb.XXX,30,19)

Ve válce záchrana žádná! My všichni tě žádáme o mír. Nulla salus bello, pacem te poscimus omnes.                                                                           Vergilius (Aen.XI,362)

Spousta peněz je hybnou silou války. Nervi belli pecunia infinita.                                                                                        Cicero (Ant.V,2,5)

Kdo si přeje mír, ať připravuje válku. Qui desiderat pacem, praeparet bellum.                                                                                        Vegetius (Epit.III,prolog)

Mír se sjednává válkou. Paritur pax bello.                      Nepos (Ep.5,4)

V nebezpečných situacích má cenu odvaha. In rebus dubiis plurimi est audacia.                                                                                         Publilius Syrus (Sent.I,30)

Člověk, který se bojí v nejistých situacích, nestojí za nic. Qui homo timidus erit in rebus dubiis, nauci non erit.                                                                 Plautus (Most.1041)

Bázlivý vidí i neexistující nebezpečí. Pericla timidus etiam, quae non sunt, videt.                                                                                         Publilius Syrus (Sent.P.3)

Odvahou se zakrývá velký strach. Audendo magnus tegitur timor.                                                                                         Lucanus (Phars.IV,702)

Z vášní se rodí zášť, rozpory, rozbroje, vzpoury a války. Ex cupiditatibus odia, discidia, discordiae, seditiones, bella nascuntur.                          Cicero (Fin.I,13,44)

Žádný velký stát nemůže dlouho žít v míru; nemá-li nepřítele vnějšího, najde vnitřního. Nulla magna civitas diu quiescere potest; si foris hostem non habet, domini invenit.                                                                                          Livius (Urb.XXX,44,8)

Nepřátelé jsou ti, kteří vypověděli válku nám nebo kterým jsme ji vypověděli my: ostatní jsou bandité nebo lupiči. Hostes hi sunt, qui nobis aut quibos nos publice bellum decrevimus: ceteri latrones aut praedones sunt.                                            Pomponius (Dig.L,16,118)

Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem. Veni, vidi, vici.         Suetonius (Vit.Iul.37,2)

Není méně hodno vojevůdce vítězit rozvahou než mečem. Non minus est imperatoris consilio superare quam gladio.                                                      Ceasar (Civ.I,72,2)

Nezdary oslabují vážnost zbývajících vojevůdců. Reliquorum imperatorum res adversae auctoritatem minuunt.                                                      Caesar (Gall.VII,30,3)

Dokonalý vojevůdce musí mít tyto čtyři vlasnosti: znalost vojenských záležitostí, statečnost, autoritu a štěstí. In summo imperatore quattuor has res inesse oportet: scientiam rei militaris, virtutem, auctoritatem, felicitatem.                                  Cicero (Pomp.10,28)

Špatný voják, který následuje svého vojevůdce s nářkem. Malus miles est, qui imeratorem gemens sequitur.                                                                Seneca (Ep.107,9)

Sluší se totiž, aby voják spíše poslouchal než mluvil. Plus enim audire quam loqui militem decet. Ammianus                                                                          Marcellinus (Res XXI,5,2)

Přísnost je nebezpečná, povolnost špatná; ať už se vojáku nepovolí nic nebo povolí všechno, stát je v nebezpečí. Periculosa severitas, flagitiosa largitio; seu nihil militi sive omnia concedentur, in anticipi res publica.                                                        Tacitus (Ann.I,36)

Ve válce se nemá nic podceňovat. Nihil in bello oportet contemni.                                                                                             Nepos (Thras.2,3)

Nikdy neodpovídají výsledky našemu očekávání méně než ve válce. Nusquam minus quam in bello eventus respondent.                                                   Livius (Urb.XXX,30,20)

Výsledky válek jsou nejisté. Incerti exitus sunt belli.           Cicero (Ant.X,10,20)

V jediném okamžiku přichází rychlá smrt nebo radostné vítězství. Horae momento cita mors venit aut victoria laeta.                                                       Horatius (Sat.I,1,7)

Dvakrát vítězí, kdo ve vítězství vítězí sám nad sebou. Bis vincit, qui se vincit in victoria.                                                                                              Publilius Syrus (Sent.B.21)

Mír se má zjednávat vítězstvím, a nikoliv ujednáním. Victoria pax, non pactione, parienda est.                                                                                              Cicero (Ep.fam.X,6,1)

Toto je největší nespravedlnost ve válce: úspěch si přivlastňují všichni, nezdar přičítají jednomu. Iniquissima haec bellorum condicio est: prospera omnes sibi vindicant, adversa uni imputantur.                                                                           Tacitus (Agr.27)

Mezi zbraněmi totiž zákony mlčí. Silent enim leges inter arma.                                                                                                Cicero (Mil.4,11)

Jediná spása je pro přemožené: již nedoufat ve spásu. Una salus victis: nullam sperare salutem.                                                                                                Vergilius (Aen.II,354)

Běda poraženým! Vae victis!                                                   Livius (Urb.V,48,9)

Hanebné vítězství je vítězit nad svými. Inhonesta victoria est suos vincere.                                                                                                 Seneca (Mor.68)

Plenění, vraždění, drancování nazývají pokrytecky vládou, a když způsobí spoušť, nazvou to mírem. Auferre, trucidare, rapere falsis nominibus imperium, atque ubi solitudinem faciunt, pacem appellant.                                                                     Tacitus (Agr.30)

Ach, nesmrtelní bohové! Proh, di immportales!                        Terentius (Ad.447)

Nic není vznešenějšího než bůh. Nihil est autem praestantius deo.                                                                                                   Cicero (Nat.II,30,77)

Silou, řádem, rozumem, mocí, myslí a vůlí nesmrtelných bohů je řízen veškerý svět. Deorum immortalium vi, natura, ratione, potestate, mente, numine (..) natura omnis regitur.                                                                                                   Cicero (Leg.I,7,21)

Napospas moci bohů jak hříčky jsou vydáni lidé, chvíle, jíž žijeme teď, stěží nám jistotu dá. Ludit in humanis divina potentia rebus et certam praesens vix habet hora fidem.                                                                                                    Ovidius (Ep.IV,3,49)

V nic se nemůže doufat, když bohové nechtějí tomu. Nihil invitis fas quemquam fidere divis.                                                                                                    Vergilius (Aen.II,402)

Výsledek je v rukou bohů. Exitus in deis est.                              Ovidius (Her.19/20/,44)

Bohové rozhodli jinak. Dis aliter visum.                                     Vergilius (Aen.II,428)

Bohové vidí zbožné skutky. Di pia facta vident.                         Ovidius (Fast.II,117)

Nechť bohové dají zbožným to nejlepší. Di meliora piis!            Vergilius (Georg.III,513)

Bozi ať o bohy dbají, a ať jsou ctěni, kdo ctili. Cura deum di sint, et qui coluere, colantur.                                                                                                    Ovidius (Met.VIII,724)

Hlas tento patří bohu: bůh v srdci přebývá našem. Ista dei vox est: deus est in pectore nostro.                                                                                                    Ovidius (Ep.III,4,93)

K tomuto božskému vždy vzhlížej, ono lidské přehlížej. Haec caelestia semper spectato, illa humana contemnito.                                                                  Cicero (Res.VI,19/6/,20)

Bezbožný ať se neodvažuje usmiřovat hněv bohů dary. Impius ne audeto placare donis iram deorum.                                                                                      Cicero (Leg.II,22)

Všechno je poslušno boží vůle. Deorum enim numini parent omnia.                                                                                                     Cicero (Div.II,15,35)

Když zmizí zbožnost vůči bohům, mizí také víra a soudržnost lidského rodu a nejskvělejší ctnost, spravedlnost. Pietate adversus deos sublata fides etiam et societas generis humani et una excellentissima virtus, uistitia, tollitur.                                      Cicero (Nat.I,2,4)

Ke kolika špatnostem dokázalo radit náboženství! Tantum religio potuit suadere malorum!                                                                                                    Lucretius (Nat.I,101)

Pokud by Jupiter vždycky, když lidé se dopustí hříchu, na zemi seslal svůj blesk, zakrátko pozbude všech. Si, quotiens peccant homines, sua fulmina mittat Iuppiter, exiguo tempore inermis erit.                                                                                Ovidius (Trist.II,33)

Neštěstí upomenulo na bohabojnost. Adversae deinde res admonuerunt religionem.                                                                                                    Livius (Urb.V,51,9)

Bohy na světě stvořil nejdříve strach. Primus in orbe deos fecit timor.                                                                                                    Statius (Theb.III,661)

Ztrácíme jisté, když nejisté chceme. Certa mittimus, dum incerta petimus.                                                                                                    Plautus (Pseud.685)

Užívej dne a zítřku věř co nejméně. Carpe diem, quam minumum credula postero.                                                                                                     Horatius (Carm.I,11,8)

Radostně přijímej dary přítomné chvíle. Dona praesentis cape laetus horae!                                                                                                     Horatius (Carm.III,8,27)

Střez se ptát, co bude zítra! Quid sit futurum cras, fuge quaerere!                                                                                                      Horatius (Carm.I,9,13)

Co přinese zítřejší doba, to člověk nesmí vědět. Quid crastina volveret aetas, scire nefas homini.                                                                                         Statius (Theb.III,562)

Jak často se náhodou stane to, co by ses ani nedovážil si přát! Quam saepe forte temere eveniunt, quae non audeas optare!                                              Terentius (Phorm.757)

V životě smrtelníků jsou takové zvraty, že neštěstí se rodí ze štěstí a štěstí z neštěstí. Habet has vices condicio mortalium, ut adversa ex secundis, ex adversis secunda nascantur.                                                                                                       Plinius (Pan.5)

Nemá se věřit ani přítomnému štěstí. Decet nec praesenti credere fortunae.                                                                                                        Livius (Urb.XLV,8,6)

Nikomu se nevede trvale dobře. Nulli est homini perpetuum bonum.                                                                                                        Plautus (Curc.189)

Nic není natolik silné, aby tomu nehrozilo nebezpečí i od slabého. Nihil tam firmum est, cui periculum non sit etiam ab invalido.                                             Curtius Rufus Hist.VII,8,15)

Nikdo není natolik udatný, aby nebyl neobvyklými věcmi vyveden z míry. Nemo est tam fortis, quin rei novitate perturbetur.                                                        Caesar (Gall.VI,39,3)

I stateční muži se děsí nenadálého nebezpečí. Etiam fortes viri subitis terrentur.                                                                                                        Tacitus (Ann.XV,59)

Vyhne se nebezpečí, kdo se má na pozoru, i když je v bezpečí. Caret periculo, qui etiam cum est tutus cavet.                                                                               Publilius Syrus (Sent.C.31)

Neznalost příštích běd je zajisté užitečnější než jejich znalost. Certe igitur ignora futurorum malorum utilior est quam scientia.                                                Cicero (Div.II.9,23)

Co je dlouho očekáváno, to připadá lehčí. Quidquid exspectatum est diu, levius accedit.                                                                                                        Seneca (Ep.78,29)

Všechno přijde lehčí těm, kteří to čekají. Omnia leviora accident exspectantibus.                                                                                                        Seneca (Const.19,4)

Co nečekáš, se stane častěji, než to, co čekáš. Insperata accidunt magis saepe, quam quae speres.                                                                                            Plautus (Most.197)

Jedině naděje přináší lidem útěchu v neštěstí. Spes (..) sola homines in miseriis consolari solet.                                                                                                        Cicero (Cat.IV,4,8)

Naděje je poslední útěchou v neštěstí. Spes est ultimum adversarum rerum solacium.                                                                                               Seneca Starší (Contr.Exc.V,1,1)

Koho zklamala naděje, toho navštěvuje zatrpklost. Quem spes delusit, huic querela convenit.                                                                                                       Phaedrus (Fab.V,6,7)

Kdo nemůže v nic doufat, ať nad ničím nezoufá. Qui nil potest sperare, desperet nihil.                                                                                                       Seneca (Med.163)

Kdo ztratil víru, nemůže už nic ztratit. Fidem qui perdit, nil potest ultra perdere.                                                                                                       Publilius Syrus (Sent.F.14)

Ó, vy klamné naděje a plané úvahy! O spes fallaces, cogitationes inanes!                                                                                                       Cicero (Mil.34,94)

Naděje do budoucna je nejistá. Spes incerta futuri.                       Vergilius (Aen.VIII,580)

Dobrá předzvěst často zklame. Fallitur augurio spes bona saepe suo.                                                                                                       Ovidius (Her.16/17/,234)

Výsledek je pochybný. Exitus in dubio est.                                   Ovidius (Fast.II,781)

Cokoli přesáhne míru, octne se v nejistém místě. Quidquid excessit modum, pendet instabili loco.                                                                                              Seneca (Herc.Oet.909)

Vše se mění, nic nezaniká. Omnia mutantur, nihil interit.            Ovidius (Met.XV,165)

Na celém světě nic netrvá věčně. Nihil est toto, quod perstet, in orbe.                                                                                                       Ovidius (Met.XV,177)

Na slabé visí nitce vše to, co lidí se týká, náhlý když přijde pád, zdravé co bylo, je pryč. Omnia sunt hominum tenui pendentia filo, et casu subito, quae valuere, ruunt.                                                                                                       Ovidius (Ep.IV,3,35)

Pro člověka není nic jistého. Nil homini certum est.                      Ovidius (Trist.V,5,27)

Literatura:

[1] Stejskal, Miloš: Moudrost starých Římanů. Odeon, Praha 1990, neprodejná členská prémie Klubu čtenářů

(c) 1997 Intellectronics

časopis o přírodě, vědě a civilizaci